pátek 12. května 2017

Pavoukova odplata - 17. kapitola


Prošla jsem dvojitými dveřmi ven ze sálu a zabočila doprava stejně, jako předtím Mab Spěchala chodbou asi tak sto stop přede mnou, než změnila směr a znovu odbočila vpravo.

Šla jsem za ní a cestou si prohlížela olejomalby na zdech, křišťálové vázy s profesionálními vazbami živých růží a všechno ostatní, co tvořilo výzdobu.  Kdybych si to namířila rovnou za Mab, zbytečně bych na sebe upozornila, takhle jsem byla jen další znuděný host, který vyšel ze sálu nadýchat se čerstvého vzduchu. Aspoň jsem tak chtěla působit. Byla jsem ochotná předstírat cokoliv, co mi pomůže dostat se k Mab dostatečně blízko.
Přesně jak jsem čekala, Mab zabočila k dámským toaletám, otevřela dveře a vešla dovnitř. Důkladně jsem si prohlédla vzor na jedné z Tiffanyho lamp, než jsem vešla za ní.
Toalety nezůstaly o nic pozadu za okázalostí celého klubu. Měly velikost menšího domu s halou plnou sametem čalouněných gaučů, pozlacených zrcadel a toaletních stolků pro dámy, které si potřebovaly poopravit make-up. Na gaučích seděly skupinky žen, které si vyměňovaly drby a žhavé novinky o tom, co má kdo na sobě a kdo komu a s kým zahnul. K samotným toaletám vedly létající dveře, ke kterým jsem mířila.
Přivítala mě rozlehlá místnost s vybavením ze smetanově bílého mramoru se zlatými doplňky. Našly se tu všechny předražené nesmyslné doplňky, za které jsou ochotní lidé se svěřeneckými fondy utrácet.
Mab zůstala věrná své roli, stála před jedním ze zrcadel a ubrouskem poťukávala po skvrně na svém kostýmu. Ostražitost v jejích černých očích a napětí v obličeji mi ale prozrazovaly, je že je připravená zaútočit na kohokoliv, kdo se k ní přiblíží.
Takže jsem ji ignorovala.
U umyvadla mezi mnou a Mab si nějaká žena umývala ruce, a tím pádem jsem na ni stejně neměla čistý výhled. Zašla jsem do jedné z kabinek a zavřela za sebou dveře. Věnovala jsem se obvyklé dámské činnosti na takovém místě, jako bych byla jen další neškodná bárbína, která si potřebuje odpočinout od přemíry chlastu a nevyžádané pozornosti v sále. Spláchla jsem, vyšla ven a zastavila jsem u umyvadla umýt si ruce.
Mab byla pořád na stejném místě s ubrouskem na rudé kůži a pořád sledovala očima procházející ženy. Objevovaly se po jedné i ve skupinkách po dvou nebo po třech, neustálý proud vyvěrající ze stále se zvětšujícího davu v hlavním sále. Konečně se Mabiiny oči stočily mým směrem, ale já jsem si dál mydlila ruce, jako by to byla jediná věc, na které mi záleží. Dělala jsem pomalé, pravidelné pohyby, jako bych nepředstavovala větší hrozbu, než moucha na stěně.
Neubránila jsem se malému úsměvu nad ironií celé situace. Když jsem se naposled dostala k Mab nadosah, bylo to také na toaletě – její vlastní – tu noc, co jsem zabila Jakea McAllistera. Měla jsem na sobě jiný převlek, byla jsem tam jako blondýna, jedna z Roslyniných děvčat, která měla za úkol bavit hosty a ve snaze zabránit Mab, aby nenašla Jakeovo tělo, jsem s ní těžce flirtovala. Tehdy mě s lítostí odmítla, ale můj herecký výkon ji rozptýlil natolik, že se mi podařilo uniknout.
Napadlo mě, která z nás odejde dnes večer po svých.
Zachovala jsem pod Mabiiným pohledem klidný, nezúčastněný výraz. Zamračila se, jako by jí na mně něco vadilo, a mě napadlo, že jsem se zdržela moc dlouho, takže jsem začala být nápadná a Mab došlo, že já jsem Pavouk.
Jako všichni ostatní v Ashlandu mě Mab znala jako Gin Blanco. Ve skutečnosti byla na místě tu noc, kdy Jonah McAllister nařídil Elliotu Slaterovi, aby ze mě vymlátil, co vím o smrti jeho syna. Takže věděla, jak vypadám coby Gin – zvlášť, když jsem byla samá modřina a krev.
Znovu se otevřely dveře a dovnitř vešly další dvě ženy a Mab po posledním zkoumavém pohledu zaměřila svoji pozornost na ně.
Utřela jsem si ruce a vyšla jsem ven do haly a pak na chodbu. Nevrátila jsem se ale zpátky do sálu. Pokud bych to udělala, přišla bych o šanci Mab zabít. Dnes večer už by mi další šanci nenabídla.
Šla jsem chodbou a očima zkoumala místnosti po obou stranách, abych našla vhodný úkryt, odkud bych mohla zaútočit. Mab čekala, že na ni zaútočím na toaletách. Stísněné prostory pro ni představovaly výhodu – mohla útočníka usmažit svou magií dřív, než by se zmohl na jakoukoliv obranu. Chovala se přesně tak, jak bych to na jejím místě udělala já.
Možná se na mě ale konečně usměje štěstí a Mab trochu poleví ve své ostražitosti a mně se podaří ji při cestě zpátky do sálu překvapit.
Chodbou procházely malé skupinky lidí na toalety nebo ven na rychlou cigaretu, nebo ještě rychlejší sex. Všichni byli zaujatí vlastními záležitostmi, takže si mě nikdo nevšiml, když jsem vklouzla do jedné z místností a přivřela za sebou dveře. Nebylo tam rozsvíceno, ale i tak jsem dokázala rozeznat obrysy masivního nábytku. Zůstala jsem stát ve stínu za dveřmi s noži připravenými v rukách. Pak jsem čekala.
Kolem procházeli lidé, smáli se, popíjeli, vyměňovali si drby. Normálně by mě ani nenapadlo vybrat si k útoku tak veřejné místo, tak otevřené a s tolika lidmi v dohledu, ale neměla jsem jinou možnost. Zabít Mab byla jediná šance, jak odvrátit hrozbu, která se vznášela nad Briinou hlavou a ať mě vezme čert, jestli dám Mab šanci dotknout se Brii byť jen jedním prstem.
V hlavě jsem pomalu odpočítávala míjející vteřiny. Deset…dvacet…třicet. Jenomže Mab byla stejně trpělivá jako já, protože jsem tam stála víc než pět minut, než se dveře toalet otevřely a Mab vyšla ven. Chvíli zůstala na místě a pozorovala okolí. Ústa se jí sevřela v ošklivém úsměšku. Ať už čekala, že se vevnitř stane cokoliv, to, že jsem jí neskočila na návnadu, ji rozzuřilo. Sevřela jsem nože pevněji. Už to nebude trvat dlouho. Dočká se. Už brzy.
Mab zabouchala na vedlejší dveře a ven vyšli dva obři. Takže tam se schovávala její ochranka, hned vedle, připravená zakročit pro případ, že bych se na toaletách o něco pokusila.
„Máte něco?“ vyštěkla Mab. Vztek způsobil, že její normálně sametově zabarvený hlas zněl stejně chraplavě a drsně jako Sophiin.
Oba obři zavrtěli hlavami.
„Nic, ma´am,“ zabručel jeden z nich. „Zkontrolovali jsme všechny na seznamu hostů. Není tady nikdo bez pozvánky a nikdo, o kom bychom nevěděli, kdo je. Žádná ze servírek nechybí, ani se nikdo nepokusil dostat na poslední chvíli mezi personál. Nikdo se nepokusil hodit se marod. Pokud je tady, nedokážeme ji najít.“
Mab na oba muže upřeně zírala. „Nekompetentní hlupáci,“ zavrčela. „Běžte to zkontrolovat znovu. Ta děvka tady někde musí být, takovou šanci by si nikdy nenechala ujít.“
Obři přikývli a odběhli splnit rozkazy své paní. Minuli můj úkryt a zmizeli v hlavním sále.
Mab rázovala sem a tam po chodbě a něco si pro sebe brumlala. Asi to nebyly lichotky na mou adresu. Lidem, co procházeli kolem, stačil jediný pohled na Mab, aby co nejrychleji zmizeli. Tím líp, Pro mě to byla jenom výhoda, publikum jsem nepotřebovala.
Čekala jsem trpělivě na svém místě, až se ke mně přiblíží, aby mi stačil jeden jistý, smrtící výpad.
Konečně se mi i se svým rozzlobeným mumláním a nadávkami dostala až téměř nadosah. Rukama jsem svírala nože a čekala. Třicet stop, dvacet…pět. Mab prošla kolem mého úkrytu, aniž by se obtěžovala pohledem kontrolovat svoje okolí.
Zatajila jsem dech, vyklouzla ze dveří a jen krok za ní jsem sbírala sílu ke všemu, co mělo přijít.
Strávila jsem roky učením jak udeřit rychle, tiše a nepozorovaně, takže Mab nezaznamenala otvírající se dveře a netušila, že za ní někdo je. Kráčela rychleji, než jsem předpokládala, ale byla jsem za ní sotva pět kroků. Pět kroků, které mě dělily od jejího konce.
Čtyři...tři…dva…jeden… Už jsem držela nůž nad hlavou, připravená zaútočit----
A zrovna tu chvíli si Jonah McAllister vybral, aby se vynořil z boční chodby přímo před námi. Uviděl mě – a samozřejmě taky nůž připravený k úderu.
„Za tebou!“ vykřikl.
Sakra.
Pokud by to šlo, ztratila bych se zpátky do bočního pokoje. Byla jsem ale už moc daleko, než abych se mohla otočit a zmizet. Nemohla jsem dělat nic jiného, než zaútočit a doufat ve štěstí.
Mab zareagovala na McAllisterovo varování a uskočila stranou, takže místo aby se můj nůž zabořil do jejích zad, jen ji škrábl na rameni. Mab sykla bolestí a spadla na zem. Vrhla jsem se na ni, abych dokončila práci dalším nožem, ale asi pud sebezáchovy, nebo nějaká předtucha mě přiměly se v poslední chvíli odtáhnout.
Udělala jsem dobře, protože její pěsti se změnily v ohnivé koule.
Oheň jí tryskal z prstů, plameny prskaly a šířily se kolem. Uhnula jsem stranou, pokusila se uhnout plamenům a zároveň ji bodnout, ale Mab se podařilo zůstat z dosahu. Mezitím McAllister přivolával zpátky obry, kteří před chvílí odešli.
„Stráže!“ křičel právník. „Stráže!“
Měla jsem možná patnáct sekund, než se někdo objeví a já jsem plánovala je co možná nejlíp využít. Tentokrát jsem nezaváhala. Za pomoci magie Kamene jsem obrnila svou kůži, vrhla jsem se na Mab a znovu do ní zabodla nůž.
Mab musela koutkem oka zahlédnout pohyb, protože se v poslední možné chvíli odvalila. Můj nůž se znovu zabodl do její ruky, místo aby způsobil fatální škodu tak, jak jsem si toužebně přála.
Ještě jsem to ale nevzdávala – ne v nejbližší době. Znovu jsem po ní vystartovala. Moje tělo narazilo do jejího a znovu jsme skončily na podlaze. Mab okamžitě přivolala svou magii a do mě se zakously žhavé, hladové plameny, které mě přinutily couvnout a zesílit svou magickou obranu jen abych přežila. I pak jsem ale cítila Mabiiinu magie – příval hladové vře stravující žhavé síly. Obrnila jsem se, jak nejvíc to šlo, ale i pak jsem Oheň cítila - naskakující puchýře a škvařící se kůži.
Nebyla jsem jediná, kdo pocítil Mabiinu magii.
Pod našimi převalujícími těly se vzňal koberec a chodbu začal plnit kouř a plameny, Mab proti mně vyrazila pěstmi a s každým jejím úderem se kolem rozlétaly další žhavé rudé jiskry. Ty jenom pomáhaly šířícímu se ohni, který postupně stravoval zařízení od koberců přes stolky, křesla a drahé olejomalby na zdech.
Pořád dokola jsme se převalovaly po zemi. Já se pokoušela Mab bodnout a ona mě zasáhnou svými plameny. Její plamenné útoky mi bránily zasadit jí smrtelný úder stejně, jako moje rány nožem rozptylovaly ji.
Byl to zatracený pat.
Hosté v plesovém sále si konečně uvědomili hrozící nebezpečí a jak se plameny a kouř šířily, odevšad se ozývaly výkřiky, nářek a řinčení požárních hlásičů. Nic z toho ale nezamaskovalo dusot těžkých bot, jak se blížili Mabiini bodyguardi.
Uvědomila jsem si, že nemám šanci.
Nedokázala jsem se k Mab dostat natolik, abych mohla s úspěchem použít nože. Ne pokud jsem nechtěla skončit jako živá pochodeň. Moje magie mě mohla chránit jen omezenou dobu. Mohla bych použít oba druhy magie, které mi byly vlastní, ale chtěla jsem si nechat nějakou rezervu a kromě toho jsem stejně plánovala Mab bodnout do zad a ne se s ní střetnout přímo. Jenomže tenhle plán šel bohužel k čertu stejně jako mnoho jiných jasných a přímočarých plánů předtím.
Teď, když se chodba plnila jejími obry, hrozilo, že tu uvíznu odříznutá od únikové cesty. Věděla jsem, co by následovalo. Mab by mě zahnala do kouta a spálila mě stejně jako tenkrát moji matku a sestru.
A pak by začala pronásledovat Briu.
Fletcher mi vždycky zdůrazňoval, že ústup a útěk není žádná ostuda a to ani v případě, že cíl zůstane naživu. Přežít bylo ze všeho nejdůležitější a nová příležitost se už najde. Moudrost starého pána mi nejednou zachránila kůži a neměla jsem nejmenší důvod o ní pochybovat ani teď. Jen jsem doufala, že jsem nepromeškala příležitost.
Levou rukou jsem zasadila Mab vší silou ránu do obličeje, i když mi přitom její plameny olizovaly kůži. Ze rtů mi jako jed v nepřetržitém proudu odkapávaly výkřiky, vrčení a nadávky. Prudký úder Mab na chvíli zaskočil, takže jsem měla čas se od ní odvalit a vyskočit na nohy. Mab se kus ode mě také vyškrábala na nohy a prudce se rozhlížela kolem sebe.
Naše pohledy přes plameny a kouř střetly. Vztek, nenávist a averze, živé a hmatatelné, mezi námi plály jasněji, než její oheň. Přesně jsem rozeznala chvíli, kdy si Mab uvědomila, kdo jsem. Vložila do svého útoku ještě víc síly a i přes vzdálenost, která nás dělila a mou magickou obranu jsem cítila žár spalující mou kůži.
„Gin Blanco!“ zasyčela „Měla jsem to vědět!“
Jasně, měla.  Neměla jsem ale čas si s ní vyměňovat invektivy, zvlášť proto, že se jí v rukou formovaly další ohnivé koule, které mohly snadno ukončit mou existenci.
Běžela jsem chodbou zpátky k toaletám, i když ty nebyly můj cíl. Před očima jsem měla zelený nápis VÝCHOD na konci chodby. Za zády jsem cítila Mab, která sbírala stále víc a víc magie. Běžela jsem, jak nejrychleji jsem dokázala, ale v zádech jsem pořád cítila horké jehličky její magie. Chystala se do útoku vložit úplně všechno, a jestli to nestihnu na konec chodby, než bude připravená, je po mně.
Přede mnou se z jedné z bočních místností vynořil obr, ve kterém jsem poznala jednoho z Mabiiných osobních strážců. Běžel proti mně s rozpaženýma rukama, jakoby mě chtěl obejmout. A najednou jsem uviděla příležitost k záchraně.
Běžela jsem mu vstříc.
Narazila jsem svým tělem do jeho, nechala jsem ho, aby kolem mě obtočil paže. Pak jsem se vší silou zatočila. Pohyb obra zaskočil, a aby udržel rovnováhu, otočil se i se mnou a jeho široká záda se ocitla mezi mnou a Mab.
O vteřinu později ho zasáhla její ohnivá koule.
Obr zařval, když se jeho těla zmocnily plameny, i když je mohl ucítit jen na chvilku. Neměl žádnou magii, takže se neměl jak chránit. K čertu, i ze mě by, i přes mou Kamennou ulitu, byl škvarek, kdyby mě tahle ohnivá koule zasáhla. I když plný zásah schytal někdo jiný, pořád jsem i přes svou ochranu žár cítila a kůže mě nesnesitelně pálila.
Vykřikla jsem ve stejnou chvíli jako zasažený obr.
Vypadalo to, že plameny nikdy neuhasnou, i když to trvalo jen chvíli. Trhaně jsem se nadechla a v nose ucítila povědomý pach spáleného masa. Nějak se mi podařilo odstrčit obrovo doutnající tělo, i když se při mém dotyku měnilo na popel. Podívala jsem se dolů na seškvařenou hromádku, která byla ještě před chvíli mužem. Znovu jsem se nadechla pachu spáleniny. Po tvářích mi stékaly slzy z pulzující bolesti, která mnou otřásala, a odkapávaly na zhroucené tělo.
Do krku se mi nahrnula žluč, ale úspěšně jsem dávení potlačila a zvedla oči.
Mab stála na druhém konci chodby. Obě jsme ztěžka dýchaly a hleděly jedna na druhou a nemohly uvěřit tomu, co se právě stalo. Ani jedna z nás nedokázala zabít tu druhou.
Pak vyšel  Mab z úst primitivní, vzteklý výkřik, na který jsem odpověděla podobným zavrčením. Po ničem jsem netoužila víc, než se rozběhnout přes chodbu a zpracovávat ji pěstmi tak dlouho, dokud by z ní nezbyla jen krvavá hromádka na koberci.
Jenomže v Mabiiných pěstech se znovu rozhořel živelný oheň. Plameny se zvětšovaly připravené vyrazit proti mně.
Znovu jsem se otočila a tentokrát jsem se neotočila a nezaváhala. Oči jsem měla upřené na nápis VÝCHOD a v zádech jsem cítila Mab i její magii, která sílila s každým mým krokem.
Mab vykřikla a vypustila na mě svou magii. Plameny mě pronásledovaly chodbou rychlostí supernovy.
Přinutila jsem se zvýšit rychlost, i přes bolest, kterou mi do těla vysílaly praskající puchýře a popáleniny. Po tvářích mi stékal pot, zamlžoval mi vidění, ze rtů mi splývaly kletby, ale pořád jsem běžela.
Měla jsem pocit, jako bych běžela na místě, místo abych postupovala vpřed, ale nakonec jsem prolétla dvojitými dveřmi na konci chodby. O vteřinu později dveře zmizely pod zásahem živelného ohně. Sklo se vysypalo a pár střepů se mi zabodlo do zad, když mě síla výbuchu odhodila na sníh venku.

Znovu jsem vykřikla, hlas naplněný bolestí a zklamáním nad svým opětovným selháním, ale nezbýval mi žádný čas – čas na cokoliv jiného než útěk. Přinutila jsem se postavit na nohy a klopýtat pryč tak rychle, jak jen to šlo do náruče tmy a chladivého sněhu.

17 komentářů:

  1. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Super, další kapitola díky moc. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc.. kolik kapitol prosím zbývá do konce?

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekci !!!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...:-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Auu, ja jsem tak zvedava, jak ji Gin nakonec zabije! A hlavne, jak to ted dopadne, kdyz ted Mab vi, kdo Pavouk je :!
    Diky moc za preklad!! :D :D

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za skvělé pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  10. moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat