čtvrtek 11. května 2017

Draví ptáci - 6. kapitola 2/2


Když došla k domovním dveřím, otevřela je a ignorovala zvuk rychlých kroků za sebou. Zrovna přecházela verandu, když ji chytil za rameno.
„Zastav se!“ rozkázal Cody.

Než si to uvědomila, poslechla jej.
Cody ji otočil čelem k sobě. Jeho pohled ztvrdnul, když se na ni zamračil. „Nemusel si tím dnes znova projít. Zrovna ty bys ze všech lidí měla chápat, jaké to je ztratit někoho tak blízkého. Požádal jsem tě, aby mě nechala dělat mou práci. Místo toho jsi přišla vyslýchat truchlícího muže.“
Aubrey sklonila hlavu. „Já vím. Je mi to líto.“
Cody jen zamručel.
Aubrey se na něj znova podívala. „Nemyslela jsem…“
„Ne!“ vyštěkl. „To teda nemyslela. Prostě jsi musela strkat nos, kam nemáš.“
To nebylo fér. Vždy měla na srdci blaho všech.
„Říkal jsem ti…“ řekl Cody potichu, „říkal jsem ti, abys mě nechala e o to postarat.“
Už tak se cítila mizerně, takže se neudržela a téměř zakřičela: „Omlouvám se! Chtěla jsem pomoci! Prostě potřebuji vědět…“
Cody ji konečně pustil a začal přecházet sem a tam.
Aubrey jej tiše sledovala. Něco si mumlal pod nos, když vyšlapával cestičku v trávě. Sledovala, jak se vzdaluje a znova přibližuje. Bylo to poprvé, co jej viděla tohle dělat.
Konečně, po několika minutách, se k ní otočil. „Věděl jsem to! Od první chvíle, co jsem tě znova uviděl, jsem věděl, že nepřineseš nic jiného než problémy!“
„Problémy?“ ušklíbla se. „Já jsem problém?“
„Ano!“ ukázal na ni prstem.
Přistoupila k němu blíž a zabodla mu prst do hrudi. „Problémy mám jen s tou tvou…“
Cody ji chytil za zápěstí. Zakroutil jí rukou tak, aby se musela otočit od něj.
Provedl to rychle a bezbolestně. Pak ji strhnul zpátky ke svému tvrdému tělu, až ztěžka vydechla.
„Bože, jsi tak krásná, když se zlobíš,“ pošeptal jí do ucha. „Chybělo mi to. Sakra, Aubrey, tolik jsi mi chyběla.“
Jeho tělo vyzařovalo teplo, ale Aubrey se stejně zachvěla.
Ne, chtěla křičet. Nemohla mu chybět. Tohle se nemohlo dít.
Jenže se to dělo. Ucítila jeho rty, jimiž jí přejížděl po krku, a zalapala po dechu.
„Ach zlato,“ zamumlal, když jí přejížděl rukama po pažích. „Nikdy jsem nezapomněl.“
Aubrey byla tak vzrušená, až se jí začínala motat hlava. Přitiskla se k němu a ucítila jeho tvrdé péro, jak vzpírá proti jejímu zadečku.
Zaklonila hlavu a Cody toho využil, aby jí oždiboval krk.
„Musím tě znova mít,“ zašeptal.
Chtěla ho. Každá hádka je k tomu přibližovala víc a víc. Jejich minulost nebyla dořešená a teď se problémy zase vrací.
Pomalu se v jeho náruči točila a vzala jeho tvář do dlaní.
Jeho tmavě hnědé oči vypadaly téměř černé touhou.
Sklonil se k ní a ona se postavila na špičky, aby mu vyšla vstříc. Jejich rty se setkaly.
Chytil ji za boky, navedl ji zády ke stěně domu a zepředu se k ní přitiskl.
Aubrey vtáhla Codyho jazyk a na oplátku se jí dostalo dlouhého dunivého zamručení, které jí zavibrovalo v těle. Chytila se za jeho ramena a přitáhla se ještě blíž.
Cody kolem ní těsněji obtočil ruku. Pasovala do jeho objetí. Naprosto dokonale. Přerušili polibek a zadýchaně se na sebe dívali.
„Aubrey,“ řekl něžně její jméno.
Její nehty byly stále zabořené do jeho ramen a ona nemohla potlačit zachvění.
„Potřebuji víc,“ žádala naléhavě.
Sklonil hlavu a začal jazykem škádlit její spodní ret. Pokusila se svými rty zachytit ty jeho, ale on ji něžně štípl.
„Tady to dělat nemůžeme,“ upozornil ji.
Aubrey bylo úplně jedno, kde jsou. Hořela pro něj. „Chci víc,“ řekla znova. „Jen jeden další polibek.“
„Ty budeš moje smrt,“ poškádlil ji, ale vzdal to a znova ji políbil.
Jazykem přejel přes její a ona zavrněla. Aubrey sjela rukama k jeho bokům. Chtěla se ho dotýkat. Cítit jej. Našla jeho erekci a zmáčkla.
Vzepřel se proti ní a přerušil polibek dlouhým zavrčením.
V odpověď zamručela a zabořila tvář mezi jeho krk a rameno.
„Cody,“ naléhala, když mu oždibovala krk.
Pohyboval boky proti ní. Měla ho ve svých rukou. Za chvíli ztratí kontrolu.
Přitiskla svou hruď k němu, zatímco prsty přejížděla přes jeho uvězněný penis.
„Do hajzlu!“ zaklel a odtáhl se.
Pohnul se tak rychle, že ztratila rovnováhu.
Codyho tvář byla rudá a dech nepravidelný. Aubrey se snažila nabýt rovnováhu.
Teď když byl mezi nimi prostor, začala její mysl zase fungovat. Cítila se trapně.
Kdyby ji Cody nezastavil, nemyslela si, že by přišla k rozumu dřív, než by jej začala prosit, aby ji ošukal. Buď by skončila na kolenou, nebo ohnutá přes zábradlí verandy. Tak či tak byli na veřejnosti.
Urovnala si oblečení a vyhýbala se jeho pohledu. Codyho smích přitáhl její pozornost, když si upravovala tričko.
Opíral se o zábradlí a křenil se. Začervenala se a přešlápla.
„Pojď sem,“ pobídl ji nakonec.
Aubrey našpulila rty a nepohnula se z místa.
„Pojď za mnou,“ řekl znova.
Přišourala se o kousek blíž a schoulila se, protože očekávala, že bude následovat rozkaz, který se jí nebude líbit.
Natáhl se a zvedl jí bradu špičkami prstů.
„To je v pořádku,“ ujistil ji.
Na to neměla odpověď. Byla vyděšená z toho, jak jej prosila a úplně se v něm ztratila.
„Je to v pořádku,“ zopakoval a políbil ji na čelo.
Povzdechla si, opřela se tváří o jeho hruď a jen vdechovala jeho vůni. Teď ji místo čiré pulzující potřeby jeho vůně uklidňovala.
Bylo úžasné, jak mohla z jedné emoce přejít v jinou jen díky změně v jeho pachu. Byla to moc, kterou měli všichni vůdci. Gregory v tom byl mistrem a zjištění, že Cody byl touto schopnost také obdařený, jen vypovídalo o jeho síle.
Přejížděl jí rukama po zádech, dokud napětí nepovolilo.
Podívala se na něj a on ji jemně políbil.
„Cody…“ polkla a pak pokračovala, „nesmíš mi znova ublížit.“
V očích mu probleskla bolest. „Já vím.“
„Tak to prosím nedělej.“
„Už nikdy,“ slíbil.
Musela ho vzít za slovo. Hned potom mezi nimi zvětšila odstup, aby mohla přemýšlet.
„Musím se vrátit zpátky do práce. Nech mě doprovodit tě k autu,“ řekl Cody.
Vděčně přikývla. Musela se rozhodnout, co bude s Codym dělat.
Už tak se toho dělo až až. Vůdce Letky byl zavražděn. Její bývalý milenec právě přebíral velení a ona potřebovala říct Mikeovi o výhružkách, které jí pověděl Anton.
A pár hodin ke zchlazení jejích rozbouřených hormonů by bylo taky fajn.
Cody si s ní propletl prsty a vedl ji dolů po schodech k místu, kde zaparkovala auto.
Otevřel jí dveře a sklonil se k ní k dalšímu pomalému hlubokému polibku.
Její tělo bylo stále rozpálené, když nastupovala.
Cody zamával, když nastartovala a zařadila zpátečku.
Její srdce bolelo jen trošku, když odjížděla pryč.


15 komentářů: