úterý 7. března 2017

Měničem šťastně až do smrti - 3. kapitola



„Zdá se, že Montenegrova smečka vycouvala,“ řekl Anders bratranci Milesi Williamsovi, Alfa Primovi Fenriské smečky.
Anders, Miles, a Omega smečky Baldwin přijeli na náměstí brzy – a byli zklamáni.

„Jo. Překvápko.“ Miles vrhl otráveným pohledem po náměstí na autobus, který tam před pár minutami zastavil.
Poslední z měničů vylezl ven… skoro všechno to byly ženy, nebo druhy měničů jiné než vlk.
Baldwin jen pokrčil rameny. Byl to vlk pár slov.
„Chlape, těšil jsem se na malé rekreační zabíjení. Všichni budou zklamaní.“ Anders se zazubil a strčil ruce do kapes džínů.
Byla to pravda. Náměstí bylo přeplněnější než obvykle. Polovina měničů z teritoria si vzala dovolenou a shromáždila se ve středu města na příjezd autobusu. Toužili vidět boj mezi Milesem a jakýmkoli sebevražedníkem, kterého Montenegrova smečka poslala.
Jejich Alfa, Ludwik Torville, poslal formální zprávu, že jeden z jejich vyzyvatelů přijede dnes busem, aby usiloval o pomstu za Milesovo zabití jeho vnuků.
Samozřejmě, že Montenegrova smečka věděla, že jejich vyzyvatel byl mrtvým chodícím vlkem, ale neměli moc na výběr. Pokud by někoho neposlali, vypadali by jako slabí a ostatní smečky by se na ně pohrnuly.
Miles slyšel zvěsti, že si tahali slánku, a kdo si vybral nejkratší, byl přinucen přijet sem na smrt.
Miles se zamračil na autobus.
„Takže Montenegrova smečka je banda lhářů stejně jako zlodějů,“ zavrčel.
Miles zabil Shauna Torvilla poté, co byl chycen při tom, jak okrádá Fenriskou smečku.
Se Shaunem nebylo nic jiného než problémy, co se ukázal v Greenlandském teritoriu před několika měsíci se svými otravnými neteřemi a synovci v závěsu. Pil, kradl a nepracoval.
Nejdřív ho Miles nechal kvůli mláďatům, ale pak zjistil, že je Shaun stejně nechával krmit se samotné.
„A to se mi zrovna žebra uzdravila,“ předstíral Anders zasténání, když se plácal po hrudi. Když Miles neměl nikoho, s kým by bojoval, zápasil se svými kámoši. Síla, která v něm proudila, potřebovala uvolnění – nebo by byly následky smrtelné pro něj i pro všechny ostatní.
Baldwin dělal svou práci jako Omega a vstřebával tolik, co mohl, ale nedokázal to všechno, aniž by nebyl hrozně nemocný.
„Ne, že porosteš srstí,“ řekl Miles. „Bude tu další výzva smrti, než bude týden pryč.“
No, žádné dohadování. V tomhle syrovém, nově dosaženém teritoriu smečky pořád bojovali o moc a území – a všichni se obraceli k Milesovi pro pomoc. S tím neměl problém; byl prvořadým Alfou a s tím přicházely i výzvy smrti.
On a jeho smečka byla první, která sem před šesti měsíci přijela, a Miles se ujistil už od začátku, že on bude tím, kdo udával rozkazy.
Všichni museli zaregistrovat svou smečku nebo klan; žádným osamělým vlkům (nebo jiným měničům) nebylo dovoleno usadit se na západní polovině území. Na východě města se shromažďovali všichni výtržníci, ale věděli, jak se chovat, když přišlo na město.
Každá smečka si činila nárok na přijatelnou parcelu a nesměla zasahovat do teritoria jiné smečky, pokud se nejednalo o výzvu. Všechny spory se budou řešit tradičními měničskými zákony – výzvou smrti mezi Alfy, nebo formální vyhlášením války.
Byl to jediný způsob, jak zajistit slušnou kvalitu života tolika smeček a klanů, které cestovaly do nového teritoria a hledaly únik před lidskými zásahy do svých území, což se dělo v jiných částech země.
Nicméně lidská vláda dělala všechno pro to, aby se zbavila všech měničů tím, že je poslala do Greenlands, a byl to pomalu týden, co Miles nemusel zasahovat a připomínat všem, že byl šéfem – tím, že někomu vytrhával páteř.
Miles to svým členům smečky ještě neřekl, ale začínalo si to na něm vybírat daň. Ne fyzicky, ale emocionálně. Muset neustále udržovat krvežíznivost bylo pro Alfu Prima nebezpečné. Miles zjistil, že tuto dobu bojuje víc o kontrolu, než by se mu líbilo.
„No, zprávy nejsou tak špatné. Žádný vyzyvatel v buse, ale je tu čerstvý talent,“ řekl Anders a naklonil hlavu k ženě, která přijela.
Ženy vykládaly své kufry, protahovaly se po dlouhé cestě a rozhlížely se po novém okolí.
Z takovéto vzdálenosti byly hory ostrým reliéfem na bledě modré obloze.
Město Granite Flats, střed nového Greenlendského teritoria, vypadalo jako z westernového filmu.
Budovy kolem hlavní cesty byly pořád v rekonstrukci, podniky kolem náměstí už byly hotové. Thomům obchod se smíšeným zbožím, kulturní dům, holičství, hospoda, Samův steakhouse, První národní měničská banka, restaurace Grubstake, kavárna Ranní ptáče a Finneganův fajnový nábytek.
Bylo to všechno tak nové, že jste mohli ještě cítit schnoucí barvu. Byla to nádhera.
Baldwin se na tu ženu podíval s mírným zájmem.
„Vidím několik možností,“ připustil.
 „Jedna se mi líbí. Hmm, to je zajímavé. S tím bych mohl pracovat. Možná jsem spatřil budoucí paní Phillipsovou.“ Pohlédl na Milese.
 „S tvým svolením, samozřejmě.“
„Páni, to je hodně slov, Baldy. Musí to být pravá láska,“ ušklíbl se Anderson.
„Vidím rande na páteční noc. Jen se snažím rozhodnout, která bude ta šťastná.“ Anders zkoumal ženy, pohledem se toulal po každé z nich.
Miles následoval jeho pohled a bojoval s přitažlivostí k ženě, která stála kousek od ostatních, protahovala se a prohýbala záda.
Ahoj. Jeho den se stal o trochu zajímavějším.
Pocítil náhlý příval tepla. Delikátní plná postava. Hebké hnědé vlasy. Sladká kulatá tvářička s vystrčenými rty. A v autobuse plném svobodných měniček. Proč si ji žádný muž ještě nesebral?
Andersova vysílačka zapraskala a on si ji odepnul od pasu.
„Fenriská smečka, mluvte,“ řekl, když poodešel pár kroků, aby mohl mluvit.
Brunetka mluvila se zrzavou měničkou lišky a vysokou, hubenou kojotkou, ukazovala přesně k budovám na náměstí a k horám v dáli.
Miles cítil, jak ho úsměv tahá za rty. Líbilo se mu to nadšení, a jak chtěla sdílet štěstí s těmi okolo.
Anders něco říkal, ale Milesova pozornost byla plně na nové měničce.
„Ignoruješ mě?“ zeptal se Anders.
„Jasně, to zní dobře.“
Anders promluvil hlasitěji. „Nahá zebra a jednorožec běží přes náměstí.“
„No jo.“
„Tisíc upíru mi zrovna vyletělo ze zadku.“
„Jo.“
„Posloucháš mě vůbec?“ řekl podrážděně Anders.
Miles odtrhl pohled od sexy brunetky, které se rozpačitě dotýkala vlasů, a zaměřil se na Anderse – ale jen na chvilku.
„Ne,“ řekl. „Ani v nejmenším.“
Pak obrátil pozornost zpět k brunetce. Ostatní ženy mu teď přišly neviditelné.
Miles byl v těchto dnech tak rozrušený, že dokonce přestal randit. Už si to nedokázal užívat. Odmítl všechny ženy, které se na něj vrhaly, k překvapení kamarádů.
Ale tahle žena… volala na něj hluboce na té primitivní úrovni. Možná by mohla uvolnit něco z napětí uvnitř, aspoň na chvilku.
Prošel kolem ní muž, něco řekl a ona se zasmála, ucítil dunění hněvu hluboko uvnitř.
Držel emoce pevně pod kontrolou, nedovolil vzteku, aby ublížil jeho dvěma přátelům, ale nedokázal zastavit drápy rostoucí mu z nehtů. Kdo byl do pekla ten chlap, a co bylo tak zatraceně směšného? Miles chtěl být tím, kdo ji rozesměje.
Muž hodil vyděšeným pohledem Milesovým směrem; aniž by to věděl, vypustil trochu vzteku mužovým směrem. Ten bázlivě sklonil hlavu a spěchal pryč.
„Proč ona?“ zeptal se Anders.
Miles pocítil nečekaný vztek a Anders vyjekl bolestí.
 „Co myslíš tím, proč ona?“ Bez toho, aby chtěl, tak napůl zavrčel, napůl řekl. „Urážíš ji?“
Anders couvl s očima rozšířenýma, vypadal vyděšeně. O Milesovi bylo známo, že byl nevrlý, podrážděný blbec, ale nevytahoval to na ty, kteří mu byli nejbližší.
„V klidu,“ řekl Anders, zvedl ruce a sklonil submisivně hlavu.
„V autobuse bylo několik žen, jen jsem byl zvědavý, proč ses rozhodl pro ni. Neurážím ji; máš skvělý vkus. Je žhavá. Skvělé tělo. Pěkná tvář. Chci říct, že o ni nemám zájem. Není můj typ. I když je nádherná. Fajn, měl bych si vytrhnout hrdlo sám a ušetřit tě problémů?“
Miles si odfrkl. „Prosím udělej to, ale nejdřív si vykopej hrob. Budu trochu zaneprázdněný tím, jak zbavit kalhotek mou nejnovější paní Správnou… Teď.“
Baldwin zavrtěl hlavou mírným nesouhlasem. Anders vyštěkl smíchy.
„Teď je tu ten Miles, kterého znám a krčím se před ním. Beznadějný romantik.“
„To jsem já.“
„No, než jí uděláš šťastný den, máme problém s medvědy ve Stoney Creek, kteří si začali brát část majetku Bronwyn Beavers, Bronwynských bobrů, za svůj.“ Řekl Anders.
 Zvedl vysílačku k Milesovi. „Jejich beav, holka, co roztahuje nohy, chce s tebou mluvit.“ Potlačil zasmání, když to říkal.
Normálně by se Miles tomu Andersovu dětinskému vtipu zasmál, ale právě teď pocítil záblesk hněvu a frustrace.
 Ta žena na něj ostře volala, probouzela jeho vlka a nutila ho přecházet a výt.
Naneštěstí musela počkat. Bronwyn Beavers spadalo pod ochranu smečky a platili budováním přehrad a odklízením stromů. Záležitosti smečky byly na prvním místě, vždycky.
S lítostivým pohledem jejím směrem si vzal vysílačku od Anderse.


32 komentářů:

  1. Ahoj,moc,moc díky za super ranní počteníčko už se těším na pokračování Mirka

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad. Skvělý.

    OdpovědětVymazat
  3. Líbí se mi to čím dál tím víc. Děkuji za překlad a korekci. HankaP

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za dalšiu skvelú kapitolu a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. moc díky za další kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem moc za kapitolku. Potešila hneď zrána. ♥

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za další skvělou kapitolku !!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad už se nemůžu dočkat pokračování ☺

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem moc! :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad a těším se na další díl :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  14. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  15. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  16. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat
  17. Moc děkuji za překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat