pondělí 15. května 2017

Chránit a obsloužit - 1. kapitola


Ahoj, jsem zpátky s pokračováním, tentokrát s menší změnou s vlkodlakem. Snad vás knížka bude bavit a užijete si ji. Kapitoly budou zase každé pondělí.
Mějte se krásně
Tereza


„Prosím, ať mi pomůžou,“ mumlala jsem si, když jsem vzhlédla k ceduli nade dveřmi přede mnou.
Stálo tam ‚Agentura pro paranormální ochranu,‘ a pokud byste se mě před půl rokem zeptali, jestli bych klepala na jejich dveře kvůli pomoci, řekla bych vám, abyste se šli něčeho napít. Teď? Vzala bych vám velice rychle flašku a nechala vám tu zatracenou vodu.
„Jerede, vím, že jsi polda, ale proboha živého, kdy se z ‚chránit a sloužit‘ stalo ‚chránit a obsloužit‘?“
Vzhledem k tomu, že mé jméno nebylo Jered a nikdy jsem nebyla poldou, bylo zřejmé, že čekali někoho jiného. Ale i tak jsem se zastavila na půl cesty ve dveřích a zvažovala, jak uniknout podrážděnému ženskému hlasu.
Jo, místo samo o sobě prohlašovalo ‚Agentura pro paranormální ochranu‘ a mělo být jiné, ale i tak to bylo o dost divnější, i na mě.
Podle současných rozhovorů v kancelářích bylo mé načasování stejně na hovno jako můj život.
Díky debilní kletbičce, kterou na mě hodil bývalý potom, co jsme se rozvedli, a s důležitou funkcí na dnešní večer, mi rychle ubývaly možnosti a další posvátná věc: čas.
Než jsem se mohla otočit a vykonat úspěšný ústup, ozval se zevnitř mužský hlas. Hluboký a bohatý, přejel mi po těle mráz. Není nic víc sexy nex mužský hlas, hlavně hluboký a drsný a tenhle měl drsnosti víc než povrch zahrady.
„Sorry, šéfko, ale byla žhavá, a tím myslím žhavááááá. A kromě toho, jak asi uspokojím svou družku, až ji najdu, když nevyužiju všech příležitostí, jak se naučit víc?“
Jerede! Byla německý ovčák, do prdele!“
COŽE? Německý ovčák? Co se to tu dělo?
„A já jsem vlk. Tím chceš říct, co?“
Ta odpověď byla tak bez rozpaků, že zachytila můj zájem. S divným pocitem fascinace jsem prošla dveřmi a tiše je za sebou zavřela.
Kancelář byla standardní pro malé firmy po celém světě. Stoly byly pod řadou oken, zatímco osamělá umělá kytka strážila dveře.
Zkontrolovala jsem to. Jo. Zmačkané lístečky v květináči mi řekly, že slouží k procvičování cíle. Dosud to tu vypadalo normálně. Zachvěla jsem se a odvážila se dál do jámy lvové.
„Chci říct, že nebudeš šukat klientovy domácí mazlíčky! Poslední věc, kterou potřebuju, je, aby se můj nejlepší měnič dal dohromady… jak by se tomu kurva říkalo? Prostě to musí být ilegální.“
Při tom našpulím rty, když mířím ke kanceláři. Pokud oba zúčastnění byla technicky zvířata, záleželo by na zákonech?
S dlouhodobou praxí jsem měla pusu zavřenou, ale byl to boj. To byl vždycky můj problém: otevřená pusa, žádný filtr. Žádný zásah mozku.
„Žádné šukání klientova domácího mazlíčka. Chápu, šéfko.“
Pak byla chvíle ticha a já se natáhla, abych zaklepala na zpola otevřené dveře před sebou, ale něco mě varovalo, abych počkala.
„Znamená to, že je v pohodě, abych šukal klientovi manželku?“
„Stone!“
„Jen jsem se ptal, šéfko.“
Zastavila jsem se co nejblíž a poznala ženu, která zrovna bojovala o kontrolu nad naprostou mužskou provokací. Jakákoli žena, která byla vdaná, tento pocit zažila a já v ní pocítila spřízněnou duši.
„Ven, prostě vypadni! Než zavolám Cala, aby ti vykopl prdel do povětří!“
„Ale no táák, nebuď tak zlá, Iliono. Víš, že mě miluješ, víš to!“ Ozval se mužský smích, bohatý a hedvábný, když se dveře s trhnutím otevřely.
Vyděšeně jsem natáhla ruku a rychle couvla, nechtěla jsem být zadupaná jakýmikoli paranormály, kteří se mohli ze dveří vyrojit.
Jen jeden člověk vyplnil veřeje, široká ramena blokovala světlo. Musela jsem vzhlédnout, což nebylo žádné překvápko.
Při sto padesáti centimetrech bez podpatků, bylo dost lidí vyšších. Ale překvapilo mě, že jsem byla v přítomnosti boha, nebo aspoň jeho verze.
Vysoký, tmavý a pohledný to ani nevystíhalo. Zaměřily se na mě ledově modré oči s přesností laseru. Okamžitě ten led roztál, modrou zaplavilo teplo, když pohledem přejížděl pomalým, posuzujícím pohledem po mém těle.
Záchvěvy mi přejížděly po kůži, pokrývaly každý kousek, jak se jeho rozžhavený pohled přesouval.
Zakroutila jsem se, sevřela stehna, potřebovala jsem něco udělat, cokoli, abych ulevila náhlé a divoké bolesti mezi nimi.
Teplo se mi přehnalo po tvářích. Přinutila jsem se stát vzpřímeně a vypadat znuděně, když jsem čekala, až se ke mně jeho oči znovu vrátí.
Ačkoli malá, bylo mé poprsí dost velké na to, aby se holky bavily s opačným pohlavím. Natolik, že jsem chtěla lusknout prsty ‚moje oči jsou tady.‘
Zevšednělo se to, a rychle. Teď jsem už jen čekala, až se vrátí k mé tváři. Pokud to udělal, chlap skóroval.
K jeho cti během vteřin vzhlédl, i s rychlým posouzením byl plný zájmu, když ke mně kráčel. Instinktivně jsem couvala, automatická potřeba mít svůj osobní prostor se míchala s potřebou dostat se blíž a přitulit se ke štíhlému, tvrdému tělu pod jednoduchým tričkem a volnými kalhotami. Nedal mi na výběr, s odhodláním v očích, když mě lehce uvěznil v rohu.
Lopatkami jsem narazila do zdi a jako instinktivní stěnu jsem zvedla ruce. Zalapání po dechu, které se ozvalo tichou kanceláří, bylo moje, uniklo mi z hrdla, když šel přímo ke mně, dokud jsem rukama nespočívala na pevné široké hrudi.
Vzhlédla jsem, nebyla schopna se odvrátit, neschopna udělat cokoli, když vládl mému světu.
„Zašukej si se mnou.“ Odmlčel se, očima prohledával mé, jako by hledal odpověď na otázku, která ho léta štvala. Ať už to bylo cokoli, neměla jsem tušení, ale potěšení a uspokojení nahradilo na sekundu to teplo.
„Nebo si mě vezmi. Pak tě budu moct hodně šukat.“
Ruka se mi automaticky pohnula, při hlasitém plesknutí dlaně o tvář jsem povyskočila, ale on se jen zazubil. Vztek zničil jakékoli ponížení, které jsem cítila, při pohledu na rudou značku na jeho obličeji.
„Dávej si pozor na jazyk, mladý muži. Mluvíš takto se svou matkou?“
Pak se jeho úsměv ještě roztáhl, bílý záblesk zubů v pološeru kanceláře, když jeho ruka vklouzla kolem mého pasu. S rukou na straně okupovanou jeho hrudí, abych ho zastavila od umačkání jeho vahou, jsem neměla žádnou možnost, jak ho zastavit.
„Jo, ale nechci svou matku ošukat, nebo si ji vzít. Ale obětoval bych se pro svatbu u oltáře za jedno olíznutí tvé kundy.“
Zvedla jsem znovu ruku, ale byl na mě připravený. Velkou ruku mi obtočil kolem zápěstí s tak pohodlnou silou, která mi ukradla dech, mlaskl v nesouhlasu jazykem.
„Opatrně, krásko. Nebuď drsná, nebo si budu myslet, že si do mě zabouchlá.“
„Stone! Dej ji dolů!“
Ten příkaz přišel odněkud zezadu za stěnou širokých ramen a já povyskočila.
Při tom rozpáleném momentu jsem zapomněla na to, kde jsme byli, a proč jsem sem v první řadě přišla, ale hlas šéfky mého Casanovy mě přivedl zpět na zem.
Stone se nepohnul, jen se na šéfovou ohlédl přes rameno, kterou jsem pořád neviděla.
„Cokoli chce.“
Nemohla jsem si pomoct. Sarkasmus musel ven. Držet ho uvnitř muselo být nezdravé nebo tak něco. Vždycky jsem na své zdraví byla opatrná. Strčila jsem do cihlové stěny, kterou byla jeho hruď, a zvedla jsem obočí ve stylu ‚To jako vážně?‘
„A co když chci nějaký zadek pro svého milence?“
Otočil se a shlédl na mě, teplo v očích dosáhlo inferna, když rukou sklouzl z pasu na zadek. Moje ubohé tlačení do jeho hrudi nebylo ničím v porovnání s jeho svalnatou postavou, když mnou škubl k sobě. Byl tvrdý, vzrušený… velký penis se mi tlačil do břicha. Břicha, které mělo víc tuku, než jsem chtěla.
Ale nehodlala jsem se hádat s teplem v jeho očích, když sklonil hlavu, rty jen o chloupek dál od mých, když zašeptal.
 „Zbavil bych se tvého milence a pak ti dokázal, že potřebuješ jen jednoho muže. Mě.“
„Stone, dej ji dolů, nebo uvidíš!“ Ten příkaz byl vyštěknut a nebyl nesmyslný. Pomalu jsem byla postavena na zem a můj nový obdivovatel udělal krok vzad se zdviženýma rukama, jako kdyby na něj někdo mířil zbraní. Třeba ano. Když ucouvl, vběhla mi do výhledu drobná žena s výrazem něco mezi nasraným a omluvným.
„Je mi to tak líto,“ ujišťovala mě a vrhala na něj zuřivé pohledy, když mezi nás vstoupila.
 „Jsem Iliona, vedu tuhle agenturu. Prosím, pojďte se posadit a můžeme prodiskutovat, proč tu jste.“
Dva muži za ní… mrkla jsem, určitě jsem viděla dvojitě, než jsem si uvědomila, že to byla dvojčata… vkročili mezi mě a Stona, jak mě vedla do kanceláře.
Náhle jsem se cítila osaměle. I když na mě v podstatě zaútočil, obestírala ho aura schopnosti. Instinktivně jsem věděla, že ať už připraví cokoli, uspěje.
Je to v pohodě, jsem v pohodě… vážně,“ ujistila jsem ji a usmála se, abych ji uklidnila, že nebudu žalovat společnost kvůli vzpurnému vlkodlakovi. Ohlédla jsem se; přecházel jako pes v kleci za dvojčaty. Zhluboka jsem se nadechla a pohlédla zpříma na Ilionu.
„Potřebuju vašeho nejlepšího muže na… delikátní záležitost.  Je toho schopný?“
Pevně přikývla.
„Je to debil, ale nejlepší, co máme. Ať už ho potřebujete na cokoli, udělá to.“ Náhle se zazubila. „Nebo ho ráno vykastruju. Tupou lžičkou.“
* * *
„Otřesená, ne rozrušená. Jo, správně, Eloise. Jsi zatraceně rozrušená.“
Otřesná nebylo to správné slovo. I teď o hodiny později jsem pořád stála na roztřesených nohou po tom skoro polibku v APPO kanceláři.
Stone byl Jered Stone, jeden z agentů agentury, a taky vlkodlak. Žhavý, zatraceně sexy vlkodlak s tvrdým, svalnatým tělem stvořeným na… věci, nad kterými bych neměla přemýšlet vzhledem k tomu, že… no, že jsem mu platila za doprovod na charitativní bál nemocnice. Přemýšlením nad sexem a penězi ve stejné větě nebylo správné. Někomu se tak říkalo. A ne hezky.
Bylo už dost zlé, že jsem si potřebovala zamluvit doprovod. Připuštění, že jsem nemohla najít rande, lidské rande, které by bylo ochotné jít se mnou. Díky Petemu, tomu debilovi.
Netrvalo mi dlouho přijít v našem vztahu na to, že je můj bývalý pomstychtivý, ale ani já si nemyslela, že by se snížil k pronesení kletby.
Život ohrožující to nebylo. Jen… něco se pokaždé stalo muži, se kterým jsem měla rande. James byl úžasnou, skvělou společností při večeři s fantastickým smyslem pro humor. Skončil s třítýdenním akné. Zeleným a růžovým akné.
Liam mě vzal na kluziště, držel mě v báječných silných pažích, když mě vedl po nerovné zemi. Další den zaplatil Pinocchiem, aniž by se uchýlil k umělému nosu.
Steve strávil tři dny křičící jako kuře.
Nathan si vyvinul žabí touhu po mouchách s dlouhým jazykem.
Čistý výsledek: Žádné další rande, rozšířilo se to jako požár. Byla jsem ve světě, ve kterém jsem nerandila, s tou nejdůležitější společenskou nemocniční událostí dýchajícím mi na krk. Událost, na které můj ex, Pete, bude se svou novou přítelkyní. Jeho blonďatou, novou přítelkyní. Nemohla jsem jí říkat ani Bimbo, když byla taky doktorkou. Zatraceným chirurgem. Pete bude namyšlený, prostě jsem to věděla.
Bastard.
Vydechla jsem, přestala na to myslet a prohlížela se v zrcadle. Zazubila jsem se. Vytáhla jsem všechny karty. Měla jsem na sobě ty šaty. Rovné černé šaty s rozparkem do půli stehen a takovým výstřihem, že budou mít holky dobrý výhled na svět. Byly to ty va va voom šaty, které jsem nosila jen na důležitá rande, kde jsem chtěla pohnout s věcmi… nebo na plesy, kde jsem chtěla přinutit někoho kurevsky žárlit.
Byly upnuté, ale s kily navíc, které jsem si vytvořila při sebe litování, když jsem sledovala své šance na normální rande vyletět ze dveří po dalším fiasku, byly šaty teď naprosto upnuté. Holky nebudou mít jen dobrý výhled; budou mi prakticky vypadávat, aby se připojily na party.
Skvělé. Kurevsky skvělé.
Znovu jsem se zavrtěla, pokusila jsem se vytáhnout výstřih na aspoň slušnou úroveň a přemýšlela, jestli bych se stihla převléct do něčeho jiného. Z kroucení se stal tanec, když jsem se blížila krabím krokem k šatně s jednou rukou pořád pokoušející se upravit holky v jejich saténovém vězení.
Jedním pohledem jsem si potvrdila, co jsem čekala; měla jsem smůlu. Měla jsem všechno od holky z klubu až po jednání v práci. Normální, ale zábavné rande? Odškrtnuto. Dlouhá procházka po pláži? Taky. Noc u filmu ‚jen přátelé‘? Mám, mám, kurva mám. Sexy, ale elegantní, sofistikované přesto zdrženlivé, které měly nevyslovenou auru sexuální bohyně? Kurva ne.
Ozval se zvonek, ječení naplnilo prostor mezi mnou a předními dveřmi s naléháním jak prodavače nebo bývalé tchýně.
Sakra. Stone byl tady. V žaludku jsem měla znovu motýlky, když jsem se napřímila, tvrdě přibouchla dveře šatníku, až se otřásly ve veřejích, a trhnutím za výstřih zvedla šaty. Sklouzly zpět dolů. Třeba jsem měla pod umyvadlem lepicí pásku.
Odvážila jsem se naposledy podívat do zrcadla. Aspoň bohové vlasů byli vstřícní. Pro jednou se mé vlasy chovaly perfektně, dlouhé tmavé prameny padaly dolů v elegantních vlnách. Make up udělaný holkou ze salonu, který jsem si poskytla k rozmazlování, byl dílem umělce. Kouřově tmavé oči, rty bez rtěnky, byl to ten decentní vzhled, který mi vyzdvihoval rysy.
Povzdechla jsem si, jak jsem se otočila ke dveřím. Aspoň jsem vypadala reprezentativně od krku nahoru. Třeba bude pytel pod umyvadlem, který bych mohla použít na to, abych se zakryla od krku dolů.
Cesta k předním dveřím byla krátká, ale trvala mi věčnost. Až příliš brzo jsem stála před nimi a dívala se na stín mého zaplaceného rance skrz neprůhledné sklo.
Kurva, byl obrovský. Jeho vysoká postava blokovala zář z lamp na ulici, když se otočil, bez pochyb kontroloval číslo na stěně. Jo, jo… byl to malý domek, bez pochyb ne to, co čekal, ale bylo mi to jedno. Byl můj, koupený a zaplacený.
Vztek přehlušil nervy a já trhnutím otevřela dveře a zafixovala ho pohledem.
„Jsi tu brzo.“
Nenadskočil, nebo nevypadal vyděšeně náhlým přivítáním. Místo toho se otočil, ty modré oči, které mi uvízly v paměti, měly barvu tropického moře, když se na mě podíval. Dlouze.
Moje myšlenkové pochody se zastavily, schopnost myslet vyletěla ven.
Pokud jsem si myslela, že vypadá dobře v normálním oblečení, pak vidět ho v obleku bylo naprosto něco jiného. Tmavé vlasy musel mít rozcuchané, než si je nageloval. Ty rozcuchané konce mě nutily chtít projet jimi prsty, neoholil se.
Normálně by to a skutečnost, že si zapomněl kravatu a nechal rozepnuté vrchní knoflíky od košile, mě nasrala. Místo toho jsem byla ale fascinovaná, udeřila do mě touha…ne, potřeba, dostat se blíž a přejet prsty přes bradu, abych věděla, jaká byla, prudce mi tepala žilami.
„Ošukej. Mě.“
Jeho hlas byl pietním šepotem, která krmila mé ženské ego, ale ta slova prolomila mé denní snění z V, jeho košile a rozepnutých knoflíčků. Vypadal pochybné pověsti a báječně, ale nebyla jsem pro žádné hovadiny dnes večer. Ne po té katastrofě s šaty a s možností, že ze sebe udělám krávu dnes večer.
„Jo. Naposledy to dobře skončilo, když jsi to řekl, pamatuješ?“
Popadla jsem svéhlavý výstřih a znovu za něj zatahala, ucouvla a pokynula mu, aby vešel.
„Ještě nejsem připravená. Dej mi pět minut a můžeme jít. Řekla ti šéfka o mých požadavcích na dnešní večer?“
Přikývl, když mě následoval s pohledem na mě. Kůže se mi chvěla a já se ohlédla přes rameno. Jo, koukal se mi na zadek. Barva se mi vehnala do tváří, kvůli té pozornosti jsem se kroutila.
„Co se děje?“ Musela jsem se zeptat. Měla jsem něco na nose? Nebo ještě hůř, mezi zuby? Kurva.
Z paniky jsem měla motýlky, když jsem zkontrolovala svůj odraz v zrcadle na chodbě. Nestihla jsem se celá otočit. Místo toho mi spadla velká ruka na rameno, aby mě otočila jako nějakou chlapeckou hračkou. Než jsem mohla cokoli říct, byla jsem uvězněná mezi stěnou a tvrdým mužským tělem.
Chvění do mě zboku udeřilo, ten pocit pevného muže ve mně něco zapnul a spustil reakce, které by měly být nezákonné.
Jeho rty se zastavily chloupek ode mě, modré oči temné a plné tepla. Pobavení, které jsem si pamatovala z dřívějška, bylo pryč, zůstala jen divoká potřeba.
Držel můj pohled, neobtěžoval se skrýt chtíč v očích a já se znovu zachvěla.
„Děje?“ Jeho hlas byl skřípavým měkkým šelestem, naprostý rozdíl od výrazu na jeho tváři.
Moje tělo zareagovalo instinktivně, zachvění se změnilo v závody tepla žílami. Holky se postavily, bradavky ztvrdly a okamžitě začaly bolet. I jen tření měkkých saténových košíčků mi přivedlo teplo do tváří, když se skrze mě hnalo a usadilo se v břiše, kundička se mi tvrdě sevřela, když toužila být naplněná. Bylo to, kurva…, nedokázala jsem si ani vzpomenout, jak dlouho. Což znamenalo, že dlouho.
Pomyšlení na něj, jak si mě bere, to štíhlé, tvrdé tělo pohybující se na mém, když by mi rozevřel stehna a naplnil mě svým velkým, dlouhým ptákem, kterého jsem na sobě cítila – Achsakraanoošukejměhnedteď.
Vzal do dlaně mou tvář, prsty mi zabořil do zátylku, když mě palcem hladil po kůži obličeje. Ach, Bože, byl dobrý. Přesně ta správné množství drsnosti a šarmu, aby mu i ledová královna podlehla, a já nebyla výjimkou.
Ten dotyk byl jemný, ale napětí jeho těla byl jiný příběh. Jako by se musel držet zpět a kurva ano, já z toho kousek chtěla. Chtěla jsem chlapa, který mě chtěl tak moc, že se musel držet zpátky.
Pete takový nebyl. Jednou za týden, misionářská pozice, to je všechno, zlato. Jednou jsem navrhla, abychom si to okořenili trochu hračkami. Z jeho reakce byste si mysleli, že jsem navrhla hostovat zhýralé orgie a pozvat sousedy. Skandál nebylo to správné slovo. Zasraně prudérní.
Další přejetí Jeredova palce, když byl pohledem přikován na mých rtech.
„Nic se neděje. Pokud teda nepočítáš skutečnost, že nechci jít na tu vyparáděnost. Radši bych tě přitlačil ke zdi a sál ti prsa, když bych ti zvedl šaty a šukal tě, dokud bys nekřičela moje jméno.“
Ošukej mě. Ano. Teď. Prosím…
Navzdory skutečnosti, že teplo v mém břiše explodovalo jako supernova, podařilo se mi nějak polknout sten touhy, který mi chtěl uniknout ze rtů, a zvedla jsem obočí.
„Ach, vážně?“
Byla to prvotřídní slova, taková, která by jakéhokoli muže přinutila věřit, že jsem mrcha. Jakéhokoli lidského muže.
Nos se mu zkroutil na půl vteřinky, než se mu rty zvedly v pomalém úšklebku.
„Jo, vážně.“
Naklonil se, přejel rty přes mé ucho, když se jeho voda po holení kolem mě obtočila jako svádivé kouzlo. Nemohla jsem si pomoct; automaticky jsem se zhluboka nadechla. Ach, páni, voněl božsky. Horký muž, citrusy a santalové dřevo; moje oblíbená kombinace.
„Pro teď tě pustím. Ale jen abys věděla, vlci vždycky dostanou, co chtějí. Nakonec. Jsme tvrdohlaví. A já tě chci. Jenom říkám.“
Ach, byl to namyšlený bastard, to bylo jisté. Udělal krok zpět s lehkým zazubením na místě, když si upravoval kalhoty. Když vzhlédl, oheň tam byl pořád, jen zamaskovaný.
„Máš pět minut. Iliona mi dala složku, ale zmínila něco o problému s tvým bývalým. Můžeš mi o tom říct víc v autě.“


30 komentářů:

  1. Moc pěkný začátek ;-). Děkuji HankaP

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za preklad a korekciu. Uz sa neviem dockat pokracovania. Je to super. :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za úžasný úvod :-D a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za další překlad ��

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za super preklad a už sa neviem dočkať pokračovania 😉😉😉

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za skvělou kapitolu!!!😀😀😀

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za překlad a těším se na pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  11. Super začiatok , ďakujem za kapitolu👍

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za první kapitolu. Stone to teda bere pěkně hopem😁

    OdpovědětVymazat
  13. To bude ale šialená jazda, skvelé ďakujem

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za překlad, už se těším jak to bude pokračovat. KáčaCh

    OdpovědětVymazat
  15. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji! Doufala jsem v pokračování! A ani náhodou nejsem zklamaná! 😎

    OdpovědětVymazat
  17. moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  18. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat
  19. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat