sobota 11. března 2017

Měničem šťastně až do smrti - 4. kapitola


Nově příchozím bylo řečeno, aby se hlásili v zasedacím sále, aby zjistili, kde budou bydlet a jaké byli možnosti práce. I když vůbec nespěchali.
Byli shromážděni v malých skupinkách, vzrušeně kecali a vstřebávali okolí.

„Je to tu tak skvělé,“ řekla Dakota kojotce jménem Naomi a zhluboka se nadechla. „Ten čerstvý vzduch. A hory. Tam odkud jsem, je samá rovina!“
Naomi a Dakota vedle sebe seděly poslední tři dny v autobuse.
Dakota měla štěstí; Naomi byla vtipná a praštěná a veselá a trvala na tom, že budou sdílet všechno jídlo, které měla s sebou.
„Myslela jsem, že tvoje Montenegrova smečka byla z vysokohorských jezer v Oregonu,“ řekla Naomi a vypadala zmateně.
 „Nejsou tam tuny hor?“
Dakota se pokusila skrýt grimasu zděšení. Z toho se nevykroutí.
Tina ji krátce informovala o Montenegerské smečce. Jamie Robertsová, ta holka, kterou měla být, pocházela z Oregonu, ze severní Oregonské smečky. Odtrhli se od Nevadské smečky kvůli nějakým hloupostem před dvaceti lety. A žili těsně u pohoří.
„Ehm… jo, ale hory tady jsou o hodně vyšší,“ zamumlala.
„Máme tam, ehm, jen malé hory, odkud pocházím. Spíš kopce.“
„Víš, co se mi na tomto území líbí?“ zeptala se Macy, štíhlá, rusovlasá liščí měnička. V autobuse seděla za Dakotou a Naomi.
„Žádní poldové?“ navrhla Dakota. Macy se na ni zamračila, ale byla to pravda. Pokaždé, co zastavili a ona uviděla poldy, rychle zamířila zpět do busu.
„Ta scenérie,“ řekla Macy a pohlédla na pár vlčích měničů, kteří stáli uprostřed náměstí. Mrkla na Dakotu a Naomi.
„Uvidíme se později. Ahoj, chlapci.“ Loudala se k vlkům.
Dakota se rozhlédla po něčem, kam měli jít, a pohled jí padl na půl tuctu piknikových stolů, které byly, před Granite Flatském zasedacím domě.
Na něm bylo velkým napsané „Nově příchozí.“ Vysoká, svalnatá, přísně vypadající žena stála vedle značky se zamračením na tváři.
„Můžeme?“
Přešly k piknikovému stolu, kde měniči různých druhů podávali šálky s kávou nově příchozím. Ženy z autobusu teď šly pomalu ke stolům a vzrušeně mezi sebou mluvily.
Žena medvědice stála s rukama v bok a prohlížela si dav se zamračením. Byla vysoká a podsaditá a měla lesklé hnědé vlasy v culíku.
„Poslouchejte!“ zařvala do davu.
Naomi zvedla nesměle ruku. „Vy to tu vedete?“ zeptala se. „Mám pár otázek. Přemýšlela jsem-“
„Žádné otázky,“ vyštěkla na ni žena.
„Moje jméno je Anthea. Jsem členkou klanu Stoney Creek. Všichni v západní polovině teritoria se zodpovídají Fenriské smečce. Východní území je banda divokých, huňatých kreténů, kteří si neumí s ostatními hezky hrát, takže pokud je to něco pro vás, jděte tam, ale pak se připravte, že vás rozžvýkají a vyplivnou.“
Ukázala k místu, kde končilo náměstí. Byla tam špinavá cesta, která vedla na východ, obklopená stromy.
„Projdete kolem javoru a jste na východě, což je Creelovo teritorium. Nechcete být v Creelově teritoriu.“
Naomi blýskla po Dakotě poplašený pohled. Dakota zašeptala: „No, to je nová hranice. Ale podívej, jsme na bezpečné straně teritoria.“
Anthea na plno pokračovala.
„Jsou tu představitelé všech smeček a klanů čekajících uvnitř. Běžte si s nimi promluvit během následujících dvou hodin a najděte si svou. Nechcete odejít z centra města, dokud nebudete přijati do smečky nebo klanu.“
„Proč ne?“ pípla Naomi.
Anthea se na ni zamračila. „Řekla jsem žádné otázky.“
„Jsme z ní nervózní,“ zašeptala Naomi Dakotě.
„Hodně mluvím, když jsem nervózní. Mluvíš taky hodně, když jsi nervózní? Nevypadáš na to. Ale já ano. Chci říct-“
Anthea na ně zírala a Dakota připlácla ruku přes Naominu pusu. Naomi dál něco brebtala z poza její ruky, ale aspoň to bylo tlumené.
Anthea zařvala: „Tady je pár věcí, co potřebujete vědět, abyste tu přežili! Všichni tu pracují sami za sebe. Nepracuješ, nejíš. Pokud jste typem, co začíná něco nového, měli byste to být schopni dokončit. A to je asi tak všechno.“
Smetla dav posledním zamračením, když ženy začaly plnit budovu.
Vysoký, hubený vlk s velkým ohryzkem se loudal kolem a rozhlížel se po davu. Pohled mu padl na Dakotu.
„Ahoj, zlato,“ řekl jí s mrknutím a chlípným pohledem.
„Jsem dobře jako vybavený.“ To mu vysloužilo znechucený pohled nejen od Dakoty, ale i od odstáních měniček v  doslechu. Nevypadal, že by si toho všimnul.
„Hledáš místo, které bys mohla nazývat domovem? Jsem Mickey, Alfa Charlesvilleské smečky. Jakmile jste v Charlesville, nikdy neodejdete.“ Dakota prakticky cítila, jak po ní přejíždí pohledem, stejně jako kdyby špinavými tlapami hladil maso. Pohlédl na Naomi. „A můžeš si s sebou vzít tvou kamarádku. Mám královskou postel.“
Dakota si s Naomi vyměnila zděšený pohled.
 „To neřekl,“ řekla Naomi.
Dakota se otřásla. „Ale jo a bylo to hrozné.“
Mickey si odfrkl.
„Tvoje ztráta, zlatíčko. Škoda – nikdy jsem neurval kojota. Nebo kojota a vlka ve stejnou chvíli.“ Znovu si je prohlédl a Dakota couvla. „Proč musíte být tak namyšlené – Au!“
Trhl sebou, i když k tomu nebyl žádný evidentní důvod, a pohlédl přes náměstí na skupinu vlčích měničů. Jeden z nich vysoký, ramenatý chlap, který byl popravdě hrozně pěkný, se na Mickey díval s čirou nenávistí.
Dakota ve vzduchu kolem Mickey cítila praskání; ten vysoký musel být Alfa Primem a Mickey mu něčím lezl na nervy. To byl zatraceně silný Alfa, když dokázal promítnout své emoce na takovou vzdálenost a přesně.
Ten Alfa se otočil, pozornost měl zaměřenou na vysílačku u ucha.
Než mohl Mickey něco dalšího říct, hezká blonďatá vlčice, která s nimi byla v buse, se lokty prodírala davem.
Její jméno bylo Destiny a celou cestu strávila dáváním si makeupu a stěžováním si hlasitě, jak jsou autobusové sedačky tvrdé a jak to tam smrdí.
Destiny do Naomi tvrdě vrazila a horká káva se na ně rozlila. „Mrcho! Dívej se, kam jdeš! Zaječela. „Zničila jsi mi košili!“
Vztek se jí vlnil přes tvář a tesáky se prodlužovaly. Naomi sebou trhla. Kojot se nemohl vlku měřit.
„Za to zaplatíš. Stovku dolarů. Dej mi teď moje peníze,“ zavrčela.
„Sto dolarů? No, já ne… chci říct…“ Naomi začala zoufale tápat v kabelce.
„Neměla jsem v úmyslu do tebe vrazit. Opravdu se omlouvám. Jsi si jistá, že stála sto dolarů? To jen, že jsem si moc peněz s sebou nevzala…“ Dál blábolila, když se přehrabovala v peněžence.
Dakota pohlédla na Antheu, která seděla u piknikového stolu a četla si časopis. Vzhlédla a pokrčila rameny.
„Co? Není členkou smečky,“ řekla a vrátila se ke čtení.
To samozřejmě znamenalo, že nikdo Naomi před tyrany a mrchami neochrání.
Dakota vykročila před Naomi.
„Taky nejsi registrovaná,“ řekla. „Nemáš nikoho, kdo by tě ochránil. Přede mnou. A byla jsi to ty, kdo do Naomi narazil, takže ti za tvou pěti dolarovou košili vyrobenou v popelnici nezaplatí. Máš dvě volby. Můžeš teď odejít nebo dostaneš pěstí.“
Destiny zírala na Dakotu, ale než mohla něco říct, Mickey se k ní přitočil.
 „Ahoj, zlato, nechceš si s Alfou zahrát hru na schovku se salámem?“
„Slyšela jsem s Alfou?“ zavrkala Destiny a hladila ho po paži. „To je magické slovo.“
Vrhla po nich triumfální pohled. „Sorry, mrchy, ten je můj,“ ušklíbla se a odkráčela s ním.
„Nikdy jsem neviděla dva lidi, co by se víc zasloužili,“ poznamenala suše Dakota.
Anthea, ta medvědice, vzhlédla a s odfrknutím se zasmála.
„Doufám, že jste sem nešly s tím, že hledáte zdvořilého, sofistikovaného chlapa, který vás smete z tlapek.“
„No tak, pojďme si dát kafe a pak se zaregistrovat,“ řekla Dakota Naomi dřív, než mohla znovu začít blábolit.
„Díky, že ses mě zastala,“ řekla vděčně Naomi, když míchaly mléko a cukr v kávě a pak šly pryč.
„Nevím, jestli jsem neudělala chybu, když jsem sem přišla. Jenom prostě nemám proč se domů vracet, všichni měniči v naší smečce jsou zabraní a nikdo mě ta nemá rád, protože jsem moc vysoká a pořád mluvím, mám patnáct bratrů a sester a rodiče se nás snaží dostat z domu co nejdřív – už jsem ti to říkala?“
„Několikrát. Dnes. A včera. A předevčírem. Pij kávu,“ řekla Dakota. „Nemluvíš až moc a jen tak akorát.“
Poté, co dopily kávu, šla Dakota do kavárny Brzkého ptáčete na záchod a Naomi do obchodu se smíšeným zbožím, aby si koupila nějaké toaletní potřeby.
Když se šla Dakota podívat po Naomi, spatřila ji stát u předních dveří obchodu a mluvit s dalšími ženami.
Všechny se otočily a zíraly na Dakotu, pak se rychle odvrátily. Bodnutí poplachu jí zvedlo chloupky na krku.
Naomi k ní šla pomalu s podivným výrazem ve tváři.
„Takže… už jsi byla vevnitř a zaregistrovala se?“ zeptala se Dakoty. Její hlas zněl divně napjatě.
„Ne, myslela jsem si, že se projdu po městě a porozhlédnu se po památkách.“ Zadívala se na Naomi.
„No, hádám, užij si to, dokud můžeš,“ řekla Naomi Dakotě.
„Jsi tak statečná. Neměla jsem ani tušení.“
To bylo divné. Když Dakota ukázala měniči řidiči autobusu svou ID kartu v Los Angeles, s obavou se na ni podíval a řekl to stejné. Po celou dobu sem k ní byl extra starostlivý. Trval na tom, že jí koupí oběd – ale určitě do ní nebyl udělaný.
Myslela si, že ji nazval statečnou, protože vypadala jako rozmazlenec a mířila do drsného, sotva vyvinutého území. Nehty měla nalakované na leskle růžovou a měla nízké podpatky – hloupá chyba, teď když nad tím přemýšlela.
Ale proč jí Naomi říkala, že byla statečná? Taky byla městská holka. Pocházela z malého měničského města.
„No, hádám, že bych měla jít. Ráda jsem tě poznala,“ řekla Naomi s obavou na tváři.
„Ehm… jasně. Já tebe taky,“ řekla rozpačitě Dakota.
Co se to sakra děje? „Ráda jsem tě poznala?“ Kojoti a vlci se spolu nebaví? Nějak přemýšlela, že by to neměl být problém.
Naomi rychle odešla, nesla si zavazadlo a vyšla po schodech do obchodu se smíšeným zbožím.
Dakota se snažila necítit bolest, ale nedokázala si pomoct. Myslela si, že se s Naomi opravdu spřátelily, a představovala si, že v tomto cizím novém teritoriu budou kamarádkami.
 Teď bylo jasné, že se od ní Naomi nedokázala dostat co nejrychleji pryč. Bylo to kvůli něčemu, co Dakota řekla?
Ostatní ženy se na ni nenápadně dívaly s očima široce otevřenýma a něco si mumlaly. Některé se na ni podívaly přímo a smutně kroutily hlavami. Jedna z nich, vlčice jménem Louise, k ní váhavě zdvihla palec nahoru a pak se rychle odvrátila. Vypadala, že bude brečet.
Byly od ní několik set metrů, ale Dakota něco z jejich mumlání zaslechla.
„Chudák holka,“ zamumlala jedna z nich.
„Je to zatracená škoda, je to to, co to je,“ řekla Macy hlasitě a jedna z žen ji umlčela.
Co se to sakra děje? Myslely si, že měla nějakou nemoc nebo co? Když nad tím přemýšlela, několik žen jí v autobuse nabídlo jídlo. Proč všichni po cestě trvali na tom, že ji nakrmí, jako kdyby to bylo její poslední jídlo? A proč se všichni náhle chovali, jako by měla černý mor?
Byla upřímně v pokušení zavolat Tině domů, jen aby slyšela kamarádčin hlas, ale odolala tomu. Přijela sem, aby se naučila jít vlastní cestou, ne? Ona… se bude snažit víc. Zjistí, co se stalo, že ji tito lidé nemají rádi a nějak to napraví.
Naprosto neklidná se zastavila a rozhlédla po tržišti a pokoušela se rozhodnout co dál.


31 komentářů:

  1. Ahoj,díky moc za další svělou kapitolu no to jsem teda zvědavá co za tím stojí,chudák holka zamotala se pěkně ,těším se na novou kapitolu Mirka

    OdpovědětVymazat
  2. No tak to som teraz veľmi zvedavá čo tá jej menovkyňa vyviedla 😉 Dík za preklad a už sa teším na pokračovanie 😉😉

    OdpovědětVymazat
  3. Som zvedavá prečo to správanie okolia voči Dakote???
    Vdaka za preklad a korektúru :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za další díl. Ona je ten rváč pro alfu jsem zvědavá jak se z toho vykroutí. A tipuji že její kamarádka jí poslala fotku jejího snoubence a o smrti věděla.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za další kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Dekuji za dalsi kapitolu💐 tak ted jsem napnuta,co se na ni vrhne 😂

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem pekne za preklad a korekciu. ♥ A neviem sa dočkať pokračovania, pretože som hrozne zvedavá ☺

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za další kapitolu. Jsem moc zvědavá, co se z toho vyvrbí. Skvělý překlad. HankaP

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad a korekci !!!!

    OdpovědětVymazat
  13. Páči sa mi táto kniha 😘 Ďakujem za kapitolu 👍

    OdpovědětVymazat
  14. Skvělý překlad, děkuji.Katka

    OdpovědětVymazat
  15. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  16. Moc moc děkuji a těším se na další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  17. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  18. děkluji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  19. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat
  20. Moc děkuji za překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat