neděle 5. února 2017

Vzdor - 58. kapitola



LOGAN
Ucítil mě a otočil se, ale byl příliš pomalý. Vrazil jsem do něj, obtočil ruce okolo jeho krku a vedl nás oba k zemi.


Při nárazu se mým hrudníkem rozlila bolest a málem jsem ho pustil. Vedl ruce vzhůru a praštil mě do uší, snažíc se mě zneschopnit. Točila se mi hlava, nemohl jsem se pořádně nadechnout a ztratil jsem na chvíli zrak.
Zabořil jsem prsty do jeho hrtanu a nutil se tam vydržet. Kroutil se pode mnou a bodal mě lokty do hrudníku. Projela mnou agónie a ruce mi sjely. Vyrážejíc mi ruce z jeho krku, shodil mě na zem vedle sebe, vytáhnul nůž a dostal se nade mě.
Nemohl jsem dýchat. Sotva jsem se mohl pohnout. Zemřu, pokud nezjistím, jak dostat pryč jeho ruku. A to rychle.
Jeho paže s nožem šla dolů, jeho oči se uzamkly s mými, ale než jsem mohl zareagovat, šíp mu vnikl do místa mezi jeho očima s jemným žuch. Zachvěl se, jeho tělo pokleslo a já rychle uhnul, když dopadl na zem.
Ze stromu vedle mě se ozvalo tiché zapískání, téměř perfektní imitace kosa, ale nemohl jsem se podívat. Nebyl jsem schopen se pohnout. Sotva jsem dýchal. Tiché kroky se ozývaly na lesní cestě, blížíc se ke mně. V sekundě vedle mě klečela dívka v Rachelině věku s olivovou pletí, dlouhými černými vlasy a s černým lukem v ruce.
„Dostalas ho?“ zeptala se Rachel odněkud zleva a já jsem náhle pochopil, proč byla tak hlasitá.
Byla to léčka. Léčka, která fungovala. Chtěl jí vzdát chválu za ten plán, ale nějak jsem nenacházel vzduch, abych promluvil.
„Oba dva?“ zeptal se ten muž.
„Tento seskočil ze stromu a snažil se toho stopaře zabít. Rozhodla jsem se ho nezastřelit.“
Byl jsem vděčný. Doufal jsem, že to ví. Mým hrudníkem mi znovu projela bolest, takže jsem zavřel oči, sevřel zuby a snažil se ze sebe bolest setřást.
„Kdo to je?“ otázal se ten muž.
Přiblížily se ke mně další kroky a někdo si vedle mě klekl. „Logane?“
Otevřel jsem oči. Rachel se nade mnou krčila, její zářivě zrzavé vlasy svítily ve slunečním světle, její zkrvavené prsty se vznášely nade mnou, jakoby se mě bály dotknout a její oči byly tak zraněné, že jsem ji chtěl držet tak dlouho, až by její bolest zmizela. Zvedl jsem ruku a přiložil ji k její tváři. Třásla se.
„Tohle je Logan?“ Dívka s lukem zněla překvapeně. „Rachel říkala, že jsi zavřený ve vězení.“
Můj hlas byl sípavý, když jsem řekl, „Utekl jsem.“
„Jak?“
„Vyhodil jsem do povětří zeď.“ Můj pohled byl stále uzamknut s Racheliným.
„Pěkné.“ Dívka se na mě zazubila. „Ten trik bych se chtěla naučit.“
„Logane.“ Rachel mi položila ruku na rameno, jakoby testovala, jestli jsem opravdu u ní.
„Říkal jsem ti, že tě najdu.“

Její prsty se kolem mého ramena sevřely a pomalu se skláněla, až ležela tváří na mém hrudníku. Její váha mě bolela, ale nestěžoval jsem si. Místo toho jsem si ji k sobě přitáhnul a cítil, jak se jeden ulomený kousek mě dal zpátky na místo.

11 komentářů:

  1. Moc děkuji za další kapitolku!!!💜💜💜

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to bylo pěkné, díky moc. 😊

    OdpovědětVymazat
  3. Tak konečne sa stretli , ďakujem za kapitolu 👍

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. no někteří (např. Logan) mají snad zabudovaný radar :D
    děkuji za překlad:)

    OdpovědětVymazat
  8. Parádní, jste super,překlad i korektura! Díky, těším se na další :)

    OdpovědětVymazat
  9. hmmmm pekné ;) Díky pekne za vašu prácu a teším sa na ďalšiu kapitolku :)

    OdpovědětVymazat