úterý 28. března 2017

Měničem šťastně až do smrti - 9. kapitola



Macy a David přijeli s pečivem a kávou a všichni se k nim přidali u piknikových stolů u domů.
„Můžete za snídani poděkovat Davidovi,“ řekla Macy s velkým úsměvem.
„Jsi princem mezi muži,“ řekla Dakota Davidovi, když se posadili u stolu. David si sedl mezi ni a Macy, děti se usadily a Naomi se svalila naproti nim.

„Jak to jde?“ řekla Macy. „Velký zlý vlk tě ještě nesnědl?“
Naomi se zadusila kávou a ta se před ní rozprskla.
Dakota ji pod stolem kopla. Dívala se na Macy se zúženýma očima. „Nevím, o čem to mluvíš.“
„Vsadím se, že když toto řekla, lže,“ pípla Sailor. „Dospělý toto říkají, když lžou.“
„Je chytrá,“ řekla Naomi obdivně a Sailor ji obdařila pousmáním.
„Nechtěla bys nějaké extra domácí práce? To platí i pro tebe, Naomi.“ Dakota strčila kus pečiva Sailor do pusy, když se pokusila odpovědět.
„No, ve vší upřímnosti to vypadá, že mezi tebou a Milesem něco je,“ řekla Naomi a otřela si tvář ubrouskem.
„Je upřímnost opravdu tou nejlepší politikou?“ přemýšlela Dakota. „Myslím, že ne vždy. A mezi námi nic není.“
Macy potlačila úsměv. „Slyšela jsem od vinné révy, že o tobě nepřestává mluvit.“
„Ne? Co říká?“ vyhrkla Dakota dřív, než se dokázala zastavit.
„Většinou si na tebe stěžuje a říká, že jsi tvrdohlavá a nesnesitelná a nemožná,“ řekla Macy.
„Ale hlavní je, že o tobě mluví. Zřejmě to u jiných žen nedělá. Obvykle má problém si vzpomenout na jejich jméno. Nebo to aspoň předstírá. To jsem slyšela. Že ano, Davide? Davide, jsi v pořádku?“
David se začal na místě náhle vrtět a tvář mu zrudla. Přitiskl si ruku na spánek.
„Bolí mě hlava,“ zasténal.
„Podívejme, někdo tě nemá rád,“ řekla Naomi a ukázala. Miles šel po mýtině směrem k nim a zíral přímo na Davida. Žárlil opravdu na Davida jen proto, že vedle něj seděla? Nemohl žárlit.
Ale viditelně promítal hněv a dominanci na Davida, pro něj pro chudáka to muselo být šíleně nepohodlné, takže Dakota vyskočila na nohy.
„Prostě se půjdu podívat, co chce. A Naomi, sklapni,“ řekla.
„Co? Nic jsem neřekla.“
„Ale myslela jsi!“ zavolala na ni přes rameno Dakota a spěchala k němu.
Voněl čistě mužským pižmem a lesem. Jako obvykle měl džíny a tričko, které mu tvarovalo bicepsy. Stál tam s rukama v kapsách a obdařil ji jedním ze svých, šaty sundávající zazubení, které ji ani v nejmenším neoklamalo.
„Zdá se, že máš ty děcka pod kontrolou. Nepokusily se nic ukrást od té doby, co jsi tady. Jsem ohromen,“ řekl Miles a s obdivem přikývl.
„Zdála ses jako měkká a zhýčkaná. Nemyslel jsem si, že to máš v sobě.“
Dakota si odfrkla. „Vypadá to, žes dnes ještě nikoho nezabil. Zdál ses trochu divoký a šílený. Nemyslela jsem si, že to v sobě máš.“
„Den je pořád mladý. Taky sis myslela, že to byla urážka, ale nebyla. V každém případě jsem ti přišel formálně ukázat pozemek smečky. Ať se ti nezvětší ego – je to jen standardní protokol Alfy Prime.“ Ale mrkl na ni, když to říkal.
Nenabídl, že to ukáže Naomi, Macy nebo Davidovi, pomyslela si Dakota, když ho následovala.
Pozemek byl obrovský, krásný a velmi divoký. Na okrajích byly zalesněné svahy, které se táhly až k úpatí hor a ty až k neuvěřitelně modré obloze. Cáry mraků lpěly na vrcholcích. Stezky byly vytlačeny do podrostu a mizely v listnaté husté tmě.
Domy byly sem a tam, některé na půl postavené. Dakotu nepřekvapilo, že si hodně měničů vybralo žít mimo město. Nová smečka a nové teritorium mělo tendenci přitahovat divné a samotářské lidi, kteří si rádi s ostatními nehráli. Miles by musel být silný, aby je dal všechny dohromady.
Bludné balvany byly různě umístěné mezi prohlubněmi kopců, jak před tisíci lety ustoupil ledovec.
Miles a Dakota obešli po hlavu vysokou skalku pokrytou smaragdově zeleným mechem, pak šli po štěrkové cestě, která se stáčela k hlavní silnici do města. Tady se páry a rodiny a víc socializovaní měniči scházeli kvůli kamarádství a společnosti.
Hodně ze členů smečky bylo ve městě a pracovalo na budovách. Dodělávali domy, které budou obsazeny novými přijíždějícími, nebo uklízeli cesty. Vzadu na pozemku byla zahrada s kurníkem a několika tucty slepic.
Starali se o ně kuchař smečky Kace a jeho životní družka Hazel, která měla čerstvě vypadající značku na krku. Zdá se, že se tu zřejmě potkali.
Hazelin žaludek byl jemně zaoblený a usmála se, když spatřila Dakotu.
„Bude to první, Granite Flatské dítě,“ řekla.
„Ať je tvé štěně zdravé a divoké,“ řekla Dakota a přednášela typickou vlčí gratulaci.
Po obchůzce zahrady ji Miles vedl k čistému, tekoucímu potoku k zadní části pozemku.
Dolů po proudu bylo pár nahých členů smečky stříkající vodu na dvě ženy, se kterými byla v autobuse.
Miles ukázal k padlému kmenu stromu porostlému hustým zeleným mechem.
„Posaď se,“ řekl a usadili se. Byl k ní tak blízko, že z něj cítila téct energii. Bylo v ní napětí, které leželo pod jeho vtipkujícím zevnějškem.
Proč to dokázala cítit? Byla až moc naladěna na přítomnost tohoto muže… jako by byl její životní druh.
Alfa Prime si většinou ukrýval emoce, pokud je nechtěl využít k boji… nebo svádění. Ale když byl Alfa Prime svázán se svou družkou, sdílel s ní volně pocity. Byla to instinktivní věc – družce Alfa Prime naprosto věřil.
Ale možná to tu chodilo jinak, pomyslela si stísněně.
Miles zíral do dáli, nic neříkal. Zjistila, že se mu otevírá, natahuje se a uklidňuje v něm proudící energii.
Prolíbala se s jeho napětím a vstřebávala ji. Kousek po kousku, jak v tichu seděli, cítila, jak stres opouští jeho tělo a mračící linie jsou trošku vyhlazeny.
Bylo to až moc dobré, příliš správné. To nevydrží. I když se trochu uvolnil, pořád cítila stěny, které si kolem emocí vybudoval, tvrdé a kamenné a neproniknutelné.
Poposedla a odkašlala si.
„Takže. Nad čím v posledních dnech přemýšlíš?“ řekla.
„Přemýšlel jsem. Proč jsi souhlasila, že sem přijedeš?“ zeptal se jí Miles.
„Chci říct, že vím, že sis doslova vytáhla krátkou slánku, ale mohla jsi utéct. Ukrýt se.“
Což přesně Jamie Robertsová udělala. Dakota chápala, že nechtěla jít do směšné výzvy smrti, hlavně když měla bránit „čest“ někoho, jako byl lůzr Shaun. Nicméně poslat sem Dakotu na smrt bylo dost nízké.
Ne, že by to mohla Milesovi říct.
Myslela si, že Dakota prostě vyhrkne pravdu a přizná, kým opravdu byla, takže ji Miles nezabije? Nebo se prostě jen bála? Myslela si, že Miles zabije Dakotu bez toho, aniž by s ní mluvil?
To se Dakota nikdy nedozví. Jamie byla dávno pryč.
„Jen jsem chtěla vědět, co se tu se Shaunem opravdu stalo,“ řekla nakonec.
„A pak jsou tu ty děti.“
„Ano. Drazí malí andílci, že?“
Zírala na něj. „Děláš si srandu, že ano?“
„Samozřejmě, že si dělám srandu. Je to banda malých spratků. I když se teď zdá, že jsou o trochu snesitelnější, když jsou s tebou a tvou kamarádkou.“
Pohlédla na nahé měniče v řece. Dali se do dvojic a byli spojeni ve vášnivých obětích. Pocítila uvnitř sebe hlubokou touhu.
Stoupla si a Miles taky.
„Když už o ní mluvíme, je tu hranice mučení, kterou na ni můžu hodit. Měla bych jí jít ulevit od povinností.“
Věnoval jí rošťácký úsměv. „No, kdykoli budeš připravená, víš, kde bydlím.“
Zvedla obočí.
„Takže tvůj způsob, abys nenašel ženu, která chce opravdový vztah, je ji urážet?“
Vypadal zaraženě. Určitě mu nikdo za jeho chování nevynadal.
„Jak jsem tě urazil?“
„Tím, že jsi dal jasně najevo, že nechceš nic víc než jen rychlovku v seně.“
„No, přiznejme si, Jamie, že nejsem přesně materiál na životního druha.“
A já nejsem Jamie.
Rozhlédla se. „Udělal jsi tu pořádek z chaosu. No, aspoň organizovanější chaos. Vytvořil jsi pro měniče bezpečné nebe, kam se mohou kdykoli obrátit. Máš respekt členů své smečky a měničů každého druhu. Dokonce jsi ukázal milost, i když jsi mohl přitvrdit. Možná bys byl lepší životní druh, než si myslíš. A ne, já se k tomu nehlásím.“
„Ale já tě přitahuju.“
Čekal, že to popře, ale nemohla. „A? Každou ženu přitahuješ, Milesi. Je to prostě biologie.“
„Ehm… fajn.“ Teď vypadal naprosto zmateně.
„Takže. To, co jsem se snažil říct, a zřejmě ne dobře, že jsem dnes večer volný.“
„A? Co přesně ode mě chceš?“
Vypadal, že je mu nepříjemně. Dobře.
„No, víš…“ řekl.
„Ne, nevím. Řekni mi to. Co přesně ode mě chceš?“
Při tom se uklidnil a rty se mu zkroutily do pomalého, svůdného úsměvu.
„Měl bych začít na začátku a ukončit to tím, jak se vedle mě ráno vzbudíš?“
„Ne, Milesi, vím, jak sex probíhá, moc díky.“
„Ne přesně. Nezažila jsi ho se mnou.“ V jeho očích byla zář a ona nepochybovala, že má pravdu – že sex s ním by byl úžasný a ohromující. Ale to nebylo dost – vůbec ne dost.
„To, co žádám,“ řekla a usmála se skrz sevřené zuby, „je, abys mi vyhláskoval, co ode mě chceš. Předpokládám, že to bude jednonoční dostaveníčko a pak ráno odejdu. A přísahám Bohu, že jestli teď uděláš nějaký vtípek na to, jak mi nejdřív uděláš snídani, praštím tě do tváře a do pekla s následky.“
Milesovi spadla brada.
„A pak po naší „žádné závazky“ jedné noci předpokládám, že u dveří mého domu budeš předvádět další den k mému skvělému pohledu své další dobytí. Pravidelně.“
„No, ne, já… to bych neudělal.“ Milesovi zrudla tvář. „A už jsem ani dlouho nerandil. Jsou to měsíce, co jsem si do domu přivedl ženu.“
„Takže chceš potom se mnou monogamii?“
Vypadal, že je naprosto bezradný. Cítila v něm střetávající se emoce, touhu se strachem a ducha trama z minulosti, které bylo hluboce pohřbeno.
„Jamie, nejsem chlap na vztahy. Prostě na to nejsem stavěný. A tohle…“ ukázal na zem smečky, na měniče v řece a území, které šlo vidět mezi stromy.
„Tohle je má zodpovědnost. Tohle celé teritorium. Pokud ve své povinnosti selžu, neublíží to jen mé smečce. Celá oblast padne anarchií a bude trpět plno nevinných měničů.“
Protočila oči. „To je výmluva a pěkně hloupá. Hodně Alfa Primů mají družky a štěňata. Něco ti řeknu, Milesi. Tvoje neustálé, pojďme na to, dali jasně najevo, že ode mě chceš sex, a pak bys chtěl, abych tiše odešla, ale o to nemám zájem, takže toho nech.“
„Říkáš vždycky to, co si myslíš?“ vyhrkl Miles.
Usmála se a zamrkala na něj.
„Ano. Pořád. No, pokud nespím. Ale stejně mi říkali, že mluvím i ze spánku.“
„Samozřejmě, že jo.“ Teď tu nešikovně stál, nevěděl, co dál. Pochybovala, že se někdy vůbec v takovéto pozici ocitl. Nakonec se zamračil a řekl: „Ty ženy, se kterými jsem v minulosti randil, si vůbec nestěžovaly.“
„To proto, že jsi jim dal naprosto jasně najevo, co hledáš, a pokud řekly ano, pak věděly, na co jsou,“ řekla chladně.
„Chápu.“ Vypadal, jako by kousl do něčeho kyselého.
Dakota se otočila k odchodu, pak se ohlédla na Milese.
„Budu pracovat tam, kde jsi mě přiřadil. Budu se k tobě chovat s respektem, který ti náleží. Jinak se ty ke mně chovej se základním respektem a drž se ode mě dál. A pokud se rozhodneš, že hledáš družku spíš než postelovou družku, navrhuju, aby ses k té ženě tak i choval.“ Odkráčela do lesa bez ohlédnutí.
* * *
Miles vylítl z lesa, čímž vylekal Anderse a Baldwina.
„Můžeme pro tebe něco udělat?“ zeptal se ho Anders.
„Je to s ní k vzteku! Kvůli ní mi exploduje hlava!“
„Takže… chceš, abychom je vystěhovali z pozemku?“ zeptal se Baldwin váhavě.
„Samozřejmě, že ne,“ řekl Anders.
„No tak, viděl jsi, že by ho žena někdy tak ovlivňovala?“
Miles zafixoval Anderse smrtícím pohledem.
„Než budeš takto mluvit o vůdci, pamatuj, že stojí přímo tady, a je sakra nasraný.“
Anders uctivě sklopil zrak, pak znovu vzhlédl a krátce se setkal s Milesovýma očima. „Pane, můžu nabídnout radu?“
„Pokud to má cokoli společného s tou ženou, ne. Pokud chceš, aby ti zůstala hlava.“
Miles odrázoval pryč, mířil k hromadě dříví u domu.
Jak šel, nemohl si pomoct, ale v hlavě s emu odrážela její slova.
Z chaosu jsi vytvořil pořádek… Dokonce jsi ukázal milost, když jsi mohl přitvrdit…
Nikdy se nezastavil, aby se poplácal po rameni za to. Prostě udělal práci, co musela být udělaná. Nelíbilo se mu vidět slabší měniče zneužívané a zakročil, aby se ujistil, že se to nestane.
Z nějakého důvodu skutečnost, jak o něm Jamie smýšlela – aspoň jako o vůdci – uvolnil uzel napětí, který v něm byl pořád stočený. Aspoň trošku.
Neslyšel slova „velmi dobře“ už od… no, co jeho rodiče zemřeli, když mu bylo dvanáct.
Milesův otec byl milý a podporující a milující… a ne dost silný, aby udržel smečku před výzvou. Většina z nich byla zničena sousední smečkou a jeho matka se radši zabila, než aby byla zajatcem a byla sdílena mezi vítězi.
Miles a Anders se ty dny skryli v lesích, dokud se neobjevil strýc Jarrod.
Jarrod přišel pro pomstu a smetl všechny muže, ženy a mláďata ve smečce vítězů.
Když Miles prosil o milost pro štěňata, zbil ho strýc do bezvědomí a zlámal mu většinu kostí v těle.
Přesto nikdo nevyzval Jarroda. Miles to za ta léta pochopil. Metody strýce byly brutální, ale fungovaly.
Slabost se rovnala smrti. Smrt pro něj a co víc, pro členy smečky, kteří následovali Milese přes polovinu státu, a všechny smečky, které se k němu přidaly. Miles nikdo nedovolil, aby na to zapomněl.
A přesto… pohlédl přes mýtinu na Jamie, která teď stála před domem, trhala sedmikrásky a dělala věneček. Pokusila se ho dát na hlavu Sarah, ale ta se sklonila a setřepala ji, takže ji dala na Maryinu a malá holčička běhala kolem a mávala vzrušeně rukama.
Mohl ji usídlit kdekoli na pozemku, ale vybral ten dům, protože byl nejblíž k jeho. Uvidí ji pokaždé, když projde předními dveřmi.
Byla to chyba? Jen mu kalila hlavu a dělala binec v emocích v době, kdy křehký mír, za který bojoval, byl v ohrožení při zvedajícím se přílivu špatných měničů. Musel se zaměřit na jednu věc: ochranu říše.
Ale kvůli pohledu na ni se usmíval a ten těžký naklad na jeho ramenou byl o trochu lehčí.
Ne, nebyla to chyba.


33 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  2. Dekuji za dalsi uzasnou kapitolku 🌸🌸🌸

    OdpovědětVymazat
  3. ďakujem za opäť krásne pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc pěkné :-). Děkuji za další kapitolu. HankaP

    OdpovědětVymazat
  5. Veľmi pekne ďakujem za super kapitolku

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za další kapitolu. Věra

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za další kapitolku. Pěkně mu to dala rozhodně má o čem přemýšlet moc se těším co bude dál a kdy zjistí že ona není Jamie.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekci !!

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem pekne za kapitolu a som zvedavá kedy vyjde pravda na javo...

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za ďalšiu kapitolu :!

    OdpovědětVymazat
  12. Ahoj,moc díky za další perfektní kapitola už se těším na novou Mirka

    OdpovědětVymazat
  13. no vidieť, že Dakota pekne pomotala Milesovi hlavičku a už sa teším ako jej bude nadbiehať :o))) dík za super preklad a už sa neviem dočkať pokračovania :o))

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  15. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  16. Vdaka za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  17. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  18. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  19. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat