pondělí 1. května 2017

Koncil smečky - 3. kapitola


Kurt věděl, že mu Sára dala za úkol to nejjednodušší jídlo na večeři -  salát na osmou. Nic těžkého. Během týdne vyzvedl ingredience. Mohl koupit už předdělaný salát – určitě si Sára myslela, že to udělá – ale chtěl ji překvapit. Koneckonců mu dávala pěkně sežrat, že neumí vařit.



Ale on jí ukáže. Měl otevřený laptop na baru s webovou stránkou, kterou si uložil. Vygoogloval si jednoduchý, lehký salát, který neposere. Ne, že by se snažil někoho ohromit…
Ach, sakra, z koho si dělal prdel? Chtěl ohromit Savannah. A pokud se Sáře bude líbit jeho příspěvek k večeři, určitě se o to podělí s kamarádkou.
Už se osprchoval a oblékl do nejlepších džínů a tmavě modré Henleyky. Poté, co dal všechno dohromady, byl připravený jít. Nakrájel ledový salát a přidal ho k římskému v míse.
Měl asi půl hodiny, než bude muset odejít ke Clintovi. Když žil jen o pár bloků vedle, bylo to super kvůli sněhové bouři, která včera v noci udeřila. První sníh napadal se solidními dvěma centimetry. I teď trochu padal. Doufal, že cesty nebyly špatné. Protože nebyl čas, aby se sníh rozpustil a znovu zamrzl, nemyslel si, že by to bylo až moc nebezpečné, a opravdu chtěl, aby to Savannah na večeři stihla.
Dokrájel poslední list salátu, než si poskládal mrkve. Pracoval rychle, až měl všechny ingredience ve velké plastové míse, kterou koupil. Zavřel ji víkem, vyhodil mísu do vzduchu a lehce ji chytil. Koneckonců byl to míchaný salát.
Zasmál se sám sobě, dal mísu na stranu a zamířil dozadu do domu pro boty a bundu. Zastavil se u předních dveří a vzal si klíče z bočního stolku. Stiskl tlačítko dálkového startu, uslyšel dvě zapípání a dal si klíče do kapsy.
Chodba k jeho ložnici byla natřena do světle hnědé a pár obrázků viselo úhledně na stěně. Většina snímků byla z jeho jednotky v armádě. Společně sloužili osm let, chyběli mu. Clint byl jediný, koho denně viděl. Ostatní členové jeho elitní jednotky se rozprskli do různých směrů a jejich cesty se rozdělily. Pořád zůstávali v kontaktu, ale jak šel čas, hovory byly míň a míň častější.
Byla to další velká změna v jeho životě.
Zastavil se u poslední fotky – u nejnovější. Byl na ní jeho mladší bratr Kenny a Kennyho druh Todd. Scéna byla zachycena těsně poté, co skončil pářící obřad. Pro Kurta to byl hrdý okamžik.
Přál si, aby Kenny a Todd přijeli na den nebo prodloužený víkend, ale Kenny pořád trénoval Mike Jacksona, aby mohl převzít jeho pozici ve Smečce. Kurt chápal, že to bratr nemohl zvládnout, i když byl zklamaný. Chtěl, aby se setkal se Savannah a aby i ona poznala jeho rodinu. Vánoce byly za rohem a Kenny slíbil, že ho na svátek navštíví.
Šel dál do ložnice, kterou si pohodlně zařídil. Tmavé stěny hezky doplňovaly tmavý dřevěný nábytek. V ložnici na stěnách neměl žádné fotky, místo toho koupil velkou nástěnnou malbu nad postel.
Umění ukazovalo smečku vlků stojících vysoko na kopci. Umělec zachytil západ slunce a vlky vyhlížející silně a ochranářsky. Malbu viděl na prodej na internetu a prostě ji musel mít. Byl to první velký nákup pro svůj nový domov.
Než si vzal boty od postele, popadl ponožky z šuplíku. Rychle se dooblékal a zamířil ven. Vklouzl do zimní bundy a zvedl salátovou mísu.
Ještě jeden poslední pohled, aby se ujistil, že bylo všechno na místě, než vyšel ze dveří. Jeho chodník nebyl zamrzlý, ale boty mu křupaly na sněhu. Auto ho zahřálo, když otevřel dveře a vlezl dovnitř. Oceňoval technologii dálkového startu. Nemuset jít ven a rozproudit auto bylo úžasné.
Opatrně vycouval a rozjel se k domu svého nejlepšího kamaráda.
Cesta ke Clintovi a Sáře byla tichá. Ulice byly prázdné a nedotknutý sníh, který pokrýval město, byl nádherný.
·     Šerifovo auto a dvě další už byly na příjezdovce, když dorazil. Poznal Savannah SUV a Ryanův truck. Ryan byl jedním ze strážců na pozemku Koncilu a randil se Sářiným pomocníkem v kavárně, s Cecilem. Kurt měl oba muže rád a byl rád, že se k nim připojili.
Zaparkoval za Savannah a vystoupil. Zhluboka se nadechl, popadl salát a pak spěchal k předním dveřím. Zaklepal a dveře okamžitě otevřel Clint.
„Dobře, jsi tu,“ přivítal ho Clint a vtáhl si ho do objetí.
Kurt mu ho vrátil, než se odtáhl a zvedl mísu. „A s jídlem.“
Oba muži se zasmáli. Clint zavřel dveře, hodil mu paži kolem ramen a vedl ho od vchodu. „Jsme v kuchyni. Sářin otec dostal hovor o rozbitém blatníku, tak na něj chce počkat s jídlem.“
Clint zachytil šťastný tón konverzace těsně předtím, než vstoupil. Sára a Savannah byly za kuchyňským ostrůvkem, zakrývaly jídlo fólií. Ryan seděl na jedné z barových stoliček s Cecil stojícím mu mezi nohama. Ryan zvedl pivo na Kurta a Cecil na něj mávl. Sára obešla pult, aby vzala salát a rychle ho objala.
Se všemi se přivítal, ale pohled měl ve skutečnosti uzamčený na jedné ženě v pokoji. Savannah měla upnuté, černé kalhoty a jasně rudý svetřík, její krásné, dlouhé, blonďaté vlasy jí spadaly ve vlnách na záda. Vypadala absolutně nádherně. Usmála se na něj a pak podle Sářina vzoru ho objala.
Vklouzl jí rukou na pas a držel. „Šťastné díkuvzdání,“ zamumlal tiše.
„Tobě taky šťastné Díkuvzdání,“ odvětila. Snadno mu pasovala do objetí.
Clint otevřel ledničku a v otázce zvedl pivo. Kurt kývl. Nebylo nic lepšího než hezky vychlazené pivo u posezení s přáteli. Clint mu ho otevřel, než mu ho podal. Kurt si pivo vzal a zhluboka se napil.
Savannah a Sára upíjely ze sklenek vína a mluvily o starých přátelích ze školy. Ryan škádlil Cecila kvůli jeho vaření. Kurt vzhlédl a setkal se s Clintovým pohledem.
Clint se na něj zubil. Oči mu střelily k Savannah a zpět k němu. Clint zvedl v otázce obočí.
Kurt jen pokrčil rameny a přejel prsty nahoru dolů po boku Savannah.
Clint přikývl.
Těch pár sekund tiché komunikace Kurta zahřálo. Svým vlastním způsobem si Savannah nárokoval a Clint ji přijal jako součást nich. Kurt věděl, že by ji Clint ochránil za každou cenu, stejně jako by to Kurt udělal pro Sáru. To pro sebe dělali – starali se navzájem o sebe a své milované.
Zaklepání na dveře přerušilo konverzaci kolem ostrůvku.
„To je nejspíš Tony,“ řekl Clint a položil pivo na pult. „Pozval jsem ho, aby se k nám přidal.“
Clint odešel z pokoje a Savannah vzhlédla ke Kurtovi. „Zjistil jsi něco dalšího o Kostele?“
„Trošku,“ přiznal. „Známe dost, abychom si spojili všechny části, ale pořád neznáme konec hry.“
Tony se k nim v kuchyni připojil. Stres a obavu měl vepsanou zřetelně ve tváři.
„Všechno v pořádku?“ zeptal se Kurt kamaráda.
Tony kývl, ale nevypadal příliš jistě. „Colt prošvihl svou kontrolu. Nesnáším, když se to stane.“
„Jak dlouho?“ zeptal se Clint a přišel za Tonyho.
„Měl zavolat minulou noc,“ informoval je Tony.
Teď bylo kolem poledne. Kurt se zamračil. „Kdy jsi s ním naposledy mluvil?“
„Před třemi dny.“ Tony přijal lahev piva od Clinta. „Už předtím prošvihl pár ozvání, ale nikdy to netrvalo tak dlouho. Nejspíš se není čeho bát. Ví, jak se z tama dostat, pokud by hrozilo nebezpečí.“
Sice ta slova řekl, ale nic za nimi nebylo cítit. „Pokud budeš cokoli potřebovat, dej mi vědět,“ řekl mu Kurt.
Tony se usmál. „Dám. Ale nemysleme na to teď. Colt se o sebe dokáže postarat a já nikomu nechci zničit svátek.“
„Nic neničíš,“ ujišťovala ho Sára. „Ale pokud nebudeme brzo jíst, jídlo už nebude tak dobré. Naložím tátovi až přijde.“
Sára se Savannah začaly instruovat muže, kam dát talíře. Odtáhli kuchyňský stůl od stěny a přidali gauč, aby se mohlo usadit osm lidí místo čtyř.
Stůl už byl připraven a po přinesení jídla se všichni usadili. Kurt byl potěšený, když si Savannah sedla mezi něj a Tonyho. Líbilo se mu mít ji tak blízko a věděl, že se nemusí bát toho, že po ní Tony půjde.
Podávali si jídlo kolem stolu a Kurt si nabral na talíř krocana, nádivku, sladké brambory, salát, dušené maso se zeleninou a brusinkovou omáčku. Podíval se na svůj přeplněný talíř a zazubil se.
Savannah do něj dloubla. „Proč se usmíváš?“
Kurt se zachechtal. „Jen jsem myslel na poslední Díkuvzdání,“ řekl jí. Clint si vedle něj odfrkl.
„A?“ ptala se Savannah.
„Honili jsme v Jižní Americe jednoho darebáka,“ řekl Kurt, jak se pořád smál.
„A jedli zasrané předpřipravené jídlo,“ zabručel Clint.
„To je hrozné!“ zvolala Savannah.
Kurt si nabodl kousek krocana. „Jo a společnost taky nebylo moc dobrá.“
„Ten hajzlík byl totálně psycho,“ dodal Clint. „Chytili jsme ho den před Díkuvzdáním a dostali zpáteční let až na pátek.“
„Myslel jsem si, že Clint stáhne z kůže a opeče si toho malého hajzlíka,“ pokračoval Kurt pořád se smíchem.
„Myslel jsem na to,“ přiznal Clint. „Byl by lepší než to předpřipravené jídlo.“
Všichni kolem stolu se zasmáli.
Začali jíst a bylo to to nejlepší jídlo, které Kurt ochutnal. Opravdu mu chybělo setkání rodiny na svátek. Neměl moc dovolené a těšíval se na takovéto oslavy.
Pohlédl na Savannah, věděl, že je chtěl strávit s ní.
Savannah byla v nebi. Dobré jídlo, skvělá společnost a krásný muž po jejím boku. Byl to jeden z nejlepších svátků za dlouhou dobu.
Před rokem byla na hlídce v Arizoně. Počasí bylo teplé a bez kalendáře ani nevěděla, že bylo Díkuvzdání. Na jedné z jejích zastávek v obchodu, s jehož majitelkou se spřátelila, jí dali krabičku s krocanem a oblohou.
Takže do byl dobrý den. Ale nic v porovnáním s letoškem. To ráno se vzbudila při pohledu na sněhem pokryté pláně a bylo moc potěšená. Chyběl jí sníh, zatímco žila v Arizoně. Tam je jediným obdobím léto. Bylo žhavé, vždycky žhavé, a až na konci listopadu byla malá přestávka od toho horka.
Jakmile se jídlo snědlo, pokusila se vstát a pomoct uklidit stůl, ale Sára a Cecil ji nenechali. Společně pracovali dobře a chápala, proč kavárna běžela tak hladce. Rychle uklidili ze stolu a začali připravovat kafe.
Cecil se vrátil zpátky ke stolu a rozdával kávu. Zavanula vůně kávy a ona se zhluboka nadechla. Upila a zasténala.
Sára se posadila a zazubila se. „Dobré?“
„Nechápu, jak to děláš. Je to fantastické,“ řekla jí Savannah.
„Je génius,“ složil jí Clint kompliment a políbil Sáru na tvář.
Sára zrudla. „Není to tak těžké.“
Cecil se zasmál. „Jo, správně. Jsem obvykle ten, který je musí všechny zkoušet a je to dlouhý proces.“
Sára si odfrkla. „Miluješ to.“
Mladší muž pokrčil rameny. „Výhoda práce.“
„No, hodí se to perfektně k jídlu,“ pochválil Kurt.
„Bylo to skvělé jídlo,“ souhlasila Sára. „Ale musím říct, že takový salát jsem od tebe nečekala. Řekla bych, že si seženeš jeden z těch předpřipravených z obchodu.“
Kurt se rozzářil. „Já vím.“ Vypadal potěšeně, že to zmínila.
Sára zúžila oči. „Udělal jsi ty ten salát, že jo? Nepočítá se, pokud ho někdo udělal za tebe.“ Podívala se mezi kurta a Savannah.
Savannah zvedla ruce. „Já ho neudělala, přísahám.“
Kurt se zasmál. „Věděl jsem, žes mi dala salát, protože si myslíš, že neumím nic jiného.“
„Neumíš!“ tvrdil Kurt. „Už jsem předtím s tebou žil.“
Kurt začal trucovat. Ten pohled na něm vypadal divně. „Ublížil jsi mi, kámo.“
„Neublížil!“ Hádal se Clint. „Takže řekni pravdu. Kdo dělal ten salát?“
„Já,“ tvrdil Kurt. „Přísahám.“ Savannah se mu opřela o paži. „Opravdu,“ řekl jí, pokoušel se ji dostat na svou stranu.
Zasmála se a poplácala ho. „Věřím ti.“
Sára a Clint nevypadali přesvědčeně, ale nechali to být. Zadní dveře se otevřeli a vešel šerif Webb ze zimy. Sára vyskočila a spěchala k němu, aby mu pomohla z kabátu. Sníh mu padal z ramen a paží.
„Sakra, opravdu je tam hnusně,“ zabručel Jim Webb.
„Donesu vám kafe, abyste se zahřál,“ nabídl Cecil a zvedl se.
„Oceňuju to.“ Usmál se. „Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho.“
Clint si taky stoupl. „Žádný problém. Posaďte se a my vám doneseme jídlo na zahřátí.“
„Všechno v pořádku?“ zeptala se Savannah velitele, když se k nim připojil. Dneska neměla pohotovost, ale pomohla by, kdyby bylo potřeba.
Šerif přikývl, než přijal horký, kouřící šálek, který mu Cecil přinesl.
„Na kraji cesty bylo auto. Paní Tompsonová mířila za synem a najela do něj. Je v pořádku, ale nemůžeme najít řidiče toho auta. Sníh už byl na kapotě usazený, takže tam je nějakou chvíli,“ řekl jim.
„Nejspíš se sebral a odešel v tomhle počasí. Nechápu, jak to někdo může udělat,“ dodal Kurt.
„To jsem si taky myslel. Značka není z tohoto státu, takže je to nejspíš někdo, kdo přijel navštívit rodinu. Nebyl vůbec připravený na sníh,“ řekl šerif Webb, než si dlouze upil. „Je to dobré, Sáro.“
Sára přinesla otci talíř. „Díky. Z jakého bylo státu?“
„Colorado.“
Kurt a Tony ztuhli vedle Savannah. Pohlédla na Kurta.
„Nebyl to červený Mustang, že ne?“ zeptal se Tony tiše.
„Jo, byl. Víte komu patří?“
Tony pohlédl na Kurta. „Coltovi.“
„Ale ne!“ zašeptala Savannah.
„Počkat!“ dožadoval se šerif Webb. „Mluvíte o tom Coltovi? O tom z Kostela?“
Tony s Kurtem si stoupli. Clint, který stál u stolu, si poplácal kapsy. „Budu řídit.“
„Počkejte vteřinku!“ přikázal šerif. „Co se děje?“
„Colt se minulou noc neohlásil, jak bylo plánované,“ řekl mu Tony.
„Sakra!“ šerif Webb odtlačil talíř. „Vezmu se mnou Tonyho. Clinte, ty a Kurt nás následujte.“
„Dobře,“ souhlasil Clint.
„Ryane a Savannah, chci, abyste tu zůstali se Sárou a Cecilem. Nechci je nechat samotné, dokud nebudeme vědět, co se děje,“ řekl jim šerif Webb.
„Ano, pane,“ odpověděl Ryan.
„Setkáme se zase tady. Nikdo neodejde, dokud si všechno nevyjasníme,“ řekl šerif, než znovu popadl kabát.
S Tonym odešli zadními dveřmi. Kurt se naklonil a rychle políbil Savannah. „Buď opatrná. Dávej pozor. Unést jednoho z nich by bylo pro Kostel vítězstvím.“
„Máš to mít,“ souhlasila Savannah. Věděla, že Sára a Cecil už byli předtím na jejich mušce.
Clint mluvil se Sárou vedle ostrůvku. Přikývla a pevně ho objala. „Buď opatrný,“ řekla tiše.
Kurt s Clintem odešli a Savannah pohlédla na Ryana. „Zkontrolujme dveře a okna.“
Odešli z kuchyně na kontrolu zbytku domu. Savannah cítila v žaludku strach.
Jaký to konec po tak skvělém jídle.



22 komentářů:

  1. Děkuji moc za další pokračování

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem krásne za ďalšiu kapitolu ♥

    OdpovědětVymazat
  3. Dúfam že sa Coltovi nič nestalo 🙁

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A zabudla som dodať Dík za super preklad a už sa neviem dočkať pokračovania 😉😉😉

      Vymazat
  4. Knihomolka.3651. května 2017 12:49

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Som zvedavá ako to dopadne ?? Vdaka za preklad a korekciu a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za pokračování! 😃

    OdpovědětVymazat
  7. děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za nový překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  10. Dakujem za super preklad a korekciu

    OdpovědětVymazat
  11. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...:-);-)

    OdpovědětVymazat
  12. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  13. Ahoj děvčata,moc díky za další skvělou kapitolu Mirka

    OdpovědětVymazat
  14. Moc děkuji za další kapitolu. HankaP

    OdpovědětVymazat
  15. moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  16. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat