sobota 1. dubna 2017

Měničem šťastně až do smrti - 10. kapitola



„Mají něco za lubem,“ řekla Naomi, když se děti choulily v jejich ložnici. Mumlaly si něco mezi sebou, zatímco Naomi učila Dakotu, jak udělat masové kuličky ke špagetám, a karbanátky na večeři.
„No, samozřejmě, že ano. Bála bych se, kdyby ne. Znamenalo by to, že byly nahrazeny těmi dobře chovajícími rozdvojenými osobnostmi.“

Dakota pohlédla ke dveřím ložnice, pak zvedla prst ke rtům, čímž říkala Naomi, ať se utiší, zatímco se snažila poslouchat.
Naomi vypadala zmateně. Nemohla je slyšet, ale Dakota ano.
„Proč nemůžeme teď odejít?“ říkal John.
„Přeju si, abychom mohli zůstat. Nejsou zlé.“ Maryn hlas byl žalostný.
 „Po celou dobu máme jídlo.“
„Pst, zticha. Víš, proč nemůžeme zůstat,“ řekla Sarah.
„Prostě jen počkáme, až dostane první výplatu, pak vezmeme ty prachy, ukradnu auto a zamíříme z města, zatímco bude spát.“
„Ale to budeme muset chodit do školy, zatímco tu zůstaneme,“ stěžoval si John. „Nejdu. Nemůže mě přinutit.“
Dakota se rozešla a trhnutím otevřela dveře. Všichni vypadali vyděšeně s provinilými výrazy.
„To si piš, že můžu,“ řekla.
Sarah zavrčela.
„Vždycky se vkradeš a špehuješ lidi?“ zeptala se ostře.
„Po celou dobu. A až dostanu poprvé zaplaceno, dám peníze do prázdné nádoby od kávy. Nemusíte se propašovat ven. Můžete prostě odejít. A k tomu ukradenému autu, to není to nejchytřejší, protože vás bude policie hledat, a pak Sarah skončí v zařízení pro mladistvé a mladší děti nebudou mít nikoho k ochraně. Ale udělejte, co chcete. Jen abyste znali důsledky.“
„Je to pravda?“ John se ptal Sarah a vypadal vyděšeně.
„Myslím,“ zamumlala Sarah a zírala na zem.
„Zdá se, že si to musíš líp promyslet,“ řekla Dakota.
„Večeře bude za hodinu mimochodem.“
„Nechceš, abychom zůstali?“ zeptala se Mary vyčítavě.
„Ani se náš nepokusíš si nechat?“
Dakota se na ni usmála, ale její úsměv byl s nádechem smutku.
„Chci, abyste tu všichni zůstali a byli v bezpečí a naučili se, jak číst a psát, a měli každý den jídlo a naučili se, jak udělat různé práce, takže nemusíte krást jídlo a oblečení a riskovat, že půjdete do vězení. Ale nemůžu vás přinutit tu zůstat. Můj otec se to pokusil udělat mě, zamkl mě v pokoji a já utekla.“
John k ní vzhlédl. „Chybí ti tvůj otec?“ zeptal se.
Povzdechla si. „Chybí. Přeju si, aby ne, ale chybí.“
Stáhl v zamračení obočí. „Mně nechybí otec. Jsme rád, že je mrtvý.“
„Zabila jsem ho,“ dodala Sarah odvážně.
Dakota pohlédla do hubeného malého obličeje dívky, kterou by odfoukl větší větřík.
„Samozřejmě,“ řekla. „Víš, že nemusíš takové věci říkat, abys zněla drsně. Jsou tu lidé, kteří vás budou chránit. Já bych tě ochránila. Už jsem to i udělala.“
„Jo, no to je jedno.“ Sarah se odvrátila se zasmušilým výrazem.
„Večeře bude za hodinu. Potřebuju, abyste mi nakrájeli zeleninu. Pak se ke svému plánování můžete vrátit později.“
Zrovna se posadili k jídlu, když někdo zabušil na dveře, všichni povyskočili.
Dakota začichala a stoupla si. „Anthea je tady.“
„Jak to víš?“ zeptala se jí Naomi. „Je to děsivé. Jako bys byla Alfa Prime.“
„Nebo jsem jen šílenec,“ řekla Dakota a šla ke dveřím.
Anthea tam stála s obvyklým zlostným výrazem a strčila několik desek Dakotě do ruky.
„Hodinový plán na pondělí. Prostuduj si je. První den půl hodiny předem. Přesně v 7:30. Netoleruju zpoždění.“
„Jste ředitelkou?“ řekla Dakota a pokusila se zakrýt zděšení. Anthea bude tvrdý zaměstnavatel.
„Vždycky říkáš to zřejmé?“
Dakota zvedla obočí. „Nechejte mě hádat. Jste jako jedna z těch hollywoodských filmů ředitelka. Tvrdá ale fér.“
„Ne, jen tvrdá.“ Anthea se náhle otočila a odešla dřív, než ji mohla Dakota pozvat na večeři. Což byla docela úleva.
* * *
Dakota celý den hloubala nad studijními průvodci. Ten večer, přišla Hazel pozvat Dakotu, Naomi a děti k jídlu se zbytkem smečky, takže zamířili k ohništi. Už tam bylo několik tuctů členů smečky, seděli na skládacích židlích, nebo postávali u grilu, kde se dělala grilovaná žebra.
Skupinka měniček tu byla taky, některé z busu, některé Dakota nepoznávala.
Flirtovaly a smály se, shlukovaly kolem mužů. Dakota v davu Milese neviděla, ale cítila ho a přesně věděla, kde stál, což ji znervóznilo. Byla až moc vyladěná na jeho přítomnost.
Zvedla skládací židli a otočila ji, aby byla zády k davu a čelem k mláďatům. Ti nejmladší se ponořili do večeře s obvyklým nadšením. Sarah trucovala jako obvykle, ale aspoň byla čistá a bylo to její oblečení.
Dakota pocítila znovu osten povědomí a otočila se, aby pohlédla do davu ke grilu. Neviděla Milese, ale spatřila Baldwina sedět na skládací židli, jíst burger a předstírat, že je nesleduje.
„Měla by sis s ním jít promluvit,“ řekla Dakota Naomi.
„Co? Kdo? Sailor, máš špinavou pusu, pojď sem, ať ti ji umyju,“ řekla Naomi s rudými tvářemi.
„Nemám! Před pěti minutami jsem si ji umývala,“ protestovala Sailor.
„S Baldwinem,“ řekla Dakota.
Naomin hlas se zvedl. „Proč bych s ním měla mluvit?“
„Protože dobře vypadá a vypadá jako opravdu milý chlap a můžu ti říct, že si tě prohlíží.“
„Jo, kdybych na něj náhodou zase zaútočila. Nemá mě rád. Myslí si, že jsem šílená. A pokaždé, co jsem kolem něj, mluvím jako idiot. Řeknu ti co,“ dodala, když se Dakota začala hádat. „Půjdu si s ním promluvit, pokud ty půjdeš s Milesem.“
„Ale já už s Milesem mluvila. Ha. Vyhrála jsem.“
„Běž si s ním promluvit znovu.
Sailor začala zívat. „Jamie a Miles sedi na stromě…“
„Nemůžeš se plést víc,“ informovala ji Dakota.
„Ano, to je pravda,“ řekla Naomi.
„Měla bys říct, sedí. Zapomněla jsi to natáhnout, na čárku.“
„Myslela jsem, že stojíš při mně.“ Dakota se zamračila na kamarádku.
„Stojím. Kvůli tomu chci, aby sis šla promluvit s Milesem.“
„Jamie a Miles…“ Sarah začala znovu hlasitě zpívat. Když to udělala, Dakota pocítila Milesovu přítomnost, ale odmítla se otočit a podívat.
„Co ty děti zpívají?“ Milesův hlas za ní zabručel. Držel natažený tác plně naložený žebry, vzala si ho od něj a podala ho Naomi.
„Ignoruj je. V této rodině je vysoká hladina šílenství,“ řekla.
„Ale oni jsou tvá rodina,“ poukázal Miles.
„Ano, přesně, takže buď opatrný,“ řekla Dakota. „Mohla bych každou chvíli ztratit nervy a vypustit amok.“
Miles se usmál. „Prosím řekni mi, až se to stane. Chci to sledovat.“ A pak znovu odešel, mířil davem zpět ke grilu.
Dakota se napila ledově chladné sodovky a napůl se otočila, aby ho pozorovala.
Miles stál zády k ní a mluvil s ostatními. Anders mu podal pivo, on si ho vzal a povídal si s ním. Minuty se táhly.
Vzpomněla si, že má před sebou jídlo a neochotně se pro něj natáhla a zvedla žebro. Kousala, ale sotva ho ochutnala.
Co se to s ní dělo? Řekla mu, aby za ní přestal chodit a nechal ji být, a on to udělal. A teď byla naštvaná.
A mluvila s ním žena. Žena, která nebyla součástí smečky. Žena, která naklonila hlavu na stranu a chichotala se a hladila ho po bicepsech. Žena, která by vypadala o moc líp, kdyby měla hlavu oddělenou od těla.
„Nechutnají ti žebra?“ zeptala se jí Naomi a vypadala zmateně.
Dakota se polekaně podívala na Naomi. „Samozřejmě, že ano. Proč?“
„Zíráš, jako by byly tou nejhorší věcí – “ Naomi následovala Dakotin pohled. Miles odcházel od té ženy, ale ona ho následovala a pořád na něj mluvila.
„Ach. Chápu.“
„Nic nechápeš.“ Dakota se na ni zamračila a rozhlédla se.
„Mimochodem, máme tu Sailor, Sarah, Mary… Proč máme jen tři štěňata?“ zeptala se. „Kde je to chybějící?“
Přes mýtinu šel Miles od té ženy, která šla za ním a tahala ho za paži s našpulenou pusou. Miles ji setřásl. Pokusila se ho znovu popadnout, když John, ve štěněčí podobě, skočil vzduchem, přistál na nohou a vrhl se jí na kotník. Zakřičela a zatřásla nohou, pokusila se ho skopnout.
Dakota běžela, popadla Johna, když ho žena kopla a zanadávala. Naomi byla hned za ní.
John se vyhnul Dakotě a přikrčil se, vrčel.
„Kotník mi krvácí! To bude trvat hodiny, než se mi vyléčí! Zničil mi kalhoty!“ kvílela žena.
„Je to štěně, jsi měnič. Vypořádej se s tím,“ řekla Dakota pohrdavě.
Ta žena se pokusila Johna znovu kopnout, jak na ni vrčel, a Naomi skočila před ni dřív, než to mohla dokončit.
„Pokud se ho pokusíš znovu kopnout, rozkoušu ti ksicht,“ vyštěkla Naomi.
„Teda, Naomi! Dokonce i jsi vyděsila,“ řekla obdivně Dakota, když žena zafňukala a přikrčila se před ní.
Naomi zvedla Johna a zamračila se do jeho malé chlupaté tvářičky. „Nekousej tu ženu znovu,“ řekla.
 „Nevíš, kde ta noha byla. Mohl bys dostat otravu jídlem.“ Vyplázl na ni jazyk, což vypadalo rozkošně, když byl ještě pořád štěnětem. A nesla ho zpět na jejich místo.
Miles dal Dakotě ruku kolem ramen. „Půjdeš si se mnou prosím sednout a sníst jídlo? Chápu, že odmítáš mé sexuální návrhy – no, vlastně ne, moc tomu nerozumím, protože bych byl úžasný. Ale to je jedno. Pokud mě necháš samotného samotinkého, pak všechny tyto otravné ženy na mě budou dotírat a já na to nemám náladu.“
„Slyší tě,“ poznamenala Dakota a naklonila hlavu k ženě, která teď zírala na Milese.
„Vím.“ Miles se divoce zašklebil. Pohlédl jí do očí.
„Prosím, pomoz mi. Tak moc se bojím. Nenecháš mě samotného a nechráněného, že ne?“
I když nechtěla, vybuchla Dakota smíchy.
„Fajn,“ řekla. „V některých případech jsi okouzlující. A já bych si nikdy neodpustila, kdybys byl zraněn, protože jsem tu nebyla, abych tě ochránila.“
Nechala ho zavést ji k židlím, které byly kousek od zbytku skupiny, a Anders k nim přišel s talířem plných žeber.
Normálně by se Dakota cítila divně jíst před chlapem a co víc, něco tak upatlaného. Z nějakého důvodu jí to bylo s Milesem jedno. Kvůli němu se smála. Vůbec s ním neměla pocit, že by ji soudil.
Milovala způsob, jakým se na ni díval. Ten třpyt vzrušení v jeho očích… byl upřímný.
Všechny ty ženy, které s ním flirtovaly, a on je odehnal a vybral si ji. Udělal to bez toho, aby věděl, kým byla, nebo kolik moci a peněz bylo spojeno s jejím jménem, s její linií.
Zjistila, že její apetit je zpátky a skočila po hromadě žeber s gustem, vychutnávala si sladko kyselou omáčku a uzenou chuť masa.
„Nech něco i pro mě,“ smál se Miles a utřel si prsty do ubrousku.
„Vmm šh švohe.“
„Promiň, nemluvím řečí šílených dam. Znovu?“
Polkla poslední sousto a zazubila se. „Vem si svoje.“
Miles se naklonil v židli dopředu, vzal jí papírový tácek a pustil ho do koše.
„Takže, jak mi to jde?“
„Ehm… dobře? Jak se ti jde co?“
„Že nejsem urážlivý.“ Vypadal tak upřímně a zaměřeně na její odpověď, že pocítila teplo a chvění.
„Aha. Ehm… docela dobře vlastně.“
„Samozřejmě, vůbec se ti nedvořím. Protože jsi mi řekla, abych to nedělal. A taky jsi svým způsobem pro mě moc dobrá.“
„No, to je pravda.“ Souhlasně přikývla a položila talíř s žebry.
„Počkej,“ řekl a natáhl se a utřel jí tvář ubrouskem, a když to dělal, nechal palec přejíždět dolů po její tváři.
„Setřel jsi všechnu omáčku?“ zeptala se.
„Neměla jsi tam žádnou. Jen jsem chtěl mít výmluvu, proč se tě dotknout.“
Vzduch byl náhle hrozně teplý a byla si vědoma každého nádechu. Bradavky se jí zvětšily do tvrdých malých pupenů, které se třely o látku trička. Podíval se dolů, tvář měl vážnou, ale úsměv mu tahal za koutky rtů.
„A když tě nesvádím, věřím, že se chceš připojit ke své rodině. Myslím, že druhé dámy tu zprávu už pochopily, že nemám zájem.“
Zrudla. „Co jestli… jen tak ze zvědavosti, co kdybych dnes večer chtěla k tobě přijít?“
Vlastně to zamyšleně zvažoval.
„Velmi lítostivě bych to pro teď odmítl, ale nech si to na jindy, protože potřebuju čas, abych tě nesváděl.“
„Ach. Zajímavé. No, jen abys věděl, jsi velmi dobrý v nesvádění.“
Rychle se zvedla a odešla, než by se vzdala impulzu vlézt si mu do klína a olízat mu krk.


33 komentářů:

  1. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Dekuji za dalsi kapitolu 🌼🌼🌼 oni dva jsou prdlousove, ale roztomili 😁😁😁

    OdpovědětVymazat
  3. Milujem túto knihu 😍 Ďakujem za kapitolu 👍

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji mnohokrát za překlad s korekci další kapitolky !!!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za super preklad a už sa neviem dočkať pokračovania 😉 tie deti sú ale čísla 😉

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za skvělou kapitolu ❤

    OdpovědětVymazat
  7. Vdaka za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  8. Knihomolka.3651. dubna 2017 10:16

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za další užasnou kapitolu. Ty děti jsou čísla jsem zvědavá proč tak moc musí pryč. Jak se asi Dakotě bude líbit nová práce.

    OdpovědětVymazat
  10. Super �� děkuji za další kapitolu ☺

    OdpovědětVymazat
  11. Opět skvělá kapitola ;-). Díky moc. HankaP

    OdpovědětVymazat
  12. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji moc za překlad. Petra

    OdpovědětVymazat
  14. skvelý príbeh :-) milujem to :D
    vďaka za preklad a korektúru a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  16. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  17. Ďakujem za ďalšiu kapitolu. Už sa teším na pokračovanie. ♥

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji za nový překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  19. Moc děkuji za překlad 😃 super kapitola

    OdpovědětVymazat
  20. Děkiji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  21. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  22. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat