pátek 17. března 2017

Pavoukova odplata - 14. kapitola


Bria si ráno přispala. Nepřekvapilo mě to. Po magickém léčení zůstalo tělo vyčerpané a její mozek se musel vyrovnat s náhlými změnami po tom, co dostala včera večer pořádnou nakládačku.

Také jsem za sebou měla plno pohmožděnin a magické léčení a cítila jsem se nesvá, ale luxus zůstat v posteli jsem si dopřát nemohla, protože jsem musela otevřít restauraci. Probudila jsem Briu aspoň natolik, abych z ní vymámila slib, že dnes zůstane v posteli a pak jsem odešla do práce.
Den v Pork Pit se ničím nelišil od ostatních. Spolu se Sophií jsme servírovaly grilované maso, sendviče, cheesburgery, coleslaw, pečené fazole a další tradiční jídla. A samozřejmě celou dobu voněla ze sporáku Fletcherova speciální omáčka podle tajného receptu.
V restauraci bylo plno, chvílemi dokonce hloučky lidí postávaly u pultu a čekaly, než se uvolní stůl. Během takovýchto chladným dnů každý toužil po něčem teplém do žaludku a Catalina Vasquez a ostatní servírky měly co dělat, aby stihly roznášet tácy s jídlem tak rychle, jak jsme je se Sophií připravovaly.
Přestože byl nával, pečlivě jsem si prohlížela všechny příchozí strávníky. Teď, když jsem věděla, po čem se mám dívat, jsem mezi lidmi rozeznávala další lovce odměn. Muže a ženy s tvrdým pohledem a nehybnými rysy, kteří se ostražitě rozhlíželi kolem sebe, zatímco do sebe soukali jídlo. Opravdu drsné typy, které by vás bez mrknutí oka odrovnaly, pokud by z toho mohly být nějaké peníze. V mnoha ohledech byli lovci odměn horší než nájemní vrahové. Vrah svou oběť pouze připravil o život, zatímco lovci odměn ji bez sebemenších výčitek svědomí předali do rukou jejího nejhoršího nepřítele – živou – jen když za to dostali zaplaceno.
Jedním okem jsem ty, co přišli do Pork Pit sledovala, ale nikdo z nich o mě nejevil nezdravý zájem. Přivedlo je sem jen dobré jídlo.
Měla jsem z toho smíšené pocity. Měla jsem se bát, nebo se cítit polichocená?
Konečně, když kolem třetí hodiny dav prořídnul a zbylo jen pár osamělých strávníků, se rozezvonil zvonek nade dveřmi a dovnitř vešel Owen.
Měl na sobě na míru šitý oblek v námořnické modři, podobný, jaký by se našel ve skříni každého zámožného ashladského obchodníka a přes něj dlouhý vlněný kabát. Jenomže na Owenově širokých ramenou se drahá látka obzvlášť vyjímala a ani její silná vrstva nedokázala zakrýt pevné svaly a vypracované tělo. Vyzařovalo z něj nebezpečí a síla jako světlo z jasně hořící svíce. Tmavě modrá barva zvýrazňovala jeho světlou kůži, i když zrovna teď měl tváře zčervenalé mrazem. Můj pohled se zdržel na jeho ostrých rysech – jizvě na bradě, lehce křivém nose a intenzivní fialkové barvě jeho očí. To všechno z pohledu na něj dělalo cokoliv od sexy až po dech beroucí.
Naše pohledy se setkaly a ve vzduchu mezi námi to začalo jiskřit. Vášní. Touhou. Potřebou. Žádostivostí.
Po chvíli mu rty zvlnil hravý úsměv a mě zalilo teplo a srdce mi poskočilo. Owen mi odpustil moje malé dobrodružství u Mab. Obvykle se na mě takhle nedíval – ne s takovou intenzitou, ne s takovou nadějí. To vědomí uvolnilo napětí, které jsem do teď cítila, aniž bych si toho byla vědomá.
Vypadalo to, že Finn tady nebyl jediný, kdo v tom byl až po uši.
Včera, zatímco se Bria sprchovala, jsem Owenovi zavolala a řekla mu o všem, co se stalo – o schůzce v Nothern Aggression, Lincolnu Jenkisovi a je ho zradě, lovcích odměn. Owen měl pro mou situaci pochopení, ostatně jako vždycky. Takové štěstí jsem zatím ještě nikdy neměla, ale věděla jsem, že za něj musím být vděčná. Za muže, který se dokázal vyrovnat s mým alternativním způsobem života a nezvyklou kariérou.
Jen jsem si přála, abych mu to dokázala říct – všechno.
Jenomže pokaždé, když jsem se mu chtěla pokusit říct, jak moc jsem do něj blázen, se do toho něco připletlo. Jako odměna vypsaná na Briinu hlavu. Moje návraty domů v roli Pavouka s rukama od krve. Nebo jen moje zmatené pocity a skutečnost, že zatímco jsem byla neskutečně dobrá, co se týče zabíjení lidí, nebyla jsem schopná pustit si někoho k tělu, pokud součástí toho nebyly moje nože.
Owen nepřišel sám. Do dveří se za ním hrnul Finn v podobném obleku a kabátě, který se zjevně v obchodnickém brnění cítil mnohem líp.
Došli k pultu a usadili se na dvou stoličkách hned u pokladny. Owen se naklonil a lehce mě políbil. Byl to hravý a letmý polibek, takový jaké si milenci často dávají, ale i ten lehký dotyk ve mně vyvolával hříšné a prostopášné myšlenky, jako říct servírkám, že mají na zbytek dne volno, nechat Sophii zavřít restauraci tak na hodinku a půl, po kterou bychom s Owenem vzadu zkoušeli odolnost vybavení. Mmm.
Owenovi muselo dojít, jakým směrem se ubírají moje myšlenky, protože se mu rozšířil úsměv a mrknul na mě.
Finn nadzvedl obočí. „Mám vás dva nechat o samotě?“
„Možná,“ zamumlala jsem překvapená reakcí, kterou ve mně vyvolal jen Owenův příchod do restaurace. „Jenomže to stejně neuděláš, takže nemá smysl se na to ptát.“
Finn vyjádřil svoje rozhořčení a já jsem protočila panenky. Owen se jen smál stejně jako Sophia, která v kuchyni trhala salátové listy do sendvičů.
„A co tady vůbec děláte vy dva spolu?“ zeptala jsem se. „Nebo se radši nemám ptát?“
Finn se samolibě usmál. „Owen se rozhodl udělat nějaké obchody prostřednictvím naší banky, a nechal mě, abych na to osobně dohlédnul.“
Podívala jsem se na Owena. „Je ti jasné, že Finn udělá všechno proto, aby tě oškubal?“
„Samozřejmě, ale taky se vynasnaží ze všech sil, aby jeho peníze šly z účtu stejného muže, kterého míním obrat já.“
Finn nasadil přehnaně ublížený výraz, ale zároveň se tomu s Owenem smál. Oba si objednali a já se Sophií jsme jim šly připravit jídlo, zatímco se z restaurace ostatní hosté pomalu vytráceli.
Finn si objednal burger se sýrem, rajčetem, salátem, červenou cibulí a plátkem sýra, hovězí nudličky s hranolky a trojitý čokoládový koktejl a Owen se rozhodl pro sendvič s grilovaným masem, coleslaw, pečené fazole a misku těstovinového salátu.
Zatímco jedli, postarala jsem se o ostatní zákazníky, připravila jsem jídlo, doplnila pití a ubrousky. Když jsem si byla jistá, že je o všechno postaráno, kývla jsem hlavou na Sophii, aby si udělala přestávku. Trpaslice zmizela za dveřmi do kuchyně a připojila se k servírkám, které tam měly pauzu na vlastní oběd.
Usadila jsem se na své obvyklé místo za pokladnou a naproti mně Owen s Finnem dojídali své obědy.
„Takže,“ zeptala jsem se ledabyle a opřela se lokty o pult. „Proč jste vy dva tady? Hádám, že jen kvůli jídlu, i když je skvělé, to určitě není.“
Oba ztuhli s vidličkami na půl cestě k ústům a vyměnili si provinilé pohledy, které mě jen utvrdily v mém podezření. Finn si vzdychl a odsunul na půl snězený burger.
„Vlastně,“ řekl opatrně a vyhnul se mi pohledem, „se objevily nějaké novinky ohledně Mab.“
„A konkrétně?“
Finn si znovu vzdychl. „Dnes večer půjde ven.“
To mě překvapilo. „Proč by to k čertu dělala? Neměla by se schovávat za zavřenými dveřmi a přemýšlet kam se vytratit, když uvážíme, jak blízko jsem se k ní dostala?“
Finn pokrčil rameny. „Společenská smetánka na nikoho nečeká. Ani na Mab. Večer se koná velká akce a ten večírek je zjevně na Mabiinu počest. Nemůže se tomu dost dobře vyhnout, i když ví, že po ní pase nájemný vrah. Kdyby se tam dnes večer neukázala, ztratila by tvář. Ublížilo by jí to víc, než možnost, že po ní dnes večer znovu půjdeš.“
Přikývla jsem. Mab sice měla pod palcem ashlandské kriminální živly, ale bylo jich tolik, že někteří z nich by určitě nezaváhali, kdyby se jim naskytla šance srazit Mab z jejího trůnu – třeba Phillip Kincaid, vlastník plovoucího kasina Delta Queen. Koncaid a jemu podobní kroužili kolem Mab jako hladoví žraloci od chvíle, kdy jsem pomohla Roslyn zabít Elliota Slatera, Mabiina hlavního vymahače, kterého od té doby nikdo nenahradil. Finn se dokonce doslechl, že Kincaid dokonce převzal některé Mabiiny aktivity v oblasti hazardních her, což by si nedovolil, kdybych ji nerozptylovala.
„Navíc,“ pokračoval Finn, „je tahle akce naplánovaná už celé týdny, mluvilo se o ní už před Vánoci a tvým malým dobrodružstvím s LaFleur.“
„Možná to měla naplánované,“ řekla jsem, „ale nemyslíš, že je náramně příhodné, že se chystá vystrčit hlavu z písku právě teď? Zrovna v tuhle chvíli? Zvlášť když ti její nájemní poskoci zatím s ničím extra nepřišli?“
Finn znovu pokrčil rameny. „Taky mě to napadlo, ale chtěla jsi vědět, když se bude kolem Mab něco dít. Jsem jen posel.“
Přejela jsem pohledem mezi ním a Owenem. „A napřed jsi to řekl Owenovi, že ano?“
Finn měl aspoň tolik studu, aby sebou trhnul. „Promiň, Gin, ale ani jeden z nás nechce, aby se ti něco stalo, Takže jsme se s Owenem dohodli, že tě budeme chránit před tebou samou.“
„A to jak?“
Moje slova byla ostřejší a studenější než dva palce dlouhé rampouchy visící pod barevným neonem Pork Pit, ale na ty dva to nemělo žádný účinek. Naopak, můj nevlastní bratr a můj milenec mi opláceli můj chladný pohled s pevným odhodláním.
Nevěděla jsem, jestli se mám cítit naštvaná nebo dotčená. Stejně jako jsem chtěla vlastnoručně odklidit Mab z cesty, tak jsem chtěla také udržet v bezpečí každého, na kom mi záleželo. Ale i přesto bylo hezké vědět, že mi někdo chce krýt záda stejně, jako to dělal Fletcher, dokud byl naživu.
Takže jsem si povzdechla a kývnutím jsem jim naznačila, že si jejich zájmu cením, přestože si myslím, že to není potřeba. Oba mi kývnutí vrátili a napětí mezi námi se uvolnilo.
„Budu potřebovat detaily,“ řekla jsem Finnovi. „Kde ten večírek je a jak se na něj dostanu?“
Finn dojedl svůj oběd, odstrčil tác a otřel si ruce ubrouskem. „To je na tom právě to divné, vypadá to strašně snadno. Mab a pár stovek dalších snobů budou v Country Clubu U Pěti dubů a bude to maškarní bál. Začíná to v osm. Bylo mi řečeno, že Mab se ukáže kolem deváté. A tohle se ti bude Gin líbit. Víš, jakou bude mít masku?“
„Nemám nejmenší tušení. Satanova milenka, nejspíš.“
Finn na mě hleděl. „Pavouk.“
Zamrkala jsem a napadlo mě, jestli jsem slyšela dobře, nebo to byl jenom vtip, ale Finnův pohled zůstal klidný.
„Snažíš se mi říct,“ řekla jsem pomalu, „že Mab půjde na maškarní za nájemného vraha?“
Finn přikývnul. „Aspoň jsem to tak slyšel.“
„A slyšel jsi taky, jak přesně její kostým vypadá?“
Pokrčil rameny. „Podle toho, co jsem slyšel, Mabiina interpretace zahrnuje těsně obtaženou rudou kůži a nože. My samozřejmě víme, že dáváš přednost černé, protože na ní nejsou vidět skvrny od krve, ale Mab má vlastní představu.“
Naplnil mě chladný vztek nad její drzostí, že si troufala mě takhle provokovat potom, co jsem zabila tolik jejích poskoků a skoro i ji. Jenomže Mab nedělala nic, co bych předtím já nedělala jí. Prostě se mi jen pokoušela dostat pod kůži stejně jako já jí.
Takže jsem vztek potlačila a začala o všem přemýšlet. Za prvé, Mab pozvala do Ashlandu bandu lovců odměn, aby se mě pokusili najít. A teď, jen chvíli potom, co jsem ji skoro zabila, co jsem téměř ukončila její mizernou existenci, se plánuje objevit na veřejnosti převlečená za mě.
„Musí to být past.“ Řekla jsem. „Jiné vysvětlení mě nenapadá.“
Owen se zarazil. „Co tím myslíš?“
Podívala jsem se na něho. „Mab právě teď nemá žádný důvod opustit bezpečí svého domova, ne když si na špinavou práci najala tolik lovců odměn. A proč by se chtěla oblékat jako já? Jedině proto, že chce, abych věděla, že se objeví na veřejnosti. Kostýmem mě chce jen vyprovokovat, chce mít jistotu, že se tam objevím. Ty drby o tom, že tam bude a co bude mít na sobě, nejspíš vypustila sama.“
Finnovi se stáhl obličej v obavách. „Toho se taky bojím – že to není nic jiného než promyšlená past. Ale chtěla jsi vědět, k čemu se Mab chystá, tak tady to máš.“
Rozhostilo se mezi námi ticho. Owen odsunul svůj tác, jako by ho přešla chuť. Neměla jsem mu to za zlé. Dělalo se mi z toho všeho taky špatně, jen jinak.
„No,“ promluvila jsem po chvíli, „jestli mě chce Mab provokovat svým kostýmem, měla bych tam být, abych to viděla na vlastní oči. Co říkáte?“
Finn si povzdechl. „Ani na to nemysli, Gin. V klubu bude celá její ochranka a pravděpodobně i část těch lovců odměn. Dostat se k jejímu domu muselo být hodně těžké a to ani nevěděli, že se o to pokusíš. Ale Country Club? Musí ti být jasné, že to pro tebe bude velké pokušení.“
Pokrčila jsem rameny. „Tak mi najdi cestu. Vždycky se ti to zatím podařilo.“
„Půjdu s tebou.“ skočil mi do řeči Owen.
Tentokrát jsem si vzdychla. „Owene -“
„Ne,“ řekl s pohledem upřeným do mých očí – a jeho výraz byl stejně tvrdý a odhodlaný jako můj před chvílí. „Nenechám tě tam jít samotnou, Gin. Slíbila jsi mi, že až se příště rozhodneš, podniknou něco proti Mab, budeš sebou mít někoho jako zálohu. Hlásím se jako dobrovolník a je mi jedno, jak nebezpečné by to mohlo být.“
Otevřela jsem ústa, abych protestovala, ale nenechal mě promluvit.
„A kromě toho, podívej se na to i z druhé stránky, vyrazíme si spolu na maškarní. Vždyť jsme přece pár, nebo ne? Tohle páry obvykle dělají. Stejně potřebuješ vysvětlení pro svou přítomnost. Tak tam prostě pojď jako můj doprovod. Možná se pletu, ale jméno Gin Blanco na seznamu hostů není.“
Chtěla jsem se s ním hádat – ale nešlo to. Měl pravdu. Sama bych byla moc na ráně. S Owenem po boku budu mít přinejmenším šanci se dostat k Mab o něco blíž, i když to celé bude past.
Takže jsem to zkusila jinak. „Nemusíš to dělat, Owene.“ řekla jsem tiše, „není potřeba, aby na tebe padlo podezření, kdyby se něco pokazilo. Mysli na Evu. Mysli na to, jak by byla nešťastná, kdyby se ti něco stalo.“
Owenova tvář potemněla. „Myslím taky na rodiče, jak nám Mab zapálila dům a oni zemřeli stejně, jako to bylo s tvou rodinou, Gin. Myslím na to od té noci, co jsme se s Evou ocitli na ulici, promrzlí a hladoví. S Evou už jsem o tom mluvil a souhlasí se mnou. Jdu tam s tebou, ať se ti to líbí nebo ne.“
V tu chvíli jsem bez jakýchkoliv pochybností věděla, že Owena miluju – každým kouskem svého černého, křehkého, zlomeného srdce. Z toho vědomí se mi zatočila hlava, až jsem se musela chytit pultu, abych nespadla ze židle.
Owenovi se stočili koutky rtů nahoru do úsměvu. „Kromě toho,“ zabručel, aniž by si všimnul mé rekce na jeho slova, „budeš mít příležitost vzít si na sebe nějaký hezký sexy kostým, který z tebe později s největší radostí strhám.“
Žhavý příslib v jeho očích ze mě dokázal vyrazit poslední zbytky dechu, které mi ještě zůstaly. Neznělo to špatně. Záleželo to samozřejmě na tom, jestli se dokážu dostat přes Mabiinu ochranku a zahnat ji někam do kouta, A taky na tom, jestli dokážu přežít její magický útok. A asi na dalším tuctu věcí, které se mohly obrátit proti mně.
Ale Owenova neochvějná důvěra, kterou ve mně měl, se přenesla i na mě. Dokážu to. Musím to dokázat. Musím Mab zabít. Kvůli sobě, Brie, Owenovi a všem dalším, na kterých mi záleželo a všem, kterým kdy Mab ublížila.
„Dobře,“ vzdala jsem to. „Večer máme rande. Ale jestli se něco pokazí, okamžitě odtamtud zmizíš – okamžitě, bez ohledu na to, v jakém nebezpečí budu. Rozumíš?“
Po chvíli Owen přikývnul.
„A co se týče tebe,“ ukázala jsem prstem na Finna. „Ty zůstaneš ve Fletcherově domě s Briou. Jen pro případ, že by se tam náhodou ukázali nějací lovci odměn.“
Že se mnou půjde na ples Owen, už bylo samo o sobě dost špatné. Nechtěla jsem, aby se v první linii ocitl i Finn. Nechtěla jsem, aby se cokoliv stalo nikomu z nich, jenomže už jsem selhala ve Fletcherově případě. Nechtěla jsem, aby Finn musel čelit stejnému osudu, jako jeho otec.
Finn se na mě potěšeně ušklíbnul. „Dohlédnu na sladkou Briu s největším potěšením.“
Chlípný tón jeho hlasu mě přiměl k dalšímu povzdechu. „Doufám, že vy dva udržíte ruce jeden od druhého. Přinejmenším do té doby, než bude Mab z cesty.“
„To bude těžké.“ namítnul Finn. „Zvlášť když uvážíš, jak moc je do mě tvoje sestra zblázněná.“
Odfrkla jsem si. „Máš na mysli, s jakým potěšením ti vždycky smaže z obličeje ten samolibý výraz.“
„Každá žena, s kterou jsem zatím měl tu čest, se přes tuhle fázi musí přenést. Ale u většiny to netrvá dlouho.“ Zahnal moje obavy arogantním máchnutím ruky.
Zavrtěla jsem hlavou. Owen se zasmál, ale byl to nucený smích, stejně jako ten můj. Všichni tři jsme věděli, že se Pavouk vydává na zatím nejnebezpečnější misi – zabít Mab v místnosti plné lidí a pak se odsud ještě dostat. Nebyla jsem si jistá, jestli něco z toho dokážu – ale přinejmenším se o to pokusím.

A ke své smůle to nejspíš nepřežiju.

14 komentářů:

  1. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!💜💜💜

    OdpovědětVymazat
  2. děkuji moc :) Owena zbožňuju.. jsem moc ráda, že ho našla :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. Super !!! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky !!!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  8. děkuju za úžasnou kapitolku :-)

    OdpovědětVymazat