pátek 5. května 2017

Pavoukova odplata - 16. kapitola


„Co myslíš,“ zeptala jsem se „není to moc?“
Finn si mě kriticky prohlédl. „Jsi oblečená jako domina v roli ledové královny. Nemyslím si, že se to dá přehnat.“

Hleděla jsem na svůj obraz ve vysokém zrcadle, které jsem donesla do obývacího pokoje ve Fletcherově domě. Finn to vystihl naprosto přesně. Měla jsem na sobě obtažené kožené kalhoty v ledově modré barvě, k tomu ladící korzet zdobený stříbrem, který mi tlačil prsa do neuvěřitelné výšky a těžký stříbrný náhrdelník kolem krku. Přes něj jsem měla přehozené kožené sako, díky kterému jsem se nemusela vzdát nožů v rukávech a nezapomněla jsem ani zastrčit jeden dozadu za pásek a další dva do vysokých bot.
Před chvílí odešla Jo-Jo, která mě nalíčila. Stříbrné stíny doplnila stejně stříbrnou řasenkou a rtěnkou. Vlasy mi vyčesala a propletla stříbrnými stuhami. Všechno dohromady to vypadalo, že jsem připravená na noc plnou sexu a vášně tak mrazivé, že by mohla způsobit omrzliny.
„Kde jsi sehnal všechnu tu kůži?“ zeptala jsem se a natočila se, abych se na sebe mohla podívat i z boku.
„V šatně Nothern Aggression,“ řekl Finn. „ Roslyn mi dovolila ti něco vybrat, jak jinak?“ Potom, co odešel odpoledne z Pork Pit, využil Fin některé ze svých kontaktů, aby všechno připravil na večer a přitom zjistil, jaké je téma večera – Oheň a Led. Zase jednou se ironie projevila v celé své kráse. Finnovi se dokonce podařilo sehnat pár obrázků kostýmů, které budou mít někteří hosté na sobě, abychom byli s Owenem v obraze, o co přesně půjde. A tak došlo na všechnu tu kůži.
„Vypadáš jako někdo úplně jiný.“ Ozvala se Bria z gauče.
Otočila jsem se, abych na svou sestru viděla. Na tváři měla nečitelný výraz. Poté, co jsme se Sophií zavřely restauraci, jsem se vrátila domů, abych ji seznámila s novinkami. Bria nebyla nadšená, že se se chci pokusit o nový výpad proti Mab, ale nemohla s tím nic dělat. Ne bez toho, že by se vystavila nebezpečí, že ji chytí buď Gentry, nebo někdo další z lovců odměn, a způsobila tím ještě větší zmatek.
„Já nevím. Myslím, že Gin má mnohem lepší kostým než já,“ bručel Owen, když vcházel do obývacího pokoje.
Pokud jsem já byla za dominu, tak Owen byl můj dnešní klient. Také byl v kůži, ale ta jeho byla černá a stříbro místo náhrdelníku zastupovaly řetězy ovinuté kolem hrudníku, které při každém jeho kroku cinkaly. Podle mě jsme vypadali jako párek sexuálních deviantů, ale podle Finna byly naše kostýmy ve srovnání s tím, co už viděl, umírněné, fádní a skoro puritánské.
Už bylo pozdě, takže jsem se otočila na Owena a zeptala se: „Připravený?“
Owen přikývnul.
„Jak jen to jde.“
„V tom případě bychom měli jít.“ Zamumlala jsem.
Podívala jsem se na Finna a pak na Briu. Moje sestra toho od chvíle co jsem ji zasvětila do plánů na večer, moc nenamluvila, ale tvář měla plnou obav – obav o mě. Vyvolávalo to ve mně rozporuplné pocity. Srdce mi skákalo a svíralo se ve stejnou chvíli. Navzdory tomu co jsem byla, kolik lidí jsem zabila, mé sestře na mně záleželo a měla o mě strach. Přinejmenším aspoň trochu. To bylo víc, než o čem se mi kdy snilo – a tak nějak to dělalo všechno, co jsem za ty roky vytrpěla, snesitelnější.
Bria se natáhla a chytila mě za ruku. Pak se, k mému překvapení, natáhla po magii Ledu. Na moment jsem nevěděla, co se děje, ale pak jsem ucítila, jak pramínek její síly směřuje do prstýnku na prsteníčku pravé ruky. Prstýnku, který jsem od ní dostala k vánocům. Prostý kroužek s vyrytou pavoučí runou.
Hodně lidí, zvlášť těch, co dokáží ovládat některý z živlů, nosí šperky vyrobené z magického kovu – už jen proto, že dokáží absorbovat magii a v případě potřeby mohou sloužit jako její pohotovostní zásoba. Třeba v případě očekávaného souboje na život a na smrt se silnějším protivníkem. Není to podvádění v pravém slova smyslu, protože to dělají všichni, může to ale zamíchat kartami.
Oba prstýnky na Briině levé ruce, stejně jako její náhrdelník hučely magií. Můj prstýnek byl tenký a nenápadný. Ale i tak dokázal pohltit část Briiny magické síly, cítila jsem, jak se mění v ledový okov tisknoucí se na mou kůži. Nebylo to nepříjemné, spíš mě to uklidňovalo, jako by se moje sestra stala součástí nadcházející bitvy.
„Díky,“ řekla jsem. „Plánovala jsem si uložit nějakou magii do zásoby, ale zatím jsem se k tomu nedostala. Navíc si na šperky moc nepotrpím.“
„Toho jsem si všimla,“ řekla Bria suše. „Vím, že dáváš přednost nožům, ale nikdy nevíš, co se ti může hodit. Zvlášť dnes večer.“
Přikývla jsem, protože jsem nevěděla, co říct. Nechtěla jsem se své sestry dotknout, a nebo na ni příliš tlačit, ale obě jsme věděly, co mám dnes večer v plánu – zabít Mab, stejně jako už jsem zabila tolik lidí před ní. Přestože si za své činy smrt víc než zasloužila. Bria by pořád dala přednost tomu, aby se s ní mohla vypořádat legální cestou, aby ji mohla zavřít do vězení a zahodit od něj klíč, aby tam hnila až do konce svých dní.
Já ne. Chtěla jsem, aby byla Mab mrtvá a nebyla jsem nijak vybíravá, co se týče způsobu, jak toho dosáhnout.
„Jen… buď opatrná, Gin. Ano?“ požádala mě Bria s pevně upřeným pohledem.
Stiskla jsem její studené prsty. „To jsem vždycky, sestřičko. Za každých okolností.“
O třicet minut později už Owen parkoval svoje BMW na příjezdové cestě ke klubu. Pět dubů byl ten nejsnobštější, nejdražší a nejvyhlášenější společenský klub v Ashlandu, který za své členy přijímal zásadně jen ty nejbohatší ze společenské smetánky.
Hleděla jsem z okna na zasněžené budovy. Naposled jsem tady byla před několika měsíci, když jsem byla na stopě Alexis James, živlu Vzduchu, ženě, která mučila a potom i zavraždila Fletchera. Alexis James se tehdy povedlo mě přechytračit, utekla a vzala přitom sebou Finna a Roslyn jako rukojmí. Dnes večer jsem si nic takového dovolit nemohla. Ne s Mab. Dnes večer z tohohle klubu může odejít jen jedna z nás.
„Připravená?“ zeptal se Owen tiše.
Vydechla jsem a přikývla. „Jak to jen jde,“ zopakovala jsem jeho slova.
Owen se v tmavém autě předklonil a přitisknul svoje rty na mé. Na moment jsem si dovolila něco cítit – Owenovy rty, náznak strniště na jeho tváři, jeho prsty klouzající po mém krku. Zhluboka jsem se nadechla jeho vůně.
Pak polibek skončil a ze mě se znovu stal Pavouk.
Přiběhl portýr a odvezl vůz na parkoviště a já s Owenem jsme zavěšení do sebe zamířili dovnitř. Owen podal pozvánku upírovi ve fraku u vchodu a ten nás mávnutím ruky vpustil do hlavního sálu. Zaujali jsme místo po straně a sledovali proudy lidí pohybující se sem a tam.
Klub Pět Dubů se skládal z pěti kruhových vzájemně propojených budov, rozkládajících se na několika tisících stopách a vypínajících se čtyři patra do výšky. Z každého sálu vedlo několik schodišť vzhůru k balkónům podél zdí. Průchody a vyhlídky dělaly všechno, co bylo v jejich silách, pro bohaté snoby toužící shlížet shora na obyčejný plebs. To všechno zakrývaly skleněné kulovité střechy, kterými lehce pronikalo měsíční světlo. Stříbrná záře linoucí se zpoza mraků budila dojem hvězdné hry na schovávanou. Teď jsem tady a teď už ne. Zadní stěnu sálu tvořila obrovská francouzská okna, kterými se dalo vyjít ven. Za denního světla by poskytovala výhled na plavecké bazény, tenisové kurty a golfové hřiště. Teď za nimi samozřejmě nebylo nic jiného, než černočerná noc a sněhové závěje.
Normálně by byly po celém sále kolem klubové runy ve středu – žaludu - rozmístěné stoly se sněhobílými ubrusy. Protože ale šlo o maškarní bál, dekorace tomu odpovídaly. Kolem tanečního parketu s černo-bílým šachovnicovým vzorem byly rozmístěné nízké červeno-černé pohovky. Po celém sále byly sochy z živelného Ledu a zdi zdobily rampouchy naaranžované do tvaru kytic. Ve středu některých ledových aranžmá plápolaly černé a purpurové svíce silné jako moje ruka a jejich plameny se odrážely od ledových ploch a vytvářely diamantový třpyt.
Musela jsem před Finnem smeknout klobouk, protože jeho odhad byl, aspoň co se týče kostýmů, správný. S Owenem jsme ve vší té kůži proti ostatním návštěvníkům vypadali celkem krotce. Kolem prošla žena, která na sobě neměla nic jiného, než diamantový náhrdelník a pár strategicky rozmístěných kousků živelného ledu ve tvaru listů. Jedna upírka zase byla oblečená jen do vlajících pruhů červeného hedvábí, které nezakrývalo vůbec nic a k andělovi, kterého měla představovat, měla opravdu daleko. Dokonce jsem zahlédla ženu ve stříbrném spandexu, pravděpodobně si myslela, že vypadá jako nějaká supehrdinka, nejspíš Karma Girl (postava z jiné série téže autorky J)
U baru jsme se zmocnili nějakých skleniček a vydali jsme se na okružní cestu sálem. Owen sem tam prohodil pár slov s některým ze svých obchodních přátel, abychom působili správným dojmem, zatímco já jsem ve správný čas vydávala souhlasné zvuky a očima jsem pozorně zkoumala okolí. Netrvalo dlouho a dočkala jsem se Mabiina příchodu, ohlášeného fanfárou.  Hovor utichnul a všechny oči se otočily jejím směrem. Její maska odpovídala tomu, co říkal Finn – byla převlečená za Pavouka. Od hlavy až k patě ji pokrývala rudá kůže, která nenechávala nic z její postavy na fantazii. Vypadalo to, jako by se vykoupala v krvi. Možná, že to i skutečně udělala. Při tom všem, co měla na svědomí, by se nebylo čemu divit.
Rudá kůže ještě zvýrazňovala její rezavé vlasy. Dnes večer mi hebké vlny na jejích vlasech ještě víc připomínaly ohnivé plameny. Jako obvykle měla kolem krku svůj náhrdelník – rubín, obklopený zlatými paprsky. Sluneční žár. Symbol Ohně. Mabiina runa.
Otočila hlavou a promluvila na někoho, kdo byl doposud za dveřmi. Světlo svíček se odrazilo od zlatých paprsků osázených diamanty, zatímco rubín hořel vlastním vnitřním světlem. Jenomže sluneční žár nebyl jediný symbol, který na sobě Mab měla.
Ta děvka použila i mou vlastní pavoučí runu.
Malý kroužek s osmi tenkými linkami. Symbol byl vyšitý úhlednými lesklými stehy na levé straně Mabiina kostýmu – v místech, kde by měla srdce, pokud by nějaké měla.
Mab povýšila kostým na další úroveň. Za opaskem se jí houpal pár krásně lesklých nožů. Popravdě to byla přesná kopie mých vlastních zbraní – těch, co jsem na ni dnes hodlala použít.
Nad její provokací mi v srdci prudce vzkypěl vztek, a před očima se mi objevil rudý závoj. Znovu jsem si dovolila něco cítit a nechala jsem vztek proniknout celým tělem do poslední kapičky krve.
A pak jsem ho zatlačila do nejhlubšího nitra, kam patřil, pokud jsem nechtěla, aby mě pohltil. Byla to past a ten kostým byl její součástí, další vějička, která mě měla nalákat, která mě měla přinutit odhodit trpělivost a sebekontrolu. Ztratit zábrany a začít jednat neopatrně, což jsem si nemohla dovolit. A už vůbec ne dnes večer.
Přinutila jsem se znovu se na ni podívat s odstupem a chladným klidem v srdci.
„Ty nože, co má u sebe, jsou opravdu z toho, co si myslím?“ zamumlala jsem směrem k Owenovi.
Naklonil hlavu a oči mu na chvíli zjasněly magií. Použil svou moc, aby mi mohl odpovědět na mou otázku.
„Ano, téměř stoprocentní čistý kov,“ odpověděl. „Skvělá práce, plně funkční.“
Pozorovali jsme Mab, jak si potřásá rukou s trpaslíkem v kostýmu Jacka Frosta.
„Co chceš dělat, Gin?“ zeptal se Owen.
„Nic,“ odpověděla jsem. „Právě teď je kolem moc lidí a ona nejspíš čeká, že nebudu s útokem otálet. Necháme ji trochu zklidnit a počkáme, až začne ztrácet trpělivost.“
Owen přikývnul a vmísili jsme se do davu.
Jenomže Mab tady dnes večer nebyla můj jediný nepřítel, protože nepřišla sama. Vzal sebou Jonaha McAllistera.
McAllister byl její právník, číslo dvě v její organizaci, který byl zodpovědný za legalizaci jejich počinů, zakrývání toho, co se zlegalizovat nedalo a likvidaci jejích nepřátel. Obvykle na sobě míval oblek, stejně uhlazený jako byl on sám, ale dnes byla jeho právnická fasáda schovaná pod maskou piráta.
Jedno oko měl zakryté páskou, ale stříbrné vlasy se pod šátek schovat nenamáhal. Přes volnou bílou košili se táhla rudá šerpa ozdobená Mabiinou runou. Obojí měl zastrčené do černých kalhot, které se ztrácely ve vysokých kožených botách. U pasu se mu houpala zakřivená šavle, vykovaná ze stejného magického kovu, jako byly Mabiiny nože. Nebo to tak aspoň vypadalo.
Navzdory tomu, že McAllisterovi už bylo dost přes šedesát, jeho kůže byla hladká a napnutá. Musel používat kosmetiku nabitou magií Vzduchu, protože měl míň vrásek, než dvacetiletá modelka.
Jonah McAllister byl další člověk, který si toužebně přál moji smrt od té doby, co jsem před několika měsíci zabila jeho syna Jakea. Jake jednoho večera spolu se svým kamarádem vpadl do Pork Pit a pokusil se mě oloupit. Když jsem Jakea odkázala do patřičných mezí a předala ho policii, vysloužila jsem si tím nenávist jak otce, tak syna.
O několik dní později jsem Jakea znovu potkala na večírku v Mabiině domě a tentokrát se mě pokusil znásilnit. Neskončilo to pro něj dobře. Jeho probodnuté chladnoucí tělo se našlo ve vaně v jedné z koupelen.
Protože jsem byla na tom večírku v přestrojení, neměl Jonah McAllister důkaz, že jsem za smrt jeho syna zodpovědná já.  Jenomže Gin Blanco byla jedna z mála lidí, kteří se odvážili proti jemu, nebo jeho synovi veřejně vystoupit. A to stačilo na to, aby pojal podezření, že má s jeho smrtí něco společného. Sice to nemohl dokázat, ale o to větší pozornost mi věnoval, zatímco čekal na svou šanci zaútočit.
Možná se mi dnes večer s Mab zadaří a zbavím se spolu s ní i Jonaha McAllistera. Byla by to pro mě malá odměna za dobře vykonanou práci.
McAllister si všimnul, že se na něj dívám. Nosní dírky se mu vzteky rozšířily a ústa se mu zkřivila do nehezkého šklebu. Protože jsem byla zavěšená do Owena, nemohl mě dnes večer vykázat a oba jsme to věděli. Takže sem mu zamávala a poslala vzdušný polibek. Ústa se mu zkřivila ještě víc, ale mně to bylo jedno.
Protože dnes večer jsem byla připravená s tím vším skoncovat.
Minuty míjely a měnily se v hodiny. Dávala jsem na Mab pozor, jak jen to šlo, čekala jsem, až kolem ní nebude dav a celá její ochranka. Napočítala jsem pět bodyguardů, kteří se od ní nevzdálili za celý večer víc než na pár stop a pečlivě sledovali okolí kvůli čemukoliv neobvyklému nebo podezřelému. Dokonce jsem si všimla, že na balkónech a pavlačích se pohybují další obři, kteří pohledem sledují dění v hlavním sále. Díky jejich píli se pro mě stalo nemožné trefit Mab na dálku shora, i kdyby se mi nějakým zázrakem povedlo propašovat dovnitř kuši.
Vypadalo to, že je Mab odhodlaná zůstat ve středu dění, obklopená davem, kde bylo nemožné se k ní nepozorovaně přiblížit. Jenomže já jsem byla Pavouk a trpělivost je jednou z mých základních vlastností. Na tenhle okamžik jsem čekala sedmnáct let a pár dalších minut nebo hodin ve srovnání s tím nic neznamenalo.
Věděla jsem, že ještě dnes, před půlnocí, přijde má šance.
Jonah se otočil, aby si s někým promluvil a pak se prudce otočil zpátky k Mab – a při té příležitosti do ní vrazil a ona se polila bourbonem, který držela v ruce. Tekutina se vpíjela do rudé látky jejího kostýmu a vytvářela dojem, že se kolem symbolu na jejím srdci tvoří krvavá skvrna.
Konverzace kolem nich utichla a Mab si svého právníka měřila pohledem ledovějším, než byly sochy rozmístěné po sále. Jonah mumlal nějaké omluvy, ale Mab si jich nevšímala. Umlčela ho mávnutím ruky.
A pak odešla ze sálu.
Prošla létajícími dveřmi a zmizela mi z dohledu. Nejspíš mířila k některé z toalet, aby se pokusila dostat bourbon z drahé kůže. Chvíli jsem počkala, jestli se některý z jejích bodyguardů vydá za ní, ale všichni zůstali na svých místech v sále.
„To se mi moc nezdá, je to moc okaté.“ Zašeptal Owen.
„Jistě,“ odpověděla jsem, „je to nenápadné jako rána kladivem do hlavy. Ale svědčí to o tom, že neví, kdo jsem a už je nebaví čekat, až se objevím. Takže mi dávají šanci, abych se chytila do pasti. Nezbývá mi nic jiného, než jít za ní. Popřej mi štěstí.“
„Hodně štěstí,“ řekl Owen.
Nepolíbil mě, tentokrát ne, ale naše oči se setkaly. Slova byla zbytečná. Viděla jsem, co Owen cítí. Obavy. Zájem. Odhodlání.
Lásku.
Vrátila jsem mu pohled a pokusila jsem se vložit do něj všechno, co jsem mu chtěla říct, a pro co jsem nedokázala najít slova. Přikývnul a stiskl mi ruku. Jeho horké prsty aspoň na chvíli rozehnaly chlad, který jsem cítila.
Stisk jsem mu oplatila a pak jsem vyklouzla ze sálu a pustila se za Mab.

Konečně.

7 komentářů:

  1. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další skvělé kapitolky !!!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...:-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat