středa 22. února 2017

Vládci noci - 18. kapitola 2/2


„Ami.“
Marcusův hluboký, bručivý šepot ji vylákal z dřímoty.
Aaamiii,“ zazpíval. „Probuď se, má lásko.“

Usmála se, převalila na záda a protáhla se, až jí klouby zapraskaly.
Její uši zaplnilo hluboké zavrčení. „Sakra, pokoušíš mě, ženo.“
Její úsměv se rozšířil do potěšeného úsměvu, když otevřela své oči.
Marcus seděl na posteli vedle ní, jeho bok se dotýkal jejího a opíral se rukama o matraci.
 „Jsi krásná, víš to?“
Vzala jeho tvář do dlaní a přejela palci po jeho hladkých tvářích.
„Ty jsi krásný.“ Všimla si úhledně rozčesaných dlouhých vlasů – stále vlhkých – a našpulila na něj rty.
„Ty ses sprchoval beze mě. Víš, jak moc ráda tě mydlím.“
Jantarová záře vstoupila do jeho vřelých, hnědých očí.
„Dnes ráno už jsi mě mydlila mnohokrát a já jsem miloval každou minutu.“ Začal se sklánět, pak zavřel oči a vrhl se z postele.
Ami se zvedla na loktech. „To ani nedostanu polibek na dobré odpoledne?“
Zavrtěl hlavou a vizuálně hltal bledá prsa, která byla obnažena, když jí peřina sklouzla až k pasu.
„Když tě políbím, dotknu se tě. A když se tě dotknu… neopustíme postel nebo tuto místnost až do západu slunce.“
Mrkla. „To zní dobře.“
S dalším zasténání se otočil a zvedl velkou krabici z křesla u dveří.
Tento pokoj, Tichá Místnost v Davidově domě, se stala jejich novou ložnicí v den, kdy sejmuli upířího krále.
Navrhl to Marcus z obav o její bezpečnost, protože velitel stále pobíhal na svobodě.
Ami se zdráhala opustit Marcusův domov. Klid. Soukromí. Nemuset se vypořádávat se s cizími lidmi, kteří chodili k Davisovi ve všech hodinách.
A Marcus dům bez duchů.
Slim taky nebyl stěhováním nadšen a trávil většinu svého času skrýváním se ve sklepě.
Ale Ami neprotestovala. Bylo to buď tohle, nebo se přestěhovat do Anglie. A ona nechtěla opustit Severní Karolínu. Nechtěla žít tak daleko od Setha, Davida a Darnella, Sáry a Rolanda, Sebastiena, Chrise, Lisette a jejích bratrů. Tak dlouho se cítila být sama. Tak dlouho se jí stýskalo po okruhu přátel, s nimiž by mohla relaxovat a smát se a vést bezstarostný rozhovor. Tak dlouho se jí stýskalo po pocitu, kdy se cítila, jako kdyby byla součástí něčeho, co mělo smysl, cíl.
To vše jako zázrakem nalezla zde s těmito podivuhodnými muži a ženami, kteří by pro sebe navzájem obětovali vše. A taky pro ni.
I když jen málo z nich znalo pravdu o její totožnosti, všichni věděli, že velitel na ní měl spadeno. A všichni se strachovali o její bezpečnost, jako kdyby patřila do rodiny.
Marcus se strachoval více než kdokoli jiný. Takže, pokud se mohl vyrovnat s duchy, kteří vyklouzávali ze stínu a lekali ho, mohla se ona vyrovnat se znepokojením, které ji zaplavilo pokaždé, když Druzí a nesmrtelní, se kterými se nikdy nesetkala, zaskočili za Davidem.
„Něco jsem ti přinesl,“ řekl Marcus a položil jí na klín bílou krabici ozdobenou velkou červenou mašlí.
Ami si v ten okamžik všimla, že neměl na sobě své obvyklé tričko s dlouhým rukávem a kapsáče, ve kterých lovil. Nahradil je černými oblekovými kalhotami a černou košilí.
„Vypadáš moc pohledně,“ řekla. „Ale tak vypadáš vždycky. Proč jsi tak nastrojený?“
„Mám pro tebe překvapení.“ Sklonil se a ukradl jí krátký polibek.
„Otevři to, pak se oblékni a sejdi se se mnou nahoře. Budu v pracovně.“
Vznášel se kolem něj vzduch plný vzrušení.
„Dobře. Budu tam za pár minut.“
Dal jí další krátký polibek doprovázený chlapeckým úsměvem a odešel z místnosti.
Ami otevřela tu velkou krabici, rozbalila hedvábný papír a s doširoka otevřenýma očima zírala na šaty uvnitř. Uchopila úzká černá ramínka, vylétla z postele a zvedla je.
Kdy naposledy měla na sobě šaty?
V den, kdy dorazila na Zemi. A ty šaty byly viktoriánské svou cudností a téměř vojenské svou funkcí. Vůbec se nepodobaly těmto, které zanechají její paže a ramena holá a budou spadat tak elegantně až na podlahu.
Dychtivá obléci si svůj dar, Ami je položila na postel a spěchala se vysprchovat.
***
Marcus přecházel z jednoho konce prostorné pracovny na druhý.
David, který si hověl za svým stolem, četl nejnovější román Stephena Kinga.
Seth a Darnell, rozvalující se ve dvou ze tří křesel naproti stolu, se natočili do strany tak, aby mohli sledovat Marcusův postup.
I když sem tam měli chytrácké poznámky, Marcus jim nevěnoval pozornost a nenaletěl jim.
Zastavil se, aby posunul velký květináč přetékající lopatkovci, které byly plné sněhově bílých květů, o pár centimetrů doprava, a umístil ho tak do středu stolu na čtení. Jeho ruce se zastavily.
Ach, sakra. Zapomněl jsem boty.“ Díval se na Setha zděšeně.
Nekoupil jsem jí boty!
„Postarám se o to.“ Seth zmizel.
Marcu s úlevou klesl do křesla po Darnellově druhém boku.
Mladší muž se usmál.
 „Vypadáš jako dítě o Vánocích.“
Marcus se usmál. „Cítím se jako dítě.“ Zavrtěl hlavou.
„Ať se propadnu, jestli díky ní nemám pocit, že jsem zase v tvém věku.“
„Kámo, je mi dvacet sedm. Už nejsem dítě.“
Marcus a David se zasmáli.
David odložil knihu stranou a naklonil se dopředu. Položil si svá předloktí na hladký mahagonový povrch.
„Jak se jí vede, Marcusi? Zdá se, že noční můry už nejsou tak časté.“
Darnell vystřízlivěl. „Ami má noční můry?“
Marcus se zamračil na Davida. „Jak jsi to věděl?“
„Vykřikuje telepaticky.“ Stejně jako to dělala během svého zajetí.
„Ale teď,“ pokračoval David dál, „volá tebe.“
Marcus si přál, aby vůbec nekřičela, aby její noční můry zmizely a nikdy se nevrátily.
„Dnes ráno žádnou neměla.“ Pravděpodobně proto, že spali pouze chvilku. Teď, když Ami věděla, že aby ho nakopla, stačilo zašeptat v jeho hlavě, co s ním chce udělat – nebo co chce, aby on udělal s ní, strávili mnoho a mnoho dlouhých hodin milováním a děláním všeho, o čem kdy snila.
David sebou trhl.  „Sakra, Marcusi. Je pro mě jako dcera.“
Zamračil se. „No, tak zůstaň mimo moji hlavu.“
„O co jsem přišel?“ zeptal se Darnell.
„To nechceš vědět,“ zamumlal David.
Seth se objevil v pracovně.
„Hotovo. Boty na ni čekají v chodbě, hned přede dveřmi Tiché Místnosti.“
„Díky,“ řekl Marcus.
Seth klesl do křesla, které předtím okupoval.
Dole se otevřely dveře.
Marcusovo srdce poskočilo a bušilo do jeho žeber, když se zvedl.
Ach,“ uslyšel Ami říct. Byl to tichý překvapený výkřik plný potěšení.
Usmál se na Setha.
Seth se usmál nazpátek, jak se on a ostatní zvedli a pohnuli se, aby stáli po Marcusově boku.
Amiiny lehké kroky, obvykle tiché, klapaly, jak se blížila.
Když vešla do dveří, Marcus ztratil dech a po dlouhou chvíli, mohl jen zírat.
Vlasy měla ve své obvyklé neupravené kštici ohnivých kadeří. Byl to okouzlující kontrast k elegantní formálnosti jejích šatů.
Marcus polkl. Nechala je pro něj v přirozeném stavu. Měl je tak mnohem raději, než nehybnou dokonalost plnou laku na vlasy. Často jí říkal, jak moc si užívá, když může do jejích hedvábných kadeří zabořit obličej a pročesávat je prsty.
Černá róba zanechala její štíhlá ramena holá.
 Vybral černou, aby upevnil její začlenění do jejich provizorní rodiny.
Ta poskytovala nádherný kontrast k její bledé, dokonalé pleti. Živůtek přiléhající k jejím plným ňadrům poskytoval pouze náznak výstřihu. (Více než jednou, vyjádřila svůj údiv nad tím, kolik kůže ženy zde na Zemi běžně odhalují. Na Lasaře bylo dámské oblečení mnohem konzervativnější, dráždivé aniž by vystavovalo zboží, jak to formulovala.)
Tmavý materiál objímal její úzký pas, těsně přiléhal k jejím bokům, a pak se do široka rozprostřel a sahal až k jejím kotníkům. To mu umožnilo jen letmý pohled na černé, boty s vysokými podpatky, které jí Seth přinesl.
Byla tak krásná, že Marcus nemohl najít svůj hlas.
***
Ami se musela velmi snažit, aby nezírala, když došla do pracovny. Marcus, Seth, David a Darnell měli všichni na sobě ohromné černé obleky, černé košile, černé kravaty a černé polobotky.
Davidovy dlouhé, úzké dredy byly stáhnuty dozadu koženou gumičku do hebkého culíku, která sahal až k jeho bokům. Sethovy vlnité kadeře byly svázané podobně.
Konečky jeho vlasů se otíraly o jeho pas. Darnellova hladce oholená hlava se leskla pod stropními světli. A Marcus
Marcusovy vlasy byly taky zkroceny a staženy v culíku. Jeho hebké kadeře sobolí barvy zářily proti materiálu saka, které si oblékl poté, co ji opustil. Kravatu měl úhledně uvázanou kolem krku.
Byl prostě nádherný. Oni všichni byli. Kdyby šli takhle ven, nebyli by schopni lovit upíry, protože by odrazovali houfy žen!
Ale nejvíce z nich Marcus.
 On byl tím, kdo přiměl její srdce vzlétnout a zrychloval její puls. On byl tím, kdo v ní zažehl vášeň, inspiroval ji, aby našla sílu, o které si myslela, že už jí nikdy nebude vlastnit a rozzářil její život smíchem a škádlením.
Jeho oči se setkaly s jejími a držely je. Slabě zářily tak divokou láskou, že si myslela, že se snad rozpláče.
„Ahoj,“ řekla, přidušená emocemi.
Marcus přešel místnost s hladkou, plíživou chůzí, která jí přiměla myslet na vlahé noci a postele s rozházenými přikrývkami.
 „Jsi tak krásná,“ zamumlal, když se před ní zastavil.
Horko zaplavilo její tvář. „Děkuju. Ty taky.“
Zvedl ruku k její tváři a dal jí pohlazení lehké jako pírko.
„Půjdeme ven?“ zeptala se, zvědavá kvůli tomu formálnímu oblečení a, upřímně řečeno, snažící rozptýlit samu sebe od rostoucí potřeby vrhnout se do Marcusovy náruče.
„Ne.“ Vzal ji za levou ruku, objal ji svou pravou paži kolem pasu a doprovodil ji k ostatním.
Vypadali dosti vážně, ale… necítila, že by z nich vyzařoval jakýkoli druh obav, které by mohly upozorňovat na špatné zprávy.
Co se to děje?
„Ami,“ řekl Marcus a znovu si přitáhl její pozornost, „vím z příběhů, které jsi mi vyprávěla o svém světě, že Lasarská společnost se řídí pravidly a tradicemi, které v určitých oblastech, nejsou nepodobné těm, kterými se řídila doba, v níž jsem se narodil. A já chci tohle udělat správně, a to způsobem, který by nejlépe napodobil zvyky, kterými bychom se řídily, kdybychom byli na Lasaře.“
Přitáhl si její ruku ke svým rtům pro polibek.
„Tvoje vlastní rodina je daleko. Je mi líto, že se s nimi nemohu setkat osobně. Alespoň zatím ne.“ Pokynul ke svým bratřím.
„Ale Seth, David a Darnell se stali tvojí rodinou zde na Zemi.“
„S velkou radostí,“ dodal David svým hlubokým, vřelým hlasem.
Ami se usmála. Opravu je považovala za rodinu.
„Z tohoto důvodu,“ pokračoval Marcus, „jsem tě přivedl před ně, abych vyznal svou hlubokou, neskonalou lásku k tobě, svou touhu mít tě vždy po svém boku a požádat o svolení, abych si tě mohl vzít, pokud budeš ochotna prokázat mi tu čest.“
Amiina hruď se nadmula. Štěstím tak velkým, že se divila, že se její nohy stále dotýkají podlahy.
 Smutkem, že tento muž, kterého tak zbožňovala, se nikdy nesetká s jejím otcem, matkou nebo bratry. A vděčností, že zde nalezla novou rodinu, tak loajální a milující.
Její zrak se rozmazal slzami. Ami se kousla do rtu, zamrkala slzy zpět a usmála se.
„Jsem ochotná. Jsem velmi ochotná.“
Marcusovy oči zaplály jasným jantarem a on sklonil hlavu a otřel své rty o její v něžném polibku. Pak se obrátil k ostatním.
 „Sethe, Davide, Darnelle… uctivě vás žádám o vaše svolení oženit se s Amiriskou, vaší dcerou, vaší sestrou,“ – popořadě se setkal se jejich pohledy – „a dávám vám své slovo, že ji budu vždy milovat a opatrovat, upřednostňovat její štěstí před mým a navěky ji chránit svým životem.“
Seth napřáhl ruku. „Máš mé svolení, Marcusi. Přeji vám oběma hodně štěstí.
Další nabídl svou ruku David. „Taky máš mé svolení a blahopřeju ti ke ztrátě tvého srdce pro jedinečnou ženu.“ Usmál se na Ami. „Vybrala sis čestného muže, Ami. Nemohl bych být za vás oba šťastnější.“
Darnell vtáhl Marcuse do jásavého objetí. „Vítej do rodiny. Dlouho jsme na to čekali.“ Usmál se, jak ustoupil. „Zřejmě jsi jen čekal na dokonalou ženu.“
Pak přišla řada na Ami být sevřena ve velkých, svalnatých pažích a podána další sadě paží, jak její náhradní rodina vyjádřila potěšení nad tím, že našla tolik štěstí po přetrpění tak strašného přijetí do tohoto světa.
Ami si otřela vlhké tváře, když se otočila zpátky k Marcusovi.
Marcus ji znovu políbil, a pak klesl na kolena. Vklouzl jednou rukou do kapsy a vytáhl prsten.
„Většina žen v naší společnosti mají raději zlato a diamanty,“ začal a nejistota se vkradla do jeho výrazu a ztlumila štěstí, které v něm bylo.
 „Ale protože vím, co vím, o tvém světě, nechtěl jsem, aby ten prsten byl výrazem bohatství nebo statusu, ale skutečný symbol našeho svazku.“
Zvedl malý, široký stříbrný kroužek, jehož jediná ozdoba byla jakýsi tmavý vyrytý nápis.
„Zatímco zlato je slabé a tvárné, stříbro je silné.“
Usmála se. „Stejně jako láska, kterou sdílíme.“
Náznak úlevy se dotkl jeho opětovaného úsměvu. „Ano.“
Ukázala na tmavé znaky vyryté do zářícího kovu. „Neznám tyto symboly.“
„Je to hebrejština. Písmo Rút převzaté z Bible. Volně přeloženo to znamená: Kam půjdeš, budu tě následovat. Tvůj domov bude mým domovem. Tvoje rodina bude mojí rodinou. Tvůj lid bude mým lidem. A to myslím vážně, Ami. Už od tebe nechci být nikdy odloučen. Pokud bys někdy v budoucnosti našla způsob, jak se vrátit na Lasaru, beze smutku opustím svůj život tady a doprovodím tě.“
„Marcusi…“
„Do té doby… můj domov je tvým domovem, Ami. Moje rodina,“ – pohlédl na jejich usmívající se publikum – „je tvou rodinou. Moji lidé jsou tvými lidmi.“
Uchopil její levou ruku do jeho a vsunul ten těžký kroužek na její prsteníček.
 „Vezmeš si mě?“
Přemožená emocemi, přikývla. „Vezmu.“
Objala ho kolem krku a zabořila svou tvář do teplé kůže nad jeho límečkem. „Tak moc tě miluju.“
Jeho silné paže ji přitiskly blíže, jak vstal.
 „Taky tě miluju.“ Zněl tak přidušeně, jak se cítila. „Tak dlouho jsem na tebe čekal, Ami.“
Po dlouhé chvíli si Darnell odkašlal a zamumlal: „No tak, lidi, nerozplačte mě taky.“
Ami se zasmála a uvolnila své sevření.
Marcus ji vzal za ruku. Jeho měňavé oči se leskly a jeho rty byly stočené ve šťastném úsměvu.
„Děkuji za to všechno.“ Ami pokynula k mužům oděným jak ze škatulky a ke květinám v místnosti.  „A za to.“ Natáhla ruku, aby ukázala prsten. „Miluju ho.“
„Vím, že by to na Lasaře bylo velmi odlišné, ale…“
„Bylo to perfektní,“ přísahala a myslela to vážně.
„Rád bych do našeho svatebního obřadu zařadil tolik Lasarských zvyklostí, kolik můžeme.“
„Děkuju ti, Marcusi.“ Šťastně máchla rukou mezi nimi, když si prohlížela svou rodinu.  „Děkuju vám všem.“
Seth se usmál a zamnul si ruce. „Dobře pak. Pojďme oslavovat, ano?“
Následovaly pokřiky a dychtivý souhlas.
Seth a David náhle otočili své hlavy směrem k přední části domu. O pár vteřin později ji Marcus otočil také.
Seth si povzdechl.  „Jeden večer! Nemůžeme mít jeden večer volno?“
Ami slyšela, jak se otevřely vchodové dveře.
„Reordon,“ zavolal Chris ze vstupní haly a oznámil tak svůj příchod.
 „Hej, kde jsou všichni?“
Jelikož žádný z mužů nevypadal, že by odpověděl, Ami zavolala: „Jsme tady, Chrisi.“
Dopadání těžkých bot na bambusovou podlahu uvedlo jeho objevení se ve dveřích. Jakmile je uviděl, jeho obočí vystřelilo vzhůru.
„Co se děje?“ Jeho pohled se setkal s Amiiným. Vzplanula v něm obava. „Co je špatně? Co se stalo?“
Zasmála se a otřela si své vlhké tváře. „Marcus mě požádal o ruku. Budeme se brát.“
Jeho drsný obličej se rozzářil.
Hele, to je skvělé!“ Nakráčel vpřed, stiskl Marcusovu paži a vtáhl ho do mužského objetí. Pak se otočil a objal Ami tak, až jí zapraskaly kosti.  „Vítej do rodiny, Ami.“


15 komentářů:

  1. Moc děkuji za další skvělou kapitolku!!!💜💜💜

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem ':).Som zvedava,ci sa v tejto casti dostanu k velitelovi :).

    OdpovědětVymazat
  3. ďakujem pekne super preklad... bude svadba ale kde je ten veliteľ...?

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem velmi pekne za preklad a korekturu dalsej casti

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekci další kapitolky !!!!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  7. MO)oc děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  9. Veľká vdaka ža dnešnú nádhernú kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  11. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat