sobota 15. dubna 2017

Měničem šťastně až do smrti - 14. kapitola

Naomi zvedla na Dakotu obočí, když procházela po špičkách dveřmi v pět ráno.
„Ehm… šla jsem se projít do lesa a ztratila se?“ navrhla Dakota.

„Samozřejmě. Počkat, měniči se neztrácejí. Takže, chápu to tak, že si jdeš uličkou hanby?“
„To by předpokládalo, že je mi trapně.“
Naomi jí podala hrnek kávy. „Vypij to, ty nestoudnice. Štěňata pořád spí. S Baldwinem jsme jim včera večer pomohli udělat úkoly. Johna začíná bavit učit se číst.“
„Díky, jste zachránci života,“ řekla Dakota a upila kávy. Sledovala, jak doprostřed mýtiny přijel náklaďáček. „Přemýšlím, kdo by sem v pět ráno v neděli jezdil.“
Naomi se k ní přidala a sledovaly půl tuctu mužů jít k Jeffersonovi, který k nim přiběhl ve vlčí podobě a pak se změnil v člověka. Poté, co si promluvili, šli muži k zasedacímu domu a Jefferson běžel k Milesovi.
„Mohlo by to být nic,“ řekla Naomi a čelo se jí svraštilo starostmi.
„Hmm. Ne. Nevypadá to jako nic.“ Miles teď mířil s Jeffersonem k zasedacímu domu.
Dakota počkala, dokud nebyli všichni uvnitř, a pak řekla. „Jdu poslouchat.“
„Jsi si jistá, že je to dobrý nápad?“
„Ne. Ale kdy mě to zastavilo?“ Dakota si rychle stáhla věci a změnila se ve vlka. Naomi si povzdechla a připojila se k ní, plížily se přes mýtinu a přikrčily se ve shluku podrostu blízko domu.
Dakota se potřebovala dostat jen na devadesát metrů d domu, aby je slyšela.
„Je jich tam hodně,“ řekl jeden z nich. „Jen jim dej tu dívku a možná vycouvají.“
Pocítila paniku. Mluvili o Sarah? Nemohli si vzít Sarah.
„Ne, nevycouvají,“ vyštěkl Miles. „Nedáme jim třináctiletou holku. Je pod ochranou smečky.“
Její děda ji musel znovu prodat. Nebo možná vyžadoval, aby se vrátila. To se nestane; nechal ty děti vyrůst ve zneužívání, prodal Sarah jako dětskou nevěstu… Dakota by dřív zemřela, než by ho nechala si ji vzít zpátky.
„Pokud sem vyslali Ludwikovy chlapy, máme problém,“ hádal se hlas, který nepoznávala.
„Jsme silnější než oni,“ řekl Miles. „Držíme se navzájem. Jen pokud teda nechceš opustit smečku.“
„Budu muset,“ řekl muž.
„Je to až moc riskantní.“
„Uvědomuješ si, že už se nikdy nebudeš moct vrátit pod ochranu mé smečky. A jsi vykázán do východního teritoria. Nemůžeš se znovu vrátit do města. Pokud si budeš chtít užít výhod civilizace, budeš ji muset být ochotný bránit.“
Dakota slyšela dost. Zamířila do domu s Naomi v patách a změnily se zpět do lidské podoby a oblékly se.
Naomi se pokoušela naučit Dakotu, jak udělat sýrovou omeletu, která by nechutnala jako spálená guma, když uslyšely zaklepání na dveře.
Dakota vycítila Milese dřív, než vešel. Stál tam s vážným výrazem.
„Takže vy dvě jste poslouchaly.“
„Samozřejmě, že ne,“ řekla Naomi rychle, sklonila hlavu a polkla.
„Sakra, ano.“ Dakota přešla dům a zabouchla za sebou dveře.
„Ty děti jsou v mé péči, Milesi. Kdo chce Sarah teď?“
Miles se zamračil.
„Děda ji zjevně znovu prodal a tvá smečka poslala vzkaz, že pokud ji nedáme do dalšího autobusu, přijdou si pro ni a vyhlásí válku. Řekl, že si můžeme nechat ty ostatní, až dokud nebude Mary dost stará, aby ji prodal. Až bude mít třináct. Neboj, řekl jsem mu, aby si strčil svou chlupatou hlavu do zadku.“
„Musí blafovat,“ protestovala.
„Chci říct, že mě sem poslali na výzvu smrti. Zřejmě nechtějí opravdový boj.“
Pokrčil rameny. „Vypadá to, že obě strany smečky se nejspíš spojily, a přijdou sem, aby se přidali k Fargovi a ostatním problemářům na východě.“
Při jejím poplašeném pohledu pevně řekl: „Což bude dobré, protože se jich zbavíme nadobro.“
„Kolik smeček opouští tvou alianci?“
„Jen ta jedna. Jsme v pohodě. Ve škole zajistím větší bezpečnost.“
Chtěla víc informací, ale Miles se jen otočil na podpatku a odešel. Pocítila bodnutí bolesti. Zrovna spolu strávili neuvěřitelně intimní noc a on se k ní teď takto choval? Přišlo jí to jako odmítnutí, ale znala Milese. Všechnu odpovědnost si bral na ramena a věřil, že když se o ni podělí, bude to znakem slabosti.
* * *
V pondělí naplánoval Miles mimořádnou schůzku v městě všech smeček a klanů do zasedacího domu.
Anders s Baldwinem se zmáčkli v autě, aby vzali Dakotu a štěňata do školy. Hned potom jeli na schůzku.
Čtyři vlci seděli vpředu jako bezpečnost. Byli z Clearwaterské smečky, která byla připojena k Milesově.
Zbývalo půl hodiny, než se škola otevře, a jako obvykle kvůli tomu štěňata mručela, ale míň než minulý týden. Teď se to zdálo jako normální fňukání mláďat spíš než otevřená vzpoura.
Když procházeli dveřmi, Anthea je přivítala velký, jasným úsměvem.
„Jamie, tak ráda tě vidím!“ Zazářila na děti. „A ty drahé andílky. Rozjasňuje mi den, že tu jsou. Pojďte, pojďte do třídy!“ Otevřela oči do široka.
John couvl a podezíravě se na ni díval.
Dakota pocítila znepokojení. Anthea se buď naprosto zbláznila, nebo jí tím říkala nějakou zprávu.
Pořád stála ve vchodu a začichala ve vzduchu. Ucítila několik neznámých mužů v zadní učebně spolu se skupinkou štěňat – a cítila strach. Ti muži je museli poslouchat, uvědomila si.
„Ach, zatraceně, děti, zapomněli jsme oběd!“ zazpívala Dakota. Střelila po Sarah divokým pohledem.
„Běžte si pro něj do auta. Teď.“ Pohlédla k předním dveřím.
„Ti strážci nás zradili,“ zašeptala Sarah. „Proběhni kolem nich a najdi Milese.“
Sarah rychle sehnala děti zpět ke dveřím a běželi pro Milese, který vyjížděl z parkoviště. Uslyšela skřípění gum, jak Miles dupl na brzdy.
„Kolik?“ zašeptala Dakota Anthei.
„Čtyři. Ozbrojení noži. Drží půl tuctu dětí jako rukojmí,“ zašeptala Anthea zpět. Naklonila hlavu ke dveřím.
„Je jich až moc, abych je sama sundala.“
„No, tak je pojďme zabít, ne?“ Dakota držela hlas nízko.
Anthea se usmála a vyjely jí tesáky. Vystřelila vzhůru a vybuchla ze svého oblečení, když se měnila v medvědí podobu, byla vysoká přes dva metry. Oči jí zářily vztekem a kruté černé drápy na jejích tlapách byly osm centimetrů dlouhé dýky.
Dakota padla na všechny čtyři, kosti se posunovaly a praskaly a s Antheou proběhla dveřmi do její učebny.
Dva zmrdi drželi děti ve vlčí podobě. Přecházeli tam a zpět před půl tuctem měničských dětí, které byly vzadu u stěny jako kachňata.
Jedna holčička polkla vzlyk a ten větší z vlků se na ni otočil a divoce zavrčel.
Přitiskla si malou ručku k puse a třásla se s velkými slzami, které se jí lily po tváři. Chlapec vedle ní s bledou tváří jí dal ruku kolem ramen a ona mu zabořila tvář do trička.
Druzí dva chlapi byli v lidské podobě a drželi postříbřené čepele. Dakota přes celou místnost cítila stříbro. Jedno z mláďat – hubený chlapec s divokým výbuchem zrzavých vlasů a mnoha pihami – krvácel z hlubokého řezu na paži.
Jeden z těch bastardů ho pořezal.
Dakota uslyšela za sebou divoké, primální zavrčení. Zvedlo jí to chlupy a zajelo přímo do primitivní části mozku, která křičela
„Nebezpečí! Predátor!“ Bylo hrozně ráda, že je Anthea na její straně.
Vlci se s vrčením otočili a srst se naježila. Oba byli o moc větší než Dakota. A i když pár z nich Anthea převážila a byla dost vzteklá, aby jim odtrhla hlavy a roztrhala na cucky, měli zlý hoši na své straně výhodu – nebo spíš několik výhod. Prioritou Dakoty a Anthey bylo dostat štěňata pryč nezraněná. Dva velcí vrčící vlci a muži se stříbrnými noži by bez rozmyslů zabili děti.
Dakota se přikrčila a zavrčela na menšího ze dvou vlků. Odhrnul pysky a odhalil útočné, žluté tesáky. Přimhouřil na ni krví podlité oči a uši přitiskl k hlavě. Pak se odrazil. Anthea se otočila, mávla svou obrovskou tlapou a srazila ho ve vzduchu. Narazil s nechutným zapraštěním kostí do stěny a sklouzl na zem. Druhý vlk skočil na Dakotu a převrhl ji.
Jeden z mužů s nožem popadl jednoho chlapce kolem pasu a zvedl ho nad zem, přitiskl nůž k jeho krku. Anthea se k nim otočila. Padla na všechny čtyři a varovně zavrčela.
Dakota a ten vlk bojovali, kroutili se a vrčeli. Zanořil jí zuby do boku a přetočil na zem, změnil se do lidské podoby, takže ji mohl držet rukama za hrdlo. Tu hru mohli hrát oba. Dakota se taky změnila a kopla ho tvrdě do koulí.
Zavyl bolestí a vztekem a hřbetem ruky praštil Dakotu do obličeje.
Ochutnala v puse krev a plivla mu do tváře, když ji znovu popadl za hrdlo, zvedl se na nohy a stáhl ji s sebou na kolena. Lapala po dechu a škrábala mu ruky.
Nejasně si byla vědoma rozruchu na druhé straně místnosti, když dítě vystřelilo jako raketa a ponořilo zuby do ruky muže, který mu držel nůž u krku.
Muž vyjekl a pustil nůž i chlapce. Otočil se, aby popadl to dítě, ale místo toho čelil Anthei.
Bylo těžké říct, jestli zkroucení její tlamy bylo zavrčení nebo zazubení. V každém případě to pro něj neslo špatné zprávy.
I Když Dakota měla problémy. Hlava se jí začala točit a černé mžitky jí plavaly před očima, když ji útočník dusil.
Škrábala mu ruce, pokoušela se chabě oddělat jeho ruce z krku, ale byl až moc silný. Všechno zešedlo a zvuk boje se snížil, až na podivné zvonění v uších.
Pak pocítila výbuch čerstvého vzteku. Miles, jeho hněv byl jako prásknutí biče. Měnič, který ji držel, ji pustil, přitiskl si ruce k hlavě a vyl bolestí. Padl na kolena, krev mu tekla z očí, když ho Milesův hněv trhal zevnitř.
Dakota se obrovsky nadechla, kašlala a lapala po dechu, když Miles a muži vtrhli do učebny. Kovové cinknutí jí řeklo, že dva únosci, kteří pořád stáli, upustili nože. Jako by je to mělo zachránit.
Pokoušela se ignorovat příšerný křupavý zvuk, když Anthea naprosto ujasnila, co se někomu stane, když ohrozí její mláďata ve škole.
Boj byl během minutky u konce. Kromě pár řezů a modřin byla mláďata nezraněná. Největší ránu dostala Dakotina důstojnost – nemyslela si, že když ji příště uvidí Miles nahou, bude to, když se bude rvát bez kalhot.

Jsi si jistá, že si v pořádku?“ ptal se Miles Dakoty už po padesáté, jak stáli venku na parkovišti.
Krvácela z pusy, ale už se to zpomalovalo.
„Jsem v pohodě. Hojím se rychle,“ ujistila ho. „Běž udělat, co potřebuješ.“
Anders volal s místními smečkami, které k nim byly připojeny, a ti se teď sjížděli na parkoviště. Strachující se rodiče spěchali pro své mladé – a byli stejně naštvaní.
Clearwaterská smečka udělala obrovskou chybu, když zradila Milese.
„Víš, proč se proti tobě obrátili?“ zeptala se Dakota Milese, když si otírala ret kapesníkem.
„Jo. Těsně předtím, než jsem odsekl Joeymu hlavu od těla, mi řekl, že měli v plánu vzít Sarah k Ludwikovi a on jim měla zaplatit tučný poplatek. Něco o tom, že se super rychle léčí, což z ní udělalo ještě větší cenu jako z nevěsty.“
„Kdy to skončí?“ řekla sklíčeně.
„Právě teď,“ řekl ponuře.
„Smeteme celou Clearwaterskou smečku. A naneštěstí se škola bude muset zavřít, dokud si nebudeme jisti bezpečím. Běž do zasedačky a počkej tam. Někdo ze smečky za tebou přijde.“
Šla přes náměstí, ale místo toho, aby šla do zasedací budovy, zamířila do obchodu se smíšeným zbožím a použila jejich telefon, aby zavolala Tině.
„Dakoto, jsi v pořádku?“ mluvila Tina tiše.
„Musím mluvit s Percym,“ řekla.
„Proč?“
„Protože bude muset uklidnit mého otce. Potřebuju jeho pomoc,“ řekla.
„Dakoto, říkala jsem ti, jaké je tu situace. S tvým otcem se to nezlepšuje, ale naopak zhoršuje. A Percy odešel; už to nedokázal snést.“
Vlna strachu přeletěla přes Dakotu. Pokud otec odehnal i Omegu, smečka už dlouho nevydrží.
„Je mi to líto,“ řekla Tina.
„Opravdu si přeju, abych měla lepší zprávy. Jak jsem řekla, pokud je to tam nebezpečné, odejdi.“
„Pořád se starám o ty děti,“ protestovala.
„Pak je vem s sebou. Dakoto, musím jít, než mě nachytají, jak s tebou mluvím. Hodně štěstí.“ A Tina zavěsila.


31 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...:-);-)

    OdpovědětVymazat
  2. Dekuji 🌻🌻🌻 ja te Tine vubec neverim 😡

    OdpovědětVymazat
  3. Doprdele už to začína naberať rýchlejší spád 😉 Som zvedavá kedy sa Dakota odhalí pred Milsom a povie mu kto naozaj je. Stane sa jeho družkou a tak nejako bude mať nárok na jej otca skupinu a tak budú proti ostatným silní 😉 No som strašne zvedavá ako to pôjde ďalej 😉 Dík za super preklad 😉

    OdpovědětVymazat
  4. Začína mi na tej Tine niečo vadiť 😡 Ďakujem za kapitolu 👍

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj holky,moc dík za další úžasnou kapitolu Mirka

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za další kapitolu. Knížka se opravdu rozjíždí moc se těším co bude dál. Tina je opravdu divná myslím že chtějí jejího otce zabít.

    OdpovědětVymazat
  7. Začíná se to rozjíždět :-). Těším se na pokračování. HankaP

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!💜💜💜

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  10. Vdaka za napínavú kapitolu a sok zvedavá ako to bude pokračovať :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za kapitolu, skvelý preklad a korekcia. Tiež už sa teším na odhalenie, nemám rada také tajnosti a v podstate neúprimnosť. Teším sa na pokračovanie. ♥

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za další skvělou kapitolu. Na Tine mi taky něco nesedi, no uvidíme jak, to bude pokračovat. ☺

    OdpovědětVymazat
  13. Dekuji moc, paráda

    OdpovědětVymazat
  14. Tina bude svině podle mne.. zatím se Dakota jako alfa prim moc nepředvedla.. čekala jsem, že když je něco víc než alfa, tak že se to u ní nějak projeví.. tak snad do budoucna nezklame.. děkuji moc moc moc

    OdpovědětVymazat
  15. Moc děkuji. Těším se na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Super !!! díky moc za překlad a korekci další kapitolky !!!!

    OdpovědětVymazat
  17. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  19. Skvělý překlad, moc děkuji. Katka

    OdpovědětVymazat
  20. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  21. Moc děkuji a strašně se těším na pokračování! 😎

    OdpovědětVymazat
  22. moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  23. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat