úterý 18. dubna 2017

Přeběhlík - 2. kapitola 1/2



Tanner odešel informovat Kate, aniž by nám poskytl nějaké hlubší vysvětlení. My jsme zamířili do Majorovy kanceláře ASAP. V hale jsme se mále srazili se skupinou starších agentů zabraných do hovoru, jejich hlasy byly zděšené a výrazy napjaté. Informace o zmizení se už musela rozšířit.
Žaludek se mi sevřel. Co se stalo? Kdo byl nejnovější obětí?


Když jsme s Alekem vstoupili do Majorovy kanceláře, byla jsem překvapená, že už tam byli Devon a Phil. V jejich výrazech se na sekundu objevilo zaváhání. I když už bydleli na velitelství týden a potkávali mě v podstatě každý den, pořád se zdálo, že bojují s tím, že mě vidí v mém „skutečném“ těle a ne v těle osoby, kterou jsem předstírala při livingstonské misi. Devonovy modré oči krátce podržely ty mé, než se zastavily na něčem jiném. Bylo to pořád to samé od doby, kdy přijel na velitelství FEA a já ho vlastně nemohla obviňovat. Ani já bych si nemohla odpustit, kdybych byla v jeho pozici. Jen jsem si přála, aby mi dal možnost si s ním promluvit, ale zatím jeho vyhýbavá taktika fungovala dobře.
Phil seděl na druhé židli proti Majorovu stolu a na rozdíl od Devona se mi rozhodně nesnažil vyhýbat. Oproti tomu na mě zíral s neskrývanou zvědavostí, jako bych byla puzzle, které musel složit. Oči měl bledé, modré jako voda, jako barva, která byla vymytá, a vlasy měl tak světlé, že byly téměř bílé. Stejně jako poprvé mě pohled na něj nutil se kroutit.
Někdo si odkašlal a já vyskočila. Za mnou stál Major, držel tác s čajem, pára stoupala z hrnků v šedých spirálách. Porcelán měl modrý květinový vzor, který se trochu bil s Majorovou osobností. Vůně bergamotu mi naplnila nos. Earl Grey – Majorův nejoblíbenější. Přemýšlela jsem, proč nenechal donést ten tác svou sekretářku paní Finniganovou, ale uvědomila jsem si, že nejspíš spí. Nakonec neděle byla na velitelství jediným dnem, kdy nikdo nemusel pracovat – alespoň ne v normální neděli.
Majorovy tmavé oči přejely po mém pomačkaném oblečení a neučesaných vlasech, ale nic neřekl. Ostatně to ani nepotřeboval, jeho nesouhlas byl jasně vepsaný v jeho tváři. „Jsem rád, že jste se nakonec rozhodli k nám připojit,“ řekl neutrálně, když procházel kolem mě a Aleka do své kanceláře, pokládajíc tác na stůl, než každému z nás podal hrnek. „Sednout,“ nařídil sevřeným hlasem. S Alekem jsme klesli na hladké černé židle z těžkého dřeva proti Majorovu stolu, který byl, jako vždy, beze skvrny. Navzdory tmavému dřevěnému povrchu nebyl na něm vidět ani otisk prstu nebo zrníčko prachu.
„Majore, co se stalo? Kdo zmizel?“ zeptal se Alek, profesionálním hlasem. Tento Alek – veřejný Alek – byl světelnými roky vzdálen od osoby, kterou jsem znala, když jsme byli sami.
Phil začal uvolněně upíjet svůj čaj, přičemž mě sledoval koutkem oka, jako bych byla nějaké ranní povyražení. Proč se zaměřoval na mě, když na dosah ruky byly daleko důležitější věci?
Major ztěžka dosedl do svého křesla za stolem. „Agent Stevens.“
Z pusy mi vylétlo malé povzdechnutí. Byla jsem ráda, že to nebyl někdo, kdo by mi byl blízký, ale hned jsem se za své myšlenky zastyděla. Stevens byl kolega, a kdo ví, čím si v poslední době procházel? Několikrát jsem ho během své první mise potkala, ale věděla jsem o něm jen málo. Náhle jsem si byla vědoma mrazivé teploty v kanceláři, jakoby chlad prosakoval skrz linolem přímo do mých holých nohou a šířil se dál do těla. Nebo to možná byl strach, co měnil mou krev v led.
Kdo ví, co mu jeho věznitelé udělají? Nebo na koho dalšího se zaměří? Už byli uneseni čtyři agenti a FEA nebylo schopné tomu zabránit. Otřásla jsem se a začala si tří ruce, abych se trochu zahřála.
Alek se natáhl pro moji ruku a mnou projela vlna tepla. Vděčně jsem se usmála. Dokud bude Alek po mém boku, bude všechno v pořádku. Nevěděla jsem, jak to dělá, ale jeho přítomnost mě vždy uklidnila.
„Pane, co přesně se stalo v Livingstonu?“ zeptala jsem se, ale Major zvedl ruku. „Chviličku, až tady budou všichni. Nechce se mi říkat tu samou historku dvakrát.“ Bubnoval prsty o desku stolu, ale přestal s tím, když na sobě ucítil můj pohled. Major nikdy neukazoval nervozitu. Nikdy.
Ozvalo se zaklepání na dveře a vteřinu později dovnitř vstoupila Kate, čerstvě osprchovaná, blonďaté vlasy měla pořád vlhké a byla elegantně a čistě oblečená.
„Tanner mě o situaci informoval,“ řekla stejným profesionálním tónem jako Alek. Posadila se na jedinou volnou židli – vedle Aleka. Její zvláštní měděné oči se na sekundu setkaly s mými, než jsem se odvrátila. Nechtěla jsem s ní udržovat oční kontakt a nechat ji tak nahlédnout do mé hlavy. Ale stejně musela zachytit záblesk ze včerejší noci, protože se jí oči trochu zúžily, než věnovala Alekovi strohé pokývnutí a úsměv. Pak se otočila k Majorovi.
„Takže,“ začal Major, „Jak jsem již řekl, zmizel agent Stevens. Vše, co víme, je, že se neohlásil v obvyklou hodinu a nemůžeme ho zastihnout ani telefonu, ani na e-mailu. Vzhledem k tomu, že již máme zkušenosti se zmizením agentů FEA a víme, že každá taková událost měla podobný vzor, si myslím, že je bezpečné říct, že v tom má prsty Abelova armáda.“
„Ale, pane, proč jste si tak jistý? Víme, proč by si Abelova armáda vybrala agenta Stevense? Podle čeho se rozhodují? Jaké jsou důvody pro tento únos?“ Phil zněl velmi analyticky.
Katin zrak se zaměřil na mě. Ztuhla jsem. Proč na mě takhle zírala?
„Hlavním cílem je nás oslabit. FEA byla, je a vždycky bude jejich nepřítel. Jdou tak daleko, že unášejí agenty, kteří nežijí na hlavním velitelství a ty, kteří jsou pro ně snadným cílem. Nicméně věřím, že se jejich taktika může změnit. Jestliže chtějí silnou organizací, budou potřebovat posily – Varianty s užitečnými schopnostmi. Livingstonská mise mohla odhalit pět pro ně velmi zajímavých talentů.“ Jeho pohled po nás klouzal a já se zabořila hlouběji do sedačky. Pokud Abelova armáda opravdu ví o všech našich Variacích a já si byla téměř jistá, že vědí o mé, pak jsme všichni v nebezpečí. Alek mi sevřel ruku a trochu z té tíhy mi z hrudi zmizelo.
Phil s rozevřenýma očima přikývl. Celé tělo měl napjaté, hrnek v ruce se mu nebezpečně nakláněl. Bylo jen otázkou času, kdy se polije horkým nápojem.
Devonovy prsty byly bílé, jak se pevně držel opěradla. Ještě se ani nedotkl svého čaje. Pokud cítil to samé co já v žaludku, tak měl pravděpodobně strach, že by mohl vydávit to, co měl na snídani.
„Očekával jsem, že se zaměří na vás, že budete jejich nový cíl. Což byl důvod, proč jsem vás přinutil přidat se k FEA několik týdnů před původně plánovaným termínem,“ řekl Major s kývnutím směrem k Devonovi a Philovi. Ti svěsili v pochopení hlavu, jako kdyby oni nebo já věděli, co to do háje znamená, jako bychom měli byť i to nejmenší vodítko k tomu, co Abelova armáda dělala.
„Ale i kdyby šli po nás, pořád to nevysvětluje, proč zajali agenta Stevense,“ ozval se Devon.
„Byl požádán, aby vás střežil, dokud budete v Livingstonu. Znal detaily o vašich variacích a osobním životě. Má všechny důležité znalosti o vás pěti. Je to první unesený agent, který má určitý stupeň zasvěcení v této věci a který by nám potenciálně mohl ublížit.“ Major v nesouhlasu stiskl rty, jakoby nevěřil, že by se agent Stevens odvážil být chycen.
„Pokud jim poví o tvých léčitelských schopnostech,“ kývl směrem k Devonovi , „a o tvé schopnosti produkovat toxiny,“ pohlédl na Phila, „jsem si jist, to bude Abela velice zajímat. Přece jen jsou vaše variace užitečné,“ řekl Major a ve tváři měl uznalý výraz. Přemýšlela jsem, jestli si všimli výběru slov. Užitečné. To byl termín, který miloval.
Phil však vypadal spíše nešťastně. „Ale já své schopnosti neumím kontrolovat.“ Natáhl před sebe ruce s dlaněmi pokrytými rukavicemi kupředu. „Není to tak, že bych byl biologickou zbraní nebo tak něco.“
Major s úšklebkem vyprázdnil svůj hrnek. „Máš pravdu, že ta dávka obvykle nestačí, aby zabila člověka. Alespoň ne, dokud nezesílí. Ale s tréninkem a správnou motivací by Abelova armáda mohla převrátit tvé schopnosti v něco, čeho bychom se mohli bát,“ odpověděl. Moje tvář musela odhalovat šok. Major mi věnoval ostrý pohled. „To je ten problém s Abelovou armádou. Nezaváhají, když mají použít svůj talent k zabití nebo zmrzačení. FEA naproti tomu vždycky chtěla naučit vás, jak kontrolovat svou Variaci.“
„Takže věříte, že bychom mohli být další,“ ozvala se Kate se stopou netrpělivosti v hlase.

11 komentářů:

  1. Katuš, moc děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já děkuji za komentík, Kači :)

      Vymazat
  2. evidentně má Ádelova armáda na někoho políčeno ( tipovala bych na Tessu - přeci jenom to je naše hlavní hrdinka) a postupují pomalu, ale jistě....copak asi za tím vším vězí, co zatím nebylo řečeno ... těším se na pokračování :)
    děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, celkem logicky vyplývá, že Abelova armáda má zájem o Tessu... i když odhalení důvodu nebude tak překvapivé, alespoň pro mě ne, bude to dostatečně srdceryvné :D

      Vymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat