čtvrtek 9. března 2017

Její anděl strážný - 28. kapitola

Ahoj, tak jsme na konci. Díky všem, co zanechali komentář nebo to olajkovali. :) Teď si dám od anděla chvíli pauzu a pokud budete chtít, tak se k němu zase vrátím v pokračování.
Tereza

Marcus pomalu sestupoval vrstvami vzduchu, vychutnával si ten pocit, když se měnil z ledově chladného do teplého a pak žhnoucího, když se blížil k ostrovu. Chvilku mu trvalo ho najít hluboko v Pacifiku. Nejdřív si nebyl jistý, kde hledat, a proklínal se, že se nezeptal někoho z ostatních, aby našel cestu zpátky, ale pak pocítil uvnitř záblesk něčeho.
Zaměřil se na ten pocit, který mu bušil v srdci, cítil, jak na něj volá. Srdce k srdci. Síla toho pocitu se zvedala, když ho následoval, nechal ho vést během sestupu z Nebe. Teď byl tak intenzivní, až ho zahříval, vykresloval mu úsměv na rtech, když se stal tak jasným, že v něm rozeznával emoce.
Bála se o něj.
Vrtěl hlavou, když si uvědomil proč.
Než aby se řídil jeho radou se Apollyon vrátil na ostrůvek a zůstal tam s Amélií a ostatními.
Chtěl ochránit své přátele před vším nebezpečím, které leželo v jeho a Améliině budoucnosti, ale pokud se rozhodli mu pomoct, neodmítne je. Jeho touha po ochraně Amélie vyžadovala, aby přijmul jejich pomoc. Všichni byli v posledních několika měsících nedocenitelní a on jim nedokázal dostatečně poděkovat za všechno, co pro něj a Amélii udělali.
Ostrov vyrostl z teplého oparu, kruh z bílého písku zářil kolem husté zeleně, a hluboký modrý oceán ustoupil čisté tyrkysové mělčině.
Marcus se přiblížil k tropickému ráji ze vzdálenější strany, letěl nad tichou pláží a vysokými palmami, které lemovaly pláž, a pak k bujnému středu.
Srdeční tep se mu zrychlil při nedočkavosti, až znovu uvidí Amélii a vezme ji do náruče. Nechtěl nic víc než ji cítit blízko sebe, teplé měkké ruce tisknoucí se mu do hrudi a nádherné šedé oči uzamčené s jeho. Chtěl ji pohladit po tváři a ztratit se v ní a v lásce, kterou sdíleli, i kdyby to mělo být jen na chvíli.
Nebe bude dbát jeho varování, ale na jak dlouho?
Nezáleží na to, kdy přijdou. Bude na ně připravený.
Zátoka na druhé straně ostrova se mu objevila v zorném poli a skrz řady palem zahlédl doškovou střechu. Úsměv mu prolomil rty a srdce poskočilo, když spatřil Amélii stát na břehu zády k němu. Dívala se po něm?
Byl si jistý, že ho v srdci cítí, stejně jako on ji.
Máchl křídly, klesl pár metrů za ni a tiše na bílém písku přistál. Ani se nehnula. Marcus se šibalsky usmál a kráčel k ní. Cítil na sobě oči, ale ignoroval jejich vlastníka, nechtěl riskovat, že si ho Amélie všimne, když bude signalizovat příteli, aby byl zticha.
Marcus před sebe natáhnul ruce, padl pohledem na bílé šaty, které se třepotaly u stehen v teplém vánku, a pak je položil na její svůdné boky. Cíl získán.
Vyjekla ve chvíli, kdy se jí dotkly ruce, a on si ji otočil v náruči a těsně se vyhnul pěsti, která mu letěla na tvář.
Zamračení se rychle změnilo v úsměv tak vřelý a plný citů, že mu probodl duši, a už nedokázal odolávat své touze.
Přitáhl si ji do náruče, držel si ji blízko hrudi a usmál se, když krátce pohnula rukou a hrudní zbroj mu zmizela. Zdálo se, že už si na svou sílu zvyká.
Ten pocit z její měkkosti na svém tvrdnoucím těle, teplé dlaně vtisknuté do prsních svalů a srdce bušící proti jeho, vstoupil do něj mír. Pomalu vydechl a pak se nadechl, zachytil její vůni. Prohloubil klid, který skrz něj plynul, a zavřel oči, sklonil hlavu a vtiskl rty do stříbrných vlasů.
„Tak moc jsem se o tebe bála,“ zašeptala a pohladila ho po hrudi, konečky prstů dělala kroužky, které se mu propalovaly kůži a hrozily, že změní jeho náladu z mírumilovné do hladové.
„Já vím.“ Vtiskl jí další dlouhý polibek do vlasů a ona se odtáhla, ruce jí klouzaly, až se mu, usadily na pasu.
Teplo z nich a oheň, který mu rozdmýchaly v žilách, byl až příliš, takže ji chytil za ruce a propletl je mezi jejich těly. Její šedé oči hledaly odpověď na tichou otázku.
„Cítil jsem tvůj strach.“
Dal si jejich spojené ruce na hruď a hladil se jejími dlaněmi. Dívala se na ně a volání jejího srdce se ozvalo znovu, silnější než kdykoli předtím. Oči se jí zvedly, aby se setkaly s jeho, růžové rty se rozevřely, když zaklonila hlavu.
„Cítím se s tebou tak spojená.“ Konečky prstů ho hladila po hrudníku, začínal šílet z touhy po víc.
Pomyslel na to, že její ruce znovu sundá, ale jeho potřeba po pocitu kůže na kůži, byla až moc velká. Toužil po tom kontaktu až moc, aby se odtrhl.
„A já s tebou,“ zašeptal a sklonil hlavu.
Amélie zvedla bradu a on přijal pozvání k polibku, jemně snesl pusu na její. Opřela se o něj, stoupla si na špičky a přejela jazykem po švu jeho rtů. Zasténal a tancoval s jejími rty, hladil její jazyk svým a bojoval s potřebou přitáhnout si ji blíž a pohltit ji. Pohlazení rukou po jeho nahé hrudi a sladké zasténání, které opustilo její rty, prolomilo zábrany.
Marcus jí zabořil levou ruku do vlasů, zamotal si prsty do dlouhých stříbrných pramenů a zatahal za ně.
Znovu zasténala, rozpáleně a hladově, sklonil se a celou délkou těla se do ní tiskl. Ten čin v ní vyvolal další delikátní zašeptání potěšení a sloužil k tomu, aby ho nadále mučil, ale bylo to až moc dobré, než aby se od ní odtáhl a ukončil to mučení.
Plenil její pusu svým jazykem, vpíjel se do její chuti a ztrácel se v ní. Čas se ztratil, odnesl s sebou i svět a minuly nekonečné minuty, když prozkoumával její rty svými. Každé přejetí po nich a každé setkání jazyků odneslo svět o trochu dál. Prohnula se do něj, tiskla mu prsa do hrudi, cítil, jak jí buší srdce, a pocítil potřebu, aby se vyrovnalo jeho. Nedokázal popřít svůj hlad.
Až příliš brzy udělala Amélie krok vzad, její dýchání bylo stejně trhané jako jeho a tváře jí zrudly.
Zamračil se.
Byla v rozpacích?
Vrhla šedým pohledem na pravou stranu a on si vzpomněl, že nebyli sami.
Marcus se pomalu otočil čelem k ostatním.
Čtyři z nich zírali na něj a Amélii.
A ti druzí dva?
Taylor měl Einar v náruči, po čemž toužil Marcus, aby znovu s Amélií obnovili. Taylořiny nohy byly kolem Einarova pasu, její paže kolem jeho krku a Einarovy ruce svíraly Taylořin zadek, pevně ho mačkal, když ji líbal.
Marcus pohlédl na Amélii, vzpomněl si na ni v těch malých černých bikinách, které měla v tom druhém světě, když ji takto držel a stál s ní obtočenou kolem něj ve vodě. Podíval se za ni do lákavých tyrkysových vod. Chtěl to udělat znovu.
Apollyon si to kráčel přes bílý písek s modrýma očima na Marcusově stříbrné zbroji a pak křídlech.
„To je novinka. Sekne ti a jsem rád, že tě láska změnila v dost velkého hlupáka, abys přijmul takový vzhled a svou novou paní.“
„Protože to Nebe vidělo?“
„Protože to viděli a já to využil jako ilustraci ke svému názoru.“
„Moje objevení bylo součástí tvého plánu?“ řekl Marcus, a když se Apollyon jen usmál, věděl, že jeho přítel čekal, že si najde cestu do Nebe a ukáže svou sílu a Améliinu schopnost obrátit anděly na svou stranu.
„Améliina krev jim teď už k ničemu není, když nejsou planety už v zákrytu, a moje hrozba, že propustím Ďábla, abych vyhrál náš příští zápas, s tvým projevem sil, povede k dlouhému přesvědčení, že je lepší nechat Amélii na živu.“
Serenity přešla vedle Apollyona s krátkými světlými šaty, které se shodovaly se světlými vlasy, které si stočila do drdolu.
„Půjdou po ní?“ zeptala se s obavami v oříškových očích.
Apollyonův ponurý pohled odpovídal Marcusovu v odpověď na tu otázku.
„Pochybuju, že to udělají hned. Mají plné ruce práce s poničeným Nebem a démony, kterým jsem dovolil utéct… ale obávám se, že jednoho dne po ní půjdou,“ řekl Marcus a sevřel ruce v pěst, proplouvalo v něm odhodlání. „Budu na to připravený.“
Lukas se k nim s Annelii přidali, oba oblečení v plavkách a Taylor konečně pustila Einara. Položil ji dolů, plaše se na Marcuse usmála a pak ji za ním vedl.
Amélie vklouzla kolem Marcuse a držela ho oběma rukama. Bokem se tiskla k jeho a on jí shlédl do očí, vstřebával lásku, která z nich vyzařovala.
„My na to budeme taky připravení,“ řekla odhodlaně.
Marcus pohlédl na ostatní a všichni přikývli, dokonce i Lukas. Nevěděl, jak jim poděkovat, takže přikývl, tiše přijímal jejich podporu. Bylo to víc, než mohl žádat.
Udělá všechno, co je v jeho silách, aby ochránil Amélii, a s pomocí přátel si byl jistý, že ji udrží v bezpečí. Teď byla jeho. On ji měl ochraňovat, opatrovat a starat se o ni. Milovat.
A on ji celým srdcem miloval.
Marcus pohlédl na Amélii, vzal ji do náruče a znovu políbil. Apollyon udělal znechucený zvuk a Marcus cítil, jak všichni odcházejí a nechávají je o samotě.
Vklouzl rukou do její, šli po pláži na nějaké tiché místečko, kde se skály táhly do nekonečně jasné perlivé vody.
Slunce bylo na kůži žhavé, prohřívalo ho až na kost a zahánělo napětí. Amélie kolem něj znovu proklouzla rukou, a když na ni pohlédl, jasně se usmála s takovou láskou, že si nedokázal pomoct.
Zastavil se, vtáhl ji do náruče a pomalu prozkoumával měkké rty. Vytahoval z ní tiché steny.
Přejela mu rukou po hrudi a on se zamračil, když pocítil na předloktí a holeních vánek. Odtáhl se a podíval na sebe. Jeho zbroj byla pryč nahrazená jen černými plavkami. Pohlédl na Amélii a zasekl se, když viděl černé bikiny, které sotva pokrývaly její tělo a malý černý sarong kolem pasu. Definitivně si zvykala na zneužívání své nové moci.
Její plachý úsměv měl zlobivý nádech, který se mu líbil, přikročila k němu, takže bylo její měkké tělo znovu přitisknuté na jeho, a zaklonila hlavu, zvala ho pro další dlouhý polibek.
Srdce jí bušilo v hrudi. Jeho srdce. Dala mu ho výměnou za to jeho.
„Miluju tě,“ zašeptal jí do pusy, žasl nad silou těchto svou slov, když se na něj usmívala s náklonností v šedých očích.
Ta slova je oba zachránila, dosáhla hluboko do jeho srdce a dala mu sílu, o které nevěděl, že ji má, a věděl, že ho budou vždy posilovat, kdykoli je řekne. Čekal, váhal a stopa nervů ním projížděla. Potřeboval slyšet, jak mu je řekne zpátky, a pocítí efekt, který na něj mají.
„Taky tě miluju.“ Přejela mu prsty po čelisti, vzhůru po tváři a pak do černých vlasů.
Marcus se jí díval do očí, teplá voda mu zalévala nohy a slunce ho uvolňovalo. Pro teď byl konec, ale ne navěky. Jednoho dne po nich Nebe nebo Peklo znovu půjde a oni se na ten den museli připravit.
Amélie vklouzla rukou do jeho.
„Líbí se mi tady… ráda bych tu chvíli zůstala. Vím toho o tobě tak málo… a teď mám pocit, že i o sobě toho vím tak málo. Musím se toho tolik naučit. Kdysi jsi trénoval Lukase… mohl bys i mě? Můžeš mě naučit, jak bojovat a létat, a mohli bychom tu chvíli zůstat a být jen spolu, pryč ze světa, zatímco najdu pevnou půdu pod nohama a něco o tobě zjistím?“
Přikývl. Nemusela se ptát. Ať přikáže cokoli, on poslechne. Udělal by pro ni cokoli, i dráždění písku a vody, a měl v úmyslu ji naučit o něm všechno. Spolu se naučí všechno o její síle a hloubkách těch jeho a budou je zdokonalovat, dokud je Bůh nebo sám Ďábel neporazí.
„Taky chci o tobě všechno zjistit.“ Vzal do dlaní její tváře a pohlédl jí hluboce do očí. „Je toho o tobě tolik, co nevím.“
„Sledoval jsi mě celý život –“
„Možná jsem tě hlídal,“ přerušil ji, „ale nikdy jsem tě opravdu nepoznal až do noci, kdy jsme si poprvé promluvili. Pořád se o tobě všechno učím a je to něco, co můžeme dělat společně. Teď budeme pořád spolu… přísahám… nikdy tě neopustím.“
„Mmm, to se mi líbí.“ Stoupla si na špičky a odměnila ho polibkem, který byl až moc krátký a sloužil jen k tomu, aby znovu rozžhavil uhlíky touhy, než uspokojil jeho potřebu po ní.
Její úsměv se změnil ve zlobivý.
Křídla se mu smrskla do zad bez toho, aby jim to přikázal.
Marcus na ni pohlédl, když se rozešla k vodě, a pak do jejích očí.
„Neumím plavat, pamatuješ?“
Její úsměv nezaváhal. „Pak by tě to měl někdo naučit. Naučím tě, jak plavat, když mě ty naučíš, jak létat a používat síly.“
Nebyl si jistý, že jí dovolí ho učit plavat.
Nevypadalo to, že je dost mužné se učit od ženy, a on chtěl, aby ho tak vždycky viděla. Ten pohled v jejích očích ale říkal, že z toho neustoupí, a to mu přivedlo úsměv na tvář. Tohle byla jeho Amélie. Nikdy se nevzdá. Naučí ho cokoli, ať už se mu to líbí nebo ne, a něco mu říkalo, že se nebude ostýchat použít i příkaz, pokud se pokusí odmítnout.
Mysl mu uháněla k noci, kdy spolu byli naposledy ve vodě, a kam věci nakonec zamířily, a kráčel k ní, nutil ji couvat, dokud nebyla po pás hluboko. Oči se jí rozšířily, tváře zbarvily, když se jí zorničky rozšířily, a zvedla ruce. Marcus ji popadl, táhl teplou vodou k němu a políbil ji.
Zasténala mu do pusy, ruce mu tiskla do ramen a obtočila mu nohy kolem pasu.
Na tohle by si mohl zvyknout.
Pokud všechny jeho lekce plavání budou takovéto, ochotně se tomu podřídí a zůstane tu s ní tak dlouho, jak prodlouží hodiny učení. Což, jak měl teď tušení, budou léta než dny. Dokázal být pomalým žákem, když chtěl.
Marcus ji měkce políbil, dával si načas, když si ji držel u sebe, voda omývala jejich těla a jemně je houpala. Nedokázal uvěřit tomu, co se mu během posledních pár týdnu stalo, a jak moc se jeho svět změnil.
Jak moc se on změnil.
Vždycky si myslel, že pro něj nebylo možné, aby se změnil, že bude navždy loajální Nebi a nikdy nebude chtít mít cokoli společného se smrtelníky, ale Amélie dokázala opak.
Už změnila jeho loajalitu, ukradla mu srdce a otřásla do základů jeho světem. Dokázala to každým polibkem a ukradeným pohledem a teď mohl myslet jen na ni. Byla jeho světem. Jeho andělem. Dala mu zpět všechno, co mu Nebe vzalo, a ještě víc. Stal se dobrým mužem a konečně měl pocit, že jí byl hoden.
Miloval ji.
Vždycky bude s ní, ať už půjde kamkoli a udělá cokoli. Bude tu, aby ji ochraňoval.
Navždy.
Její rytíř.
Její anděl strážný.


Konec

17 komentářů:

  1. Děkuji moc.. absolutně perfektní :)

    OdpovědětVymazat
  2. Mockrát děkuji za překlad celé knížky, bezva čtení. A na pokračování se budu strašně moc těšit :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem pekne za super preklad a korekciu bolo to skvelé, hocikedy budeš pokračovať s Anjelmi som za... budem sa tešiť...

    OdpovědětVymazat
  5. Veľká vdaka za skvelé ukončenie :-) a teším sa na další preklad anjelov... niekedy v budúcnosti :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad celej knihy:)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekci celé knihy !!!! Na pokračování se těším !!!

    OdpovědětVymazat
  8. MOC DĚKUJI ZA POSLEDNÍ KAPITOLU. Katka

    OdpovědětVymazat
  9. děkuji za překlad celé knihy :)

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za preklad a korekciu celej knihy a budem rada za pokračovanie 👍

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za překlad a korekci celé knihy.

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujem za preklad a celej knihy a som za pokračovanie, budem sa tešiť na tvoj preklad ♥

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad a korekci celé knihy. Určitě se budu těšit na další díly.

    OdpovědětVymazat
  14. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat