neděle 9. dubna 2017

Vzdor - 66. kapitola



LOGAN
„Absolutně ne,“ Quinnův tón zakazoval všechny námitky.
„Ale možná nás budou potřebovat.“ Willow stála s pažemi překříženými na hrudi, zírajíc na svého bratra přes oheň při našem posledním nocování před návratem do Baalbodenu.


Nemohl jsem se o jejich hádku zajímat méně. Bylo mi jedno, jestli půjdou s námi nebo ne. Byl jsem příliš zaneprázdněný procházením si plánů zítřejší akce, hledajíc slabiny.
„Ty ale nechceš jít s nimi do Baalbodenu, protože by tě mohli potřebovat,“ řekl Quinn. „Chceš jít, protože chceš vidět, jestli sejmou jejich vůdce.“
„To je rozhodně vedlejší výhoda.“
„Což je důvod, proč říkám ne.“
Obrátila oči v sloup. „Víš, že už s tebou není žádná legrace?“
Ztuhnul a něco temného mu přeletělo přes výraz. To bylo po druhé, co jsem viděl nějakou jeho emoci, která nerušila tu klidnou skořápku. Což by nevadilo, pokud by se rozhodl pokračovat.
Ale pokud zůstane v Baalbodenu, až bude velitel poražen, tak si na něj rozhodně budu dávat pozor.
Willow pomalu spustila ruce a řekla, „Já to tak nemyslela.“
„Já vím.“ Otočil se a začal sbírat věci, které potřeboval na vytvoření kolébky v koruně stromu.
„Quinne.“ Spěchala k němu a objala ho.
„Myslíš si, že nevím, že platíš za mou chybu?“ zeptal se potichu. Bolest v jeho hlase udeřila tvrdě do Willow. „Každou minutu každého dne nesu na ramenou tíhu toho, že jsi byla vykázána se mnou.“
Teď už rozhodně něco bublalo pod skořápkou a on nechtěl, abychom to viděli. Přemýšlel jsem, co udělal, když byli oba dva takto potrestáni.
Willowiny rty se třásly, když se před něj postavila a přinutila ho podívat se na ni. „Vybrala jsem si tě. Slyšíš mě, Quinne Říčný? Ty jsi jediná rodina, kterou potřebuji.“
Přešli na okraj našeho tábořiště, mluvíc tlumenými hlasy. Vzdal jsem se přemýšlení nad možnostmi trestného činu, který způsobil, že byli vykázáni ze Stromové vesnice a prošel si nejhorší scénáře, které by zítra mohly nastat. O pár chvil později zmizela Willow ve stromu a Quinn se vrátil se zasmušilým výrazem.
„Dále už nepůjdeme. Náš dluh Jaredovi byl splacen.“ Zrakem vyhledal Rachel a prodléval na ni. „Buďte opatrní.“
Objal jsem ji paží kolem ramen a přitáhl blíž k sobě. „Budeme.“
„Kam půjdete?“ zeptala se Rachel.
Pokrčil rameny. „Najdeme si další Stromovou vesnici, ve které se usadíme. Někam daleko od našeho domova.“
„Ale nejbližší Stromová vesnice je dva týdny cesty odsud,“ řekla a otočila se ke mně. „Mohli by žít v Baalbodenu, ne? Jakmile bude velitel pryč?“
Neuvědomil jsem si, že je začala mít ráda a přál si, aby je dokázala nechat jít. Mohl bych zalhat a říct, že těžko udržím stabilitu v Baalbodenu, až uspějeme v přeorganizování vlády, ale pravda byla, že se mi nelíbilo, jak se Quinn na Rachel díval.
To jsem jí pochopitelně říct nemohl a tak jsem se podíval na Quinna, pečlivě si kontrolujíc svůj výraz, když jsem odpověděl, „Samozřejmě, že mohou. Ale možná by se necítili pohodlně, kdyby museli žít na zemi.“
Quinn se usmál. „Budeme tady tábořit několik dní. Uvidíme, jak to v Baalbodenu bude vypadat. Můžeme se rozhodnout na konci týdne.“ Jeho pohled byl pořád na Rachel.
Usmála se zpět. „Dobře. Jakmile bude velitel pryč, budeme vám s Willow hledat nějaké místo. V Baalbodenu je spousta stromů.“
Můj úsměv se trošku protáhnul, když jsem řekl, „Děkuji, že jste nám pomohli. Nezapomenu na to.“ Postavil jsem se a potřásl si Quinnem pravicí. Jeho oči ke mně střelily, ale pak se zase vrátily na Rachel, přikývl a připravil se na první hlídku této noci.
Zasypal jsem oheň a posadil se vedle Rachel, abychom probrali naše zítřejší plány. Ani jsem pořádně nezačal, když mě přerušila.
„Nejsi stejně vysoký jako Melkin, těžko se za něj budeš vydávat.“
Byl to ten samý argument, který už několik hodin používala.
„Jsem dost vysoký. Navíc jen Melkin znal ten signál.“
„Jenom Melkin a jeho manželka. Která sídlila vedle tebe ve vězení. Nemyslíš si, že by tuhle výměnu velitel mohl očekávat?“
V tom měla pravdu, ale vzhledem k tomu, že jediná další možnost byla nechat ji čelit veliteli, pokračoval jsem v argumentaci.
„Nezáleží na tom, co očekává. On chce tohle, “ ukázal jsem na zařízení ležící na oblečení mezi námi, „což je pro něj příliš lákavé, aby se držel zpět. Jakmile si uvědomí, že to jsem já, začne vyjednávat.“
Její smích byl hořký. „On nevyjednává, Logane. On popravuje.“
„Což znamená, že budu jediný, kdo na sebe vezme to riziko. Jen pro všechny případy.“
„Zvládla bych to.“
Samozřejmě že ano. Ale bych nezvládl, kdyby se něco pokazilo a já bych musel sledovat, jak umírá.
„Potřebuji, abys pro mě přivolala Prokletého. Potřebuji, abys zůstala z dohledu a použila Melkinovu tyč, abys zavolala netvora dřív, než mi velitel vezme ten přístroj.“
„Ach, tak to je skvělé. Chceme odplatu a jediné, co pro to udělám já, je, že zabořím tyč do země? Ne. Slíbila jsem Oliverovi a tátovi, že ho zabiju. V tom nehodlám ustoupit.“
„A já jsem slíbil, že tě ochráním. Takže – “
„Takže použiješ Melkinovu tyč k přivolání Prokletého, než – “
„Ne!“
„Musím ho zabít. Musím. Je to jediný způsob, jak dosáhnu klidu.“
Třásla se. Oba jsme se třásli. Mé emoce mě tak ovládaly, že jsem sotva mohl myslet. Nemohl jsem Rachel dovolit vzít na sebe veškeré riziko, ale pokud bych jí to nedovolil, tak mi to možná nikdy neodpustí.
Nejlepší scénář: vyhne se všem zradám z velitelovy strany a zapamatuje si kombinaci prstů, kterými ovládne Prokletého, takže ho obrátí proti veliteli a sama nepřijde k úrazu.
Nejhorší scénář: Cokoliv dalšího.
Pokud tedy…
„Nemyslím si, že velitel ví, jak to zařízení vypadá.“
„Proč to říkáš?“ zeptala se.
„Věděl Melkin přesně, co hledá?“
Zamračila se a zavrtěla hlavou. „Nemyslím si to.“
„Můžu ti garantovat, že pokud by velitel to zařízení viděl na vlastní oči, tak už by ho vlastnil, a osoba, která by mu ho ukázala, by byla mrtvá.“
„Souhlasím.“
„Takže to nejlepší, co může mít, je obecná představa, jak to vypadá.“
Její hlas zněl spíše jako zavrčení. „Takže vytvoříš kopii.“
„A ty můžeš držet to skutečné zařízení, zatímco budeš schovaná. Já budu držet Melkinovu tyč, takže mé převlečení bude vypadat autentičtěji.“
„A až Prokletý přijde, zabiju velitele.“
„Ano.“ Přitáhl jsem si ji, takže jsem nemusel sledovat zuřivost v její tváři a doufal, že tím, že jí dám, co tak zoufale chce, nezničím dívku, kterou miluji.
Zrušili jsme Rachelin luk a využili jeho lehké tmavé dřevo k vytvoření kopie zařízení. Pořád jsem v mém plášti měl schované dráty a poté, co jsem rozmontoval její Switch, abych z něj dostal ozubená kolečka, vytvořil jsem ucházející rowansmarkskou technologii. Dráty byly jasně viditelné a kolečka zastupovala klapky, ale vypadalo to jako kus funkční technologie, a to bylo vše, co jsme potřebovali.
Prošli jsme si plán do detailu třikrát, než Rachel odmítla se o něm pořád bavit. Netlačil jsem na ni. Přitahujíc si ji k sobě, obalil jsem kolem ní paže a poslouchal její dech, když tma zakryla přístroj, děsivou zuřivost jejích očí i důkaz toho, že tohle mohla být naše společná noc.

Její dýchání se zpomalilo a ten rytmus mě uvolnil. Přejel jsem rty po jejím uchu a šeptal sliby, kvůli kterým bych i zemřel, abych je dodržel.

9 komentářů:

  1. Ďakujem za kapitolu 👍 Tak a ide do tuhého 🤔

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to su zvědavá, díky. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji Katuš za tvůj dnešní překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat