středa 15. února 2017

Vládci noci - 18. kapitola 1/2

Pomalu ale jistě se blížíme do finále, jak se vám závěr knihy líbí? Co říkáte na vývoj událostí?


Marcus nikdy ústředí Sítě v tomto regionu nenavštívil. Tato potřeba prostě nikdy nenastala. Ale musel přiznat, že byl ohromen.
Zvenku budova neměla ani jeden výrazný znak, který by povzbudil druhý pohled. Položená daleko od dálnice za silnou stěnou stéle zelených stromů, mohla se pochlubit pouze jedním podlažím. Světle hnědý, zděný exteriér bez oken vypadal staře a opotřebovaně. Kdyby žila a dýchala, jeden by očekával, že neuslyší nic jiného než povzdechy vyčerpanosti.
Předním dveřím chyběla okna, která by mohla umožnit mrknutí dovnitř, ale kdo by se zatoulal tímto směrem, to nevěděl. Tak nějak Marcusovi připomínala sklad společnosti přepravující zboží a zásilky: rozlehlá, nezajímavá s velkým parkovištěm za ní.
Uvnitř to byl úplně jiný příběh.
Roland, Sára, Marcus a Ami zamířili k přednímu vchodu. Nesmrtelní měli na sobě stále ochranné obleky a Roland nesl upířího krále – zakrytého dekou – přes rameno.
Po otevření obyčejných, dřevěných dveří Marcus zjistil, že byly obložené ocelí a silné a těžké jako dveře bankovního trezoru.
Malý vestibul uvnitř byl obklopen neprůstřelným sklem, o kterém by se vsadil, že by mohlo odrazit zatracené střely vyhledávající teplo. Kromě rukojeti spočívalo na druhých dveřích čtecí zařízení na magnetické karty a klávesnice pro zadání bezpečnostního kódu.
Šťastný, že je ze slunce, sundal si masku a rukavice a zastrčil je za opasek. Sára udělala totéž, a pak pomohla Rolandovi odstranit ty jeho.
Amiina ruka vklouzla do Marcusovy, zatímco zíral skrz sklo. Vestibul byl moderní, minimalistický, kolekcí šedé. Chlubil se pohodlně vypadajícími židlemi, které byly shromážděny do půlkruhu, s velikánskými, stín milujícími rostlinami na odkládacích stolkách, které dodávaly místnosti barvu.
Tři strážní seděli za žulovou bezpečnostní přepážkou naproti dveřím. Tucet dalších drželo hlídku u výtahů a u schodiště za přepážkou. Všichni byli těžce ozbrojeni.
Zaznělo zabzučení.
Sára sevřela kliku a otevřela skleněné dveře. Jeden z mužů sedících za přepážkou se zvedl a obešel ji. Spíše než typickou uniformu ochranky měl na sobě standardní černou pracovní uniformu Druhých.
Byl vysoký, hubený, se širokými rameny a na krátko ostříhanými kaštanovými vlasy. Vznášelo se kolem něj ovzduší autority, které Marcusovi napovědělo, že nebyl pouhou ochrankou. Byl jedním z Chrisových velkých zvířat.
„Nebudete po nás chtít naše ID?“ zeptal se Marcus.
Muž se usmál. „Není třeba. Očekávali jsme vás. A i kdybychom vás neočekávali, dělám tohle dost dlouho na to, abych poznal nesmrtelné, když je vidím.“ Napřáhnul ruku.
„John Wendleck.“
Marcus mu potřásl rukou. „Marcus Grayden.“ Pokynul k ostatním. „Roland Warbrook. Jeho žena Sára. A Amiriska.“
„Je mi ctí, že vás všechny poznávám,“ řekl a nasměroval je rukou k výtahům. „Pokud půjdete semnou…“
Stráže postavené po obou stranách dvou výtahů sledovaly jejich příchod s očima plnýma fascinace.
Marcus na ně kývl.
Všude kolem propukly úsměvy.
„Je mi ctí, že vás poznávám, pane,“ vyslovil jeden. Několik dalších přikývlo na souhlas.
Roland, jak si Marcus všiml, neobdržel totéž uvítání. Většina zaměstnanců Sítě měla tendenci se ho bát kvůli tomu, jak terorizoval kohokoli, kdo byl vyslán sloužit mu jako jeho Druhý.
Sára a Ami obdržely vřelé pozdravy vyloženě flirtující úsměvy, dokud Rolandovy oči nevzplanuly jantarem a nevycenil tesáky. Pak nejeden ohryzek poskočil, jak muži s obavami polkli.
Pro jednou, Marcus podporoval projev vznětlivosti svého přítele.
Výtah, do kterého nastoupili, byl prostorný jako ty, které se dají najít v opeře. Podle tlačítek uvnitř bylo v budově pět podzemních podlaží.
John stiskl S5. „Zajišťovací cely jsou na stejném patře jako laboratoře.“
Ami sevřela Marcusovu ruku pevněji. Její dlaň zvlhla. Prsty se jí začaly třást.
Marcus se zamračil, vypáčil svou ruku z jejího sevření a objal jí jednou paží.
„Můžeme počkat v Chrisově kanceláři, pokud chceš,“ zamumlal se rty přitisknutým k jejím vlasům.
Johnův vnímavý pohled přešel z jednoho na druhého.
„Možná, Amirisko a Sáro, nechtěly byste prohlídku budovy? Obě jste poměrně nové v naší organizaci.“ Usmál se.
„Rád bych vám to tu ukázal, abyste viděly něco z toho, co tady v Síti děláme.“
Se svýma očima na Ami Sára vyprodukovala zářivý úsměv.
„Děkuju. To by bylo báječné. Tak nějak jsem si dnes už upírů užila dosyta.“
John se zasmál. „To chápu. Amirisko?“
„Děkuju. To bych ráda,“ řekla napjatým hlasem.
Je mi to líto, řekla v Marcusově hlavě.
To nemusí. Opravdu neuděláme nic jiného než, že dodáme zboží. Seth se podívá do hlavy upíra, uvidí, co ví, a pak jsme hotovi.
Zaznělo cinknutí. Dveře se otevřely.
Marcus a Roland vystoupili.
John kývl na tucet mužů čekajících vedle přepážky ochranky umístěné mezi výtahem a chodbou. Všichni nesli útočné pušky.
„Todde, zaveď Marcuse a Rolanda do zadržovací cely, kterou jsme připravili dříve.“
Jeden z mužů, oblečený v černé s krátkými blond vlasy, udělal krok vpřed. „Ano, pane.“
Marcus se ohlédl. Ami vypadala tak bledá.
Sára se přesunula a provlíkla svou ruku Amiinou. „Nedělejte nic, co bychom neudělali mi,“ dobírala si je.
Roland si odfrkl. „Je tu něco, co bys neudělala?“
Zasmála se.
Marcus si pomyslel, že Amiina ramena se nepatrně uvolnila, jak se koutky jejích rtů zvedly vzhůru.
Dveře se zavřely.
„Tudy, pánové,“ řekl Todd.
Marcus cítil Rolandův pohled, když následovali strážného dlouhou bílou chodbou osvětlenou zářivkami.
„Takže?“ zeptal se starší nesmrtelný. „Kdy mi to plánuješ říct?“
Marcus se nemusel ptát co. „Až se Ami bude cítit pohodlně s tím, že ti to řeknu. Jestli se s tím někdy bude cítit pohodlně.“
Roland přikývl. Nebyl zdaleka tak neústupný, jak většina lidí předpokládala. Kromě případů, kdy přišlo na to důvěřovat ostatním. Kvůli jeho minulosti Marcus pochyboval, že se to někdy změní.
Nebylo příliš obtížné určit, které dveře vedly k zadržovací místnosti. Po obou stranách dveří byl rozmístěn tucet stráží. Další stály v pozoru naproti dveřím.
Samotná zadržovací místnost se pyšnila silnými ocelovými stěnami. Polní lůžko se opíralo o tu nejvzdálenější. Čtyři mohutná pouta visící z konců titanových řetězů tlustých jako Marcusovo zápěstí byla přišroubována ke stěně nad ním.
Malý stůl a židle sdílely stěnu s dveřmi, mimo dosah těchto řetězů.
Roland přešel k lůžku a hodil na něj upířího krále.
Zatraceně ten smrdí,“ zavrčel znechuceně a otíral si rameno, kde byl upír usazený.
Todd přispěchal kupředu a připnul okovy kolem zápěstí a kotníků upíra.
„Pan Reordon by tu měl být brzy. Ujišťuje se, že všechny základy jsou v doupěti zakryty.“
Marcus se domníval, že Chris bude muset tentokrát využít Sethovy psychoaktivní schopnosti. Nebo ne. Chris byl schopný komukoli prodat cokoli. Pokud řekl orgánům, které přijeli na místo činu, že byl agentem DEA (Drug Enforcement Administration = Národní úřad pro kontrolu obchodu s drogami) a to doupě bylo drogovým doupětem, které explodovalo, zatímco vařili metamfetamin, uvěří mu. Marcus nevěděl, jak se mu podařilo zvládnout všechno papírování a ID a cokoli jiného, co potřeboval, aby je přesvědčil, ale Chris byl vždycky připravený.
Marcus slyšel někoho přicházet a podíval se ke vchodu.
Vstoupila lékařka z Davidova domu. „Ach,“ řekla a zastavila se, když je uviděla.
Marcus by očekával, že doktorka bude mít na sobě pod bílým laboratorním pláštěm kalhoty nebo sukni s praktickými lodičkami. Místo toho měla doktorka Liptonová bokové džíny, tričko s výstřihem do véčka, které objímalo její štíhlou postavu, a černé vyšší tenisky Converse Chuck Taylor.
„Ahoj,“ řekla, udělala krok vpřed a nabídla mu svou ruku s váhavým úsměvem, jak Todd vyklouzl z místnosti.
„Neměla jsem šanci se předtím představit. Jsem Melanie Liptonová.“
Marcus jí potřásl rukou. „Těší mě, doktorko Liptonová. Je mi líto, jestli jsem vás onehdy v noci vystrašil.“
„Žádný problém. Vím, že jste měl strach o Ami.“ Nabídla svou ruku Rolandovi.
„Ráda vás znovu vidím, pane Warbrooku.“
Roland její ruku neuchopil. „Pravděpodobně se mě nechcete dotknout. Vlekl jsem jeho zapáchající zadek.“ Pokynul k upírovi.
Následovala jeho pohled a ušklíbla se.
 „Jejda. Není jako upíři, kteří žijí zde v Síti.“ Obrátila se zpět k Marcusovi a její pohled se stal klinickým, jak ho posuzovala.
„Takže, jak se cítíte, pane Graydene? Zotavil jste se mnohem rychleji než ostatní a já jsem byla velmi zvědavá zjistit –“
Seth se teleportoval do místnosti s Chrisem a Bastienem.
Doktorka Liptonová vyskočila, a pak si přitiskla ruku k hrudi.
To bylo o fous.
„Co ten tady sakra dělá?“ dožadoval se Roland a zamračil se na Bastiena.
Seth povytáhl obočí. „Chtěl jsem zjistit, jestli toho upíra pozná.“
Zatímco se Roland zlobil, Bastien se podíval na člověka v jejich středu.
 „Doktorko Liptonová.“
„Pane Newcombe,“ odpověděla s úsměvem.
Marcus se zamračil.
Tlouklo jí srdce zběsile z toho, jak jí Seth vystrašil, nebo se její tep zrychlil, když na ni Bastien obrátil svou pozornost?
Seth svraštil obočí, jak se rozhlédl. „Kde je Ami?“
Jeho podráždění vzrostlo.
„Má pochopitelný strach z laboratoří,“ zavrčel Marcus. Naštvaný také na sebe, protože zapomněl.
Do hajzlu.“ Seth si přejel rukou po tváři.
„Nemohu uvěřit, že jsem na to nepomyslel. Věděl jsem, že mi chvíli bude trvat pozměnit její vzpomínky na to místo a jen jsem chtěl, aby zůstala s tebou, kde jsem věděl, že bude v bezpečí.“
„Kde je?“ dožadoval se Bastien, ten parchant. „A proč nejsi s ní?“
Co mu bylo sakra do toho?
„Je se Sárou. John jim dává prohlídku Sítě.“
„Jsou v bezpečí,“ přišel Roland k jeho obraně. „Nic se nemůže dostat kolem ostrahy v této budově.“
Bastien zvedl obočí. „Mně se to povedlo.“ Ignoroval zavrčení, které zaburácelo z Rolandova hrdla, přešel k lůžku a studoval neupravenou postavu na něm.
„Není jedním z mých, ale znám ho. Oslovil jsem ho, když jsem poprvé začal rekrutovat. Nejsem si jistý, jak dlouho byl nakažen v té době, ale mohl jsem říct, že by byl nekontrolovatelný, že byl blízko k podlehnutí.“
„Takže jsi věděl, že brzy bude zabíjet nevinné a neudělal si nic,“ obvinil ho Roland.
Sval zaškubal v Bastienově čelisti, jak promluvil ke svému někdejšímu nepříteli.
„V té době jsem se zaměřil na léčení upírů, ne na jejich zabíjení. Proč ses o něj nepostaral ty? Podle všeho žije v této oblasti nějakou dobu. Unikl tvé pozornosti, že? Mocnému nesmrtelnému, jako jsi ty?“ posmíval se mu.
Roland se napjal, připravený k útoku.
Marcus uvažoval, že se k němu přidá.
„Dříve než zajdete ještě dál,“ protáhl Seth, „měli byste vědět, že doktorka Liptonová má v kapse více toho sedativa. Pokud to bude nutné, dám jí pokyn, aby ho na vás oba použila.“
Barva se nahrnula do brunetčiných tváří, když se na ni všichni nesmrtelní podívali. Omluvně se usmála, vytáhla ruku zastrčenou do kapsy a zvedla půl tuctu stříkaček.
Roland si povzdechl. „Pojďme, ať to máme za sebou.“
Seth přistoupil k lůžku a dotkl se prsty umaštěného čela upířího krále.
Doktorka Liptonová se pomalu pohnula kupředu a zvědavě pozorovala. Její rameno se dotýkalo Bastienovy paže.
Bastienovi se rozšířilo chřípí, jak se zhluboka nadechl a na chvíli zadržel dech.
Jeho pohled přelétl přes kaštanové kadeře, které stáhla do neformálního drdolu, pak přes její tvář a sklouzl dolů na její hrdlo k náznaku výstřihu odkrytým jejím tričkem.
Kdyby Marcus nedával pozor, nevšimnul by si mírného zrychlení Bastienovy srdeční frekvence.
Seth se napřímil. „Neví, kde najít toho velitele.“
Roland zaklel.
Marcus ne. Když se jeho oči setkaly se Sethovými, uviděl v nich Marcus cosi zlověstného, co ho k smrti vyděsilo.
„Doktorko Liptonová, existují nějaké testy, které byste chtěla provést na upířím králi předtím, než ho popravíme?“ zeptal se Seth.
„Ano. Mohl byste mi dát čtyřicet osm hodin?“
„Samozřejmě. Mějte sebou za všech okolností ostrahu, zatímco jste v této místnosti, i když je upír pod vlivem sedativa.“
Bastien promluvil. „Budu sloužit jako její stráž a dám pozor na upíra, zatímco je tady.“
K čertu, že budeš,“ zavrčel Marcus.
„Tenhle upír je nebezpečnější než Joe a Cliff.“
„Nepotřebuje tě, abys ji chránil. Má budovu plnou stráží Sítě a sedativa,“ hádal se Marcus. Nelíbilo se mu, jak si Bastien doktorku nepatrně prohlížel.
Ach, běž do prdele,“ odsekl Bastien. „Jsi jenom stále naštvaný, protože jsem zabil Ewena.“
Děti!“ vyštěkl Seth.
Marcus zavřel ústa. Stejně jako Bastien. Seth nepoužíval tento tón často, ale když se tak stalo, všichni poslouchali.
„Tady jsme skončili. Chris se postará o to, aby byla doktorka Liptonová chráněná. Rolande, běž se podívat, jestli můžeš najít Sáru a Ami. Nejspíš budou v Chrisově kanceláři. Todd ti ukáže, kde to je. Marcus a já se s vámi se všemi za chvíli sejdeme v hale.“
Roland udělal, jak Seth navrhl. Spíše z touhy být se Sárou, hádal Marcus, než z nutkání následovat rozkazy.
Jakmile byl pryč, Seth zavřel dveře.
Čelo doktorky Liptonové se svraštilo nejistotou. „Chcete, abych odešla?“
„Ne. Chris vás přivedl na palubu, takže byste měla být informována.“
„Co se děje?“ zeptal se Marcus. A proč byl Bastien ještě tady?
„Upíří král nahrál bitvu, ve které jste byli všichni nadopováni a dal záběry Keeganovi,“ oznámil Seth.
„Včera v noci, když se upír vrátil ke Keeganovi domů, místo Keegana tam byl velitel a vytáhl záběry z Keeganova laptopu. Pak s velitelem uzavřel určitý druh obchodu.“
„Jaký druh obchodu?“ zeptal se Marcus.
Bastien neřekl nic, jen čekal, obočí svraštěné v hlubokém V.
„Slíbil upířímu králi moc a novou armádu, pokud mu přinese jednu věc.“ Sethovy tmavě hnědé oči se setkaly s Marcusovým pohledem a podržely ho. „Ami.“
Bastien zaklel. „Ví, co je.“
Hezká tvář doktorky Liptonové se naplnila zděšením. „Musí být součástí divize, která ji zajala. Bylo tam půl tuctu nesmrtelných, které mohl požadovat, aby mu upír předal, ale vybral si ji.“
Marcus propíchl Bastiena pohledem. „Jak víš, co je?“
„Byl jsem zavřen na Sethově panství v Anglii právě poté, co ji zachránili.“ Ukázal na své uši. „Haló? Extra citlivý sluch ti nic neříká?“
„On ji nezradí,“ prohlásil Seth.
„Jsi si jistý, že to už neudělal?“
Bastienova tvář potemněla, když udělal krok vpřed.
Marcus si nebyl jistý, zda ho zastavila Sethova paže, které ho zadržela, nebo rychlý krok zpět, který udělala doktorka Liptonová.
„Musíme naplánovat naši obranu,“ pokračoval Seth.
„Marcusi, chci, abyste s Ami na chvíli zůstali u Davida, snad dokud nenajdeme velitele.“
„Možná bys ji měl vzít zpátky do Anglie,“ navrhl Bastien.
Doktorka Liptonová přikývla.
 „Neměli by žádné tušení, že opustila zemi. Žádný způsob, jak ji vystopovat.“
Seth se podíval na Marcuse. „Máš chuť udělat si prodloužený výlet domů?“
„Jdu tam, kam jde ona,“ odpověděl.
Seth přikývl. „Promluv si s ní o tom. Je to její rozhodnutí.“
***


17 komentářů:

  1. som zvedavá kto je ten veliteľ?? a na čo im je Ami?? Som strašne zvedavá ako to dopadnev;-)
    vdaka za preklad a korektúru :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Dekuju za překlad a korekci...další kniha by mohla byt o Bastienovi a doktorce,ne?

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za další skvělou kapitolku!!💜💜💜

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekci další perfektní kapitolky !!!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Vďaka za preklad je to super kniha

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  9. konečně jsem dočetla, co jsem zameškala
    a kdo se vyklube z velitele mne velice zajímá, ještě mne napadlo, zda v tom nemají prsty "známí" Setha ( myslím tím nesmrtelné na jeho vyšší úrovni ) nebo nějaké zbytky nepřátel, kteří hledají Ami, aby ji mohli využít proti její rodině na její planetě ....

    děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  10. moc by mě zajimalo, kdo je velitel
    Díky za překlad. :

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  12. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  14. doprčic som tak zvedavá kto bude tým veliteľom, ktorý ide po Ami, ale asi to bude naozaj niekto z tých ktorí ju zajali a robili na nej pokusy :o( dík za preklad a už sa neviem dočkať pokračovania :o)))

    OdpovědětVymazat