úterý 9. května 2017

Měničem šťastně až do smrti - 21. kapitola


Posledních pár kapitol před námi a v této konečně zlom. Teď už to půjde všechno ráz naráz, bude to trošku divočejší, ale už bylo na čase... :D Jsem velice zvědavá, co budete říkat na konec kapitoly
Tereza
Další ráno bylo restaurace u Ranního ptáčete narvaná, ale Dakota Miles, Naomi, Baldwin a mláďata si našli stůl.

Nárokovací značka na Dakotině krku příjemně bolela, zářila pýchou, když si ji prsty třela.
„Ách, fuj,“ řekla jí Sarah. „Přestaň. Máš ten ‚jsem zamilovaná‘ pohled a já mám jíst.“
Bryant a Anthea seděli na druhé straně místnosti s medvědí rodinou a vychutnávali si enormní množství palačinek. Medvědi měli obrovský apetit.
„Objednám si dvanáct palačinek,“ oznámil John a pohlédl do menu. „Podívejte, dokážu přečíst menu! Tak trochu. Vím, že mají palačinky.“
„Kvůli tomu, že vidíš obrázek palačinek,“ řekla Mary a vyplázla na něj jazyk. Pokusil se ji praštit a Dakota ji vytrhla ze židle.
„Žádné bití, nebo nebudou palačinky. Johne, jsem na tebe hrdá, že umíš číst. A začneš se dvěma palačinkami a slaninou, a pokud to všechno sníš, můžeš si přidat.“ Posadila Mary zpátky.
Miles si prohlédl menu. „Já si dám…“ Odmlčel se a vypustil nízké zavrčení. Oči mu zažehl hněv.
„Co se děje?“ zeptala se Dakota a pak následovala jeho pohled ven z okna.
Patnáct vlčích měničů vcházelo dovnitř a Dakota uslyšela, jak se Sarah nadechla. Dakota je všechny nepoznávala, i když spatřila Farga číhat u zadních dveří. Měla takový pocit, že ten zbytek byli vlci, kteří přijeli busem a šli včera do východního teritoria.
„Odejdi, hned,“ řekla Sarah tichým hlasem Dakotě. „Běž zadními dveřmi. Rychle.“
„Co? Proč? Neopustím vás – vypadá to, že budou problémy.“
Zjevným vůdcem skupiny byl vysoký, urostlý měnič s našedlými vlasy a zjizvenou, opálenou tváří. Vyzařovala z něj moc Alfa Prime. Zjizvené paže měl překřížené a pivní pupek mu visel přes opasek odbarvených, roztrhaných džínů.
Kráčel k nim a zbytek skupiny se za ním vlekl. Sarah se nadechla a dívala se do stolu, Miles a Baldwin vyskočili a zablokovali chlapa, aby se dostal blíž.
Bryant a další měniči z jiné místní smečky se připojili k Milesovi a Baldwinovi.
„Vybral sis špatnou smečku, se kterou si to chceš rozházet. Jsem Ludwik Torville, Alfa Prime Montenegrovké smečky a Sarah je v mém vlastnictví, aby udělala, jak říkám. Přišli jsme sem a přebrali východní teritorium. Slyšeli jsme tvoje směšná pravidla a rušíme je. Přijdeme si do města, kdykoli chceme. Můžeš nám dát tu dívku hned, nebo bude válka smeček,“ oznámil Ludwik, jeho hlas stoupal kavárnou.
„K tomu i tak směřovalo,“ řekl Miles s ležérním pokrčením ramen.
„Pak tedy zítra ráno. Setkáme se s tebou a s kýmkoli, kdo z nás není až moc kurevsky vyděšený.“ Jeho muži si odfrkli, vynuceně se smáli, což dalo Dakotě náhled na to, co by se stalo, kdyby nepředstíralo pobavení – a jaký byl život v jeho smečce.
„Sarah, teď pojď sem nebo tě zbičuju, dokud nebudeš krvácet. Neuposlechla jsi mě, a proto ti odříznu pár částí těla,“ zavrčel Ludwik. „Je mi jedno, jestli to sníží tvé věno. Nikdo mi neodmlouvá.“
„Znovu s ní takto promluv a zemřeš – nebudu čekat, až se naše smečky zítra setkají. Děti, běžte dozadu do restaurace s tetou a zůstaňte tam,“ řekl Miles.
Dakota si rychle stoupla před děti.
„Proč jí říkáš teto?“ Na chvíli vypadal Ludwik víc zmateně než hrozivě.
„Jamie Robertsové? Vždyť je to jejich teta. Je to ta, která si vytáhla krátkou slánku a musela sem přijít.“
„Ne, to není,“ Ludwik se zamračil. „Setkal jsem se s Jamie a ta žena tady to vůbec není.“
„Jamie?“ Naomi vypadala zmateně. „Nelže… že ne?“
Dakotě se propadlo srdce. Ten bastard. Teď, ze všech těch chvil… Měla v plánu to říct dnes večer Milesovi a modlila se, aby nebyl až moc naštvaný.
„Říkala jsem ti, abys odešla,“ zamumlala Sarah.
Miles na ni pohlédl s nečitelným výrazem. Cítila vlny vzteku a zranění.
Dakota zbledla. „Děti, pojďte,“ řekla a táhla je dozadu restaurace blízko zadních dveří.
Ludwik se na Milese ušklíbl. „Nějaký zvláštní nápis, který chceš na svém náhrobku? Tam budou mí členové smečky chodit chcát. Přemýšlím nad ‚Tady leží lůzr.‘ A ta tlustá děvka, která předstírá, že je Jamie? Až se na ní všichni vystřídají, pohřbíme ji hned vedle tebe.“
V odpověď na ně vyslal Miles vlnu vzteku tak silnou, že Ludwik klopýtl o krok vzad. Ludwik odpověděl svou vlastní vlnou vzteku a ti dva na sebe zírali, když všichni kolem vrávorali a šklebili se bolestí.
Většina měničů běžela z restaurace. Bryant zůstal, ale i on se kymácel a vypadal, že možná padne na zem. Baldwin klesl na kolena, předklonil se a svíral si žaludek, Naomi k němu brečící přispěchala.
Asi po věčnosti se Ludwik předklonil a vyzvracel na zem. Miles s bledou tváří užasl. Pot se mu lil z tváře a vypadal, že dokáže sotva stát.
„Výzva smrti. Právě teď, právě tady,“ zasípal Miles.
„Ne.“ Vyplivl Ludwik na zem a škrábal se na nohy. „Válka smečky. Zítra ráno.“
Miles se usmál, rty se mu kroutili vzhůru. „Protože víš, že bys prohrál.“ Ale jeho hlas byl drsný.
Ludwik se vyškrábal na nohy. „To je jedno. Ať tak nebo tak, zemřeš.“ Vypochodoval z restaurace s jeho muži, kteří spěchali ven. Zrovna byl veřejně ponížen a věděl to.
Vzadu v restauraci Dakota pohlédla na Sarah. „Jak dlouho jsi věděla, že nejsem Jamie?“
„Už od začátku,“ řekla Sarah. „Jednou jsem se s ní setkala, když jsem byla malá. Chci říct, že si naše smečky nejsou blízké, ale párkrát jsme se viděly.“
„Proč jsi mě kryla? Proč jsi něco neřekla?“
Sarah pokrčila rameny. „Jaký by v tom byl rozdíl? Nejdřív jsem si myslela, že i tak utečeme. A pokud by ses nám snažila ublížit, bodla bych tě ve spánku. Vidíš, jaká je má rodina, jak to mohlo být horší?“
Dakota se zhluboka nadechla, pak přikývla, horké slzy se jí tvořily v očích. Byl konec. Její nádherný, báječný život skončil.
Opravdu měla pocit, že byla tetou těchto dětí – milovala je jako rodinu. Milovala své přátele a milovala Milese. A kvůli tomu musela odejít – protože byla jenom jedna šance, jak je mohla zachránit. A znamenalo to, opustit Granite Flats, nadobro.
„Musíte zůstat u Naomi a Baldwina. Postarají se o vás.“
Sarah se začala hádat, ale Dakota zavrtěla hlavou.
„Musíš zůstat v bezpečí pro dobro vaší rodiny. Nemají nikoho jiného, sama jsi to řekla. Jsem jenom jeden vlk. Nemůžu vás ubránit proti celé smečce.“
Sarah přikývla, oči se jí plnily slzami a pevně objímala Dakotu.
„Počkej, proč nemůže jít s námi?“ naříkal John. „Nesnáším ji nejmíň ze všech, kromě Naomi a Baldwina! Je mi jedno jestli není Jamie, je naše!“
„Všechny vás miluju.“ Dusila se Dakota vzlykem. „Buďte u Naomi a Baldwina hodní, nebojujte mezi sebou a dělejte si domácí úlohy. Myslím to vážně.“
Rozplakala se, vyběhla ze dveří a běžela k obchodu se smíšeným zbožím.
Musela odejít od Milese dřív, než jí cokoli řekne, a ona pak změní názor.
Tentokrát místo aby zavolala Tině na mobil, volala přímo otci. Dostala se do jeho hlasové schránky.
Tvrdě polkla a setřela si slzy tekoucí jí dolů po tváři.
„Otče, jsem v Greenlandském teritoriu v městě Granite Flats. Zítra ráno tu propukne válka smeček a já potřebuji tvou pomoc. Potřebuju, abys spojil síly s Fenriskou smečkou a bojoval po jejich boku. Pokud to uděláš, vezmu si kohokoli, koho budeš chtít. Dokonce i Roye. A budu tou nejlepší družkou a nebudu si kvůli ničemu, co mi udělá stěžovat, nikdy. Dávám ti své slovo jako Sheffieldové. Byla jsem spářena s Alfa Primem Fenriské smečky, ale opustím ho a přijmu svého nového druha. A pokud se mě rozhodneš za nerespektování potrestat smrtí, pak to také přijmu – pokud se připojíš k válce k Fenriské smečce. Zítra ráno v šest budu v zasedacím domě.“
Zavěsila a vyšla ven, běžela přes náměstí do lesů.
Zabere to? Musí. Zrovna vytáhla svou poslední kartu.


33 komentářů:

  1. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za další kapitolu. Věra

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...:-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!💜💜💜

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další skvělé kapitolky !!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Tak sa to prevalilo a prosí otca o pomoc , myslím si , že otec príde pomôcť . Ďakujem za kapitolu a neviem sa dočkať ďalšej kapitoly .👍

    OdpovědětVymazat
  7. to teda bolo :-( :-( :-( normálne je mi ich tak všetkých lúto :-( :-(
    dakujem za preklad a korekciu a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  9. Dakota vůbec nepřemýšlí a prostě jen šíří zmatek. Moc děkuji za překlad další kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  11. No konečne je po tajomstve, ale zase hneď čosi sľubovať teda nemusela, zase len niečo pobabre. Ja neviem, od začiatku mi nie je Dakota moc sympatická, ale asi preto že fakt neznášam klamstvá. Krásny preklad a korekcia, dievčatá. Ďakujem. ♥

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za skvělý překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj děvčata,moc,moc díky za super napínavou kapitolu,budu netrpělivě čekat na novou, uf to jsem zvědavá jak to dopadne a jak je to s tím jejím tátou doopravdy Mirka

    OdpovědětVymazat
  15. Její otec nemůže být přece tak velkým ignorantem a nasilníkem..Děkuji moc za kapitolu

    OdpovědětVymazat
  16. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat
  17. moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat