úterý 11. dubna 2017

Přeběhlík - 1. kapitola 2/2



A máme tady zápletku 😉
Vaše Katuš


„Ne,“ řekl Alek jasně. Odtáhl se, aby se na mě mohl podívat, jeho šedé oči držely mé s jiskřivou intenzitou. „Neopovažuj se začít se cítit kvůli tomu provinile.“ Přejel mi prsty po jizvě. Zachvěla jsem se.
Zírala jsem na svíčku a její zakřivený knot. „Vím, že ti to vadí. Myslím tím… je to škaredé…“ hlas se mi vytratil, nejistá, co dalšího říct.
„Nevadí mi kvůli tomu, jak to vypadá. Vadí mi to, protože mi připomíná nebezpečí, kterému jsi čelila, a jak jsem tě zklamal, že jsi mohla zemřít. Připomíná mi to, že jsem tě nedokázal před tím monstrem ochránit,“ odvětil Alek.
„Aleku, nebudeš vždycky schopen mě před vším ochránit. Jsem schopná se ochránit sama. V naší budoucnosti budou mise, na kterých budeme sami. Byla to moje první akce venku. Nedávala jsem si pozor, když jsem měla a ta jizva je toho připomínkou.“ Chytla jsem ho za ruku a políbila na tvář. „Je to minulost.
Řekla bych, že se Alek nechtěl tohoto tématu jen tak pustit, ale přitlačil se ke mně a uvelebil nás na polštářích. Rty se otřel o můj spánek, ale napětí mu kolovalo tělem. Roztřeseně vydechl a pustil film. Obrazovka zčernala, než se objevil nápis: „Pomsta je pokrm, který nejraději podáváme za studena.
Kill Bill,“ řekla jsem a souhlasně se usmála. „To je moje představa o romantickém večeru.“ Teplo mi zalilo tváře a krk, takže jsem sklonila hlavu a opřela se o Alekovo rameno, aby to neviděl. Úvodní píseň „Bang Bang (My Baby Shot Me Down)“ (Překlad: Bum bum, Má holka mě zastřelila), začala hrát a já si spolu s ní začala broukat. Soundtrack z Kill Bill byl jedním z mých nejoblíbenějších. A když Alek zapískal „Twisted Nerve“ (překl. Pokřivená drzost) spolu s Černou Mambou v jejím kostýmu zdravotní sestry, byl moment naprosto perfektní. Přesto nezáleželo ani na perfektním momentu, ani na tom, jak moc jsem se snažila uvolnit, honila mě pořád jedna myšlenka. „Pořád se s tebou snaží mluvit?“
„Hmmm?“ Alekovy prsty mi přestaly přejíždět po paži. „Co jsi říkala?“
„Kate,“ objasnila jsem. Viděla jsem, jak se mu napjalo tělo, cítila jsem posun svalů a zalitovala, že jsem s tím přišla. „Snaží se s tebou pořád mluvit?“
„Tesso, vážně si myslíš, že je to dobrá doba na rozhovor o Kate?“
Samozřejmě, že nebyla. Ale bude vůbec kdy na to dobrá doba, když to bude pořád stejně bolestivé a divné? „Potřebuji to vědět. Kate byla mezi námi tak dlouho a nějak mám pocit, že pořád je.“
Alek zastavil film. „Tak dobře,“ řekl pomalu. „Ale musíš vědět, že mezi mnou a Kate nikdy nebylo nic skutečného. Byli jsme kamarádi, ale mezi námi nikdy nebyla jiskra. Lpěli jsme na vztahu ze zvyku, a protože se to zdálo jako správná věc.“ Tak tohle bylo opravdu divné prohlášení, pomyslela jsem si. Proč by někdo udržoval vztah jenom proto, že se to zdálo jako správná věc?
Alek však pokračoval, „Pořád je nasraná a nikdy nezmešká šanci, aby mi to dokázala. Dokonce se mě snažila vydírat, ale – “
„Vydírat?“ Chlupy na krku se mi naježily. Co by mohla Kate použít proti Alekovi?
Na chvíli byl zticha. „Jo,“ připustil neochotně. „Strávili jsme společně mnoho času na naší společné misi, takže jsme o sobě zjistili pár tajemství.“
„Na té misi, kde jste spolu začali chodit?“ Pamatovala jsem si ten naprostý šok a zlomené srdce, když Alek s Kate vstoupili poprvé na velitelství jako pár. A stejně živě jsem si pamatovala Katein zvrácený úsměv a triumf v jejích očích, když se naše pohledy setkaly. Myslela jsem si, že nikdy nebudu nenávidět nikoho tak moc jako Kate v tu chvíli.
Alek přikývl, ale podle jeho napjaté čelisti a ramen jsem pochopila, že ta mise, nebo tajemství, která spolu sdíleli, není něco, o čem by se chtěl bavit.
„Pořád to nechápu. Pokud jste se s Kate navzájem nemilovali, proč jste se vůbec dávali dohromady?“ Ta slova mi unikla dřív, než jsem se stačila zamyslet, že bych mohla dostat odpověď, kterou bych nechtěla slyšet.
„Ta mise mezi námi vytvořila jakýsi závazek. Hádám, že se to stává, když nemáš možnost mluvit s nikým jiným. Měli jsme jen sebe a nemohli jsme zabránit tomu, aby nás to nějak nespojilo. Náš vztah vznikl z hlediska praktičnosti.“ Cítila jsem, že mi něco neříká, ale bylo zřejmé, že mi nic dalšího neřekne.
Otevřela jsem pusu, ale Alek mě umlčel polibkem. „Nenech Kate zničit nám večer. Ten vztah byl chyba. Všechno, na čem záleží, je to, co je mezi námi.“
Neochotně jsem přikývla a opřela se o něj, ačkoliv jedna moje část toto téma nechtěla opustit. Alek znovu pustil film. Ale náhle jako by Kiddina snaha o odplatu nebyla tak legrační, protože jsem si byla jistá, že Kate si brzy určí další úkol – ne mě zabít, ale udělat mi ze života peklo.
.   .   .   .
Probudila jsem se trhnutím. Někdo se snažil vyrazit dveře. Posadila jsem se, a několik neposlušných pramenů hnědých vlasů mi spadlo do obličeje. Protahovala jsem se a mžourala proti světlu. To byla ta chvíle, kdy jsem si uvědomila, že nejsem ve svém pokoji. Nevlastnila jsem povlečení s Chuckym nebo figurínu Freddyho Krugera. Pohledem jsem našla Aleka, který si zrovna oblékal džíny na černé trenýrky. Kůže mi zaplála teplem.  Spěšně jsem pohlédla na sebe. Pořád jsem měla na sobě tričko a kraťasy, které jsem měla včera večer. Musela jsem usnout, než si Alek kalhoty sundal.
Věnoval mi rychlý úsměv. „Vypadáš úžasně, když máš vlasy rozježené po celé hlavě.“
Zasténala jsem. Věděla jsem přesně, jak vypadám po ránu a rozhodně to nebylo úžasné. Měla jsem přirozeně vlnité vlasy, ale po ránu vždycky vypadalo, jako by mi dal někdo několik elektrošoků najednou. Alek se zamračil, jakoby mohl číst myšlenky. Pokusila jsem se usmát, ale selhala jsem, když jsem pohlédla na plakát s Mimozemšťanem na zdi.
Klepání na dveře bylo čím dál naléhavější, až se z toho třásly dveře. V žaludku se mi usadil malý balónek znepokojení. Co mohlo být v tuto časnou hodinu tak urgentního? Stalo se snad něco?
Alek odemkl dveře a otevřel je. Za nimi stál Tanner a dřív, než jsem se mohla schovat pod peřinou, upřely se na mě jeho oči. Obočí mu vystřelilo vzhůru – mělo tu samou zelenou barvu jako jeho číro. Pak se mu výraz tváře podařil srovnat, přičemž vypadal neuvěřitelně cool s jeho tmavou pletí. Čekala jsem na jeho žertovnou poznámku, ale ta nepřišla. To byla chvíle, kdy jsem pochopila, že je něco špatně. Vymotala jsem se z přikrývek a vyškrábala se na nohy.
„Co se děje? Ještě není ani osm.,“ řekl Alek, ale znepokojení v hlase zničilo uštěpačnost jeho slov.

„Do krásy se můžete vyspat někdy jindy. Major vás chce vidět,“ odpověděl Tanner. „Zmizel další agent.“

10 komentářů:

  1. Ďakujem za kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělý překlad, díky moc. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc, už se těším na další :)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad Bobo.

    OdpovědětVymazat
  6. moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat