pondělí 29. května 2017

Chránit a obsloužit - 3. kapitola



Čekal na mě.
Věděla jsem to, jakmile jsem vstoupila do hlavního sálu. Cítila jsem na sobě jeho oči, když jsem plaše stála u dveří a prohledávala dav, ale nikde jsem ho neviděla.


Sál byl teď v plném proudu. Pár hostů pořád posedávalo u stolů, zatímco ostatní kroužili.
I když už hudba hrála, na parketu byly jen dvě ženy. Lehce jsem naklonila hlavu a sledovala je. Co to bylo… zábavné slepice?
Když jedna spadla s chichotem přes druhou, spatřila jsem Petea a jeho přítelkyni, jak si získávají kontakty.
Měl paži kolem jejího pasu a – překvapení, překvapení – on nemluvil. Místo něj mluvila jeho přítelkyně k tuctu dalších chirurgů, a poplácala ho po paži, když se něco pokusil říct. To poplácání ‚buď zticha, drahý, a nech dospělé mluvit,‘ tak se ke mně předtím choval často on.
Nedokázala jsem zadržet ten malý výbuch samolibosti; dobře mu tak, teď je na té druhé straně.
Temná postava se odtlačila od stěny a nárokovala si mou pozornost. Nárokovala? Unesl ji jako barbarský vetřelec a nesl si ji zpět do doupěte jako nějakou otrokyni.
Jered.
Změnil se. Oblek měl pořád stejný, stejné rozcuchané vlasy a tmavé strniště, ale smích a vtipkující šarm, se kterým sem přijel, byly pryč.
 Kráčel ke mně, násilí a nebezpečí měl vepsané v každé linii jeho těla a v divokém vzezření rysů, když se vynořil z temnoty stínů.
Dech se mi zadrhl, vzrušení mi plavalo hustě v žilách, když jsem si v jeho očích přečetla chtíč. Přečetla tu těžkou kontrolu vepsanou v každém kousku jeho těla, když natáhl ruku a popadl mě za zápěstí s prsty jako železná pouta kolem jemné kůže. Trhl a já klopýtla, volnou ruku jsem mu položila na pevný hrudník, abych chytila balanc.
Měl jantarový kroužek kolem očí a měkce zavrčel. Volnou ruku mi obtočil kolem pasu a držel si mě pevně u sebe.
Bylo to trochu moc blízko, ale já si nestěžovala. Bylo to takové ten typ držení ‚Mám tě a už tě nepustím.‘
Jeho tělesné teplo mi bušilo do kůže. Vlci měli zřejmě vyšší tělesnou teplotu než lidé. Odstrčila jsem tu informaci stranou, když jsem se setkala s jeho pohledem.
Ani mě nenapadlo utéct, navzdory skutečnosti, že byl vlkodlakem. Smrtelné, paranormální zabíjející mašiny. Máma by šílela a křičela, že jsem byla pár vteřin od strašné smrti zuby šílené chlupaté koule, ale já se cítila… v bezpečí.
Žádoucí. Chtěná.
„Zatancuj si se mnou.“
Nebyla to žádost, ne že by čekal vůbec na odpověď. Skoro okamžitě, co se mi jeho slova srovnala v hlavě, mě pustil a vedl k tanečnímu parketu s cílevědomou silou tsunami.
Když jsme tam přišli, hudba se změnila v rytmus tanga. Otočil si mě v náruči, čekala jsem, že si mě bude držet na dálku kvůli druhu hudby, jak to dělal můj předchozí přítel.
Místo toho si mě přitáhl blíž a začal tancovat. Jako skutečně tancovat. Držel mě v sále pevně, vedl mě otevřenými kroky tanga k nakousnutí, a maličko se usmál při mém zalapání po dechu, když jsem klopýtla, jak jsem si pokoušela vzpomenout na mé hodiny tance z minulého roku.
I když s dobrým partnerem si mé tělo vzpomnělo rychleji než mysl a hýbalo se samo, když se natáhl a otočil mě na parketu.
On teda uměl tancovat.
Pohyboval se lehce s grácií, kterou jsem nečekala, naše těla byla míň než centimetry od sebe daleko, když nás hudba obklopovala. Šel napříč prázdným parketem. Strčil mi stehno mezi nohy, silný sloup síly, když nás lehce otočil. Měl naprosto kontrolu nade mnou a mým tělem, posunul si držení a přehnul si mě přes paži. Srdce mu bušilo proti mému, když mě zvedl.
Pohled se nám na vteřinu uzamkl, dokud se znovu nepohnul a my pokračovali.
Milovala jsem tanec, milovala jsem ten pocit spojení s hudbou a mám partnerem. Ale tohle… tohle nebyl tanec. Tohle bylo svádění pomocí hudby. Čistá, živočišná erotika obalená pozlátkem slušnosti a sofistikovanosti.
To. Mě. Poser.
Byla jsem hotová.
Zrychlil tempo, kroky byly rychlejší a otočky prudké, když se hudba zvyšovala v dramatickém stupňování. Při poslední minutě se otočil a vtáhl si mě do náruče. Byli jsme nos na nose.
Dech mi chraptěl námahou, když jsem držela jeho pohled. Žádné rozpaky, jen upřímnost. Prsa se mi opírala o jeho hrudník. Ten pocit bavlněné košile, jak se mi tře o kůži přes šaty, když jsem dýchala, byl nečekaně nažhavující. Hudba skončila. Kolem nás explodoval potlesk a já zamrkala, uvědomila jsem si, že nás celá místnost sledovala.
„Ne, nedělej to,“ přikázal. Pokoušela jsem se odtáhnout, cokoli, co by mě dostalo z parketu a z centra pozornosti.
„Byla jsi úžasná. Neskrývej se.“
Vzhlédla jsem a naprosto se setkala s jeho pohledem. Byl v nich vlk, ale mně to bylo jedno. I když mu predátorský úsměv přeběhl přes rty.
„Nedívej se na mě tak, srdíčko.“
„Jak?“ Nemohla jsem si pomoct; trochu jsem našpulila rty a na efekt roztáhl oči. Teď, když jsem věděla, že odmítl Mandy, a s tímto tancem jsem se cítila dobře. Osvobozeně. Sexy.
Zazubil se, bílý záblesk zubů, který neměl nic, co dočinění s humorem.
„Ty víš jak. Jsem vlk, pamatuješ? Pokračuj a já tě budu muset sníst.“
„Ach, Bože, v to doufám.“
Odpověď ze mě vyklouzla dřív, než to můj mozek mohl zpracovat a já se rozhodla, že to byl špatný nápad.
Efekt to mělo okamžitý. Dech se mu zadrhl, velký hrudník sebou škubl, když mu temný oheň zaplál v očích. Už byl tvrdý, ale jeho penis sebou při mých slovech škubnul. Přitisknutí odshora až dolů k sobě, jsem cítila každý dlouhý, tvrdý centimetr.
Chtěla jsem z něj něco.
„Domů. Teď?“ navrhla jsem.
Sakra ano.“
* * *
Cesta ke mně byla v naprosto jiné rychlosti než cesta na ples. Jered nemluvil.
Velké, svalnaté tělo bylo napjaté jako drát, když vedl silné auto ulicemi krkolomným tempem. Nehádala jsem se. Jen se držela a sledovala rozmazané ulice.
Mezi námi pulzovalo napětí, vzduch jím byl v autě hustý. Koutkem oka jsem si ho prohlížela. Byl nádherný, hlavně s ocelově lehkým odhodláním v očích, v čelisti mu cuklo, když přiložil nohu na pedál u červené.
„Ne. Nedívej se na mě tak.“ Jeho hlas se prohloubil, promlouval vlk. Potřeba? Nebo vztek? Nebyla jsem si jistá, ale když otočil hlavu, aby mě probodl pohledem, věděla jsem to.
Horko a hlad kroužily po skoro žlutém pohledu. Jen tenký kroužek stříbrné zůstal kolem zorniček, lidskou barvu skoro spolkla ta vlčí.
Strach se zostřil, běžel mi po páteři, jako když pianista brnká na piano, a já zjistila, že mám ruku před pusou jako nějaká gotická hororová hrdinka. Sakra. Udělala jsem chybu?
Neviděl mě jako nic víc než žhavou milenku a víc jako bufet, všechno, co dokážete sníst… ale ne tím dobrým způsobem? Třeba…
Lepidlo v puse, mozek zamčený, nohy u sebe, abych se nepočůrala strachem.
„Sakra, jsi do psů… Máma měla pravdu, skončím jako svačinka,“ fňukla jsem, když jsme přijeli na mou příjezdovou cestu. Jeho velké, silné auto smykem zastavilo před mým malým domkem.
„Co?“ Stáhl obočí, pak se jeho výraz smazal.
„Nenenene.“
Zatáhl za ruční brzdu a natáhl se pro mou ruku. Sledovala jsem, jak se modrá plazí zpět do jeho očí, dokud neměl jen jantarový prstenec kolem okraje. Bylo to fascinující, nemohla jsem si pomoct a natáhla se, kvůli údivu zapomněla na strach.
„Nejsem do psů, německých ovčáků ani ničeho podobného. Jen jsem to řekl, abych naštval šéfku. A ty skončíš jako svačinka, nepleť se.“
Jeho hlas byl nízký a intimní, když mě držel za ruku a hladil fascinovaně palcem kůži.
„Skočím?“
„Ach, ano. Možná jsem vlk, ale mám kočičí chuť na smetanu.“
Uvolněně se pohyboval, volnou rukou mě uchopil za šíji a přitahoval k sobě, dokud jeho rty nebyly milimetr od mých.
Přejela po mě husina, odháněla zbývající strach, když se tlukot mého srdce znovu zvedl. Chtěla jsem ho, bylo to jasné a jednoduché.
Kundička se mi tvrdě sevřela, mé tělo signalizovalo, že bylo naprosto pro. Byla jsem horká a mokrá. Připravená na divokou jízdu u zdi, kterou mi slíbil.
Zhluboka se nadechl, jako kdyby ochutnával vzduch, a zasténal mi do rtů; hluboký, mužský zvuk toužebné potřeby.
„Vytáhni klíčky,“ přikázal, pustil mě a otevřel rychle dveře. Vylezla jsme z auta na roztřesených nohou.
Když jsem ponořila ruku do hlubin kabelky, hodil mi paži kolem pasu a hnal mě po krátké cestě k předním dveřím.
Světlo na verandě bylo vypnuté, a jakmile jsme došli do tmy, otočil mě. Vytrhl mi klíče z ruky a nárokoval si mé rty vášnivým polibkem.
Sténala jsem, ten zvuk zněl ztraceně pod smyslným útokem a naplnil blízkost, když se naše pusy přátelily. Chtěly víc. Všechno… cokoli, co chtěl, tak dlouho, dokud mě bude líbat tím Chcitětakmocošukat způsobem.
Rukou mi vjel do vlasů, vytřepal pinetky, které je držely na místě. Spokojeně zasténal, když si dlouhé prameny obtočil kolem pěsti. Držena na místě jsem nemohla dělat nic s útokem na mé rty.
Ne, že bych vůbec chtěla, rozevřel je, když se ještě víc přiblížil a požadovačně mi skousl spodní ret. Zalapala jsem po dechu, začátek měkkého zvuku slyšitelného v temnotě byl ztlumen jeho pusou.
Naklonil hlavu, vrazil mi jazyk mezi rty, hladil a klouzal po mém ve smyslné předehře, při které se mi krev nadšeně bouřila.
Teplo vířilo, napjalo mi prsa a zašpičatělo bradavky, které se mu tiskly do hrudi. Dvojice kopečků bolela, potřebovaly být nahé, aby nebylo nic mezi námi, když se přese mě pohyboval, plnil každou mou buňku.
Vzrušení vystřelilo šíp dolů k mému středu, tření špiček o saténovou podprsenku se zvýšilo do plamenné potřeby v kundičce. Líbala jsem ho zpátky, držela rty na jeho, když jsem projížděla prsty krátkými vlasy. Vlasy, které jsem umírala rozcuchat, co jsme se setkali.
„Bože, Eloise, zabíjíš mě.“
Odtrhl se, jeho slova byla pouhým lapáním po dechu do mé pusy. Zatahal mi za vlasy, přejel rty po jemném sloupci hrdla a poháněl mě k couvání. Kovový zvuk zazněl za mnou a o sekundu později jsme klopýtali chodbou.


28 komentářů:

  1. vďaka za úžasnú kapitolu a veľmi sa teším na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji a moc se těším na další pondělí! 😉

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za kapitolu , už aby bol pondelok 😜👍

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem pekne za super kapitolu a teším sa na pokračovanie príbehu...veľmi blbý koniec kapitoly...takto to useknúť...

    OdpovědětVymazat
  7. jáááj takto to useknúť :o( dík za preklad a už sa neviem dočkať pokračovania :o)))

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za novou kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  10. Poriadne to rozpálili na večierku, teším sa na pokračovanie 😄 ďakujem skvelé

    OdpovědětVymazat
  11. moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za další kapitolu. HankaP

    OdpovědětVymazat
  13. Díky! Těším se na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...:-);-)

    OdpovědětVymazat
  15. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat