úterý 4. dubna 2017

Přeběhlík - 1. kapitola 1/2



Tak jo,
tak trochu začínáme. Něco málo mám přeložené, uvidíme, jak to půjde dál. Příjemné počtení!
Vaše Katuš


Rande. Má nejoblíbenější noc týdne – spolu s mými večery „holčičích věcí“ s Holly (její slova). Pořád bylo pro mě někdy těžké uvěřit, že spolu s Alekem už pár týdnů chodíme, v podstatě od té chvíle, kdy jsme se vrátili z mé první mise. Ten čas vypadal jako jedna velká šmouha.
Ačkoliv jsme se Alekem nechodili do kina nebo luxusních restaurací (vlastně jsme ani neopouštěli velitelství), byly tam důvody pro to, abych náš vztah brala jako skutečný. Holly se do mě snažila mluvit během oblékání. Dokonce mě vždy štvala čtyřmi různými návrhy mých outfitů. Možná že to brala až příliš vážně. Snažila jsem se jí to vysvětlit pečlivě volenými slovy, aby se necítila špatně. Alek mě viděl v mých nejhorších chvílích: plačící a vzlykající kvůli mé matce, potlučenou a pokrytou krví. Měla jsem pocit, jako bych na sebe oblékala masku, když jsem se měla parádit pro náš filmový večer. Už tak bylo špatné, že pro moji práci jsem se musela přeměňovat v někoho jiného; nechtěla jsem to dělat před Alekem. Tento večer má být o Alekovi a mně, jací opravdu jsme.
Navzdory jejímu odmítavému zamračení oblékla jsem si oblíbené šortky a tričko s deseti radami, jak přežít útok zombie apokalypsy. Alek mě pozdravil letmým políbením na rty a já vklouzla do jeho pokoje. Na jeho tváři se rozlil malý souhlasný úsměv při pohledu na mé tričko. Šťastná, že můj instinkt byl správný, sundala jsem si boty a ulehla na jeho postel, zatímco zastrčil DVD do přehrávače. Se zabzučením se přehrávač zavřel. V žaludku mi začali poletovat motýlci, když jsem se sledovala, jak se svaly na Alekových zádech a ramenech narovnaly, když se narovnal. Alek odkopnul své tenisky a zamknul dveře. Filmový večer alias rande číslo tři, ale bylo to poprvé, co tohle udělal.  Má představivost se rozběhla plným proudem a cvrlikání v mém břiše se proměnilo na hotovou party.
Alek se pomalu otočil, jakoby si uvědomil, jak to zamknutí může vypadat. Jeho oči byly opatrné, když se na mě podíval. Vypadala jsem nervózně? „To kvůli Tannerovi. Nechci, aby se vřítil dovnitř.“ A pak dodal s kapkou podráždění, „Znovu.“
Dobrý nápad. Tanner už na nás dvakrát narazil, jak se na posteli líbáme. Jestli ještě jednou budu muset snášet to jeho škádlení a zvuky líbání, ostříhám mu to jeho číro, zatímco bude spát.
Věnovala jsem Alekovi úsměv, ačkoliv ta směs nervů, trapnosti a vzrušení mě nutila červenat se. Dnes v noci nás nikdo nevyruší; může se stát cokoliv. Alek vyl zkušený – přece jen byl starší než já a s Kate randil několik měsíců. Jak daleko bude chtít zajít? Jak daleko budu já chtít, aby zašel? Ta nějak to vypadalo na závažné rozhodnutí.
„Ale můžu ty dveře zase odemknout, pokud chceš,“ řekl jemně. Z jeho výrazu bylo zřejmé, že to není to, co on chce, ale udělalo mi radost, že chce, abych se cítila pohodlně.
„Nebuď hloupý. Pojď sem.“ Posunula jsem se na posteli a udělala mu místo. Jeho výraz byl usměvavý, ale pořád jsem viděla v jeho pohybu stopu nejistoty. Vždycky se o mě bál a byl vůči mně ochranářský. To se nejspíš nikdy nezmění. Potřebovala jsem mu ukázat, že nejsem křehká porcelánová panenka. Proboha, vždyť jsem měla nadpřirozené schopnosti a přežila jsem útok sériového vraha!
Klesl vedle mě a natáhl si nohy. Pak ukázal na velkou červenou válcovitou svíci na jeho nočním stolku a zeptal se, „Mám ji zapálit?“
To už bylo moc. Nemohla jsem si pomoct. Z hrdla se mi vybral smích. „To ti snad namluvila Holly?“ Až příliš dobře jsem si uměla představit, jak kolem něj chodí, snažíc se ho naučit, jak zorganizovat romantické rande. Alek se rozpačitě usmál, „Možná.“
„Okej, no, nejsem moc svíčkový typ. Světlo zářivek mám radši.“
„Díky bohu. Tahle věc voní jako jablka a skořice a já ten puch nesnáším.“ Poslední kousek napětí zmizel z Alekova těla. Opřel se o hrubé černé polštáře (v prádelně milovali škrob) s obličejem Chucka, které měl uložené v čele postele z černého dřeva. Položila jsem se na jeho hrudník, vdechujíc jeho dřevitou vůni a on kolem mě obtočil paže. Nemohla jsem přestat myslet na to, jaká rande měl s Kate. Měla ráda světlo svíček? Políbil mě na spánek a já jsem vzhlédla, dostávajíc naše obličeje blíže k sobě. Naše výdechy se promísily. Naklonil jsem se dopředu, snažíc se v sobě pohřbít obavy. Teď byl se mnou.
„Můžeš mi věřit,“ zašeptal, jeho pohled byl vroucí a otevřený. A znovu to bylo, jakoby mi četl myšlenky.
Přibližovala jsem se k němu, až jsem skoro cítila jeho teplo. Políbila jsem ho a proti jeho rtům jsem se usmála. Vedle Holly byl Alekem jediným člověkem, kterému jsem plně důvěřovala. Ten pocit byl zároveň uklidňující i vzrušující. „Já vím.“ Ucítila jsem mrazení z tření, když jsem mluvila.
Jeho rty se pohybovaly po mých, jemně se o ně třely, ochutnávaly, nárokovaly si. Brnění z jeho strniště poslalo do mého břicha mírnou stopu touhy. Zavřela jsem oči a uvolnila se. Alekovo pevné tělo se tisklo k mému, kyčel na kyčel. Jeho ruka cestovala z mého krku do mých vlasů, jeho prsty byl měkké. Mé dlaně zkoumaly jeho záda, jako by byla má vlastní, přitahujíc si ho blíž ke mně. Svaly se mu pod mým dotykem napínaly. Líbal mě pomalu, nespěchavě, a rozšiřoval oheň po celém mém těle. Jeho rty přejely po koutku mých úst a pak se přesunul k mé bradě a krku. Z úst se mi vydral zvuk – zvuk, o kterém jsem nevěděla, že jsem ho schopná. Když jsem otevřela oči, Alek mě pozoroval. Na jeho rtech hrál slabý úsměv. Vklouzla jsem prsty do jeho černých vlasů, pochvalujíc si jejich hedvábnost. Se zasténáním se na mě vyšplhal, opatrný, aby mě nezavalil vlastní vahou a tiskl na mě rty znovu a znovu. Z pocitu jeho těla na mém, jeho tepla vsakujícího se do mého, jeho vše obklopující vůně jsem se cítila bezpečněji, než kdy dřív. Cítila jsem domov. Políbil mi prohlubeň na krku a já jsem zaklonila hlavu, aby měl lepší přístup. Náhle mi přejel po mé klíční kosti jazykem. Zalapala jsem po dechu a zaryla své prsty do jeho ramen. Svaly mu pod mým úchopem škubly. Něco uvnitř mě se rozmotávalo – pocit, který jsem do té doby neznala. Nebyla potřeba držet ho pohromadě. Jeho ruka, teplá a silná, se vplížila pod mé tričko a tření kůže na kůži mi vytvářelo husí kůži po celém těle. Když se ale jeho prsty dostaly k mému hrudnímu koši, ztuhla jsem.
Jeho ruka spočinula na mém označení z mise. Zářící červené Áčko sice vybledlo, ale jizva zůstala. Sice jsem ji téměř necítila, ale stejně tam byla a vždycky bude. Alek mě přestal líbat, zavřel oči, položil si čelo na mé a ztěžka vydechl.

„Promiň,“ zašeptala jsem, cítíc se nevysvětlitelně smutně – a provinile za to, že jsem zničila tento moment.

12 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  4. děkuji... :D :)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad, už jsem se pokračování nemohla dočkat :-)

    OdpovědětVymazat
  6. moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat