pondělí 8. května 2017

Koncil smečky - 5. kapitola


Kurt se vzbudil s pažemi obtočenými kolem jiného těla. Věděl, vzpomněl si, kdo vedle něj ležel, ještě než otevřel oči.
Přitočil se blíž k Savanniným zádům, zabořil tvář do jejích potem vonících vlasů, pomeranče a kořeněné vůně, kterou teď poznával jako její. Ranní erekce se mu otřela o její zadek a on zasténal.


Minulá noc byla tou nejvášnivější, co kdy zažil. Milovat se se Savannah bylo úžasné.
Jemně zapumpoval boky, tiskl do ní erekci, než se odtáhl. Její ruka zakryla tu jeho na jejím břiše.
„Dobré ráno,“ řekl jí měkce do ucha.
„Hmm,“ souhlasila, než se o něj opřela. „Vypadá to tak.“ Její hlas byl pořád ospalý, ale její tělo se kvůli němu probouzelo. Přesunula ruku z jeho a natáhla se, aby mu sevřela stehno.
Vklouzl rukou z břicha na prso. Měkce zmáčkl a vytáhl z ní sten.
„Líbí se mi mít tě v náruči,“ přiznal.
Otočila se, hodila mu nohu přes pas. „Mám ráda budit se ve tvé náruči,“ odpověděla, oči měla vřelé a šťastné.
Sklonil hlavu, aby jí jemně přejel jazykem po spodním rtu. Otevřela se pro něj a jejich jazyky se setkaly, hladily a škádlily. Popadla ho za penis a škrábala se blíž. Špičkou ptáka se otřel o její vstup.
Prohnul boky, když začala Savannah sestupovat dolů. Zatlačila ho na záda a obkročila s ním zabořeným uvnitř.
Vypadala jako bohyně, zakloněná hlava, tělo prohnuté, jak na něm jezdila.
Natáhl se, aby vzal mezi prsty bradavky, zatímco zvedal boky. Zalapala po dechu a zachvěla se. Její dech už byl rychlý a trhaný.
Štípl ji do bradavky a zazubil se. Prsty mu zabořila do hrudi, když na měn jezdila rychleji a tvrději. Mokrá a hladká, oba je přivedla k zemi otřásajícímu orgasmu, než na něj zkolabovala.
Jakmile mu řev z uší ustoupil a mohl dýchat, začal se chechtat. Savannah ho poplácala po hrudi, než z něj slezla.
„Jsem si docela jistý, že budit se takto každé ráno, by mě zabilo,“ řekl jí.
Savannah přimhouřila oči. „Necítím prsty na nohou.“
To změnilo jeho chechot v plno hodnotný zvonivý smích. Přetočil se na ni, na což zabručela, než ji důkladně políbil.
„Možná tě už nikdy nepustím z postele!“ Sakra, byl šťastný. Nebylo to jen ranním žhavým sexem. Nebyl pochyb o tom, že co cítil k Savannah, bylo pravdivé. Byl si tak nejistý v tom, jestli jeho osamělost nezpůsobil a jeho okamžitou přitažlivost k ní nebo něco podobného.
Savannah se na něj zazubila, ale odtlačila ho. „I když bych ráda s tebou zůstala zbytek života v posteli, nemyslím si, že by to šerif Webb ocenil.“
Kurt ji sledoval jít nahou přes pokoj do koupelny. Olízl si rty. Hmm... sprcha
Ohlédla se přes rameno ve dveřích a musela mu v očích spatřit třpyt. Protože na něj mávla prstem. „V žádném případě!“ vykřikla.
Kurt klesl očima ke znovu tvrdému penisu. „Ale ano.“
* * * *
Pozemek byl tichý, když Kurt otevřel přední dveře. Den po Díkuvzdání bude většina členů Koncilu trávit se svou rodinou. Pár stráží chodilo po chodbách a věděl, i když žádného neviděl, že několik chodilo po obvodu budovy.
Nemusel sem dneska chodit – ve skutečnosti měl volno až do pondělka – ale protože musela Savannah podat šerifovi hlášení, rozhodl se jít probrat s Tonym Coltovu situaci.
Bál se o Colta. Nemohl se dostat přes to, že se neozval –  jen utekl. A mířil směrem k pozemku.
Věděl, že by mu Tony zavolal, kdyby cokoli zjistil, ale Kurt chtěl nabídnout pomoc při hledání. Za posledních pár měsíců se s Tonym stali dobří přátelé. A jeho kamarád teď potřeboval oporu.
Kurt šel dlouhou mramorovou chodbou k tlustým dveřím, které se otevíraly do kanceláře, kterou mu dali. Velká okna s tmavými záclonami byla naproti dveřím. Jeho stůl byl přesně před okny.
Rozsvítil. Notebook měl na stole, kde ho ve středu večer nechal. U stěny napravo byly tři černé, čtyř šuplíkové skříně. Byly zamknuté, informace uvnitř byly jen pro něj.
Naproti skříním na protější stěně byl malý kávový bar. Přešel k němu a připravil si šálek kávy. Jakmile bohaté aroma začalo plnit vzduch, přešel ke stolu a zapnul počítač. Pak zmáčkl tlačítko, aby obrazovka ztmavla.
Sluneční světlo naplnilo lehce pokoj. Někdy během moci přestalo sněžit. Nebe bylo pořád plné mraků a podle meteorologické stanice bude během noci padat další sníh.
Zvedl hlavu při klepnutí na otevřené dveře kanceláře. „Ahoj, chlape,“ přivítal ho Tony.
„Dobré ráno. Nečekal jsem, že tě tu uvidím tak brzo.“
Kurt pokrčil rameny a prohlížel si Tonyho, který měl tmavé kruhy pod tmavě hnědýma očima. Tonyho vlasy byly rozcuchané a vypadl, že nespal. Kurt na Tonyho mávl, ať jde dovnitř. „Zrovna jsem si chystal čerstvý hrnek kávy.“
Tony prošel dveřmi, zatímco Kurt zamířil ke konvici na stole. Nalil dva šálky. Jeden s černou kávou podal Tonymu, když se posadil na židli před Kurtovým stolem. Kurt obešel stůl, než si taky sedl. Upil horké kávy a povzdechl si. Potřeboval kofein. Vypadalo to, že Tony taky.
„Spal jsi?“ zeptal se Kurt kamaráda.
„Ne.“ Zavrtěl Tony hlavou. „Nemůžu. Věděl jsem, že je šance, že bude Colt odhalen, ale…“
Kurt nic neřekl, když se Tony odmlčel.
„Pokaždé, když zavřu oči, vidím, jak ho mučí, nebo ještě hůř,“ dokončil Tony.
„Najdeme ho,“ slíbil Kurt. Nezastaví se, dokud Colta nenajdou. Nebyl z těch, co by nechal napospas jednoho z nich. Bylo to něco, co se nacházelo hluboko uvnitř něj, když byl v armádě.
„Koncil svolává všechny z tajných měničů z Kostela. Pokud vědí o Coltovi, je dobrá šance, že budou podezřívat ostatní. Mluvil jsem ráno se šerifem Webbwm, míří do Kostela poptat se po Coltovi,“ řekl mu Tony.
„Dobře,“ souhlasil Kurt. „Máme pár stop na spojení Dana Cartera s některými vysoce postavenými lidmi. Zjistíme víc.“
Tony si dlouze upil kávy. „Volal jsem domů. Cain dnes přijede. Taky jsem se spojil s Austinem. Už je na cestě.“
Cain, Tonyho bratr, byl jedním z nejděsivějších Vymahačů ze všech Smeček, známý pro svou ochranu Smečky a rodiny. Byl to impozantní muž a měl potřebné dovednosti v záloze.
Austin, Alfa Smečky z Colorada, byl Coltův Alfa. Kurt se setkal s Austinem před pár týdny, když poprvé přijela Církev lidstva. Austinova smečka byla jednou z dvou tuctů Smeček, které se rozhodli nejít na veřejnost. Nicméně pořád chránil Smečky, které si vybraly zůstat skryté. Austin vysvětlil, že dokud budou všichni měniči v bezpečí, ti, kteří se rozhodli zůstat skrytí, by měli mít tu možnost. Otevřel pozemky Smečky, aby přivítal jakéhokoli měniče.
Kurt respektoval jak Caina, tak Austina. „S jejich pomocí budeme mít Colta v mžiku zpátky,“ ujistil Kurt Tonyho.
Tonymu se podařilo usmát. „Po tomto, vezmu, myslím, Colta na dlouhou dovolenou.“
Kurt se zasmál. „Pokud si někdo zaslouží dovolenou, jsi to ty a Colt.“
* * * *
Savannah se dívala čelním sklem na budovu, kterou zakoupila Církev lidstva. Možná tu během prvního problému s Kostelem nebyla, ale teď ano. Dala by všechno měničům, kteří se stali součástí jejího života.
Tělo jí pořád hučelo při vzpomínce na milování s Kurtem. Dohodli se, že se později v noci uvidí. Věděla, že pokud nebude opatrná, stane se na něm závislou. A tak se musela zatraceně ujistit, že Kurt a měniči budou v bezpečí.
„Tady to je,“ řekl šerif Webb a zaparkoval SUV.
Savannah nebyla ohromená. Ta stará budova se prakticky rozpadala. Pokud tu byly pár týdnů, nestrávili žádný čas s vnější opravou. „Aha.“ Přimhouřila oči, aby viděla, jestli by v tom byl rozdíl.
„Zklamaná?“ zeptal se šerif Webb.
„Ne.“ Zaskočil Savannah. „Ne, vůbec ne.“
Šerif se zasmál. „Já vím. Nečekáš tohle, když slyšíš příběhy o Carterovi a Kostele, a co všechno dělají.“
„Čekala jsem něco většího, hezčího… nevím – kostel!“
„No, tohle je jen jedna z kapitol. Mysleli jsme, že se tu usadili, jen aby dohlíželi na pozemek. Není tu moc členů a většina jich jsou muži,“ řekl. „Svobodných mužů s hodně svaly.“
„Na zastrašování,“ řekla.
„Předpokládám.“
„Takže, jaký je plán?“ zeptala se.
„Jdeme dovnitř a poptáme se na Colta. Našli jsme jeho auto opuštěné. Budeme se dožadovat ho vidět, mluvit s ním.“
Savannah se natáhla ke klice. „Pak pojďme.“
Přešli ke staré dřevěné verandě po schodech. Savannah byla překvapená, že jejich váhu udržela.
Dveře se otevřeli na škvíru, ještě než zaklepali. Mladý muž vykoukl se zamračením na tváři. „Ano?“
Šerif Webb zvedl svůj odznak. „Jmenuju se šerif Webb a tohle je má zástupkyně Conleyová. Potřebujeme mluvit s Coltem Knightem, prosím.“
„Coltem?“
Výraz mladého muže zůstal stejný, ale Savannah zachytila záblesk něčeho v jeho očích. Možná strach?
„Rudy! Kdo je u dveří?“ ptal se hlasitý, hřmotný hlas.
Rudy ucouvl, když za něj přišel tmavovlasý muž. „Šerif. Chce mluvit s Coltem,“ řekl Rudy tomu muži. Savannah si všimla napětí, které napadlo Rudyho, když se k nim cizinec připojil. Rudy klesl pohledem a nervózně si přešlápl.
„Šerife.“ Natáhl chlap ruku. „Jsem Bruce Carter. Je mi líto, ale Colt už tu s námi nezůstává.“
Šerif zavrtěl rukou, když si Savannah jména spojila. Bruce Carter. Musel být nějak příbuzný s Danem Carterem. Šerif Webb se ani nezastavil, nebo nijak nedal najevo, že jeho jméno poznává.
„Kde je?“ zeptal se.
„Minulou noc odešel. Vrací se k rodině v Coloradu,“ odpověděl lehce Bruce Carter.
„Zpátky do Colorada?“ opakoval šerif Webb.
„Ano, pane.“
Bruce Carter se usmíval a Savannah měla nutkání nakopnout ho do toho namyšleného, hubeného ksichtu. Pohlédla na Rudyho a viděla, jak jeho pleť zbledla. Zajímavé.
„Bylo mi řečeno, že v osm večer odešel. Sbalil si věci a řekl, že míří domů,“ nabídl Bruce. „Rudy byl posledním, kdo s ním mluvil. Že jo?“
Rukou, kterou mu Bruce hodil na rameno, zmáčkl a Rudy sebou trhl. „Ano, přišel do mého pokoje a řekl, že mluvil s otcem, že byla nějaká pohotovost. Potřebovali ho doma.“
Ty slova byla připravená. Savannah to okamžitě poznala – bylo to zřejmé, i kdyby nevěděli, že to byla lež.
Ale Colt neodešel do Colorada. Jel na pozemek. A jen tak bez důvodu by nenechal auto na silnici.
„Potřebuju vidět jeho pokoj,“ dožadoval se šerif.
Bruce Carter ztuhnul. „O čem tohle přesně je? Řekl jsme vám, že odjel domů.“
„Auto Colta Knighta se našlo opuštěné na silnici. Pokud tu není, jak jste řekl, pak budeme muset rozjet vyšetřování pohřešované osoby. Musím vidět jeho pokoj.“ Promluvil přísně šerif Webb. „Pokud něco neskrýváte?“
Bruce vyhrkl. „Samozřejmě, že ne.“ Otevřel dveře. „Pojďte. Snažíme se trávit čas s rodinou. Jsou svátky. Tohle přerušení neoceňujeme.“
Savannah zadržela odfrknutí. Šla za Brucem, Rudy za ní a šerif Webb před ní.
Chodba nebyla v lepším stavu jako vnějšek domu. Cítila plíseň a špínu. Pokud Colt měl stejné smysly jako ostatní měniči, nechápala, jak mohl přežít takový smrad.
Ukázali jim malý, prázdný pokoj. Postel, šatník a noční stolek byly jedinými věcmi v pokoji. Savannah začala otevírat šuplíky, zatímco se šerif díval pod postel a do skříně. Ani jediná věc.
Šerif Webb jí poslal pohled plný obav. Otočil se k těm dvěma. „Potřebuju vaše prohlášení a kohokoli dalšího, kdo mluvil s Coltem včera večer, než odešel. Kohokoli, kdo byl s ním v posledních pár dnech v kontaktu.“
Bruce si povzdechl. „Fajn.“
Setkali se ve svatyni, jak ji nazval Bruce. Šerif si vzal polovinu členů, zatímco Savannah tu druhou. Všichni tvrdili to stejné. Slyšela, jak se opakují jeden po druhém, odpovědi naplánované a sjednocené.
Dokončila seznam a viděla, že Rudy stojí na okraji davu. „Ráda bych se tě zeptala na pár dalších otázek.“ Pokynula mu, ať jde dopředu.
Podíval se na Bruce Cartera, který se na něj mračil.
„Hned, prosím,“ dožadovala se.
Rudy přikývl a posadil se pře dni. Ptala se ho na ty stejné otázky, které ostatních, nebyla překvapená, že byly odpovědi stejné.
To ji jen nasralo. Mohli se aspoň pokusit zakrýt stopy líp. Ale skutečnost, že to fungovalo, pokud nic se šerifem nenajdou, ji vztekala.
„Jsi Coltův kamarád,“ řekla měkce. Potřebovala se dostat k Rudymu. Byl nervózní, na pokraji zhroucení.
Rudy kývl. „Byl můj přítel.“
Natáhla se a vzala ho za ruku. „Pak mi pomoz.“
Vzhlédl k ní a ona v jeho pohledu spatřila, že chtěl.
„Skončila jste, zástupkyně?“ zeptal se Bruce Carter a vešel mezi ně.
Rudy trhl rukou a stoupl si.
Zatraceně! Potřebovala trochu víc času.
„Pro teď jdeme. Možná se budeme potřebovat zeptat na pár dalších otázek.“ Šerif Webb se k nim připokojil.
Bruce Carter se ušklíbl: „Prosím, příště zavolejte dopředu.“




18 komentářů:

  1. Som strašne napätá, či je Colt v poriadku :-(. Dakujem za preklad a korekciu a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...:-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za ďalšiu kapitolu .

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  7. Knihomolka.3658. května 2017 12:45

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za další kapitolu. HankaP

    OdpovědětVymazat
  11. moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat