středa 1. března 2017

Vládci noci - 19. kapitola


Milí čtenáři,
užijte si poslední kapitolku a dejte nám vědět, jak se vám líbil příběh, překlad a korekce.
Jituš bude dále pokračovat v sérii, takže se máte na co těšit.
Paty

Marcus se snažil nevrčet, jak druhý muž objal Ami. S Bethany takovouto žárlivost nezažil. Pravděpodobně proto, že o ní vždycky přemýšlel jako o Robertově ženě. Ale s Ami, ho rychle a tvrdě zasáhla vždycky, když se jí jiný muž dotknul, nebo se na ni usmál, anebo po ní chlípně pošilhával.
Ne, že by Chris chlípně pošilhával. Ale Marcus viděl, jak to dělají ostatní muži. Ami byla krásná žena.
Když Chris ucouvl, Marcus kolem ní ovinul svou paži a přitáhl si Ami k boku. Usmála se na něj zářící štěstím.
 Sakra, miloval ji.
Chtěl, aby byla vždycky tak šťastná, jako byla v tento moment.
„Takže,“ řekl Chris, „nemohl jsem si nevšimnout té nóbl hostiny v jídelně. Nepředpokládám, že bych se mohl připojit k oslavě, že ne?“
„Samozřejmě, že můžeš,“ řekla Ami.
Marcus se setkal s Chrisovým pohledem nad její hlavou. I když se zdál dosti žoviální, mužovy oči prozrazovaly, že ať ho sem dnes večer přivedlo cokoliv, nenesl dobré zprávy.
No, seru na to.
 Další krize může počkat. Dnes večer byla Amiina noc.
Marcus vtiskl polibek na její hebké kadeře a vedl ji z místnosti. Zatímco Ami spala, on a ostatní tvrdě pracovali na tom, aby připravili přepychovou hostinu. Tu pak rozprostřeli na dlouhý jídelní stůl, zatímco se sprchovala a oblékla.
Přidán byl také formální bílý ubrus, jakož i jejich nejlepší nádobí, který bylo docela kvalitní. Křehké věci měly tendenci se tady často rozbíjet.
Velcí muži a delikátní čínský porcelán moc nešli dohromady. Ale Darnell vyhrabal ozdobné ubrousky a další drobné ozdoby bůhví odkud, které zatraceně dobře doplnily vzhled, pokud to mohl sám posoudit.
Ach,“ vydechla Ami. „Je to krásné. A je tu tolik jídla! Připojí se k nám i ostatní?“
„Ne,“ řekl Marcus. „Všechno je to naše.“ A zatraceně moc se budou snažit sníst každý drobek.
Seth zaujmul své obvyklé místo v čele stolu. Marcus a Ami si sedli blízko sebe na jedné straně s dotýkajícími se stehny a otírajícími se rameny. David, Darnell a Chris se usadili na opačné straně.
V celé místnosti zněl smích a škádlení, jak se talíře a sklenice vyprazdňovaly.
„Takže, Chrisi,“ řekla Ami, když většina jídla byla zhltnuta, „řekni nám, co tě sem dnes večer přivedlo.“
Chris se začal dusit salátem, který si právě nacpal do úst. Jeho oči se setkaly s Marcusovými a zachytily varování, které se v nich zračilo.
„Cože?“ zeptal se a dlouze se napil čaje, aby zdržoval. „Ó. Jen jsem se stavil, abych… se s vámi poflakoval.“
„Je to špatná zpráva, že?“ Bylo jasné, že na to neskočila.
„Ne,“ vytáčel se.
Marcus doufal, že jako Uklízeč lhal přesvědčivěji, protože právě teď byl asi tak přesvědčivý jak Ami, když lhala.
„No tak. Vyklop to,“ trvala na svém.
Chris se setkal s těma jejíma krásnýma smaragdovýma očima a podlehl. Poté, co hodil po Marcusovi pohled, který říkal co-můžu-dělat, řekl: „Všichni víte, že mám kontakty na… neobvyklých místech. Na muže a ženy na určitých vládních úřadech, jejichž pracovní místa jsou tak přísně tajná, že ani jejich manželé nevědí, jaké je jejich skutečná profese.“
„To je důvod, proč jsi si tak neocenitelný,“ poznamenal Seth.
Chris přikývl na znamení díků. „No, šel jsem za všemi těmi kontakty, jakmile jsme měli jméno toho velitele, a snažil se zjistit tolik, kolik toho jen šlo o Emrysovi a jeho vojácích. Jak daleko sahá jeho dosah, jestli skutečně patří do armády. Něco, co by nám pomohlo naplánovat průběh akce na zastavení této skupiny v jejích začátcích a udělat velké škody v řízení.“
„Co jsi našel?“ zeptala se Ami.
Zavrtěl hlavou. „Jsou pryč. Beze stopy zmizeli.“
„To není příliš překvapivé,“ řekl Marcus. „Montrose Keegan je civilista a podařilo se mu zmizet a zůstat mimo dosah – jak dlouho – rok a půl?“
Darnell přikývl. „Pokud jsou tito lidé nějaká stínová větev armády, mají ten druh kontaktů, který jim může pomáhat držet se mimo dosah trvale, tedy je i zaštítit před vašimi špióny na vládních úřadech.“
„To není to, co měl na mysli,“ řekl David, „že ne, Chrisi?“
Chris si povzdechl.
„Ne. Velitel a jeho stínová armáda nejsou pryč. Nebo by mohly být, předpokládám. Nevím. Nemohl jsem o nich nic najít, protože moje kontakty jsou pryč. Oni jsou ti, kteří zmizeli beze stopy.“
Všichni sklonili své příbory a zadívali se na něj.
„Jsou pryč?“ zopakoval Darnell. „Všichni?“
„A jejich rodiny.“
Darnell se podíval na Davida, pak zpátky na Chrise. „Je tady nějaký způsob, jak by ten, který se k nim dostal, mohl spojit tvé kontakty s tebou?“
„Ne, jsem vždycky opatrný, abych nezanech ani papírovou, ani kybernetickou stopu. A všechny hovory jdou přes silně šifrované linky. Nemají vůbec nic, co by jim poskytlo jakýkoliv údaj o mé identitě.“
„Co když jsou tvé kontakty mučeni?“ zeptala se Ami tiše. „Pokud lidé, kteří mě věznili, jsou ti, kteří zajmuli tvé kontakty… Četl jsi ty soubory, Chrisi. Víš, co mi udělali. Přinutí tvé přátele mluvit.“
Marcus přisunul svou židli blíž k její a omotal kolem ní svou paži.
Chris vypadal, že je mu špatně při představě, že jeho přátelé z vládních úřadů trpí takovým to osudem.
„Nepoužívali jsme naše skutečná jména. A oni nikdy komunikaci neiniciovali. Nechal jsem předplacený mobilní telefon na určeném místě, a pak jsem jim zavolal dalším, který nebylo možné vystopovat.“
Nikdo dlouhou chvíli nepromluvil.
Seth si odkašlal. „To jen potvrzuje naše podezření, že teď čelíme mnohem sofistikovanějšímu nepříteli, než kdy předtím. Takovému, který může používat technologii a tajné vojenské složky, aby nás dostal.“ Podíval se na Ami. „Aby dostal. Není pro tebe bezpečné tady zůstat, drahoušku. Myslím, že byste měli s Marcusem opustit zemi.“
Ami ztuhla. „Zní to, jako bych byla jediná, koho chtějí. Kdyby to byla pravda, nenadrogovali by nesmrtelné tu noc, kdy mně upíři král zajal. Zabili by je. Poslední upíři tam jen tak stáli a čekali, až Marcus a ostatní ztratí vědomí. Pak by zasáhli a uvěznili je.“
„To Keegan chtěl nesmrtelné,“ prohlásil Seth. „Tenhle velitel chce tebe.“
Nevěřícně zafuněla. „Upřímně věříš, po té, co si viděl tu nahrávku bitvy, že tento muž nechce dostat své ruce na každého nesmrtelného, na kterého může? Nesmrtelní jsou stejně tak anomálie jako já.“
Marcus promluvil. Jeho touha porazit jejich nepřátele byla převálcována jeho potřebou udržet Ami v bezpečí.
„Jsem si jistý, že by nás rád dostal do rukou, Ami. Ale my nejsme tak zranitelní jako ty. Jsme nesmrtelní.“
Ami tvrdohlavě vystrčila bradu. „Ano, jste silnější. Jste rychlejší. Ale příhodně zapomínáš na to, jak těžké je mě zabít.“
Marcus ztuhl.
„Neměl jsi možnost přečíst si soubory, které Darnell dešifroval. Ty, které podrobně popisují experimenty, které na mě byly prováděny. Pokud by sis je přečetl, pochopil bys, že mám zatraceně blízko k nesmrtelným, jako jsi ty.“
„Nechci, aby ses jim dostala do rukou,“ procedil skrz zuby. Nemohl snést představu, že by byla znovu mučena a bál se, co by to mohlo udělat s její psychikou a emocemi.
„Nedostanu,“ trvala na svém.
„Víš, že to nemůžeme zaručit.“
„Kdyby mě chytili, zachráníš mě.“
Jasně, že by ji zatraceně zachránil. Ale co by se s ní stalo před tím, než by ji našel?
Marcus se podíval na ostatní pro pomoc.
Darnell se naklonil dopředu s vážnou tváří.
 „Jediný strach, který jsi nebyla schopná překonat, Ami, je tvůj strach z lékařů a laboratoří. Stále tě téměř paralyzuje svou intenzitou. Jsi opravdu připravena riskovat to, že opět skončíš v jedné z jejích laboratoří?“
Sakra.
Marcus byl rád, že nebyl tím, kdo se zeptal na tuto otázku. Ami nenáviděla ten strach, který do ní vštípili ti řezníci, a neocení, že se na něj upozornilo.
„Ano,“ řekla. „Jsem.“
Marcus na ni udiveně zíral. „Proč?
Usmála se a zvedla svou levou ruku se zářivým stříbrným prstenem.
 „To jsi tak rychle zapomněl? Jdu tam, kam jdeš ty, Marcusi. Tvoje rodina je moje rodina. A rodinní příslušníci nevezmou nohy na ramena, aby si zajistili své vlastní bezpečí, a nenechají ostatní bojovat, když udeří nebezpečí. Postaví se mu společně.“
„Roland by k tomu měl námitky,“ komentoval Chris suše. Ami se usmála. Ale když se poté setkala s Marcusovým pohledem, její krásné oči ztvrdly.
 „Kromě toho, vám chci pomoci chytit ty netvory, kteří mi ublížili. A až je chytneme… chci, aby prosili o milost, kterou mi odepřeli.“
Na tohle nepomyslel: na její touhu požadovat a získat spravedlnost.
„Nemůžeme jí odepřít pomstu,“ konstatoval David.
Ostatní muži přikývli.
Marcusovi se to nelíbilo, ale musel souhlasit. Bylo to její právo.
Chris zavrtěl hlavou. „Po čertech statečná. Tvrdohlavá jako mezek. Prahnoucí po pomstě. Určitě patří do rodiny.“
Ami se zasmála radostí.
Napětí v místnosti se zmírnilo. Ruce znovu uchopily příbory a znovu začali nést jídlo do hladových úst.
Marcus se dotkl Amiiny brady a přitáhl si její pohled zpět ke svému. „Jsi si jistá?“
„Ano. Jsi naštvaný?“
„Ne. Chci, abys byla šťastná. Pokud to znamená zůstat tady, pak tu zůstaneme.“
„Děkuju ti.“
Sklonil hlavu a přitiskl své rty na její. Její jazyk se o ten jeho škádlivě otřel. Jeho žílami proletěla elektřina.
Marcus uvažoval, jak hrubé by to bylo – na stupnici od jedné do deseti –, kdyby odtáhl Ami pryč od oslavných hodů, aby se s ní mohl znovu milovat v Tiché místnosti.
To by bylo za deset, odpověděl Seth telepaticky.
Marcus se na něj zamračil. Sakra! Zůstaň mimo mou hlavu!
Nemůžu si pomoct. Musel jsem kolem tebe chodit po špičkách téměř desetiletí. Teď, když tě můžu podle libosti štvát, přijde mi to neobyčejně zábavné.
Marcus vnitřně zabručel a zavrčel, ale pak ho napadl způsob, jak dát Sethovi lekci: Představil si sám sebe nahého.
Seth se zašklebil. Fuj! Dobře! Dobře! Jsem venku!
„Něco je špatně?“ zeptala se Ami a zvědavě si je oba prohlížela.
Marcus se na ni usmál. „Ne.“
„Dobře.“ Koutky jejích rtů se stočily do potutelného úsměvu, když se na něj podívala zpoza svých řas.
Myslíš si, že bychom jim chyběli, kdybychom se vkradli dolů do Tiché místnosti, abychom si zablbli?
Marcus by se zasmál, kdyby planoucí touha neprojela jeho celým tělem při zvuku jejího hlasu v jeho hlavě. Obávám se, že ano.
Nakrčila nos zklamáním, i když věděl, že si užívá rodinné setkání.
„Neboj se,“ zamumlal. „Vynahradím ti to.“
„Budu si to pamatovat.“
Usmál se. „Rozhodně v to doufám.“


19 komentářů:

  1. Moc děkuji za skvělý překlad!!!💜💜💜

    OdpovědětVymazat
  2. Škoda konce,byla to úžasná knížka. Díky moc. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuju za další díl ze serie a moc se těšim na pokračování, moc děkuju, že to pro nás překládáte :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Strašne sa mi páči táto knižná séria :-) milujem upírov :-D
    a to, že to je tak napínavé je tiež skvelé ;-)
    vdaka za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Perfektní !!!! Díky moc za překlad a korekci celé knihy. Jste skvělé !!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Vďaka za preklad a korekciu celej skvelej knihy. Určite sa budem tešiť na preklad pokračovania príbehu 👍💕

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad a korekci celé knihy.

    OdpovědětVymazat
  8. ďakujem, ďakujem za super preklad a budem véééélice vďačná, keď v preklade série budete pokračovať :o)))) ďakujem :o)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za kapitolu, škoda, že poslední. Katka

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-) A budem netrpezlivo čakať na pokračovanie... Ešte raz veľká vďaka... :-) -)

    OdpovědětVymazat
  11. děkuji za překlad a korekci celé knihy :)
    tato série je moc fajn :)
    obávám se, že Ami bude ve velkém nebezpečí ...
    takže teď budu vyhlížet pokračování :)

    ještě jednou děkuji děvčata :)

    OdpovědětVymazat
  12. Zase jedna úžasná série. Četla jsem ve dne v noci :D. Opravdu paráda. Jsem zvědavá na Setha, co se z něj nakonec vyklube :p. Moc a moc děkuji za překlad a korekci tohoto dílu. HankaP

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji moc za krásný překlad a těším se na pokračování. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  14. Úžasná série, děkuji za krásný překlad a korekci,těším se na další pokračování.... Děvčata,jste úžasná,Tana

    OdpovědětVymazat