úterý 21. března 2017

Měničem šťastně až do smrti - 7. kapitola


O pár hodin později vcházely Naomi, Dakota a Macy do větrem ošlehané chatrče, kde Shaun zůstával, než předčasně zemřel. Byla půl míle od centra; cesta nebyla tak špatná.

Naomi s Dakotou spojily peníze, aby koupily trochu jídla a Macy šla s nimi, protože neměla pár hodin co dělat. Byla přijata do smečky liščích měničů a vzala práci jako barmanka v baru, až večer se začínala zaučovat.
Dakota trhnutím otevřela zborcené dveře a opatrně procházely chatrčí, kde děti zůstávaly na vlastní pěst po strýcově smrti.
„Páni, tohle místo je určitě velmi… ehm…“ Dakota se pokoušel najít správné slovo. Na každé straně dveří byla hromada odpadků a prázdných lahví, lednička byla prázdná a špinavá a jedna holá žárovka ze stropu zlověstně blikala. Přední dveře se na pantech zhroutily. Jedna místnost sloužila jako kuchyň a obývák a další jako ložnice, gauč byl na rozložení a trčely z něj pružiny.
„Špinavé?“ řekla Macy nápomocně.
„Spíš, že při prvním pořádném větru spadne?“ dodala Naomi, když otočila kohoutkem v malém, promáčknutém dřezu. Vytekla rezavá voda a ona nakrčila nos.
„Chtěla jsem říct rustikální nebo něco podobného.“ Dakota se zašklebila a začala dávat odpadky do pytlů, které s Naomi vzaly. Taky vzaly věci na guláš a Sofia, ta servírka, jim dala nějaké nádobí z restaurace, které nepoužívali.
„Ano, hezký pokus. Rustikální, určitě, to by šlo.“ Macy zvedla jedno upravené rudé obočí.
„Musíme připravit jídlo, než se ukážou mláďata. Začni vařit. Uklidím ten bordel,“ řekla Naomi.
„Vařit,“ řekla Dakota pomalu. „Ehm, já to vlastně nikdy nedělala. Vždycky pro mě někdo vařil.“
Obě se k ní otočily a zíraly na ni.
„Protože pokaždé, když jsem to zkusila, bylo to ta hrozné, že jsem to zkazila,“ vysvětlovala rychle Dakota.
„Takže jsem dělala jiné věci pro smečku. Jako, ehm, umývání.“ To nebyla tak docela lež. Několikrát se pokusila vařit a ono to pak začalo hořet. Potom otcův šéf vždycky tvrdil, že byla trouba pokažená, když přišla do kuchyně, pochopila a už to nedělala.
„Fajn, ty uklízíš a já vařím,“ řekla Naomi.
„Miluju vaření! Je to jediná věc, ve které jsme dobrá, opravdu.“
Dakota popadla drátěnku a drhla špinavý pult.
„Víš, že na to musíš dát prvně vodu, že jo?“ zeptala se Macy a zvedla obočí.
„Já hloupá. Kde mám dneska hlavu?“ spěchala Dakota ke dřezu a namočila drátěnku. Sakra, tohle dospívání bylo těžší, než se čekalo.
„Chápu tě,“ zašeptala Macy.
Dakota ucítila, jak se jí srdce zadrhlo. „Jo?“
„Jasně. Předstíráš, že jsi někdo jiný. Na útěku před spravedlností, že?“
„No, ehm…“
Macy pokrčila rameny.
„Žádný problém. Já možná prorazila chlapovi žebra, než jsem sem přišla. Ach, on nezemřel – jen trochu krvácel. Ten krysák mlátil jednu servírku, se kterou jsem pracovala, a já mu řekla, že by měl opustit město. Udělal to. Udržíš moje tajemství, já to tvoje.“
O chvíli později, zatímco vonící guláš bublal na sporáku, přijel Miles a Baldwin. Popoháněli tři špinavá děcka a hubeného, zasmušilého teenegera do chatrče.
Ten teeneger byla ta zlodějka z uličky. No, nebyl tohle ale malý svět?
„Podívejte, co jsme pro vás odchytli,“ řekl Miles.
„Chytili jsme je, jak se pokoušeli krást med z teritoria medvědů. To je nebezpečné krást od medvědů. Od teď je vaše práce je pohlídat.“
„Ach, to je. Ahoj,“ řekla Naomi nervózně Baldwinovi.
„Jsem ta, co se tě pokusila zabít. No, nejspíš už sis na to vzpomněl, protože to bylo jen před pár hodinami. Mimochodem teď nejsem ozbrojená, takže, ehm, jsi v bezpečí. A už na tebe znovu nezaútočím – Omluvte mě, musím čůrat. Chci říct, že potřebuju –“ Připlácla si ruce přes pusu a otočila se a vyběhla ze dveří.
Baldwin se za ní díval se zmatením ve tváři.
„Zase ty?“ zeptala se holka a mračila se na Dakotu.
„Pronásleduješ mě?“
Miles vypadal zmateně. „Neznáš ji? Myslel jsem, že je to tvá teta. Jamie Robertsová. Tvoje smečka ji sem za vámi poslala.“
Dívka pokrčila lhostejně rameny. „Musí být z Oregonské smečky. Nikdy z mojí rodiny se o mě dost nestará, aby pro mě někoho poslal.“
Ti mladší se zájmem čichali vůni masitého guláše.
„Tohle je Sarah,“ ukázal Miles na teenegerku.
„A tohle Sailor, John a Mary.“ Ukázal na tři mladší děti, kteří vypadali na osm, šest a pět. Měli úzké tváře a jasně hladové hnědé oči a vlasy možná špinavě blond pod vrstvami špíny.
„Nemám tě rád,“ informoval ji John. „A jeho nemám rád,“ ukázal na Milese, „a tady nezůstanu.“
„Všichni utečeme,“ dodala Sailor.
Miles se rozhlédl po zchátralém srubu.
„No, bavte se, děti.“ A pak mrkl na Dakotu. „A pokud změníš názor, víš, kde mě najít.“
„Nevím a ani to nechci vědět,“ řekla Dakota povýšeně.
„Změnit názor na co?“ zeptala se Mary.
„Nevadí,“ řekla Dakota. „Umyjte si před jídlem ruce.“
Naomi se vrátila do chatrče chvíli poté, co Miles s Baldwinem nasedli a odjeli.
„Zažijeme tolik legrace!“ Rozzářila se na ošuntělé rošťáky, kteří se na ni nedůvěřivě dívali.
„Ji taky nemám rád,“ řekl John povýšeně.
John a Mary se schovali za Sarah a Naomi spadla tvář.
„To bude v pohodě,“ ujistila ji Dakota. „Budou tady.“
„Ne, nebudeme,“ řekla Sarah Dakotě. „Neumyjeme si ruce. A pokud tu zůstáváte, my padáme. Nepotřebujeme nikoho, aby se o nás staral.“ Pak přimhouřila mazaně oči.
„Samozřejmě že, pokud utečeme, dostaneš se do problému s tím velkým, hloupým debilem Milesem. Takže pokud mi dáš padesát babek, zůstaneme na týden. Platba předem a neumyjeme si ruce.
„Ha! Nezaplatím ti ani cent.“ Dakota ukázala ke dveřím
. „Dveře, nebo spíš to co z nich zbylo, jsou támhle. Buď tu zůstanete a umyjete si ruce před večeří, nebo běžte do hor.“
Pohlédla ven jediným špinavým oknem. „Vypadá to, že bude pršet. Bude si chtít najít jeskyni co nejdřív.“
„Nezastavíš nás?“ zeptala se Sarah podezřívavě.
Dakota zavrtěla hlavou.
„Ne, jsem moc unavená, abych někoho honila, a navíc mám hlad. Budu sedět tady a užívat si tohle výtečné jídlo.“
„A já ani děcka nemám ráda,“ informovala je Macy. „Jen čekám, než vypadnete, takže můžu sníst všechno tohle jídlo.“
Mladší děti začichali znovu ve vzduchu a vyměnily si truchlivé pohledy.
Sarah se zamyšleně zamračila. „Pokud tu zůstaneme, můžeme si jít, kam chceme, a kdy chceme?“
„Znovu ne,“ řekla Dakota pevně.
„Tohle je divoké, nevyvinuté území a pro vás na útěku není pro vaše vlastní dobro bezpečné. Pokud tu zůstanete, budete po celou dobu se mnou. A kromě toho mi pomůžete s vařením a umýváním nádobí a půjdete do školy a každý večer si budete dělat domácí úkoly.“
„Co za monstrum jsi?“ vykřikla Sarah pobouřeně.
„Jsem tvoje noční můra,“ řekla Dakota a mile se usmívala.
„Podívej se na mě, chci vás udržet čisté, v bezpečí a vzdělané. Jsem ďábel ve vlčí podobě.“
„To bych řekla,“ zamumlala Sarah. „Už jsem dneska šílenosti slyšela, ale tohle je prostě směšné.“
„Vždycky je tu možnost útěku,“ navrhla Macy. „Opravdu. Jsme až moc unavená, abychom vás chytaly.“
„Macy!“ řekla Naomi rozhořčeně.
Macyiny oči se nevinně roztáhly.
„Říkám pravdu. Je důležité dávat dobrý vzor, když říkám pravdu.“
John zatahal Sarah za tričko. „Mám hlad,“ fňukal. „Nechci utéct, dokud se nenajím.“
Macy popadla Dakotu a vedla ji do jediné ložnice. „Takže je necháme jít, jo?“ řekla.
Dakota zavrtěla hlavou a tiše odpověděla.
„Jen je nechávám popřemýšlet o tom, že zůstat je tou správnou volbou. Byla jsem vychovávaná někým, kdo dělal všechno hrubou silou. Dotáhl by děti ke stolu, přivázal je, drsně jim umyl tváře a přinutil je jíst. Kam tě takové chování u dětí dostane?“
„Děti na druhý den utečou?“ řekla Macy nadějně.
„Přesně. A to nechceme.“
„Nechceme? Chci říct, samozřejmě, že ne, to by bylo hrozné.“ Macy protočila oči.
Šly zpátky do obýváku/kuchyně a našli děti, jak čekají u dřezu, aby si umyly ruce.
Dakota vrhla triumfálním pohledem po Macy, která na ni vyplázla jazyk.
Děti jedly a jedly a jedly. Po večeři jim za Dakotina a Naomina popichování pomohly umýt stůl a talíře. Dakota slyšela Mary zašeptat Johnovi: „Jsem docela unavená. Nechoďme dnes nikam. Stejně začne znovu pršet. Zítra utečeme.“
„Možná po snídani,“ navrhl John.
„Jo, po snídani.“ Přikývla Mary a znovu zívla.
„Nebo po obědě.“ Johnův hlas byl zamyšlený.
„To je hrozné, že tu nemůžeme zůstat. Naomi je dobrá kuchařka.“
„Kvůli tomu, že jste pomohly umýt nádobí, mám pro vás všechny dezert,“ zavolala Naomi. „Udělala jsem jablkový koláč.“
„Dezert?“ vykřikla Sailor šťastně.
Pak zašeptala Johnovi: „Rozhodně zítra po obědě. Můžeme počkat až do oběda.“
Po večeři přijel jeden z barmanů pro Macy, aby si odpracovala první šichtu.
Představil se jako David a díval se na Macy, jako by byla tou nejkrásnější věcí, co kdy viděl.
„Hmm,“ zamumlala Dakotě, když David odešel čekat ven. „Je moc hezký. Vypadá jako milý chlap. Nejsem obvykle na milé hochy.“
„A jak ti to doposud vycházelo?“ zeptala se jí Dakota.
„Máš pravdu. Hádám, že zkusím malý vzorek milého a uvidíme, jak bude chutnat.“ Macy na ni mrkla.
„Možná pak zůstanu ve městě spát, ale ráno si tě najdu.“
Když byl čas ke spánku, stočily se Naomi a Dakota do klubíčka na jediném koberci v obýváku, zatímco děti spaly v jediné ložnici.
O hodně hodin později se Dakota posadila, cítila neklid.
Pečlivě poslouchala. Co se dělo? Nemohla by za to vsadit ruku do ohně. Naomi ležela na boku a chrápala.
Slyšela šustění a tiché mumlání ve vedlejším pokoji, takže šla zkontrolovat mláďata.
Byly tam jen tři děti. Srdce jí pokleslo. Opravdu si myslela, že tu zůstanou.
„Kde je Sarah?“ zeptala se.
John se posadil a zívl. „Šla ven čůrat.“
„Sama, uprostřed noci?“ řekla podrážděně Dakota.
„Říkala jsem vám, že vás mám hlídat. Měla mě vzbudit a já bych šla s ní jako stráž.“
Sailor se na ni pohrdavě podívala. „Bude v pořádku.“
Dakota vystrčila hlavu ven, ale nic neviděla. Noc byla velmi větrná, což se střetávalo s její schopností zachytit pach, i když ucítila slabý závan Sarah ze západní strany od chaty z lesa.
„Není to tam bezpečné,“ řekla Dakota. „Miles říkal, že je v tomto teritoriu hodně útoků.“
„Slyšel jsem tě říct, že je Miles tvrdohlavá, hloupá prasečí hlava, uvízlá v retardaci,“ poukázal John.
Jejda. Možná svůj názor sdělila Naomi. „To jste neměli slyšet. A nezmění to skutečnost, že má o nebezpečí pravdu, a pokud se vám cokoli stane, nejsou tu mobily ani jiný způsob, jak mě zavolat na pomoc.“
„Sarah říkala, že pokud holka řekne na chlapa hodně urážek, znamená to, že ho miluje,“ řekla Sailor mazaně.
„Řekla jsi…“ počítala na malých prstících, „pět urážek. Takže musíš být óóópravdu zamilovaná.“
Děti okamžitě začaly skandovat. „Miles a Jamie sedí na stromě, L Í B A J Í S E…“
Z ničeho nic se ozval výkřik plný hrůzy.


36 komentářů:

  1. Děkuji moc za další kapitolu. Věra

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji ��

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za super preklad a som zvedavá čo sa mladej stalo, asi ju niekto napadol a predpokladám že ju Dakota príde zachrániť 😉 Ešte raz Dík a už sa neviem dočkať pokračovania 😉😉😉

    OdpovědětVymazat
  4. Veľká vďaka za skvelý preklad a korektúru a som zvedavá na ďalšie pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Takový konce mě ničí :-D. Moc děkuji za překlad a korekci. HankaP

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem pekne za super preklad a som veľmi zvedavá ako to bude ďalej...

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za super překlad a korekci !!!!

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za další kapitolu. Myslím že s dětmi si řádně užije a jsem zvědavá na co ji uloví Miles.

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  11. Dekuji za dalsi kapitolu 🌼🌼🌼🌼

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  13. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  14. Vdaka za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  15. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  17. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  18. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  19. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat