sobota 22. července 2017

Jeho družka s křivkami - 3. kapitola



Mirandin domov a obchod byly nedaleko hranic jižního teritoria na malé čistince u hlavní silnice. Rural Route 72 jela na sever k západnímu teritoriu a pak mířila na východ do východního teritoria.
Původně doufala, že výhodná poloha jí pomůže s obchodem. Ale doposud to tak nefungovalo.

Přetvořila kuchyň obchodu v místnost na vyrábění svíček. Většinou dělala svíce v noci, takže pach horkého vosku se nebude přes den linout do obchodu. I když týdny už neudělala žádné nové svíčky, protože nic neprodala.
Budova byla dvoupokojovou bílou prkennou stavbou.
Milovala ten domácký vzhled a ten pocit z něj. Spala vzadu v ložnici a předek přebudovala na obchod, shodila stěnu obýváku, aby to bylo otevřenější a nahodila poličky a sklo na svíce.
Investovala všechny své skromné úspory do záchrany obchodu. I když, jestli se to brzo nezmění, bude muset udělat drsná rozhodnutí.
„Tvá tvář vypadá, jako by ji nakopl kůň,“ řekla jí babi Edith ráno poté, co se pokoušela předstírat, že byl Creel její druh.
Miranda si odfrkla.
„A ty vypadáš, že by ti někdo potřeboval spravit anténu od televize.“ Babička byla pořád průhledná a rozostřená.
Babi Edith si poplácala bílé vlasy, které se už navždy budou vlnit, pak uhladila limetkově zelené, polyesterové, áčkové šaty, které měla v den, co byla zavražděna.
Jen lidé, který zemřeli násilně, tu zůstali jako duchové. Pokračovali nakonec ve své věčné cestě, ale nejdřív museli být na Zemi několik dekád, viděni jen těmi, kteří byli citliví na jejich éterické vibrace.
„Nebuď směšná,“ řekla Edith.
„Jsem silná jako býk. Mám před sebou celý den. Nejdřív půjdu za pár chlápky na hřbitov a pak půjdu možná strašit Hankova bývalého zetě.“ Pokud duchové shromáždili svou energii, mohli zvýšit svou fyzickou přítomnost dost na to, aby shazovali malé obrázky ze stěn a třásli okny. A Hank opravdu neměl rád svého zetě.
„Co budeš večer dělat?“ zeptala se jí Miranda.
„Nejsme si jistá. Možná se budeme na Rotgutu dívat na poker. Nebo špehovat děcka na Milenecké stezce.“
„Fuj. To nepotřebuju vědět. Nemůžu uvěřit, že ani poté, cos umřela, jsi nevyspěla. Děláš žertíky jako strašák o Halloweenu, chováš se jako banda stalkerů…“ Miranda odmítavě zavrtěla hlavou.
Babička si odfrkla.
„A já bych nevěřila, že jsi moje příbuzná, kdybys nevypadala přesně jako já. Máš moje boky. A prsa.“ S potěšením ji poplácala po plných prsou.
„Fajn, jdu se bavit. Pokud si nemyslíš, že ti lupiči se tě znovu nepokusí bodnout. Jsi si jistá, že tu jsi v bezpečí?“
„Běž si dělat ty svoje duchovské věci,“ řekla Miranda a mávla rukou. „Budu v pohodě.“
Babička se otočila a odešla… skrz stěnu.
O chvíli později někdo ostře zaklepal na přední dveře Mirandina obchodu a ona vyhlédla oknem a uviděla Suki, vlčí měničku, která žila ve východním teritoriu. Už dřív zavolala Suki, jakmile se probudila a viděla se v zrcadle, jak vypadá.
„Dostala jsem se sem, jak nejdřív jsem mohla,“ řekla Suki omluvně. Zírala na tvář Mirandy a třásla hlavou.
„A vůbec ne brzo. Pospěšme si a spravme tě, než oficiálně otevřeš a zákazníci tě takto uvidí.“
„Jsi tak rozkošná,“ řekla Miranda. „Zákazníci. Přemýšlím, jak vůbec takový zákazník vypadá.“
„Nepřemýšlela jsi nad tím, že se přestěhuješ na východ nebo západ?“
„Nemám peníze. Nemůžu platit nájem.“
Protože byla tahle budova opuštěná v jižním teritoriu a nikdo si ji nenárokoval, byla volná. Nebyly volné žádné budovy ve východním a západním teritoriu, a i pronajmout si část budovy by bylo až moc drahé.
Taky její smečka – no, bývalá smečka – se spojila s tou, se kterou byla kdysi ve válce s Alfa Primem východního teritoria, mužem jménem Brandon Sheffield, takže by jí nebylo dovoleno rozjet tam byznys. Alfové si to dlouho pamatovali.
Nicméně v tomto celém teritoriu nebyl nikde jinde obchod se svíčkami a taky tu ani moc elektřiny nebylo, takže pořád měla naději, že se jí nakonec obchod rozjede.
Suki si nesla tašku s make-upem. Pracovala v holičství, ale taky dělala u divadla a pořád měla divadelní make-up.
Ve východním teritoriu bylo vystavěno nově divadlo a dělala jim všem make-up a vlasy na nadcházející Shakespearovský festival.
Šly zpět do koupelny a Suki položila tašku s make-upem na pult.
Miranda se posadila na toaletu a Suki se dala do práce, rychle a zkušeně používala štětce, aby zakryla velkou, barevnou modřinu na Mirandině tváři.
„Nemůžu uvěřit, že ti to ti bastardi udělali,“ řekla Suki a třásla hlavou.
„Doufám, že tu zprávu od Creela pochopili.“ To bylo od Suki drsné, obvykle byla celá zářivá a usměvavá.
„Jsem si jistá, že už mě znovu otravovat nebudou,“ řekla Miranda s důvěrou, kterou necítila. Nebyla si jistá ničím. Ve skutečnosti si byla docela jistá, že po ní znovu půjdou.
Ale Suki byla velmi malý, jemný vlk, který by ani dvě minuty boje nevydržel. Suki byla taky dobrá a loajální kamarádka, takže pokud by si myslela, že je Miranda v nebezpečí, držela by se kolem a trvala na tom, že jí pomůže.
V žádném případě nechtěla Miranda tahat kamarádku do boje, který nevyhraje. Tohle byl její problém, ne jejich.
„Co je to za fascinující rituál, kterého se vy dvě účastníte?“ řekl hlas před koupelnou.
Hephzibah, Mirandina dobrovolná zaměstnankyně pro dnešek přijela.
Hephzibah byla hnízdící soví měnička a vystudovaná studentka Severovýchodní Měničské Univerzity. Trávila léto s nějakým výzkumným projektem. Začala to vysvětlovat Mirandě, ale použila až příliš znaleckých slov, takže Miranda v půlce vypla.
Hephzibah byla hubená holka s velkými brýlemi a hnědými vlasy stočených v drdolu.
Měla na sobě až po krk zapnutou košili a beztvarou sukni. Taky vždycky vypadala, jako by se ve svém pytlovitém oblečení vznášela.
Pracovala pro Mirandu zdarma výměnou za to, že má místo, kde zůstat; žila v malé chatičce vzadu na pozemku. Taky dostala Miranda ten dojem, že nikdo nechtěl Hephzibah najmout za peníze.
„Dělám Mirandě make-up,“ vysvětlila Suki.
„Zajímavé.“ Hephzibah vytáhla z kabelky papírovou podložku a začala si čmárat.
„Bude ten pářící rituál brzo? Myslela jsem, že většina lidí v našich sociálních kruzích nejdou na rande dřív než o hodně později ten večer.“
„Ach, ale ona nejde na rande. Zakrývám jí modřiny,“ řekla Suki Hephzibah. Natáhla se do tašky a vytáhla zdravíčko. Pak rozvinula držák na štětce a vytáhla jeden, kterým červeným přetřela Mirandě tváře.
Hephzibah pohlédla na Mirandu tím klinickým, nevýrazným způsobem jako vždy.
Hodně lidí ji shledávalo nepříjemnou, ale Mirandě to nevadilo. Párkrát, co zákazníci přivandrovali co Mirandina obchodu, přišla Hephzibah a zírala na ně, jako by byli laboratorní krysy, a začala se jich ptát na otázky, které by ostatní pokládali za bizarní.
Zákazníci rychle odešli, takže Mirandě bylo navrhnuto, že by měla větší štěstí, kdyby se zbavila Hephzibah.
„Protože Miranda nenosí normálně make-up, předpokládala jsem, že jsi zapletená do tohoto rituálu v pokusu o svedení muže vašeho vlastního druhu,“ řekla Hephzibah.
„Ne, opravdu teď nehledám lásku,“ řekla Miranda a hořce pomyslela na chování Creela.
„Suki mi pomáhá skrýt tyhle modřiny v případě, že budeme mít dnes zákazníky.“
„Proč?“ zeptala se Hephzibah. „Je to už dva týdny a pět dnů, co vstoupil nový zákazník, takže statistika vypadá následovně –“
„Je velmi vysoká!“ řekla Suki a použila pudr na Mirandinu tvář.
„Hephzibah, vážně, měla bys být víc pozitivní ve svém pohledu na svět.“
Hephzibah pohlédla na Suki zmateně.
„Ale já jsem pozitivní,“ řekla. „Tohle je malé teritorium a jen pár lidí vejde do jižního teritoria a všichni tady už vědí, že je tu Miranda, a zjevně se rozhodli, že žádné svíčky nepotřebují kupovat. Takže vzhledem k tomu, že je velmi malá šance, že sem lidé přivandrují –“
„Hephzibah, prosím jdi vedle,“ řekla Suki rozzlobeně a zavřela dveře od koupelny Hephzibah s bouchnutím do tváře.
„Suki, to není její chyba,“ řekla jí Miranda.
„Nemá žádné sociální zkušenosti, ale myslí to dobře. A upřímně, má pravdu. Možná budu muset vymyslet co dál, když obchod zkrachuje.“ Zírala na Suki.
„Jsi neobvykle dnes na hraně. Obvykle děláš z Rebeccy ze Sunnybrookské farmy zuřivou pesimistku.“
„Je mi to líto. Omluvím se jí,“ řekla Suki. „Včera jsem měla další hrozné rande. Medvědí měnič. Divný, hrubý, brkající a prdící u večeře, popadl můj talíř, když jsem byla v půlce a zeptal se, jestli jsem už skončila, a pak začal jíst dřív, než jsem vůbec odpověděla. A já měla pořád hlad.“
„Tak to je na trest smrti,“ řekla sympaticky Miranda.
„A pak jsem řekla, že mě bolí hlava a půjdu domů dřív, a pak se zeptal, jestli jdeme – jak bych to měla říct – smilnit na parkovišti nebo u mě doma. Až na to, že neřekl smilnit. A byl překvapený, když jsem bez odpovědi oddupala pryč.“
Ztěžka si povzdechla.
„Teď budeme v divadle hrát Romea a Julii. Muži bývali tak romantičtí, že? Co se stalo?“
„No, nedívám se nutně na Romea a Julii jako na pravou romanci. Ten správný chlap přijde,“ řekla Miranda. „Jedno špatné rande neznamená, že tam venku není ten správný chlap.“
Suki si odfrkla. „A co milion špatných rande?“
„Nikdy se nevzdávej naděje.“ Stoupla si.
„Fajn, spravila jsi mě! Milionkrát díky. Teď pokud se stane zázrak a zákazník vejde, neuteče s křikem poté, co se podívá na mou tvář.“
„Dej mi pár letáčků – znovu je rozdám. Minulý týden jsem je rozvěsila po teritoriu, jakože stovky.“ Zamračila se.
„Strašně rychle zmizely. Tentokrát budu hlídat, co se děje.“
„Zmizeli? Možná je to nějaký debil. No, to je jedno, protože si nové letáčky právě teď dovolit nemůžu. Ne, nedovolím ti za ně zaplatit,“ dodala rychle, když Suki otevírala pusu.
„Možná někdo z Alfa Primů, který míří do města na setkání, se možná bude chtít usadit na jihu,“ řekla Suki nadějně.
„Jo, pokud nám to teritorium prvně lidé nevyfouknou,“ řekla Miranda suše.
Příští měsíc bude summit Alfa Primů s představiteli všech napříč národnostmi. Bude to obrovské. Asi třicet jich bude, každý si přivede tucet z vlastní smečky, a bude to velký boom pro místní obchody.
Několik hotelů a okouzlujících nových domů bylo vystavěno, aby se tam všichni vešly.
Konečný cíl byl přemístit několik tisíc měničů z celé země do tohoto nového teritoria. Jednalo se o pozemkovou dotaci od lidské vlády. Jak populace měničů rostla, vláda hledala nové území, kam je přestěhovat, kde nebudou muset jednat s lidmi.
Naneštěstí se pokoušeli někteří lidé z vlády Shifter Affairs Division celou námahu sabotovat.
Poslalo hodně z těch nejhorších měničů – divoce žijící kriminálníky a zloděje – a poslali tak první návštěvníky jeden druhému po krku. I když tou první chybou se víc podle práv žijících měničů spojilo a vyhnalo většinu potížistu.
Bylo hodně obav, že se lidé pokusí sabotovat sjezd Alfa Primů. Alfa Primům ze západu a východu po telefonu vyhrožovala nějaká nová skupina s názvem Milice lidské obrany, která vyhrožovala, že město, kde se to koná, vyhodí do vzduchu.
Ať už tu hrozbu poslal kdokoli, asi Alfy dobře neznal. Milice dokázala jen to, že přijede ještě víc Alfa Primů.
„Ani to nedává smysl,“ povzdechla si Suki.
„Tahle oblast je tak vzdálená od lidí, myslela by sis, že všichni, kdo jsou proti měničům, budou chtít, aby se sem přestěhovali. Proč je od toho odrazovat?“
„Iracionální nenávist? Kdo ví?“ řekla Miranda.
Každopádně, i kdyby setkání Alfa Primů skončilo bez problémů, věděla Miranda, že je nepravděpodobné, aby se některý z Primů rozhodl usadit tady na jihu. Dívali se po severu.
Byl prázdný a vůbec neosídlený, byl v nížině a byl bohatý na přírodní zásoby tunou akrů panenského pralesa. Na jihu byly ledovcové balvany a všechny skalnaté římsy pod půdou bránily stavění a farmám. Několik cest bylo hrbolatých a kopcovitých a nevítajících. Měniči, kteří se sem přestěhovali, byli ti, kteří nezapadali k ostatním.
Odešli z koupelny. Hephzibah oprašovala police. Vzhlédla, když přišly.
„Zdá se, že jsem jedné nebo vám oběma omylem před pár minutami ublížila,“ řekla Hephzibah.
„Není to tvá chyba,“ řekla Suki s povzdechem.
„Co přesně bylo podstatou mé chyby?“ zeptala se Hephzibah.
„Potřebuju to vědět kvůli výzkumu.“
„No, Miranda bojuje, aby udržela obchod nad vodou, takže se ji snažíme povzbuzovat,“ řekla Suki.
„Ale její vyhlídky jsou strašné,“ řekla Hephzibah a vypadala zmateně.
Suki protočila oči.
Miranda do ní dloubla. „Je to v pohodě,“ zašeptala.
„Fajn! Musím do práce,“ řekla Suki s vynuceným úsměvem a vyrazila z obchodu.
A chvíli později, co se posadila za pult, se s bouchnutím přední dveře otevřely a tři ze členů smečky vešli. Terrence, Franco a Willy. Clegg a Beauford s nimi nebyli; pořád se asi zotavovali z toho pádu.
Terrence pohlédl na Mirandu a rty se mu v úšklebku stočily.
„Pořád žádná nárokovací značka, jak vidím,“ řekl.
„To opravdu není tvoje věc,“ řekla Miranda.
„Creel vám včera řekl, že si mě nárokoval. Teď z mého obchodu vypadněte.“
Terrence se rozhlédl po obchodu. Očima se zdržel na Hephzibah.
„Co tu ta bláznivka dělá?“ ptal se.
„Zajímám e o studium měničské komunikace a interpretace mezilidských vztahů mezi kohortami různých teroromorfních druhů.“
Nezdálo se, že ji Terrencova urážka ublížila, jen ji štvalo, že musí vysvětlovat, co tu dělá. Pro jednou byla ráda, že Hephzibah byla ve společnosti naprosto mimo.
Hephzibah pohlédla na Mirandu.
„Nezdá se, že mé vysvětlení pochopili. Měla bych se pokusit s nimi komunikovat slovy, která jsou víc vhodná pro, řekněme, čtvrtý stupeň čtení? Nebo je to až moc optimistické?“
Terrence, Willie a Franco si vyměnili zmatené pohledy.
„Dělá si ze mě srandu?“ zavrčel Terrence a zíral na Mirandu. Pohnul se k Hephzibah s pěstmi výhružně sevřenými.
„Není třeba. Nepotřebuješ pomoc, abys vypadal jako idiot – vypadáš tak sám od sebe. Opravdu na své štěstí tlačíš,“ řekla Miranda.
„Myslela jsem, že Creel jasně řekl, že mě máte nechat na pokoji.“
Willie na ni pohlédl. „Máš na sobě make-up,“ řekl.
„Proč by měla na sobě žena make-up, když nechtěla polapit muže? Už jsi jednoho schrastila, aby si tě nárokoval, nebo aspoň jsi to říkala. Ale pokud jsi opravdu nárokovaná, nenosila bys make-up.“
„Ach! Na to mám odpověď. Neandrtálská éra volá – chtějí, abys byl jejich oficiální tiskový mluvčí,“ řekla Miranda.
„To chápu!“ řekla Hephzibah vzrušeně.
„Neandrtálská éra na tebe doopravdy nevolá, protože to, samozřejmě, není možné. Byla to éra, ne něco, co má fyzickou podobu, a éra nemůže mít svůj hlas. Takže sis dělala srandu, odkazovala jsi na jeho zastaralé mravy a pravidla.“
Miranda tleskla. „Hurá! Ještě to s tebou není ztracené,“ řekla.
„Mluví vážně?“ řekl Terrence.
„Stojím přímo tady, a nemůžeš si tak docela představovat mou přítomnost, takže jsem opravdová,“ řekla Hephzibah.
„Nepotřebuješ zkontrolovat oči? Můžu tě doporučit jednomu excelentnímu oftalmologovi.“
„A je v tom zpět,“ řekla Miranda a zavrtěla hlavou.
„Nasrat na to. Je mi zle z vás dvou krav. Nejsi spářená s Creelem. Pokud jo, řekni mu, ať dojde do kampu a pokusí se mě přinutit za tohle zaplatit,“ řekl Terrence a máchl rukou po poličce a poslal několik svíček na zem. Svíčky byly v keramických nádobách a ty se rozbily.
Pak prokopl díru v předních dveřích. „A tohle,“ řekl. A pak on a jeho přátelé odešli s hlučným smíchem.
Hephzibah zírala, jak odcházeli, a tvář se jí rozjasnila.
„Ach, já vím!“ řekla vzrušeně.
„Víš co?“ řekla Miranda. „Víš, jak je udržet od mého obchodu?“
„Ne, o hodně víc! Znám jejich diagnózu!“ oznámila Hephzibah vzrušeně. „Jsou to sociopati!“
„Hurá,“ řekla Miranda vesele a šla pro koště.


26 komentářů:

  1. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za preklad a korekciu a som zvedavá na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za další kapitolu. HankaP

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad a už sa neviem dočkať pokračovania 😉😉😉

    OdpovědětVymazat
  6. ve+ni pekne ďakujem za pokracovanie

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za pokračování. Už se těším jak to s nimi půjde dále a co ještě bývalá smečka předvede

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  10. Moc díky za novou kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  11. Doufám ze jim creel nakope zadel moc dekuji za další kapitolku 😀

    OdpovědětVymazat
  12. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...😘😉

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  14. Moc děkuji za pokračování! 😆

    OdpovědětVymazat
  15. Dekuji 🌸🌷💮 to jsou volove 😞

    OdpovědětVymazat