úterý 25. dubna 2017

Přeběhlík - 2. kapitola 2/2



„Vzhledem k vývoji poslední mise a Abelově zapojení v tom případu jsem došel k tomuto závěru, ano. Variace v této místnosti jsou příliš cenné na to, aby je mohli ignorovat. To znamená také zpřísnění bezpečnostních pravidel.“


„Ale Alek by měl být v bezpečí, ne?“ Pokrčila Kate rameny. „Koneckonců není nic, co by za něj nemohl udělat nějaký stroj. Síla není až tak cenná.“
Nemohla jsem její drzosti uvěřit. Dokonce i v této situaci, kdy zmizelo několik agentů a my všichni ostatní jsme se stali potenciálními cíli, neměla nic lepšího, než útočit na Aleka. Jeho prsty se napjaly, ale výraz zůstával kamenný.
„Alek je důležitou výhodou,“ řekl ostře Major. Diskuze skončila. Ušklíbla jsem se na Kate, ale výraz na její tváří nebyl takový, jaký jsem očekávala – ne odmítavé, spíše vyzývající. Kate se nikdy proti Majorovi otevřeně nepostavila. Co se to tady zatraceně dělo?
„Do dalšího oznámení je naše velitelství na nejvyšším stupni pohotovosti. Vy budete na nejvyšším stupni pohotovosti. Musíme zabezpečit všechna nezbytná opatření, abychom zabránili dalšímu únosu. Jakékoliv známky podezřelého chování budou okamžitě hlášeny. Jasné?“
„Jasné,“ odpověděli jsme jako jeden muž. Přemýšlela jsem, jestli i ostatní byli stejně zmatení ohledně prohlášení o podezřelém chování jako já. Všichni začali vstávat ze židlí. Alek nevypadal ani z půlky tak vyděšeně, jako jsem se cítila. Dokonce se na mě zvládl i usmát, ačkoliv jakýkoliv romantický vztah byl nyní upozaděn.
„Aleku, Kate,“ protnul Majorův hlas vzduch jako bič. „Na slovíčko.“ Váhala jsem a pohlédla jsem na Aleka, Kate a Majora. Nikdo z nich nedal nic najevo. Alek moji ruku pustil s omluvným pohledem. „Uvidíme se později?“
Přikývla jsem a s posledním pohledem na něj jsem opustila místnost a zavřela za sebou dveře.
.   .   .   .
Když jsem se vrátila zpět do pokoje, byla už Holly vzhůru a četla si e-maily z našeho společného počítače. Ale jakmile mě uslyšela, rychle zavřela prohlížeč, než jsem stihla zavřít dveře – než jsem mohla zachytit byť i jen kousek toho, co četla. Holly a já jsme mezi sebou neměly tajnosti. „Hej,“ řekla, aniž by se otočila. Její hlas byl až příliš vysoko posazený. Divné.
Šla jsem pomalu k ní a doufala, že zahlédnu kousek z obrazovky, co by mi napovědělo. Ale pozadí na obrazovce – fotka nás dvou, jak stojíme před vánočním stromkem ve společenské místnosti s červenými Santa čepicemi a širokými úsměvy – bylo jedinou věcí, kterou jsem viděla. „Je všechno v pořádku?“ zeptala jsem se dotýkajíc se jejího ramene. Napjala se, dotkla se mé ruky svou, otočila se na židli a usmála se na mne. „Jistě.“
Zkoumala jsem její obličej, ale ten mi také nic neprozradil. Pořád to byl Hollyin obličej, ten, který mě vytrhával z těch nejhorších momentů. Možná že mě ovlivnily všechny ty Majorovy řeči o nejvyšší pohotovosti. Holly a Alek byli jediní lidé, kterým jsem mohla stoprocentně důvěřovat. Konec příběhu.
Klesla jsem na postel a o chvíli později se ke mně Holly připojila. „Hej, proč ten výraz?“
Položila jsem si hlavu na její rameno a pověděla jí, co jsem slyšela o Stevensovi a o Majorových podezřeních. „Ach, řekla bych, že je dobře, že se moje Variace ještě neustálila. Alespoň to znamená, že nejsem dost cenná, abych se stala jejich cílem,“ řekla se smíchem. Ale i tohle znělo divně. Zvedla jsem hlavu. „Holly, nevím, co bych dělala, kdyby…“ polkla jsem. Dokonce i pomyšlení na to mě dusilo. „Kdyby se ti něco stalo.“
Rychle zamrkala a pak mě objala. „Ach, prosím tě. Jsem v bezpečí. Slyšela jsi, co Major řekl. Jen užiteční Varianti by se měli bát. Já pořád nemůžu dostat svou schopnost zmizet pod kontrolu.“ Odtáhla se a změnila téma. „Takže! Strávila jsi noc s Alekem?“
„Jen jsme spali. Nic se nestalo,“ okřikla jsem ji mírně a cítila teplo které se mi rozlévalo po tváři.
Usmála se, ale pak jí pohled přejel zpátky k jejímu laptopu. Objevila se na něm malá obálka, která rychle zmizla. Nový e-mail.
„S kým si píšeš?“ zeptala jsem se přirozeně, ale pocit znepokojení se mi šířil v mozku. Nemohla jsem vystát myšlenku, že mi Holly něco neříká.
Pořád upírala pohled na počítač, než se vrátila ke mně. Z očí jí vytryskly slzy.
„Holly, co se děje?“
Zrakem sjela do svého klína, kde si mačkala ruce. „To…“ začala, načež si zhluboka povzdechla. „To jsou jen mí rodiče. Mamka mi psala, že taťka přišel o práci. Vzala nějakou brigádu, ale víc dělat nemůže. Někdo se musí postarat o mé sourozence. Noah bývá hodně nemocný. Jeho léky jsou moc drahé.“ Holly měla dva mladší brášky a sestru a její rodiče vždy museli být na peníze opatrní.
„Jsem si jistá, že brzy najde novou práci,“ snažila jsem se ji uklidnit.
„Měla bych tam být a pomoct jim. Ještě chvíli potrvá, než si budu moci vydělat peníze jako agentka.“
To mě přinutilo se zamyslet. Život ve FEA bylo spíš tak nějak víc o domovu než o práci, ale Holly měla pravdu; jako plnoprávní agenti bychom za naši práci měli dostávat mzdu.
„Možná by ses mohla zeptat Majora, jestli by nepomohl. Mám na mysli, že vlastně náš trénink je něco jako práce na plný úvazek, takže bychom za ni mohli být placeni.“
„Nemyslím si, že by Major souhlasil. Jednou jsem to zmínila, ale měla jsem dojem, že by byl raději, kdyby s FEA přerušili styky.“
„Jsi si jistá? Tohle zní hrozně bezcitně.“
„Dobře víš, že se nestará o normální lidi. A podívej se kolem sebe: většina FEA agentů jsou buď sirotci, nebo byli zavrženi svými rodiči. Jsem téměř jediná, která udržuje kontakt se svou rodinou, až na Kate a agenty, jejichž rodiče jsou také Varianti.“ Měla pravdu.
„Možná by ses mohla znovu zeptat Majora. Nebo já bych mohla požádat Aleka, aby se ho zeptal. Major Alekovi naslouchá.“
Holly rychle zavrtěla hlavou. „Ne, ne. Musím najít jiný způsob. Přála bych si, abych s nimi mohla na chvíli bydlet a postarat se o sourozence, zatímco by mamka vzala práci na plný úvazek. Ale s tím by Major nikdy nesouhlasil.“

FEA nás vzala našim rodinám. Major vypadal, že si myslí, že je povinností každého rodiče odevzdat dítě s pýchou. Ale jestliže očekával, že budeme sloužit FEA s plným nasazením, alespoň by se měl ujistit, že naše rodiny dobře prospívají. Přemýšlela jsem, jestli by nějací rodiče byly schopni odmítnout poslat jejich dítě do FEA, ale tak nějak už jsem znala odpověď. Nemyslela jsem si, že by Major znal význam slůvka ne.

8 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...:-);-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  4. Předem píši, že netuším, proč mne po přečtení této kapitolky toto napadlo. Že se Alek dal dohromady s Tessou jen účelově, aby nad ní měla FEA nebo on větší dohled, anebo byla k nim více citově připoutaná.
    Moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mno... podle mě máš pravdu jenom napůl. Myslím si, že ji fakt má rád, ale zároveň je to výhodné pro FEA.

      Vymazat
  5. Moc děkuji za překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat