sobota 15. července 2017

Jeho družka s křivkami - 1. kapitola

Ahojte, tak tu jsme zpátky s druhým dílem. Kapitoly budou přibývat dvakrát týdně v úterý a sobotu a já doufám, že se vám bude knížka líbit. :)
Mějte se
Tereza


Creel Jenkins měl velmi divný sen. Byl v posteli se ženou, ale to nebylo to divné. Ta divná část byla, že nesnil o tom, jak s ní má sex; jen vedle něj ležela, její měkká prsa a břicho se mu tisklo k zádům a voněla jako nebe.
Skutečnost, že ji mohl cítit, byla taky docela cizí. Nikdy ve snu nemohl cítit.
Byla vlčím měničem; to taky mohl cítit. Bylo to naprosto perfektní ji cítit tisknoucí se k němu a cítil se s ní úplně v míru, tak věděl, že s ní. Creel nikdy necítil mír.
 Uvnitř něj byla válka, která hrozila, že ho roztrhne vejpůl. Každé ráno se budil, nejasně přemýšlel, je tohle ten den, kdy se vzdá svému vlku? A vztáhl by na něj Douglas zbraň, kterou mu Creel dal, nabyl ji stříbrnými kulkami a udělal, co bylo třeba?
Creel byl normálně ranním ptáčetem, ale dnes se rozhodl, že bude jen o trošku dýl spát. Ležel, vdechoval sladký parfém a užíval si vzácný pocit klidu.
Opravdu musel zešílet, protože nikdy dřív neměl tak reálný sen. Bylo to tak reálné, až si uvědomoval, že to musí být živá halucinace spíš než sen. Věděl, že v žádném případě s ním žena nemohla být v posteli. Byl svobodný. Dokonce měsíce nebyl ani na rande.
Halucinace. Byl tohle začátek konce?
No, pokud takto vypadalo to, jak zešílí, možná to měl zkusit dřív. Ležel, vlastně si to užíval, nebál se o dopad toho, jak na něj konečné sestoupení do šílenství působilo. Už to očekával dlouho. Byl Alfa Primem bez Omegy nebo družky, která by vstřebávala jeho temnotu, rozzlobenou energii, a to končilo jen jediným způsobem.
Líně beze spěchu zvažoval situaci. Byl samozřejmě nahý. Vždycky spal nahý. Měla na sobě něco hedvábného.
Uslyšel jemné zachrápání. Spala. Sranda, že v jeho snu měla oblečení. A proč jeho sen zahrnoval ji, jak chrápe?
Po minutě chrápání přestalo a ucítil, jak žena vyklouzla z postele. Jeho tělo vykřiklo na protest ze ztráty tepla, ale ležel s očima zavřenýma, přál si, aby se vrátila. Byl to sen, zatraceně – proč nemohl kontrolovat, co se dělo? Ta žena měla být zpátky, přitulit se k němu, líbat ho, dotýkat se ho…
Ale místo toho vyšla z ložnice. Šla do kuchyně a slyšel, jak otevřela ledničku. Pak jak praskají vejce. Ucítil máslo na pánvi. Pak vůni sýra. Dělala k snídani omeletu a kávu.
Protřel si obličej, dlaní si přejel po jizvě, která vedla přes levé obočí až k lícní kosti.
Uslyšel, jak s někým mluví v kuchyni.
„Neboj se, babi Edith, vysvětlím mu to, jak se probudí.“
Ale necítil nikoho jiného, jen ji. Divný sen.
A ten mohl trvat jen nějakou chvíli samozřejmě.
Svým zesíleným měničím sluchem poznal zvuk auta, které se zastavilo nedaleko jeho domu a pak stabilní kroky čtyř mužů mířících jeho směrem.
Instinktivně otevřel oči, vyskočil z postele a běžel do hlavní části chaty. Byla otevřená jen s pultem k pasu, který odděloval kuchyň od obýváku. Nedaleko koše leželo několik prázdných plechovek od piva a lahví chlastu.
Na verandě stáli čtyři měniči a zrovna otevírali přední dveře. Chladný májový vzduch vletěl dovnitř.
Žena stála u sporáku, míchala sýrovou omeletu a poplašeně se dívala na dveře. Stáhla rychle oheň a položila pánev na druhý hořák.
Rychle si ji prohlédl. Měla husté, kudrnaté tmavé vlasy, světle hnědé oči barvy jantarových klenotů, kulatou tvář a široké, velkorysé boky. Měla na sobě růžové košili od pyžama a kalhoty.
Vůbec to nebyl sen. Byl to jen výjimečný způsob, jak začít ráno, i když zváží, že žije v divočině, v nerozvinutém teritoriu Greenlandsu.
Muži se nahromadili u předních dveří, vypadali, že chtěli vtrhnout dovnitř, ale váhali. Jako měniči byli schopni cítit Creelovu sílu a vtrhnout nepozvaně do domu Alfa Prima byl excelentní způsob, jak spáchat sebevraždu.
„Patří nám!“ zařval jeden z nich a ukázal na ženu.
„Ne, nepatřím,“ řekla obranně a zírala na ně.
„Opustila jsme smečku a patřím Creelovi. Rušíte naše líbánky, Terrenci. Běžte.“
„Líbánky?“ opakoval tupě Creel. Zíral na ni.
Dala mu rozhořčený pohled.
 „No ano, když jsme se spojili zrovna včera, pořád máme líbánky.“
„Miranda je tvá družka?“ řekl Terrence a tázavě se díval na Creela. Byl to vysoký muž s orlí tváří a dlouhým nosem a tmavýma, úzkýma očima.
„Ne, není,“ řekl Creel. Mračil se na ženu.
„Je tohle vtip? Protože vtípky na Alfu Prima nikdy nekončí dobře. Byl tohle Douglasův nápad, že jo?“
„Kdo je Douglas?“ řekl jeden z měničů.
Ve stejnou chvíli se na něj Miranda usmála a řekla: „Ach, Creele, ty jsi takový vtipálek.“ Creel cítil nervozitu pod pokusem o hravost.
Podívala se na skupinu měničů. „Opravdu, Creel Jenkins a já jsme spojeni. Musíte hned odejít.“
„Jsem si zatraceně jistý, že bych si pamatoval, kdybych si tě nárokoval jako družku,“ vyštěkl na ni Creel.
Už začínal být docela nasraný a nesnášel, že si musel přiznat, že část z něj byla tak nasraná, protože se vzbudil z toho delikátního snu, který byl jediným mírem, co za dlouhou dobu poznal. A teď se změnil v jedno velké nedorozumění, nebo v někoho opravdu hloupého špatný vtip.
Pokrčila rameny a nalila si hrnek kávy.
„Pokud je tvým druhem, kde máš nárokovací značku?“ řekl jí Terrence a zíral jí na krk.
Vzala si lahev mléka z lednice a trochu v kávě rozmíchala.
„Byli jsme zaneprázdnění děláním jiných věcí.“
Měnič začichal ve vzduchu.
„Mělo by to tu být cítit po tom, jak jste celou noc šukali,“ řekl jeden z nich.
 „Ale není.“
„Fuuj, Cleggu. To je hrubé. Ne, že by to byla tvá věc, ale dělali jsme to venku,“ řekla a hodila po něm rozzlobeným pohledem.
Creel se rozhlédl po domě. Ani za život nemohl přijít na to, o co téhle ženě šlo. Někteří Alfa Primové byli bohatí, měli velké smečky, hodně sílí a prestiže. Creel jedním z nich nebyl. Creel byl tesařem. Pracoval dost na to, aby měl pivo a jídlo. Sám si chatu vystavěl. Rozhodně byla kvalitní, ale nic, co by přitahovalo zlatokopky.
Miranda ukázala na prázdné plechovky od piva a flašky.
„Vím, žes byl včera dost opilý, ale řekl jsi, že si mě nárokuješ. Doufám, že nejsi jedním z těch Alf, který nedrží slovo.“
Pokud by jí řekl, že si ji bude nárokovat, dodržel by své slovo. Ale věděl, že to neřekl.“
„Poslouchej, ženo, jsem Alfa Prime, takže naneštěstí to chce zatraceně velkou zásobu chlastu, abych měl trošku zamlženo. Nikdy v životě jsem se nepřiblížil k tomu být trochu opilý nebo ztratit paměť.“ Zíral na ni. „Takže nevím, o co ti tu sakra jde, ale nebude to fungovat.“
„Pokud jsme se minulou noc nespářili, pak jak vím o tom malém rodném znamínku na tvém vnitřním stehnu?“
Momentálně bez řeči na ni zíral. Jak věděla o tom znaménku? Bylo vysoko a nešlo dobře vidět. Bylo to bizarní, protože si byl stoprocentně jistý, že s touto ženou neměl nikdy sex. Mohl jí to říct někdo jiný? Zdálo se to trochu divné, aby jí někdo takovouto věc říkal.
„Ach, jo, před šesti měsíci jsem to dělala s Alfa Primem jménem Creel a mimochodem měl drobné hnědé znamínko na vnitřní straně levého stehna.“
„No, nevím,“ řekl. „Říkáš ty.“
Terrence je přerušil, když chtěla promluvit.
„Říkáš, že Miranda Weaving z Cold Waterské smečky není tvou družkou a nenárokoval sis ji, ano?“
Podívala se nervózně na Creela.
Zavrtěl hlavou.
„Ne. Nikdy jsem se s ní nepotkal, jméno vaší smečky je mi matně povědomé, ale ona pro mě nic neznamená.“ Ať už říkala cokoli, nekupoval jí to.
Tvář jí opadla a pomyslel si, že v očích spatřil záblesk bolesti. Proč by se sakra cítila ublíženě? Rozhodně se s ní nikdy dřív neviděl.
Měnič se na ni díval. „Zdá se, žes neměla štěstí.“
Creel se k ní otočil zády a šel pryč, díval se ven zadním oknem na vysoké jehličnany a hory v dálce. Vybudoval si chatu hluboko v lesích, protože chtěl být sám. Potřeboval být sám. Nepotřeboval, aby mu sem lozili lidi, pletli mu hlavu a vcházeli na jeho pozemek.
Když se otočil a vyhlédl předními dveřmi, po každé straně měla žena muže, který ji držel za paži. Ani k ní nebyli jemní.
Kdo věděl, kam ji brali? On ne a nezáleželo na tom. Ta šílená ženská nebyla jeho starostí.
Bylo to tu nebezpečné teritorium v neobydleném centru New Hampshire a velké pozemky byli skoro bez práv a nepotřebné. Kdokoli, kdo sem přišel, to věděl. Spoustu měst bylo rozprsknuto kolem, kde mohli měniči hezky, bezpečně žít.
Tady nahoře, hlavně v neosídleném jižním regionu Greenlands, to byl každý měnič za sebe.
Tak proč by ho mělo zajímat, kam ji brali, nebo co s ní měli v plánu?
Nejspíš ji za něco zatýkali, nebo ji brali do centra pro choromyslné, tam rozhodně patřila.
I když z nějakého důvodu stál ve dveřích a sledoval je, jak ji tahají do auta. Viděl, jak ji jeden z nich pleskl po hlavě.
Podivně skoro cítil píchnutí ve své vlastní hlavě a pocítil vztek, když s ní odjížděli.
Přešel k pultu a díval se na snídani, kterou mu udělala, žaludek se mu zkroutil.
Kam ji brali?
***
Mirandin bratranec Terrence řídil tak rychle, jak se odvažoval, po křivolakých cestách, které měly spád po pravé straně a žádné zábrany.
Miranda seděla vzadu, byla stočená do klubíčka mezi dvěma muži, kteří se na ní střídali v úderech.
„A to je kvůli tomu, žes nás přinutila řídit tři sta mil do téhle bohem zapomenuté prdele,“ vyštěkl Beauford a praštil ji do žeber.
„A to je proto, že sis myslela, že jsi příliš dobrá pro mého bratrance, ty tlusťoško,“ řekl Clegg a pleskl ji po hlavě.
Clegg a Terrence byli Josephovi bratranci. Joseph, Alfa Prime, byl muž, kterému byla Miranda zaslíbená.
Tradice smečky říkala, že pokud žena ve smečce dosáhla věku dvaceti pěti a nebyla spářená, vybere si Alfa za družku ji.
Nebylo překvapení vzhledem k tomu, že si o ní všichni ve smečce mysleli, že je šílená, že jí nepřišli žádné žádosti. Ne dceři čarodějky, která byla jen z půlky měničem, které byla odpadem smečky od té doby, co matka utekla a opustila zkřížené dítě.
Byla nejslabším členem smečky kromě jedné speciální síly. Naneštěstí ta speciální moc způsobovala, že přitahovala určité lidi, kteří byli chamtiví. Lidé, jako její vzdálený bratranec Joseph, který zaplatil cenu za snoubenku jejímu Alfu a očekával, že mu bude doručena až ke dveřím.
Během pár měsíců před dvaceti pětinami utekla z Vermontu z teritoria, protože slyšela zvěsti, že si ji chce Joseph nárokovat. Už měl dvě ženy a byl známý pro svou brutálnost k nim.
Jen pokud by měla víc času tohle ráno, aby mohla všechno Creelovi vysvětlit. Po případě ho prosit, přesvědčit ho, aby ji přijal. Byl svobodný koneckonců.
Uvařila by pro něj, uklidila… cokoli by chtěl, pokud by předstíral, že je její životní druh, takže by její smečka opustila město. Nemusel by ani předstírat dlouho; jen dokud by neodešli.
Naneštěstí se její smečce ji podařilo vystopovat o trochu rychleji, než si myslela. Kamarádka Suki jí brzo ráno volala a varovala ji, že byli na cestě, a ona běžela v kalhotách od pyžama ke Creelovi. I když zjevně ne dost rychle.
Miranda nebyla překvapená, že si ji Creel nechtěl nárokovat jako družku.
Ničím pro mě není.
Přesto to bolelo.
Bolelo to víc než bouchání těchto mužů. Ale Creel byl její poslední šancí, tou jedinou, která by možná ustála její smečku.
Stálo to za to zkusit. Stálo? Creel se na ni díval jako všichni ostatní, jako by byla šílená, a teď když o tom přemýšlela, radši by se nechala od nich odtáhnout bez toho, aby ten pohled v jeho očích viděla.
Babička na ní na uklidněnou mluvila z podlahy, kde byla přikrčená. „Jsi chytrá a silná. Najdeš způsob, jak se dostat od těchto debilů a utrhnout jim koule.“
Ach, babičko Edith. I námořník by zrudl. Vzhledem k okolnostem ani nemohla babičku vyplísnit ta její sprostý jazyk.
„Nemáš, co říct?“ řekl Clegg. „Obvykle ti huba jede pořád. Hádám, že jsi vyděšená.“
To sakra ne.
Miranda samozřejmě neměla říkat nic. Tohle chlapi jí mohli udělat, cokoli chtěli. Mohli ji zbít, až by sotva žila. A protože byla z půlky vlk, neléčila se tak rychle jako většina měničů.
Pokud jí nějakou kost zlomí, což asi zlomí, bude to týdny agónie hlavně proto, že ji nechtěli brát k doktorovi.
Byli to sadističtí bastardi, takže chytré by bylo držet jazyk za zuby, nebo se plazit, nebo omlouvat. Možná by ji tak tvrdě pak nebili.
„Jo, mám ti co říct. Biješ jako holka,“ řekla.
Miranda nebyla známá tím, že by dělala chytré věci.
Clegg odpověděl tím, že ji pleskl po hlavě tak tvrdě, až jí zvonilo v uších.
Babička vypustila výkřik vzteku. Zámky na dveřích zarachotily a babička Edith bledla, až byla průsvitná.
„Vy hloupí bastardi!“ zaječela. „Zabiju vás. Stáhnu z vás kůži.“
„Co to sakra je?“ dožadoval se Clegg a divoce se rozhlížel.
„Co se to děje s dveřmi?“
„Nic!“ zakřičel Terrence. „Jen auto skáče na těch dírách!“
„Už nemáš, co říct dalšího, ty chytrácká děvko?“ zavrčel Beauford.
„Jo, zřejmě sis nečistil od posledně, co jsme se viděli, zuby,“ řekla Miranda. „Jak je to dlouho, tři měsíce?“
Beauford vypustil zavytí vzteku a spustil do ní údery.
Stočila se do klubíčka, obtočila kolem hlavy paže a pokoušela se nekřičet při explozích bolesti, která přišla s každým bouchnutím.
„Měl bych se přeměnit a zjizvit ji,“ zavrčel.
Jednou z věcí, co zjizvila měniče, bylo kousnutí jiného měničího zvířete.
„Ne,“ řekl s lítostí Clegg. „Bratranec řekl nic, co by způsobilo trvalé následky.“
Naneštěstí to nechávalo prostor pro nekonečnou bolest. Beauford a Clegg do ní bušili pěstmi, které jí přišly jako cihly, ale kousala se do rtu a odmítala vykřiknout.
„Vezmu rozžhavenou tyč a strčím mu ji do prdele,“ zuřila babička.
Miranda se usmála přes oteklé rty.
Babička Edith byla naprostým bláznem. Jen kdyby neumřela, než se Miranda narodila, měniči v autě by byli ve vážných problémech.


33 komentářů:

  1. Děkuji za překlad. Jsem ráda, že se pokračuje v překladu.

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za prvú kapitolu. Dúfam, že ju Creel zachráni. Alena

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za skvelý úvod a teším sa na pokračovanie ☺

    OdpovědětVymazat
  4. fuu veľmi zaujímavý začiatok :o) dík za preklad a už sa neviem dočkať pokračovania :o))

    OdpovědětVymazat
  5. Dekuji za preklad jen se chci zeptat kde ty knizky shanite?

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji, už jsem se na pokračování těšila... a teda začátek je parádní

    OdpovědětVymazat
  8. Skvělý překlad, moc děkuji za pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za uvodnu kapitolku. GabiM

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za kapitolu a těším se na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem,už som sa nevedela dočkať.

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za pokračování. Těšila jsem se. 😎

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji moc za pokračování 😊

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za první kapitolku :-)

    OdpovědětVymazat
  15. dakujem velmi pekne za preklad. vyzera to zasa zaujimavo

    OdpovědětVymazat
  16. To bude jazda, vtipné, skvelé ďakujem 😄 ďakujem

    OdpovědětVymazat
  17. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji za překlad. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  19. Moc děkuji za překlad dalšího dílu. Pěkný začátek. HankaP

    OdpovědětVymazat
  20. Ahoj,moc díky za kapitolu,to je teda docela brutální začátek Mirka

    OdpovědětVymazat
  21. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...😘😉

    OdpovědětVymazat