úterý 14. března 2017

Měničem šťastně až do smrti - 5. kapitola



Rozešla se pryč, byla roztržitá a navzdory Antheině radě odešla z náměstí a zamířila k nedalekému parku.
Jak tak šla, chloupky na krku se jí postavily a pocítila mravenčení na kůži.
 Nedaleko byl Alfa Prime a ukazoval své emoce ve velkém stylu; cítila sílu, sebevědomí a dominanci.

Rozhlédla se a rychle identifikovala zdroj. Vyzařovalo to z toho pohledného Alfy, kterého viděla mluvit do vysílačky – toho, který vystrašil Charlevilleského Alfu svým vztekem. Kráčel k ní s velkým zazubením a zastavil se, takže jí blokoval cestu.
Zaklonila hlavu, aby se na něj podívala. Tyčil se nad ní tak se sto devadesáti pěti centimetry. Široká ramena, kůže zhnědlá od slunce, náznak tvrdohlavých lícních kostí a smyslné rty, které byly stvořeny k líbání. Oči měl barvy jantarové whisky.
Měl na sobě vybledlé džíny, šněrované hnědé pracovní boty a bílé tričko, které mu tvarovalo bicepsy.
Když se setkala s jeho pohledem, zaplavilo ji teplo – a rozezněly se slabé výstražné zvony. Pohyboval se se stejnou arogancí a snadnou jistotou jako její bývalý Roy. Neuprchla zrovna tři tisíce mil přes zem, aby udělala stejnou chybu dvakrát.
„Co piješ? Bar zrovna otevřel,“ řekl a naklonil hlavu k budově s velkou cedulí vepředu, která oznamovala Watering Hole, hospodu.
Tak samolibě sebevědomý. Je jasné, že ta baculatá holka prostě padne na záda, protože je pěkný, měla by být vděčná.
Byla si docela jistá, že to byl zdejší prvořadý Alfa; cítila z něj plout vlny vzrušení a náznak dominance tak husté, že je prakticky viděla vlnit se vzduchem. A on se rozhodl vysílat své emoce, aby se ujistil, že je cítila. Dával jí najevo, kým byl.
Pohlédla na hodinky, pak na něj a zvedla obočí. „Promiň, chceš jít do baru v jedenáct dopoledne?“ řekla.
Blýskl se po ní vítězným úsměvem. „Hej, někde je pět.“ Pak naklonil hlavu k baru. „Takže, co by sis prosila?“
Ovládla se před vyprsknutím: „Děláš si ze mě prdel?“ a usnesla se na: „Chtěla bych ledově chladnou vodu neobtěžování, nemám zájem. Ne, objednej ji dvojitou.“ A odkráčela s hlavou zdviženou.
Bylo těžší, než by mělo, od něj odejít. Cítila hlubokou touhu, nutkání vrátit se. Mluvit s ním. Flirtovat. Třít se o něj… Ignorovala to a soustředila se na odchod od něj co nejrychleji.
* * *
Fajn, tohle město bylo fakt divné. Když vešla do Grubstake, všichni na ni zírali s široce otevřenýma očima, jako by měla rohy a ocas.
Vypadali, že se jí skoro bojí, když jí servírovali hamburger s hranolky. Objednala si normální burger, ale dostala trojitý s přidanou horou hranolek.
Byla jen v půlce jídla, když servírka ocelot k ní doběhla s tácem dezertů a dala jí jablkový koláč, kousek cheesecake a čokoládového brownie.
„Jsem Sofie,“ řekla. „No, myslím, že to ti je asi jedno, ale tohle je na nás.“
Dakota na ni zmateně pohlédla. Proč by nepotřebovala vědět Sofiino jméno? „Ježíš, díky, ale jsem docela plná z toho hamburgeru,“ řekla. „Myslela by sis, že to bude moje poslední jídlo.“
Sofie propukla v pláč. „Jsi tak statečná!“ zakvílela a běžela do kuchyně, létací dveře se otevřely a zavřely.
Dakota si stoupla. „Proč mi to všichni pořád říkáte? Oficiálně mě děsíte,“ řekla hlasitě. Minutu čekala, než někdo odpoví, někdo, a vysvětlí, co se dělo, ale nikdo nic. Hodila dvacet babek na stůl a odešla.
Cítila se naprosto divně. Už si nechtěla prohlížet město; její dřívější optimismus se odfoukl a teď se cítila jako povislý balonek s troškou unikajícího hélia.
Měla by jít do centra a najít si smečku, která ji přijme. Určitě tu nějaká byla. Ale podle toho, jak se k ní všichni chovali, se nemohla víc plést. A co bude dělat, pokud ji žádná smečka nepřijme? Neměla peníze, aby si odsud zajistila autobus, a neměla kam jít.
Zasmušile zamířila zpět. Zastavila se, když spatřila hubeného kluka s rozcuchanými vlasy, jak běží z obchodu se smíšeným zbožím a drží něco v ruce a obchodník běží za ním a křičí.
Zloděj utíkal na východ, nejspíš doufal, že zmizí za stromy a unikne chycení.
Když kolem ní chlapec běžel, nastavila nohu a dítě zakoplo. Natáhl se a ona viděla, že ukradl tašku sušenek a sendvičů. A když se podívala blíž, viděla chlapce, co byl vlastně holka s hrozným sestřihem vlasů po bradu a v beztvarých, pytlových věcech.
Áach. Děti. Vyrostla jako jedináček. Znervózňovaly ji. Byly v pohodě – z dálky. Prostě nevěděla, co s nimi dělat, nebo jak s nimi mluvit.
Ale taky nechtěla, aby hubené, hladové dítě bylo potrestáno za to, že je hladové.
Natáhla se do kabelky a vytáhla dvacku, když k nim přiběhl prodavač. Moc peněz jí nezbývalo, ale to dítě to potřebovalo víc než ona.
„Budete muset odpustit mé malé sestřičce,“ řekla prodejci.
„Musela zapomenout zaplatit.“
Prodavač jí vytrhl dvacku. „Kravina,“ vyštěkl. „To není vaše sestra. Ta malá otrava je tu dva měsíce a vy jste sem zrovna přijela.“
„Dávejte si pozor před mládětem,“ řekla Dakota rozhořčeně.
„Jo, dávej si přede mnou sakra pozor na jazyk, utřihubo,“ řekla hubená holka a pak se otočila a odběhla, zamířila k části města za husté houští.
„Nemáš za co!“ zakřičela za ní Dakota a popadla znovu zavazadlo a zamířila rychlým krokem za hubenou holkou.
Protlačila se houštím a našla ji v podřepu za křovím, jak jí sendvič, jako by neviděla týden jídlo.
„Běž pryč,“ řekla dívka s plnou pusou jídla. „Nebudu se dělit.“
Bylo tohle normální chování mláděte teda? Její otec by odhodil mládě přes celý pokoj, kdyby takhle mluvilo, ale možná se takto v lese chovají.
„Co to říkáš? Nemáš smečku, která by se o tebe starala?“
„Máma of náf okečla.“ Tváře měla plné jako veverka, když mluvila s plnou pusou jídla. Pak pohlédla na Dakotu a polkla jídlo.
„Měla by sis jít vzít drobné za tu dvacku. Sušenky ani sendviče tolik nestály.“ Pak se znovu zamračila. „Teď mě nech na pokoji.“ Stoupla si a strčila si půlku sendviče do špinavého plátěného batohu, co měla přes rameno.
Nechala ho pro někoho jiného. Pro koho? Ta holka měla jasně hlad.
„Moje jméno je Dak – Jamie,“ zavolala za dívkou. Drahý Bože. Pokud tu vydrží týden bez toho, aniž by se rozdala, bude to zázrak. „Jaké je to tvoje?“ A proč se pokouším pomoct tomu malému spratkovi?, ptala se sebe podrážděně.
„Moje jméno je, běž pryč!“ zakřičela holka.
„Vážně? Tvoji rodiče tě ale museli mít rádi,“ řekla Dakota a byla naštvaná jejím přístupem.
Holka se zastavila na dost dlouho, aby jí ukázala prostředníček, a pak spěchala do lesa.
Její útěk byl zablokován mužem, který rychle vykročil zpoza stromu a popadl ji za límeček. Byl to vlčí měnič – další Alfa Prime.
To bylo neobvyklé; už jednoho potkala, obvykle nežili jeden vedle druhého v těsné blízkosti. Jejich energie se srážela a skončilo to bojem.
Tenhle chlápek vypadal dobře, se svalnatými pažemi a kudrnatými špinavě blond vlasy, ale necítila ten elán přitažlivosti jako k tomu druhému Alfa Primovi. Jeho tvář byla zjizvená, což znamenalo, že bojoval s vlkem a dost ho to poškodilo.
Když se k němu blížila, ucítila energii vzteku, jak se z něj valí. Neskrýval emoce; bylo mu jedno, co si o něm, kdo myslí.
„Nezabíjej ji,“ řekla rychle.
„Pusť mě!“ naříkala hubená holka a mlátila v panice sebou.
„Řekl jsem ti, co udělám, když tě chytím znovu krást,“ zavrčel na ni. „Nemám rád zloděje.“
„Nejez mě!“ Ta hrůza v dívčině hlase se zvedla. „Nemám na kostech žádné maso! Chutnala bych hrozně!“
Sníst ji? Určitě to neřekl, aby tu holku vyděsil.
„Podívej, jen ukradla jídlo,“ prosila Dakota. „Nevidíš, jak je hubená! Má hlad!“
„No a? Zloděj je zloděj.“
„A debil je debil,“ vyštěkla na něj Dakota.
Rychle se vrhla na toho chlapa a vyrazila mu dítě z ruky, až hubená teenegerka spadla na zem. Pro jednou byla Dakota ráda za to, že je velká; chtělo to každý kousek síly, aby pustil dívku.
Ta se rychle změnila ve vlka a padla na všechny čtyři. Její roztrhané oblečení spadlo z jejího štíhlého srstnatého těla a běžela o život, uši u hlavy a ocas mezi nohama. Její plátěný batoh a sušenky ležely ve špíně. Dakota je zvedla a otevřela kufr, do kterého ho strčila. Později se tu dívku pokusí najít.
Muž se otočil a zíral na ni se vztek jiskřícím mu v očích.
„Obvykle nezabíjím ženy, ale možná budu ochotný udělat ve tvém případě výjimku,“ řekl chladně.
Dakota se odvážně setkala s jeho pohledem. „Takže šikanuješ děti a vyhrožuješ ženám. Nemůžeš si vybrat někoho své velikosti?“
Rty se mu zkroutily v krutém úšklebku. „Při vzácných příležitostech, když narazím na někoho své velikosti, ano. Pak zemřou.“
Prohlédl si ji odshora dolů, pak řekl: „Máš koule, to se musí uznat. Kdo ví, možná budeš dobrou volnou pro Greenlands. Ale pokud mi znovu zkřížíš cestu, nebudu tak milý. Ano, takto jsem milý. Moje jméno je Creel. Drž se od východního teritoria.“
„Když jsi ty tady, bude mi potěšením,“ vyštěkla, když odcházel do lesa.
Protlačila se hustým porostem a zamířila zpět k náměstí. Když kráčela městem, pocítila prskání ve vzduchu a její vnitřní vlčice se chvěla očekáváním.
Ten pohledný chlap, kterého předtím odpálkovala, vyšel a natáhl k ní ruku. Pocítila ten stejný elán přitažlivosti a udělala si mentální poznámku, že by se od něho měla držet co nejdál; byl až moc velkým pokušením. Ten úsměv, pižmová, mužská vůně, zář v očích…
Doprovázeli ho dva měniči, kteří se drželi za ním a pozorovali. Jeden z nich mu byl tolik podobný, že museli být příbuzní, a dusil se pobaveným úsměvem.
„Ach, moje dobroto, přemýšlela jsem, kam jsi šel,“ řekla mu podrážděně.
„No, tohle musí být tvůj šťastný den, protože jsem tady,“ řekl a její sarkasmus zcela obeplul jeho pohlednou hlavu.
„Takže možná jsi to předtím nepostřehla, ale jsem Alfa Primem. Takže tady dostane Alfa Prime, co chce, ale jestli to u vás dělají jinak, můžu na to jít pomaleji. Co kdybychom začali s večeří?“
Neochotně mu potřásla rukou. Už si nejspíš za dnešek udělala dost nepřátel. Mohla by se chovat trochu civilizovaně.
„Znovu ahoj. Rozhodně je tu kolem hodně Alfů,“ řekla.
Zúžil oči. „Jen jeden, co se počítá,“ řekl. Začichal ve vzduchu. „Ach, cítím Creela, který se zastavil na návštěvu. Má východní půlku teritoria.“ Zvedl obočí. „Dal ti zabrat? Nebo po tobě vyjel?“
„Ano jedno,“ lhala. Nemá smysl vířit dál vody.
„Dobře.“ Sexy úšklebek se vrátil. „Nezachytil jsem tvoje jméno. Nebo kdy jdeme na tu večeři.“
„Moje jméno je Jamie Robertsová a díky ale ne,“ řekla a jeho oči se šokem rozevřely. Jeden z jeho společníků vlastně zalapal po dechu.
„Co?“ řekla tomu kamarádovy žhavého chlapa. „Tohle nemůže být poprvé, co ho někdo odmítl. To opravdu nemá moc zábavy.“
Cítila ve vlnách vztek vyzařovat z pana Velkého Temného a Sexy, obočí se mu svraštilo. „Jsi Jamie Robertsová? Je to nějaký vtip?“ žádal.
„Moje jméno a vtip? Ne. Ráda si myslím, že mám lepší smysl pro humor,“ řekla, teď už byla podrážděná.
Prohlédl si ji odshora dolů. „Jsi žena.“
Fajn, byl nádherný, ale hlupák. „Můj ty Bože, chápu, proč jsi Alfa Prime. Tvoje pozorovací schopnosti jsou jednoduše úžasné.“ Ups. Chtěla přestat dělat chytrou. Opravdu ano.
„Poslali ženu.“ Vrtěl nevěřícně hlavou.
„Ehm, ano, možná sis toho nevšiml, ale přijel celý autobus žen. Pár desítek.“
„Ne, tím chci říct, že Montenegrovská smečka poslala ženu na výzvu smrti proti mně. Neslyšela jsi, když jsem řekl, že jsem Alfa Prime? Miles Williams. Zabil jsem minulý týden tvého bratrance Shauna, když mi ukradl návrhy na stránku s pracemi.“
Dakota pocítila, jak se jí srdce v hrudi zadrhává.
Výzva smrti? Co to do prdele? Do čeho ji to Tina dostala?
Zdá se, že se to rozšířilo mezi ostatní měniče – což by vysvětlovalo, proč se na ni s lítostí a úžasem dívali. A proč jí všichni dávali jídlo. Opravdu si mysleli, že to bude její poslední. Možná měli pravdu.
Zhluboka se nadechla a pokusila se přemýšlet. Co by v její situaci udělal otec? Ať už by udělal cokoli, ona udělá opak. Její otec by šikanoval a útočil. Takže ona zůstane klidná a využije důvody. No, byla falešně klidná; právě teď jí srdce bušilo tak rychle, že si myslela, že jí prorazí hrudní koš.
„No tak, jaký máš důkaz, že kradl?“ zeptala se.
„Důkaz?“ Udiveně na ni zíral.
„Ano, důkaz. Pokud ses chystal zabít muže za to, že kradl, chtěl bys mít důkaz. Jinak bys byl chladnokrevný vrah. A to si nemyslím, že jsi, nebo bys už mě zabil.“
Milesovy rty se stočily do ironického úsměvu.
„Důkaz? Já a můj Omega, tady Baldwin, jsme ho chytili při akci. Takže pokud mě nenazýváš lhářem…“
„Ne, nemáš důvod lhát.“
Pokrčil rameny. „Takže. Výzva smrti je mimo, pokud teda tvoje smečka neobraňuje zloděje.“ Zřejmě by žádná smečka otevřeně nebránila zloděje. Výzva jiné smečky kvůli teritoriu, ženy nebo majetku byla přijatelná – ať už šli proti sobě dva Alfové nebo válka mezi smečkami. Vlámat se a krást uprostřed noci bylo viděno jako zbabělé a slabé.
„Samozřejmě, že ne,“ řekla rozhořčeně.
„Pak hádám, že se usadíš kvůli druhé půlce tvé mise.“ Počkat, bylo toho víc?
„Vezmeš si do péče své synovce a neteře. Protože si je nikdo nenárokuje a upřímně řečeno, jsou opravdu osinou v zadku, jsem unavená z toho, jak jim podhazuju jídlo.“
Ach Bože. Do čeho se to dostala?
„Když o tom mluvíme, nemám vůbec žádné zkušenosti se staráním se o děti a…“
„Čím dřív, tím líp,“ pokračoval, jako kdyby nic neslyšel.
„A zatímco jsme u toho, ředitelka školy mi říkala, že potřebuje učitele angličtiny. Myslím, že to budeš ty.“
Ha. Z toho bude lehké se dostat. „Jeden malý problém. Nemám žádné zkušenosti s učením.“
„Mluvíš anglicky?“
„Naposledy, co jsem to kontrolovala, tak jo. Ale jsem si docela jistá, že je v tom víc –“
„Ujednáno. Buď v sedm ráno v pondělí ve škole.“
Jako Alfa Prime měl rozhodně právo dát mi jakoukoli práci ve svém teritoriu. Ale vypadal, že si to až moc užívá.
„Děláš to jako trest za to, že jsem tě sem přišla zabít?“ zeptala se podezřívavě.
Zazubila se. „Možná. Považuj to za odplatu za teror, ve kterém jsem žil od té doby, co jsem se doslechl, že přijíždíš.“
„Jo, dokážu si představit, kolik spánku tě minulo.“ Zamračila se na něj.
„No právě. Vzhledem k tomu, že jsem ti dal práci, jsi pod ochranou mojí smečky, dokud a pokud si nenajdeš smečku, ke které se připojíš. Ach, a neboj, máme bezpečnost zařízenou ve škole,“ dodal.
„Proč, jsou ty děcka tak zlé?“ vtipkovala.
„Jen některé. Včetně tvých neteří a synovců.“
Mluvil vážně. Jo. Tohle šlo prostě líp a líp.
„Ale je to hlavně kvůli tomuto teritoriu divokého západu. Válčící smečky a pak lidé, kteří posílají ty nejhorší z nejhorších měničů, takže se ti musíme probojovat a zůstat na konci naživu.“
„A i když víš, co se ti lidé pokoušejí udělat, tu zůstáváš?“ vyhrkla.
Zíral na ni. „Samozřejmě. Jendou za život máš příležitost na největší teritorium ze všech smeček v zemi? Nové území, nový život? Dřív nebo později nepotivý měniči dostanou zprávu. A ta zpráva bude znít, dělejte mi problémy v teritoriu a jste mrtví dřív, než bude ráno.“
Než mohl pokračovat, přiběhla k nim Naomi. Měla velký klacek, kterým mávala jako kyjem.
Pochodovala ke třem mužům. „Jsi Miles?“ ptala se Milesovi Omegy Baldwina.
„Kdo to chce vědět?“ Zvedl na ni obočí.
„Výzva smrti na mou kamarádku, jak se opovažuješ?“ zakřičela a běžela k Baldwinovi a praštila ho tak silně přes hruď palicí, jak jen mohla.


41 komentářů:

  1. Začíná to být sranda moc díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Dekuji moc za přidání kapitolky. Tentokrát jsem se opravdu bavila. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Tak ten konec neměl chybu :-D. Moc děkuji za překlad a korekci. HankaP

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji, tak tohle bude ještě zábava! 😆

    OdpovědětVymazat
  6. Super kapitola. Už se moc těším na pokračování 😀

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekci další skvělé kapitolky !!!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Tak ten koniec nemal chybu :-D :-D :-D vlastne celá kapitola bola skvelá :-D vdaka za preklad a korektúru :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  10. Dakujem.Naozaj sa bavim. VV

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji. Těším se na pokračování. Je to lepší a lepší.

    OdpovědětVymazat
  12. Dekuji 🌸 tak to se s tou holcinou jeste potka 😂

    OdpovědětVymazat
  13. Moc moc děkuji za pokračování Těším se co se stane dál :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Výborná kapitola, výborný preklad a korekcia...celý čas som sa neuveriteľne bavila ♥ Ďakujem.

    OdpovědětVymazat
  15. ďakujem za preklad a už sa teším na pokračovanie :o)

    OdpovědětVymazat
  16. Ahoj děvčata,moc díky za další suprovou kapitolu Mirka

    OdpovědětVymazat
  17. Moc děkuji za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji za překlad. kapitola pobavila:).

    OdpovědětVymazat
  19. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  20. Super!!! Dik moc!!! :)

    OdpovědětVymazat
  21. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  22. :-D ten konec s Naomi byl uzasnej!! Dekuji moc:-*

    OdpovědětVymazat
  23. Ďakujem pekne za super kapitolu, no Dakota to asi s tými deťmi nebude mať tak ľahké...

    OdpovědětVymazat
  24. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat