pátek 19. května 2017

Koncil smečky - 7. kapitola



Kurt zastavil před domem Clinta a Sáry a čekal, než Clint vleze do auta.
„Ahoj, chlape,“ přivítal ho Clint a třel si ruce. „Sakra, venku je ale zima.“

Kurt se zasmál. Kurt byl vevnitř i venku celý den. Věděl, že Clint pomáhal Sáře celé ráno v kavárně. Ale musel ho poškádlit. „Měkneš?“
Clint mu ukázal prostředníček, než se natáhl za sebe a připoutal se. „Jasně, debile.“
Kurt zavrtěl hlavou a vjel na ulici. Už zasvětil Clinta do všeho, co zjistil. Clint zorganizoval sledování Rudyho, dokonce i když pomáhal Sáře v obchodě.
„Takže jak ses ráno měl?“ zeptal se ho Kurt.
Clint zabručel. „Nechápu, jak to dělají. Berou objednávky, dělají kafe a poslouchají lidi. Pokud by ses Sáry zeptal, co jí jaká osoba řekla, vzpomene si na každé slovo. Nemohl bych to dělat každý den.“
„Jo, souhlasím. Nikdy bych to nikam se zákazníky nedotáhl,“ souhlasil Kurt.
„Už si nikdy neberu volno. Tak mě Sára nemůže zaměstnat.“
Clint si vlastně nevzal volno, když mířili zkontrolovat Rudyho a muže, kteří ho hlídali. Ale Kurt nic neřekl. Věděl, že Clintovi opravdu nevadilo pomáhat Sáře. Ve skutečnosti by Clint udělal pro Sáru cokoli.
Kvůli té myšlence se mu mysl stočila k Savannah. Úplně se předtím v kanceláři pomátl, byl šokovaný hloubkou své potřeby. Byl tak vděčný, že ji nevyděsil.
Měl dost času na to, aby nad tím přemýšlel, jak den pokračoval. Jeho vlk byl těsně pod povrchem. Nebyl se svým vlkem tak na volno jako Clint – měnil se jen jednou týdně nebo tak nějak, nebo když to potřeboval k práci. Předtím to bylo nejblíž k tomu, aby nechal převzít vlka kontrolu, zatímco byl stále v lidské podobě.
Naštěstí se mu podařilo držet dost zpátky, aby Savannah neoznačil pářící značkou, která by je spoutala dohromady.
Ale chtěl. Ach, Bože, opravdu chtěl.
„Kurte!“
Kurt se s trhnutím vyvlékl z myšlenek. „Co?“ zabručel.
„Nic,“ odpověděl se smíchem Clint. „Něco sis mumlal.“
Kurt střelil po Clintovi pohledem.
„Nechceš mi něco říct?“ zeptal se Clint a díval se nevinně.
Kurtovi se rty pobaveně stočily. Ten pohled nepatřil na Clintovu tvář. Byl daleko od nevinnosti. „Ne.“
„Jsi si jistý?“ tlačil Clint. „Nic určitého o krásné blonďaté zástupkyni s modrýma očima, po které jdeš cítit?“
Kurt zavrčel. Samozřejmě, že z něj mohl cítit Savannah. Měl na to pomyslet. No, bylo mu to ale jedno. Líbilo se mu cítit Savannah.
„Fajn.“ Clint zvedl ruce. „Nechám to být… prozatím.“
Kurt otevřel pusu, aby odpověděl, ale Clintovi zazvonil mobil a přerušil ho.
Clint to dal na odposlech. „Co máš Joshi?“
„Cíl právě opustil prostor v modré Toyotě Corolla. Míří severně z města,“ oznámil Josh.
Kurt stoupl na brzdy a otočil se.
„Díky, chlape. Udržujte odstup. Neztraťte ho,“ přikázal Clint.
„Jdeme na to, šéfe!“
Clint zavěsil a pohlédl na Kurta. „Kam ten malý bastard řídí?“
„Kurt na něj zvědavě pohlédl. „Bastard? Trochu drsný, chlape.“
Clint zabručel. „Takový chlap dělá potíže Cecilovi. S tím mám problém. Není nic jiného než šikanista.“
Kurt si tu scénu pamatoval o které Clint mluvil. Zapomněl na to, ale teď, když to zmínil, si na to vzpomněl. „Zapomněl jsem na to. I když je to divné – to, jak ho popsal šerif Webb a Savannah a jak se dnes ráno choval, jako kdyby se bál.“
Clint si odfrkl. „Možná tak toho, že bude zabásnutý.“
„Hmm,“ zamumlal Kurt. Myslel si o tom víc. Zajel na polňačku, která ho napojí na Rudyho cestu.
„Měli bychom zavolat šerifovi?“ zeptal se Clint.
„Ne.“ Zavrtěl Kurt hlavou. „Prvně se podívejme, kam náš přítelíček míří. Savannah tam hlídá. Zavolám jí, pokud budeme potřebovat pomoc.“
O pět minut později zaparkovali u cesty a čekali. Nebyli zklamaní. Rudy projel v modrém autě, které jim popsal Josh.
Vjeli na cestu a začali ho pronásledovat. Kurt spatřil černé SUV v zadním zrcátku a věděl, že jeden ze strážců je pořád vzadu, zatímco další bude jako měnič běžet podél cesty.
Zůstal dost daleko za Rudym, aby neměl podezření, že ho někdo následuje. Namáhal mozek, aby zjistil, kam míří.
Pak ho to praštilo. „Utíká!“ řekl Kurt v šoku. „Sakra!“
Clint zavrtěl hlavou. „Ne, to vůbec ne.“
Ale Kurt hluboko uvnitř věděl, že ano. Nemířil do města, nevyřizoval žádné pochůzky, nebo se nevracel zpět. Jel po nejpřímější cestě pryč.
„Sakra!“ Kurt se hrabal po mobilu a vytočil Savannah.
„Ahoj, cizinče,“ přivítala ho vřele.
„Rudy se pokouší utéct. Je deset mil od hranic města,“ řekl jí Kurt.
„Ach, to sakra ne!“ zabručela Savannah a on uslyšel brzdy. „Nikam nejede. Kde jsi?“
„Za ním.“
„Co řídí?“
„Pozdní model modré Toyoty Corolla.“
„Držte se za ním,“ řekla mu Savannah a zavěsila.
Kurt odtrhl oči od cesty a podíval se na mobil v ruce.
„Zvykni si,“ řekl mu Clint vesele vedle něj. „Tyhle ženy neví, jak poslouchat. Mají rády vedení.“
Pobaveně Kurt zavrtěl hlavou. Nechtěl by to jinak.
Savannah nemohla uvěřit svému štěstí. Byla jen tři míle od odbočky, kde mohl Rudy opustit město. Zrychlila a čekala.
Přesně jak doufala, Rudy kolem ní proletěl – zrychloval.
Zmáčkla světla a sirény, zatímco se za něj zařadila. Viděla chvíli, kdy spatřil šerifovo auto. Udeřil rukama do volantu a Savannah si byla docela jistá, že ji proklínal.
Rudy zapnul blinkr a sjel na stranu.
Savannah za ním zaparkovala a čekala. Jakmile spatřila Kurtovo auto v zadním zrcátku, otevřela dveře a vystoupila. Pomalu přešla na Rudyho stranu.
„Vypněte motor,“ přikázala. Čekala, dokud to neudělá, než přistoupila k oknu. Už ho stáhnul dolů.
„Zást-zástupkyně.“ Rudy se pokusil usmát, ale nešlo mu to – vůbec.
„Jel jste rychle, pane,“ řekla formálně. „Kam jste tak spěchal.“
Pohledem vrhal kolem. „No… já…“
Savannah se k němu přiblížila. „Kam jsi jel, Rudy?“
Její měkký hlas se k němu musel dostat. Zamrkal rozšířenýma očima.
„Rudy, dovol mi ti pomoct,“ žádala.
„Nemůžete,“ zašeptal. „Nikdo mi nemůže pomoct.“
Na kraji slyšela zabouchnout dvoje dveře. Ohlédla se a spatřila Kurt a Clinta vystupovat a jít směrem k nim.
Rudy ji popadl za ruku, kterou měla položenou na autě. „Nenechte je mě vzít! Prosím! Varoval jsem Colta. Přísahám. Řekl jsem mu, že ho Bruce podezřívá! Nedovolte jim mě zabít!“
„Hej!“ Pokoušela se ho uklidnit. „Nikdo ti nechce ublížit.“
„Savannah!“ zavolal Kurt její jméno.
„Vycouvej, Kurte,“ řekla mu.
Clint zavrčel. „To vůbec sakra! Ví, kde je Colt.“
Savannah měla odpovědnost za své obyvatele. Rudy byl jedním z těch, které slíbila ochraňovat. Ale věděla, že potřebovali najít Colta dřív, než bude pozdě. Pohlédla do tváře vyděšeného mladého muže, než se ohlédla na ty dva měniče. Doufala, že jí Kurt věří. Prosila ho očima.
Kurt přikývl. Popadl Clinta za paži a táhl ho zpět.
„Kurte!“ protestoval.
„Ne,“ řekl mu Kurt tichým hlasem. „Nech ji, ať to zvládne.“
Clint zaklel, vytrhl paži z Kurtova sevření a začal přecházet.
Savannah mu poslala vděčný pohled. „Rudy,“ řekla měkce. „Pojď se mnou. Dovol mi ti pomoct. Musíš nám říct, kde Colt je.“
Rudy se jí podíval přes rameno. „Nedáte mě jim?“
„Ne,“ slíbila. „Vezmu tě k šerifovi. Bude tě hlídat.“
„Ale,“ hádal se Rudy, „jeho dcera je s jedním z nich!“
Takže by mu nejspíš neměla říkat, že spí s Kurtem. „Šerif tě ochrání. Já tě ochráním,“ ujistila ho.
„Bruce mě bude hledat,“ varoval ji Rudy.
„To může. Neboj se.“ Kývla k těm dvěma. „Myslím, že ho zvládnou.“
Rudy si povzdechl. „Opravdu jsem Colta varoval. Řekl jsem mu, ať uteče. Myslel jsem, že se dostal pryč, než jste dnes ráno přišli do Kostela. Tak se mi ulevilo, že je pryč.“
„Neodešel dobrovolně. Pokud byl tvůj přítel, musíš nám ho pomoct najít.“
„Ano. Jasně,“ řekl pomalu Rudy. „Stejně jsem se odsud neměl jak dostat.“
Konečně! Savannah pocítila v celém těle úlevu. Kývla na Kurta.
Díky,“ vyslovil.
Otevřela Rudyho dveře a držela k němu nataženou ruku. Rudy vystoupil a přitiskl se k ní, sledoval Kurta a Clinta.
„Je to v pořádku,“ ujišťovala ho. Popadla ho za ramena a pomohla mu na stranu spolujezdce jejího SUV.
Kurt s Clintem se vrátili zpátky k nárazníku auta a čekali. Savannah pomohla Rudymu usadit se, než pevně zavřela dveře. Jak obcházela auto, Kurt k ní přikročil.
„Vezmu ho do kanceláře. Dostanu z něj, co ví. Pokud má tušení, kde Colt je, zjistím to,“ řekla mu.
„Pojedeme za tebou,“ odpověděl.
Pohlédla na Rudyho v autě. „Můžeš odsud dostat jeho auto? Nechci, aby Bruce Carter věděl, že máme Rudyho.“
Kurt přikývl. „Postaráme se o to.“
Natáhla se a vzala ho za ruku. „Díky, že jsi mi věřil,“ řekla tiše.
Kurt pokrčil rameny. „Nezdá se, že by toho bylo hodně, s čím bych ti nevěřil.“
Slyšela emoce za těmi slovy a její srdce se nadmulo pýchou. „Kurte…“ podařilo se jí říct.
Zavrtěl hlavou a naklonil se, aby ji jemně políbil. „Pojedeme za tebou. Řeknu jednomu ze strážců, ať vezme jeho auto.“ Couvl a Savannah sevřela ruce v pěst, aby se po něm znovu nenatáhla.
Jen jeden dotek ji uklidnil a zároveň vzrušil. Toužila po jeho doteku, chtěla ho cítit na sobě. Bude mít někdy dost? Co se to mezi nimi dělo?
Vrátila se do přítomnosti, odtlačila myšlenky stranou a vrátila se k současnému problému. Vlezla do vyhřátého interiéru SUV. Rudy se nervózně na sedadle kroutil.
„Jsi s jedním z nich taky,“ obvinil ji, když se zapásala.
Takže Rudy viděl, jak ji Kurt políbil. To nejspíš nebyl ten nejlepší způsob, jak to zjistit. Potřebovala jeho důvěru.
„Rudy?“ zeptala se, místo aby mu odpověděla. „Věděl jsi, že byl Colt měnič?“
Popadla tu šanci. Měla podezření, že to věděl, ale pokud ne, hazardovala tu.
Rudy vydechl. „Nikdy to neřekl, ale“ – Rudy pokrčil rameny – „měl jsem podezření.“
„Proč?“ zeptala se.
„Colt se přidal ke skupině a já nikdy nezjistil, co tam dělal. Nebyl jako ostatní. Byl chytřejší,“ řekl jí Rudy.
„A?“ tlačila.
„Stali jsme se příteli,“ řekl Rudy tiše. „Byl můj kamarád.“
Rudy poté vyhlédl z okna. Savannah si myslela, že bude nejlepší nechat ho pro teď svým myšlenkám. Pochybovala, že měl Rudy hodně přátel. Nikdo, s kým se předtím setkala, nevypadal, že by měl nějaké spojení s tímto mladíkem.
Jela zpět do města jen za zvuku gum, které prolamovalo ticho. Zaparkovala na místě pro ni vyhrazeném.
„Co jsi tu dělal vůbec? Myslím s Kostelem?“ ptala se.
Nemyslela si, že jí odpoví, dokud se k ní neotočil.
„Můj otec mě poslal. Je diákonem Dana Cartera,“ vysvětlil.
Savannah stiskla rty, nebyla si jistá, co to znamenalo.
„Chtěl, aby ze mě udělal Dan Carter muže,“ dokončil Rudy hlasem sotva slyšitelným.
Bylo toho víc. Uvnitř to cítila. Víc příběhu. Víc z Rudyho samotného. Colt se s ním spřátelil. Musel tu být důvod, proč mu měnič věřil.
„Pojďme dovnitř se zahřát,“ řekla mu. „A najít Colta.“







16 komentářů:

  1. dakujem za super preklad a korekciu. Som strasne zvedava jak to dopadne dalej.

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  3. Veľká vdaka za preklad a korekciu a teším sa na pokračovanie, aby sme zistili kde je Colt a kedy sa Kurt osmelí a spraví zo Savannah svojú družku :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj holky,díky moc za další kapitolu Mirka

    OdpovědětVymazat
  6. Som zvedavá či im Rudy nakoniec pomôže nájsť Colta, či nakoniec neskončí s ich partiou, ktorá ho bude ochraňovať pred tými kultovými zmrdmi 🙁 Dúfam že Coltovi nestihnú moc ublížiť kým ho nájdu 🙁 Dík za super preklad a už sa neviem dočkať pokračovania 😉😉😉

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za nový překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  9. moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat