čtvrtek 6. dubna 2017

Krvavě rudá Sněhurka - prolog


Ahoj, začínáme s celkem netradiční pohádkou. Prolog vám nejspíš nic moc neřekne, ale je to takový úvod, abyste měli ponětí, jak co funguje. Jinak je to knížka kratinká, během měsíce tu bude celá. Užijte si teda prolog. Jsem zvědavá, co na ni budete říkat. 
Tereza

Obyčejné lidské bytosti nevědí, že většina charakterů z pohádek jsou skutečné nesmrtelné bytosti žijící kolem nás. Někteří z nich vědí, kým jsou, a někteří ne. Když žijete příliš dlouho, zapomenete na to, kým opravdu jste, a kým jste měli být.
Žili, než jste se vůbec narodili, a budou žít i poté, co zemřete. Kvůli tomu je máte zažrané až do koster své duše jako mateřské znaménko. Skutečnost, že vám byli představeni v knihách, neznamená, že neexistovali ve vašich snech už dlouho před tím.
Nesmrtelní sní, když spí jako lidé. Když sníte věčnost, každý sen ztělesňuje svůj vlastní svět.
Sen každého nesmrtelného se prolíná s jinými už po staletí, vytváří hory, kontinenty, skutečné lidi a světové války podle představivosti. Všechny sny světa se sloučily v jeden skutečný. Nazvali ho Dreamworld, Svět snů, kde se snílci mohli stát úplně někým jiným.
Jaký by byl lepší způsob, jak zabít čas v nudné věčnosti, než snít každou noc jiný sen.
Ale Dreamworld nebyl jen hry a snění. Byl tu háček: pokud byl nesmrtelný zabit v Dreamworldu, nikdy se znovu neprobudil do skutečného světa. Zůstal chycen v identitě, která nebyla jejich ze snění, zatímco jejich skutečná těla ve skutečném světě trpěla věčným kómatem.
Kóma a věčnost? Ne. Není to přesně to, co hledali.
Po staletích věčného slunce a nekonečného žití mohli i lidé s krátkou životností uložit nesmrtelného k věčnému spánku. Bratři Grimmové to nazývali spící smrt, což zmínili krátce v původních skriptech takzvané pohádky Sněhurky.
Všechno, co musel člověk udělat, bylo najít způsob, jak vstoupit do snů nesmrtelného a zabít ho, než se vzbudí. Ti lidé, kteří tento talent vlastnili, byli nazýváni Lovci snů.
Před dlouhou dobou si nesmrtelné postavy z pohádek vytvořily svou vlastní říši uvnitř Dreamworldu a nazvaly ho Jawigi – měly důvod, proč ho tak nazvaly, ale nebudu teď zabíhat do podrobností.
Jawigi byl využíván jinak než Dreamworld. Nesmrtelní pohřbili pravé pohádky a příběhy v Jawigi; pravdu o pohádkách, kterou bratři Grimmové a ostatní spisovatelé zapomněli ve svých knihách zmínit – není mi dovoleno vám říct, proč to tak udělali.
Jaké lepší místo by bylo k pohřbení pravdy o nesmrtelných postavách z pohádek než ve snech nesmrtelných.
Proč to udělali? Proč nechtěli, abychom to věděli?
V pohádkách bylo něco, co potřebovalo být skryto, nebo by se bezprostřední zlo zvedlo ze svého temného vězení a svět, ve kterém žijeme, by skončil. Co jsme si mysleli o pohádkách, že je pravdivé, co bylo pravdivé, nebylo přesně nikde řečeno, a to, co nebylo nikdy řečeno, bylo pohřbené ve snech.
Byl to jediný způsob, jak mohli žít všichni šťastně až do smrti.
Ale Jawigi v Dreamworldu nebyl jen plný tajemství a snů. Byl tu taky háček: co se stalo v Jawigi, odrazilo se to ve skutečném životě.
Pokud se jedna pohádka v Jawigi při snění znovu a znovu měnila a byla náhodně manipulována, mělo to své důsledky na lidské žití. Pokud se sny měnily, temnota si našla cestu z Dreamworldu přímo do obýváků skutečného světa.
Mezi postavami probíhaly války pohádek, mezi těmi, kdo chtěli pohádky ochraňovat, a těmi, kdo je chtěli měnit. Kvůli tomu se to odráželo na skutečném světě. Každý z nich měl svůj vlastní důvod, ať už dobrý nebo zlý – ale hranice mezi dobrem a zlem byla tenká a rozostřená.
Pozměňování a převyprávění, co bylo kdysi v Jawigi neřečené, bylo možné jen jednou za čas, jen jednou za sto let počínajíc od prvního dne, kdy nesmrtelné postavy se poprvé ponořily do snů. Tím rokem byl rok 1812, kdy bratři Grimmové napsali svou první sbírku pohádek – chci říct, abyste zapomněli na jejich první knížku pohádek.
Pokaždé jednou za sto let byl Dreamworld vystaven možnostem změny a přepsání.
Na konci toho období, a i přesto, kdo vyhrál válku, musely být nové příběhy Dreamworldu zdokumentované, aby mohla být nová pravda zapamatována na další století. Smýšlejte o zdokumentování těch snů jako o osudu ve skutečném světě kromě možnosti změnit každých sto let osud, pokud byste žili tak dlouho.
Nové sny byly zdokumentované v denících psány mnoha různými pohádkovými postavami. V beletrii je nazývají technicky epistoláře, kde každá postava napíše svůj úhel pohledu, a bylo na vás, abyste to posoudili a dali si dvě a dvě dohromady.
Ty deníky se nazývaly deníky Grimmů.
Každý deník Grimmů nebyl napsaný jako obvykle perem a na papíře. Byla to Kniha písku, skvělý druh nebeské knihy. Její stránky nebyly z papíru ale z písku. Jen nesmrtelný do něj uměl psát za použití kouzelné hůlky, která vytvářela písmena na stránkách způsobem, jakým vytváříte hrad z písku. Každý tah nemohl být přepsán po dalších sto let, protože jakmile nesmrtelný napsal svou myšlenku a přiznání, papír se kvůli ochraně změnil v nečitelný.
Každý deník ukazoval část toho, co bratři Grimmové nechtěli, abyste věděli – i když pro vaše dobro.
Už jsou to dvě staletí od roku 1812. Dreamworld je otevřený k změně na dalších padesát let. Doufám, že to tentokrát nebude velká a brutální válka, to, co se stalo 1912, bylo nepředstavitelné.
První deník z deníku bratří Grimmů byl nazván Utrpení Sněhurky, byl to jeden ze sedmi dlouhých deníků.
Ty deníky byly vtipné s duchem dospívajících vzhledem k tomu, že je většinou četli teenegeři – všimli jste si někdy, že většina charakterů byla mladých?
Nemusíte hledat každý symbolický význam na stránkách. Je to jako z originálních skriptů bratří Grimmů: pěkná pohádka na dobrou noc, ale pro trénované oko je pravda někde mezi řádky. Takže pokud nepochopíte všechno už od začátku, zůstaňte v klidu a užijte si jízdu.
Pamatuju si ty, kteří věděli o denících před sto lety a četli originál skript pohádek a historických knížek, aby si potvrdili fakta, která byla před staletími vyprávěna, protože deníky tvrdily, že svět a literatura je propojena unikátním a nepředstavitelným způsobem.
Každá napsaná kniha, o které předpokládám, že jste je četli, narážela na kousky pravd o pohádkách.
Než začnete číst deník se všemi detaily, myslel jsem, že bych vám ukázal takové mini deníky, které jsem našel rozházené a ztracené v písčitých stranách tu a tam, byly opuštěné jako mušle na břehu s velkým tajemstvím uvnitř, ale nikoho nezajímaly, aby je zvedl a poslouchal. Ty mini deníky neříkají nic o hlavním příběhu, ale dají vám náznak toho, o čem jsou Grimmovy deníky.
Nazval jsem je Před Grimmovými deníky.
Nakonec si pamatujte, že to, co čtete v těchto mini denících, není nutně pravdou, protože ji chtějí některé postavy změnit, a tak se ochránit. Bude na vás, abyste četli mezi řádky. Ta cesta je dlouhá a zábavná.
Pokud přemýšlíte nade mnou. Nazývají mě Sandman Grimm, Písečný muž Grimm, ten, co uchovává a sbírá pohádky snů z Dreamworldu – které jsou ve vašich snech taky pohřbené. Mou prací je, je sbírat a zapečetit každých sto let.
Za to, že jsem propustil mini deníky, budu potrestán, ale musím vám je nechat přečíst, protože je v sázce větší nebezpečí.
Nakonec vám musím dát své sbohem, protože už o mně znovu nikdy neuslyšíte.

Sandman Grimm

14 komentářů:

  1. Wow, musím říct, že tě obdivuji. Přeložit něco takového je obrovské umění, protože to nedává moc smysl, i když to smysl vlastně dává. Je to fakt o čtení mezi řádky a snažení se pochopit, co tím autor chtěl říct, i když slovům jako takovým člověk vlastně rozumí.

    No, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, nemá to zrovna tradiční začátek, ale člověk se nad tím musí trochu zamyslet, protože to vypadá fakt věrohodně, i když tomu nerozumí :D . Díky za rozšíření obzorů :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ������ presne takto nejako sa citim po precitani prologu aj ja :) tesim sa na dalsie casti, pekny preklad Tereza, dakujem :) Marie

      Vymazat
  2. Nó však uvidíme 😉 Teším sa . Ďakujem 👍

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc.. prolog mi dal pěkně zabrat 😀

    OdpovědětVymazat
  4. Waw, tak toto vyzerá neskutočné. Ďakujem za preklad!!! :)

    OdpovědětVymazat
  5. Zní to velmi zajímavě, jsem moc zv+davž na pokračovýná, děkuji za prolog. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Připojuji se ke Katuš, opravdu dobrá práce a moc velké díky. HankaP

    OdpovědětVymazat
  7. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat