úterý 9. května 2017

Přeběhlík - 4. kapitola



Huhúúú!!!
Nové vzrušující novinky o Alekovi! Co myslíte, je to pravda, či ne? Rozdělí tato informace Tessu a Aleka? Nechte se překvapit v dalších kapitolách!!!
Vaše stále ještě trochu ďábelská
Katuš 😈😈😈


Byla to jen otázka času, než budu muset čelit Kate. Ale když mi příští den zaklepala na dveře, nemohla jsem dělat nic jiného než na ni zírat, s prsty ztuhle svírajícími futra dveří. Byla jen o dva palce vyšší než já, ale vždycky jsem měla pocit, že jsem o mnoho menší. Jako obvykle vypadala úžasně: blonďaté vlasy učesané do dlouhého ohonu a oblečená do černých slušivých kalhot a nařasené bílé blůzky. Já měla na sobě šedé tepláky a zmuchlané triko.
„Ach, ahoj,“ řekla jsem hloupě. Holly byla zrovna v bazénu a já si náhle přála, abych tam byla s ní a nemusela čelit téhle konfrontaci.
Kate svůj výraz pečlivě kontrolovala, její měděné oči byly nečitelné. Pokud se mě chystala uškrtit, opravdu to dobře skrývala. „Musíme se promluvit.“ Podívala se mi přes rameno do pokoje. „Pozveš mě dovnitř nebo ne?“
Opravdu jsem chtěla říct „nebo ne“, ale to by bylo příliš dětinské a navíc jsem už chtěla mít tuhle konverzaci za sebou. Ustoupila jsem, otevřela do široka dveře a ona mohla vstoupit.
Bez dalšího slova Kate vešla dovnitř a postavila se doprostřed pokoje. Oči jí přejížděly po plakátech Mimozemšťana a Freddyho Kruegera, které mi visely nad postelí. Arogantně přikývla. „Takže odtud má Alek špatný vkus.“
Spolkla jsem kousavý komentář. Jen se mě snažila vyvést z míry a já jí nechtěla to zadostiučinění dopřát. Zůstávala jsem blízko dveří pro případ, že bych potřebovala rychle utéct. „Kate, je mi líto, jak se věci seběhly. Já –“
„Ne, není,“ přerušila mě Kate. „A nepředstírej opak. Kolem Aleka ses motala roky a teď jsi konečně dostala, co jsi chtěla.“
„To je pravda. Ale to neznamená, že mi není líto toho, co jsi ztratila.“
„Ne.“ Prudce zavrtěla hlavou, ale ani jediný pramen se jí z copu neuvolnil. Moje kudrny by mi už létaly po celé hlavě. „Nesnaž se mě litovat. Jsem velká holka. Nebrečím do polštáře, protože mě Alek opustil. V moři je spousta ryb. Větších.“
Pořád jsem držela kliku dveří. Pořád nebylo pozdě Kate vyhodit. „Pak tedy proč jsi tady?“ zeptala jsem se.
„Podívej, Tesso. Přišla jsem tě varovat.“
Pustila jsem ruku z kliky. „Varovat mě?“
V obličeji se jí blýskl rozmrzelý úsměv. „Myslím si, že bys neměla jít do tohoto… vztahu s Alekem slepě. Zasloužíš si vědět celou pravdu.“
„Jakou pravdu?“ Rozhodně Kate nezbaštím, že mi sem přišla pomoct. Přišla sem, aby vložila klín mezi mě a Aleka. Ale mrhala svým časem: nic nemůže otřást mou důvěrou v Aleka.
„Alek ti od začátku lže. Manipuluje tebou – “
Zavrtěla jsem hlavou. „Jenom žárlíš, že tě opustil kvůli mně. Nemusím poslouchat tvé lži. Měla jsem vědět, že jsi tohle naplánovala.“
„Jestli si myslíš, že jsem tady, protože žárlím, tak jsi mnohem víc naivní, než jsem si myslela,“ odpověděla Kate s ušklíbnutím. „Pověz mi: během všech těch let, co znáš Aleka, jsi nikdy vedle něj nepocítila nic zvláštního, neměla jsi ani záblesk nějakého podezření?“ Zkoumala můj obličej a jeden koutek rtů se jí zvedl.
Žaludkem mi projel vztek při tom tónu a slovech. Z jakého důvodu bych měla Aleka podezřívat? Prsty jsem sevřela lem trička. Chtěla jsem jí ublížit. „Znám Aleka lépe než ty, než kdokoliv jiný.“
„Ale prosím tě!“ odfrkla si Kate, její oči byly nemilosrdné a kruté. „Věděla jsem, že si tě obtočil kolem prstu, ale tohle? To je směšné.“
„Kate, promluv si s někým, koho tvoje kecy zajímají.“ Otevřela jsem dveře a naznačila, aby odešla, ale Kate mě chytla za loket, nehty se mi zaryly do kůže. Vůně jejího květinového parfému mi zaplnila nos.
V hlavě se mi objevil tucet obrázků sebeobrany, ale zatlačila jsem je zpět. Boj s Kate by nikam nevedl. Byl jsem povznesená nad její hry. „Pusť mě.“
„Poslechneš si, co ti chci říct, a budeš poslouchat pozorně,“ zasyčela, nechala spadnout tu příjemnou masku a odhalila tvář plnou vzteku. „Ať už je mezi tebou a Alekem cokoliv, je to odsouzeno k záhubě. Protože ať si myslíš cokoliv, tak o něm nevíš jednu zásadní věc.“
Pokusila jsem se ji setřást, ale její prsty se na mé paži ještě sevřely. Kopnutím zavřela dveře a vlasy se mi z toho větru dostaly do obličeje. Zamrkala jsem při pohledu na hladké bílé dveře a nutila se dýchat klidně. Znovu jsme byly v pokoji samy. Tělem mi projelo zachvění. Nic, co řekne, neotřese mou důvěrou v Aleka. Nic, přísahala jsem si.
Ale její příští slova zasadila červa do mé mysli. „Lže ti celé ty roky. Alek je Duální Variant a to ti nikdy neřekl a nikdy ani neřekne.“
Ucítila jsem slabost v kolenou. Pokud by byl Alek Duální Variant, pak by to znamenalo, že měl druhou Variaci, kterou přede mnou skrýval. Ustoupila jsem od ní, zády jsem narazila na tvrdé dřevo dveří a ona mě pustila. „Není. Vůbec nevíš, o čem mluvíš,“ protestovala jsem. Alek by přede mnou tohle tajemství nedržel,… že ne?
Kate posměšně trhla hlavou. „Stále tak horlivá ho bránit. Ale nech mě něco říct. Alek není jen silný, je to Empatik. Umí kontrolovat emoce. Přemýšlej o tom. Když jsi s ním, jsi si jistá, že to, co cítíš, skutečně cítíš?“
„Lžeš,“ zašeptala jsem, ale z mého krku to vyznělo přidušeně.
 „Ať cítíš kolem Aleka cokoliv, on to ví. A pokud se mu tvé emoce nelíbí, má moc je změnit. Může tě přinutit cítit se tak, jak chce on. Může tebou manipulovat a věř mi, Tesso, že už tebou manipuloval. Jsi si jistá, že tvé emoce jsou tvoje?“
Měla jsem pocit, jako bych padla do léčky. Nemohla jsem věřit tomu, co jsem slyšela.
„Odejdi,“ zakrákala jsem.
„Probuď se, Tesso. Už je to nějakou chvíli, kdy ti někdo řekl pravdu. Věř mi, že by tě Alek a Major nechali v temnotě navždy.“ Něco se jí objevilo ve výrazu, možná starost nebo lítost, jakoby si uvědomila, že mi toho tolik říct nechtěla. Ať už chtěl Alek cokoliv, Major by nejspíš dostal záchvat, kdyby na to přišel. Bez dalšího slova vyšla Kate z pokoje. Přitiskla jsem tvář k chladnému dřevu a klesla na kolena, když se dveře zavřely.
Snažila jsem se přesvědčit, že mi lhala, že její slova byla výsledkem její žárlivosti, její způsob odplaty, ale už bylo ve mně zaseto zrnko pochybnosti a začínalo kvést. Před pár měsíci, kdy mě Alek s Majorem doprovázeli na mou první livingstonskou misi, měla jsem pocit, jako by mi někdo manipuloval s emocemi. Ale chápala jsem to tak, že to bylo z nervů. Co když Alek použil svou Variaci, aby mě uklidnil? A nebyl to jediný případ, kdy jsem měla pocit, že jsem se v jeho přítomnosti cítila až magicky klidnější. Nebylo to něco víc, než jen trik? Používal na mě svou Variaci? A co dalšího dělal, aniž bych si toho všimla? Jak jsem si mohla být jistá, že cokoliv, co jsem okolo Aleka cítila, byla pravda? Každá vzpomínka, každý polibek, každý úsměv… všechno teď bylo tak nějak poskvrněné.
Zavřela jsem oči a snažila se dostat ten vír emocí a myšlenek zpět do pořádku. Sevřela jsem pěsti a zvedla se zpět na nohy. Nechtěla jsem tomu věřit. Ale hluboko uvnitř jsem věděla, že něco s mými pocity bylo vždy okolo Aleka divné. Začala jsem se třást. Projela mnou nevolnost. Pokud jsem nemohla věřit jediné osobě, o které jsem si myslela, že ji mohu zcela milovat, co mi zbývalo? Holly. Musela jsem si promluvit s Holly.
Otevřela jsem dveře a rozhlédla se po chodbě, jestli tam náhodou někde není Kate. Nechtěla jsem, aby viděla, jak moc mě její slova zasáhla. Chodba byla prázdná. Vyklouzla jsem z pokoje a spěchala po schodech směrem k bazénu. Na oblečení jsem stále cítila Katein parfém – jako by se její slova neprodrala jen do mé mysli. Žena z úklidového personálu zmizela v prádelně a já počkala, dokud nezavřela dveře, než jsem vstoupila do haly s bazénem.
Holly plavala jako delfín. Její hlava s červenými vlasy se schovávala pod vodu a zase z ní vykukovala, její pohyby byly plynulé a rychlé. Neviděla mě, když jsem si dřepla na kraji bazénu. Ruce i nohy se mi pořád třásly, ale cítila jsem se klidnější. Uběhlo deset minut, než se Holly na jednom konci zastavila. Sundala si své neonově žluté plavecké brýle a hned mě uviděla. Na její tváři se objevil úsměv, který hned zmizel. Zamračila se a připlavala k žebříku, po kterém vylezla ven. Nohy mě bolely, když jsem z dřepu vstala a podala jí ručník. Její pohled mě neopouštěl, když si sušila vlasy. „Stalo se něco mezi tebou a Alekem?“
„Tak trochu. Kate a já jsme měly rozhovor,“ řekla jsem pomalu a snažila se nenechat vloudit do svého tónu starost. Ale emoce byly hned pod povrchem; Holly je pravděpodobně mohla vidět zářit jako neony skrz mou kůži.
„Ach ne. Co provedla?“ když hodila ručník do koše, nemohla jsem si pomoct, musela jsem zírat přímo na jedno konkrétní místo na zemi. Tam mě Alek našel pár týdnů poté, co jsem se připojila k FEA, hystericky jsem brečela, protože mi máma řekla, že už jí nikdy nemám volat. Alek mě od té doby utěšoval bezpočtukrát. Co pokaždé zastavilo mé slzy, jeho slova nebo Variace?
„Tesso?“ Holly se dotkla mého ramene a zanechala mokré stopy na mém rukávu. Vytrhla jsem se svým myšlenkám a odvrátila se od koše. Voda vystřikovala z bazénu, jen aby se zase vrátila do filtračního systému. Sedla jsem si na zem, opřela se o zeď a Holly mě napodobila, třásla se ve svých žlutých bikinách.
„Tak to vysyp,“ dožadovala se a já jí řekla všechno, co mi Kate pověděla. S každým slovem můj hlas stoupal a já měla pocit, jakoby se ve mně tvořila bublina, která se chystala prasknout. Když jsem skončila, musela jsem se zhluboka nadechnout. Očekávala jsem, doufala jsem, že se Holly zasměje a řekne, že jsem směšná, ale neudělala to. Její pohled byl vzdálený a na čele se jí objevilo zamračení. „Kate může žárlit a určitě chce ublížit Alekovi, ale proč by přišla s něčím takovým?“ zeptala se jemně.
Přikývla jsem. „Nejde jen o to. Někdy když jsem s Alekem, se mi pocity tak nějak zlepší, víš? Vždycky jsem si myslela, že to je díky němu, že za to můžou mé city k němu, ale…“
„Ale teď si tím už nejsi jistá,“ dokončila za mě větu.
Holly si kousala spodní ret. Voda jí tekla v úzkých cestičkách po tváři a pažích. Pravděpodobně se nachladí, pokud se brzy nepřevlékne do lepšího oblečení. „Víš, jak mou Variaci nedokážu plně ovládat?“
Přikývla jsem; samozřejmě jsem to věděla. „Major mě přinutil k doučování se Summers, ale nepomohlo to. S každou další lekcí jsem se cítila zklamanější a to dělalo moji schopnost ovládat Variaci ještě těžší. Ale jednoho dne poslal Major místo ní Aleka a náhle se mi až magicky změnila nálada a zlepšila Variace. Pamatuješ si, jak jsem ti pak říkala, že ta lekce ten den byla úžasná?“
Nepohnula jsem se. Pamatovala jsem si to. Ten den Holly neztratila kontrolu nad svými schopnostmi. Tak šťastnou jsem ji do té doby neviděla.
„Cítila jsem se klidná a jistá sama sebou a najednou moje zneviditelnění ani jednou neselhalo. Myslela jsem si, že to bylo proto, že mě Alek tak neznervózňoval jako nějaký skutečný učitel, ale když o tom tak teď přemýšlím, nejsem si jistá, jestli moje emoce v ten den byly skutečně moje.“
Hleděla jsem na své dlaně, které byly červené od toho, jak pevně jsem si je předtím před tím svírala. „Zní to stejně jako moje zkušenosti.“
„Já… hmmm… možná,“ hledala Holly nějaké vysvětlení, nějakou omluvu, ale žádná nepřicházela. „Myslíš, že to Major ví?“
Nuceně jsem se usmála. „Major ví všechno.“
Holly přikývla. „Jo, pravděpodobně si myslí, že to nepotřebujeme vědět. On ví všechno nejlíp.“ Poslední věta byla prodchnuta hořkostí. Věděla jsem to. Vážně jsem to věděla. A byla jsem už unavená z toho, že se ke mně chovají jako k podřadnému agentovi, jako bych nemohla zvládnout ty samé informace jako Major, Alek nebo dokonce Kate.
„Musím si s Alekem promluvit.“
„Jsi si jistá? Postavíš-li se Alekovi, dá ti odpověď, která se ti nemusí líbit.“ Holly mě objala. Zatřásla jsem se, když mé oblečení navlhlo a chlad mi pronikl do těla.
„Já vím. Ale musím to vědět jistě. Musím ho slyšet to říct. Nemůžu prostě zapomenout na to, co Kate řekla. Kdo ví, třeba to přece jen má nějaké jiné vysvětlení.“
„Okej,“ řekla a zatvářila se pochybovačně. „Potřebuješ bodyguarda?“
„Ne,“ odvětila jsem. Vstala jsem. Ruce jí sklouzly z mého těla. „Obleč se a ujisti se, že nenachladneš.“

Holly mi věnovala malý, povzbuzující úsměv, když jsem se otočila a zamířila do Alekova pokoje, ale nedokázala ve výrazu skrýt pochybnosti.

9 komentářů:

  1. Pokud je rozdělí, dají se učíte zase dohromady ❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc.. souhlasím s Terezou 😁

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Katuš, moc děkuji za překlad a uvidíme. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za kapitolu 👍 Podľa mňa ho bude konfrontovať ale čo urobí ... ? 🤔

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat