středa 1. února 2017

Vládci noci - 17. kapitola 1/2


Bzzzzz.
Seth se se zasténáním překulil a popadl telefon, který vibroval na nočním stolku. Rozlepil víčka, uviděl čas a zaklel.
Bzzzzz.

Pouze hodina uplynula od chvíle, kdy se vrátil z domu Montrose Keegana a Ami s Marcusem ho přemluvili, aby si lehnul a konečně si odpočinul. Kdyby se podíval z okna, není pochyb o tom, že slunce by bylo stěží na obzoru.
Bzzzzz.
Posadil se, přehodil své dlouhé nohy přes okraj postele a nechal své smysly najít Ami a Marcuse.
V přízemí. Tvrdě spí. Dobře.
Bzzzzz.
„Co?“
„Ahoj,“ řekl Chris Reordon. „Mám něco, co si musíš přečíst.“
Což bylo Chrisův kód pro: Někdo by mohl poslouchat, takže čti mé myšlenky, pokud můžeš.
„Jistě.“
Jsem stále s uklízecí posádkou v Keeganově domě. Jsme na dobré cestě, abychom všechno odstranili. Ale stále mám ten nepříjemný pocit na zadní straně krku, který mi říká, že nás někdo sleduje. Začalo to asi půl hodinu poté, co jsi odešel.
Našli jste uvnitř jakékoliv sledovací zařízení?, zeptal se ho Seth.
Ne. Pečlivě jsme všechno prohlídli předtím, než jsme se pustili do interiéru. Kdokoli, kdo nás pozoruje, to dělá z venku z okolních stromů.
Upír, nebo člověk?
Nevím. Slunce je na obloze, ale je tu dostatek stínu, aby uchránil upíra. Mohl bych zavolat posily, nechat je vytvořit ochranný pás a postupně zmenšovat kruh, dokud ho nenajdeme. Ale musel bych dát svým mužům rozkaz, aby zabíjeli pro svou vlastní ochranu v případě, že je to upír.
A oni si nemohli dovolit ztratit žádné případné stopy.
Dej mi pět minut, řekl Seth s povzdechem.
Dokonce i silní nesmrtelní, jako byl on sám, se občas cítili po čertech unavení. Sejdeme se v Keeganově prádelně.
Skvěle. Zatím.
Seth vrátil mobilní telefon na noční stolek, pak vstal a přešel k přilehlé koupelně. Postříkal si tvář studenou vodou. Ta ho jen málo oživila, ale i tak byla příjemná.
Svižně si ručníkem otřel svůj obličej.
Pocit strachu šťouchnul do okrajů jeho vědomí. Pomalu sklonil ručník, vkráčel zpátky do ložnice a zastavil se, aby vyhledal jeho původ.
Ami sklouzávala do noční můry. Poznal ty příznaky.
Seth sáhl po příliš krátkých teplácích, které mu Marcus půjčil, a udělal si v duchu poznámku, aby na zpáteční cestě od Keegana zaskočil k Davidovi, aby se převléknul.
S obléknutými kalhoty a vypůjčenou košilí v ruce, Seth zamířil dolů do sklepa nesmrtelnou rychlostí. Zpomalil a natáhl si tričko, když se přiblížil k Marcusovým zavřeným dveřím od ložnice.
Dobře promazané panty nevydaly ani hlásku, jak otevřel dveře.
Marcus ležel v posteli vedle Ami opřený o jeden loket.
Ami ležela na zádech se ztuhlými končetinami a pažemi podél těla, jako by byly drženy pouty. Tu a tam sebou drobně cukla.
Byly to drobné záškuby, které lámaly Sethovi srdce, protože dobře věděl, co je způsobilo. Žádné výkřiky nevytryskly z jejích rtů. Ale její dýchání se příležitostně zadrhlo tichými vzlyky.
„Co se děje?“ zeptal se ho Marcus nadpřirozeně tiše, jak se na ni s obavami díval.
Seth kráčel k posteli. „Sní o svém zajetí.“
Umístil konečky prstů na její čelo a odvedl ten sen od bolesti a směrem ke šťastnějším časům.
Ztuhlost ji opustila. S povzdechem se schoulila na bok a otřela si tvář o svůj polštář. Její dýchání se zpomalilo a vyrovnalo, jak vklouzla hlouběji do spánku.
Seth odtáhl ruku a setkal se s Marcusovým pohledem.
„Měsíce poté, co jsme ji našli, měla takové noční můry často, ale postupně přestaly. Doufal jsem, že se nevrátí.“
„Co jí to udělali, Sethe?“ zeptal se Marcus otevřeně. Strach a hněv bojovaly o nadvládu v jeho hnědých očích.
„To není na mě, abych ti to řekl.“ Seth opustil místnost na tichých nohách a vrátil se nahoru, aby si vzal boty. Otevřel jeden šuplík prádelníku v ložnici pro hosty a našel čistý pár ponožek. Alespoň ty by mu měly sedět.
Musím to vědět,“ trval na svém Marcus. Vkráčel dovnitř skrz dveře v páru rychle obléknutých tepláků, když si Seth sedl na kraj postele.
„Dozvíš se to, až si přečteš ty soubory,“ odpověděl a natáhl si ponožku.
„Pokud to, že ucítila sedativum, oživilo její noční můry, co si sakra myslíš, že s ní udělá uvidět ty soubory?“ Odmlčel se a svraštil obočí. „Počkej. Myslíš si, že je způsobilo to, že mi řekla, co je?“
„Ne. Bylo to to sedativum.“
Marcus začal přecházet. „Musím vědět, co se jí stalo, co udělali.“ Když Seth otevřel ústa, aby odmítnul, Marcus ho zastavil.
„Nemůžu číst ty soubory před ní, a nemůžu ji nechat samotnou, dokud se to všechno nevyřeší. Sethe, pokud bys ji miloval tak jako já, kdyby byla tvou ženu, nepotřeboval bys to vědět?“
Sakra, že ano. Seth to potřeboval vědět, i bez intimního spojení s ní. Což byl důvod, proč to nebylo poprvé, kdy se podíval do jejích snů, bez jejího vědomí.
Natáhl si druhou ponožku. „Řeknu ti, jak jsme ji našli. Nic víc.“
Marcus přikývl, posadil se do křesla na druhé straně místnosti a viditelně se sám sebe snažil připravit.
„Ami nekřičela nahlas, když ji mučili, nebo na ní experimentovali. Křičela ve své mysli,“ řekl a strčil nohu do boty pokryté prachem.
„David a já jsme telepaticky sledovali její křik, dokud jsme nelokalizovali to zařízení, ve kterém ji drželi, a pak jsme se vloupali dovnitř. Našli jsme ji v laboratoři, která tak trochu vypadla jako nemocniční operační sál. Byla nahá, nezakrytá a roztažená na masivním kovovém stole, který byl přišroubován k podlaze.“
Marcus sevřel opěradla svého křesla.
Seth si natáhl druhou botu.
„Její ruce a nohy byly spoutány ocelovými pouty. Její hlava byla připoutána, takže byla zcela imobilní. Obklopovali ji muži v chirurgickém oblečení a laboratorních pláštích. Její tělo bylo vychrtlé a poseté drobnými popáleninami, vpichy, řezy a pohmožděninami. Dva z jejích prstů byly odstraněny. Dva z jejích prstů na nohou také. Žádné zranění nebylo obvázané.“
Dřevěná opěradla se začala rozpadat pod Marcusovým sevřením. Rozpadala se v prach.
„Její hrudník byl otevřený a jeden z mužů používal malé elektrické lopatky, kterými vysílal šoky do jejího srdce. Neměla srdeční zástavu. Nebyla pod sedativy. Nebyly použity žádné znecitlivující látky. Cítila všechno, co jí dělali.“
Marcusovy oči zářily jasně oranžově. Jeho tesáky vystoupily. S vystupujícími špičkami a s nadávkou vstal.
„Nedělej to,“ varoval ho Seth.
„Nedělej co?“ zavrčel Marcus a třásl se vztekem.
„Neházej tím křeslem. Vzbudíš ji.“
Klející Marcus začal přecházet. „Musíme je zabít. A tím myslím všechny, Sethe. Nemůžeme dopustit, aby se jim znovu dostala do rukou.“
„Já vím. Teď jsem na cestě zpět ke Keeganovi. Chris si myslí, že je někdo pozoruje, takže už možná máme nějaké vodítko.“ Se zavázanými tkaničkami Seth vstal. „Budu brzy zpět.“
Marcus se natáhl a vzal ho za ruku. „Sethe… její prsty na rukou a nohou. Jak jste je zachránili? Našli jste je a znovu je připojili?“
„Ne. Ty narostly zpět samy. Amiina schopnost vyléčit se je pozoruhodná. Regenerační schopnosti jejího těla se mohou měřit s mými vlastními.“
Seth setřásl Marcusovo držení a teleportoval se do Keeganovy prádelny.
***
Ami seděla na pohovce. Tělo nehybné, ale její mysl pádila. Přemýšlela, co se – pokud vůbec něco – Seth dozvěděl u Montrose Keegana. Byl pryč už několik hodin, aniž by se ozval.
„Nedělej to,“ zamumlal Marcus vedle ní.
Ami se na něj podíval. „Nedělej co?“
„Neskrývej přede mnou, co cítíš.“
Zamračila se. „Neskrývám. Nebo ano?“
Přejel jí rukou po vlasech a položil svou paži na zadní část pohovky. Otřel se o její ramena.
„Pokud jsi nervózní…“ Pokrčil rameny a našpulil rty. „Vrť sebou. Procházej se. Stiskni mi ruku. Rozčiluj Slima. Střel něco. Dělej cokoli, co tě přiměje cítit se lépe.“
Pohlédla dolů a teprve pak si uvědomila, jak nehybně seděla a rozpačitě se usmála. „Promiň. Staré zvyky. Občas zapomenu.“
Úsměv, který vyprodukoval, se nejdříve zdál být napjatý, ale pak se změnil v potutelný, když se pošoupnul a přitiskl se k jejímu boku.
„Pokud… potřebuješ něco, co by odvedlo tvou mysl od všech myšlenek,“ škádlil jí chlípným hlasem a zakmital obočím, „moje tělo je tvoje, abys s ním mohla dělat, co chceš.“
Opravdu,“ odvětila s maximálním zájmem.
Rozpřáhl náruč. „Zabav se, jak jen chceš. Tvé přání je mým rozkazem.“
Ami se s úsměvem zvedla na kolena, přehodila svou nohu přes jeho stehna a obkročmo si sedla na jeho klín.
Takže.“ Když se svým ukazováčkem dotkla jeho měkkých rtů, vtáhl ho do úst a poškádlila ho svým jazykem.
Tlukot jejího srdce se zrychlil. Sjela konečkem svého prstu, nyní vlhkým a brnícím, dolů po jeho bradě a teplém hrdle k výstřihu jeho černého trika s dlouhým rukávem.
„Kdybych ti řekla, abys tohle svléknul, svléknul bys to?“ otázala se.
Košile byla v mžiku na podlaze za ní.
Uličnicky se na něj usmála. „Líbí se mi, jak to probíhá.“ Naklonila se a dotkla se svými rty jeho.
Marcus se zhluboka nadechl. „Miluju tvou vůni,“ zamumlal mezi polibky.
Přejela špičkou svého jazyka přes jeho rty.
Jeho vřelé hnědé oči se zablýskly jantarem. Rozevřel rty a vtáhl její jazyk dovnitř. „Miluju tvou chuť.“
Hluboce ho políbila. Celé její tělo vzplanulo k životu. „Vadí ti,“ zeptala se bez dechu, „že mě nemůžeš kousnout, když… ty víš…“
„Že se milujeme?“
Přikývla.
„Ne.“ Sklouzl rukama nahoru a dolů po jejích stehnech.
„Ale tvoje tesáky vystoupí.“
Usmál se. „Vždycky vstoupí, když jsem v sevření silné emoce. A láska, kterou k tobě cítím, když se mě dotkneš, nebo když jsem zanořen hluboko v tobě…“ Naklonil se dopředu a zajmul její rty ve vše pohlcujícím polibku.
„Obracíš mě naruby, Ami, odhaluješ všechny má tajemství. Nutíš mě hořet. A já jsem byl tak dlouho studený.“
Její dech se zadrhl. „Marcusi.“ Ami ho objala kolem krku a zapomněla na všechno, kromě způsobu, jakým chutnal a jaký byl na dotyk, když jejich ústa splynula.
Marcus našel lem jejího černého roláku, a pak jí ho přetáhl přes hlavu.
Ami ho rukama pohladila po svalnaté hrudi a provokativně ho štípla do bradavek.
Sykl a sevřel její boky. Přitáhl ji dopředu, dokud její střed nebyl natlačen proti silné erekci, která napínala jeho džíny. Stehna měla roztažená.
Opustil její ústa, sjel rty dolů po jejím jemném krku a přes její klíční kost. Husí kůže vyskočila na jejích pažích.
„To se mi líbí,“ zavrčel.
Ami prohrábla rukama jeho vlasy a sevřela je do hrstí. Srdce jí bušilo, když táhl svůj jazyk podél okraje její podprsenky.
„Co?“
„Mám tě rád nahoře,“ zamumlal. Vsunul své ruce za ní a vypálil cestu nahoru po jejích zádech, aby jí rozepnul podprsenku. „Takhle jsme to ještě nedělali.“
„Můžeme…“ zalapala po dechu, když z ní stáhl ten tenký materiál a sevřel do dlaní jedno z jejích ňader. „Můžeme se milovat takhle?“
„Stoprocentně.“ Omyl její druhé prso svým jazykem a vyvolal teplo, které jí přimělo svíjet se proti němu.
„Jen ta myšlenka na to… jak na mě rajtuješ jako na koni… pomalu a klidně… rychle a tvrdě…“ zasténal.
Dotkni se mě, Ami.“
Dychtivá, aby mu vyhověla, vklouzla jednu rukou mezi ně, pohladila pevné svaly na jeho břiše a pak zanořila své prsty pod pás jeho kalhot.
Za ní se ozvalo zalapání po dechu.
Wow!
Ami vrhla polekaný pohled přes rameno, jak se Seth, Roland a Sára odvrátili.
Zalapala po dechu, pustila Marcusovy hebké kudrny, vytáhla ruku z jeho kalhot a rychle si zakryla ňadra.
Sakra, Marcusi,“ řekl Seth, „je pro mě jako dcera.“
Marcus se zamračil, jak pomáhal Ami obléct podprsenku a košili.
„No, možná, že příště zavoláte předem,“ zabručel.
„Konec konců tohle je náš dům.“
Ami na něj zírala, jak se škrábala z jeho klína. Náš dům? Opravdu o něm teď přemýšlí takhle?
Roland se zasmál. „To říká muž, který nedokázal zaklepat a vešel, když jsme se Sára a já, milovali v obývacím pokoji.“
„Nebyl to váš dům,“ upozornil Marcus.
„I tak jsi mohl zaklepat.“
Marcus sebral své tričko z podlahy a přetáhl si ho přes hlavu. Místo toho, aby si ho zastrčil do kalhot, nechal ho volně, ale moc nepomohlo, aby zakrylo jeho vzrušení.
S úsměvem a viditelnými špičkami jeho tesáků, zavrtěl hlavou a nehlasně vyslovil: Vidíš, co mi děláš?
Ami se kousla do rtu, neschopná zastavit odpovídající úsměv, když se usadila zpátky vedle něj.
„Dobře,“ řekl Marcus, „můžete se otočit.“
Trio se otočilo.
Díky bohu, že nedorazili o pár minut později, nebo by pravděpodobně zastihli ji a Marcuse nahé, s těly spojenými.
„Co se stalo u Keegana?“ zeptala se a snažila se přimět odejít ruměnec, který cítila, že jí zahřívá tváře, když Roland a Sára klesli na pohovku pro dva šikmo k nim.
Seth usedl do křesla naproti ní.
„Tři muži sledovali Chrise a jeho uklízecí posádku. Všichni byli lidi a byli nápadně podobní vojákům speciálních jednotek.“
„Přečetl sis jejich mysli?“ zeptal se Marcus.
„Ano. Jsou to bývalí vojáci, kteří se domnívají, že byli naverbováni na přísně tajnou misi, která se týká národní bezpečnosti. Každý nesl v mysli jméno stejného velitele. Chris to teď prošetřuje.“
„Jakou to má sakra spojitost s Montrosem Keeganem?“ zeptal se Roland.
„Nevím. Nevěděli to ani ti tři vojáci. Ani jsem nemohl dostat nic ze samotného Keegana. Jeho mozek je opravdu mrtvý.“
Ami velice nerada zmiňovala jméno, které zažehlo takové ostré reakce, ale… „Ví Bastien něco o tomhle veliteli?“
Sára položila uklidňující ruku na Rolandovo koleno.
Seth zavrtěl hlavou. „Keegan se nikdy Sebastienovi o armádě nezmínil. Ani se nikdy nepokusil do obrazu přivézt někoho dalšího. Sebastien neústupně věří, že Keegan pracoval sám, když ho znal.“
Sethův hlas náhle zaplnil Amiinu hlavu.
Ami, musíš být v přítomnosti osoby, aby ses zaměřila na jeho nebo její energetický podpis, nebo ho můžeš sesbírat od někoho jiného, kdo s ním byl v kontaktu?
Musím být v přítomnosti osoby samotné. „Takže, stále máme v plánu jít dnes po upířím králi a jeho mužích?“
„Rozhodně,“ řekl Seth nahlas. „Je potřeba, aby tohle skončilo před tím, než rekrutují více upírů.“
„A před tím, než mohou odhalit naši existenci,“ dodala Sára.
Roland zakryl její ruku svou. „Jestli víš, kdo poskytl Montroseovi to sedativum, proč prostě jen nevybombardujeme to doupě a budeme s tím hotovi?“
Marcus přikývl. „Proč potřebujeme zajmout upířího krále živého?“
„Víš, jak paranoidní upíři jsou,“ řekl Seth. „Skoro tak paranoidní, jako je tenhle.“ Ukázal palcem na Rolanda, který zvedl ruku a poškrábal si tvář zarostlou strniskem svým prostředníkem.
„Pokud upír věděl o Montrosově novém příteli, mohl sledovat Montroseův domov a sledovat toho muže zpět na jeho základnu nebo domů poté, co doručil sedativum.“
„Určitě by nám to ušetřilo trochu času, pokud by upíří král věděl, kde bychom ho mohli najít,“ zmínila se Ami. „Pokud je tato skupina přísně tajná, ani Chrisovy konexe by ji nemusely najít.“
Seth souhlasil. „V tomto okamžiku opravdu potřebujeme sledovat každé vodítko, které můžeme. Takže, jakmile nás Ami zavede ke královi –“
Roland se zamračil. „Ty víš, kde je doupě upířího krále?“
Nnne,“ řekla Ami pomalu a hádala, co přijde dále a už přemýšlela, jak odpoví. „Ne, doopravdy.“
„Ami,“ zeptala se Sára, její tvář rozzářená vzrušením, když se předklonila, „jsi obdařená?“
Měla by jim to říct? Ami se nerozhodně podívala na Setha.
Stejně jako s původem obdařených, Seth věřil, že čím méně lidí o ní zná pravdu, tím budou všichni zainteresování více v bezpečí.
Říct to Chrisovi bylo nevyhnutelné. Nutnost.
Říct to Rolandovi a Sáře… až tolik ne.
Ale Marcus a Roland byli jako bratři. Ami si nemyslela, že by bylo férové žádat po Marcusovi, aby zamlčoval před Rolandem pravdu po tom všem, čím si ti dva společně prošli. A bylo by hezké, kdyby mohla rozvíjet blízké přátelství se Sárou, která byla přátelským, ženským obličejem v tomhle moři testosteronu. Ami ji měla opravdu ráda.
„To není jednoduchá otázka,“ oddaloval odpověď Seth. Možná, že byl stejně nejistý jako ona. Nebo možná, že si přečetl Amiiny myšlenky, ačkoli si nemyslela, že by bez dovolení zasahoval do její mysli.
Rolandovo obočí se snížilo v jeho typickém zamračení.
„Jak těžké to může být? Jednoduché ano nebo ne bude stačit.“
Rolande,“ řekl Marcus a přitáhl pozornost všech, „teď ne.“
K Amiině překvapení, Roland zamyšleně přikývl. „Jak si přeješ.“
Seth pohlédl na své hodinky. „Už je půl jedné. Musíme zamířit k Davidovi, abyste si mohli přichystat ochranné obleky.“
Ach, sakra to ne,“ protestoval Marcus. „Ty obleky škrábou jako čert. Prostě si vezmu jen běžné protisluneční oblečení.“
„Já taky,“ souhlasil Roland.
„To nebude stačit,“ opáčil Seth.
„Blokuje 98 procent UVA a UVB paprsků. Jsme dost staří na to, aby to stačilo,“ trval na svém Marcus.
Seth zavrtěl hlavou. „Je poledne, a my nevíme, kolik času budete muset strávit na slunci, zatímco Ami bude stopovat to doupě. Buď si vezmete ty obleky, nebo vás nahradím D’Alençony, kteří nebudou držkovat a stěžovat si.“
Ami úlevně vydechla. V Severní Karolíně bylo pravděpodobně tolik nekrytých polí, jako tu bylo lesů. Nechtěla se dívat, jak Marcus hoří a vytváří se mu puchýře, pokud budou muset přejít některá z nich, aby ušetřili čas. Ty zvláštní gumové obleky ochrání nesmrtelné úplně, aby mohly být v plné síle, až dorazí k doupěti.
Nicméně muži bručeli, jak se všichni zvedali. Vytvořili kruh, aby je Seth mohl teleportovat všechny najednou. Přichystali se k odchodu.
Sára se setkala s Amiiným pohledem a obrátila oči v sloup.
Ami se usmála nazpět. Ano, doufala, že ona a Sára budou brzy dobrými přítelkyněmi.
„Tak dobře,“ řekl Seth a položil ruku na Amiino rameno.
„Mizíme.“
***


13 komentářů:

  1. ďakujem za preklad a som strašne zvedavá kto sa skrýva za tým všetkým, kto chce Amy :o( teším sa na pokračovanie :o)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za další skvělou kapitolku!!!💜💜💜

    OdpovědětVymazat
  4. určite je za tým nejaká tajná americká agentúru- ved v USA ich majú plno:-D
    vdaka za preklad a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za ďalšiu kapitolu��

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuju za překlad a korekci, těším se na pokračování ☺

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  10. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat