pondělí 27. února 2017

Studie vraha - 2. kapitola



Valek se rozhodl. Zasvětil Ariho do svého plánu a spěchal do stájí. Vrchní podkoní mu poradil Onyxe jako nejrychlejšího koně ve stáji. Bylo to příhodné jméno, protože kůň byl celý černý. Valek jej pobídl do cvalu, když opustili hlavní sídlo a zamířili na jih k Hadímu lesu.


Dunění Onyxových kopyt se Valekovi odráželo v hrudi. Měl obavy, aby nebylo příliš pozdě a zastihl asasína. Jakékoliv zpoždění by mohlo smrtelně ohrozit Yelenu.
Hadí les byl tenkou linií zeleně, která se vlnila mezi Územím Ixie a jižními zeměmi Sitie. Oficiální hranice se nacházela asi sto stop za jižním okrajem Hadího lesa.
Valek věděl o nesčetných problémech, které pohraničí představovalo pro hlídky obou zemí, ale už několikrát použil les ke svému prospěchu, aby se ukryl.
Dvě hodiny před západem slunce dorazil do samotného srdce lesa ke stanovišti hlídky Vojenského Kraje 5. Měl jen tolik času, aby se dostal na svou pozici.
„Pane?“ Kapitán stanoviště se postavil do pozoru.
„Dnes v noci se chystá osoba, o kterou se zajímám, překročit hranici,“ řekl Valek.
„Máme posílit hlídky?“
„Ano, ale ne v oblasti dvanáct. A chci, aby vaše stráže byly snadno spatřitelné, ale nesmí být nápadně zřejmé.“
„Pane?“
„Chci, aby vaši vojáci nahnali tu osobu směrem k nestřežené oblasti, abych jej mohl následovat do Sitie. Rozumíte?“
„Ano, pane!“
Při západu slunce začaly hlídky vydávat jemné zvuky podél hranice Hadího lesa. Valek v maskovacím převleku oblečeném přes Sitianské přestrojení, čekal v oblasti dvanáct. Svou aktuální polohu si vybral na základě logiky. Pokud měl překročit hranici nespatřen, tahle úzká stezka využívaná zvěří by byla nejlepší trasou.
Seděl na větvi stromu přitisknutý ke kmenu a usmíval se při vzpomínce, která se mu vynořila v mysli. Když v tomto lese Yelena hrála roli uprchlíka, měla na uniformě přilepené listy stromu cheketo, aby zakryla jasně červenou barvu. Její po domácku vyrobené maskování fungovalo a ona byla schopná vyhýbat se chycení při celodenním cvičení.
Jenže tehdy věděla, že ji vojáci hledají, ale osamělý asasín by mohl využít momentu překvapení. Pokud nebude moci Tama označit, vystopuje Yelenu a bude ji sledovat, dokud bude v ohrožení. Pobaveně si odfrknul. Měla jedinečnou schopnost přilákat nebezpečí i v nejméně nebezpečných situacích. Možná by měl svůj plán změnit a sledovat ji, dokud by nezlikvidoval asasína.
Les zaplavila tma. Houkání sovy a bzučení hmyzu se ozvaly tichem. Kradmé šustění ve křoví přitáhlo jeho pozornost. Prohlížel si oblast a brzy zahlédl postavu. Osoba se pohybovala ve stínech a Valek nebyl schopný na takovou vzdálenost vidět jeho tvář. Byl to zkušený soupeř.
Asasín se objevil pod Valekovým stromem. Valek čekal pár úderů srdce, než se spustil na zem a následoval jej. Jedna jeho část byla potěšena, že hádal správně, ale druhá byla znepokojená, jak snadno Tama našel. Riziko povolání, usoudil. Pokud by se nenaučil analyzovat každou situaci ze všech úhlů, už by tady dnes nebyl.
Při rozednění asasín překročil hranici. Valek se na chvíli zastavil, aby smyl maskovací barvy a oděv. Ztmavil odstín své bledé kůže, aby odpovídal zbarvení Sitianů a uhladil si bílou bavlněnou tuniku a pískově zbarvené kalhoty. Odhodil své po ramena dlouhé černé vlasy na záda a stáhl je do culíku. Každým dnem bylo tepleji, až se to nedalo vydržet. Sitia nebyla nejlepším místem, když byla sezóna horka.
Asasín zamířil k malé vesnici v Sitii na území Klanu měsíce. Obklopená farmami, obsahovala vesnice hostinec a jednu hospodu, do které Tam vešel. Valek budovu obešel. Měla jen jeden východ. Počkal pár minut, než šel dovnitř.
V hospodě probíhaly živé rozhovory. Radostná nálada proplouvala od stolu ke stolu a netrvalo dlouho, když Valek zaslechl útržky konverzací.
„Čtvrtá kouzelnice, Irys Jewelrose…“
„Deset dětí!“
„Unesli je z naší země. Vzali je na sever…“
„Čtrnáct let!“
„Zachránili je přímo Veliteli pod nosem…“
„Vojáci je honili až za hranice…“
„Čtvrtá kouzelnice jim zachránila životy!“
„Vracejí se domů…“
Už tak přikrášlené příběhy zapomněly na pomoc Ixianů, nebo že v první řadě to byl odpadlý Sitianský kouzelník, kdo všechny problémy způsobil. Ale drby také odhalily, kde se Irys a Yelena zastaví – ve Fulgoru, hlavním městě Klanu měsíce.
Cestování v početné skupině bylo pomalejší, než kdyby šla Yelena sama. Včera ráno vyrazili a zabralo jim to dva dny, než se dostali k Fulgoru, kde pravděpodobně zůstanou a budou hledat rodiny, kterým se ztratily děti.
Zdálo se, že se je asasín nesnaží rychle dohnat. Tam zůstal v hospodě do soumraku, povídal si s místními a popíjel pivo. Valek zaplatil a čekal venku, aby nevzbudil podezření. Když Tam odešel a zařídil si v hostinci nocleh, zdál se uvolněný a nejevil žádné známky toho, že by si byl Valekovy přítomnosti vědom.
Valekovi se podařilo dostat pokoj vedle Tamova. Rád by nejdříve provedl trochu vyšetřování, ale nemohl Tama nechat samotného. Během zdlouhavých večerních hodin si Valek přál, aby si s sebou vzal Ariho.
Nakonec začal podřimovat v křesle u stěny sousedící s Tamovým pokojem. Ze spánku jej budil každý zvuk. Uprostřed noci se Valek probudil a vystřelil z křesla. V ruce držel meč, aniž by si vzpomínal, že by jej tasil. Všude bylo ticho. Vrátil zbraň na místo.
„Do pr…“ zamručel tlumeně hlas venku.
Valek se podíval z okna ve chvíli, kdy čtyři muži vytáhli ženu z domu. Muži táhli vzpírající se oběť ulicí.
Na okamžik ztuhl. Kdysi by ignoroval ženinu nepříjemnou situaci a zůstal zaměřený na vraha. Ale teď už ne. Ne od doby, co mu Yelena vstoupila do života. Už nikdy.
Valek otevřel okno a sklouzl dolů po okapu. Tasil meč a rozběhl se za čtyřmi muži. Zabočili vlevo do boční uličky a vstoupili do skladu. Několik pronikavých výkřiků uniklo škvírkou, než se dveře zavřely a ozvalo se cvaknutí zámku v náhlém tichu.
Nakoukl dovnitř špinavým oknem a uviděl muže, jak zvedají ženu na stůl. Do místnosti pronikalo měsíční světlo, ve kterém se zableskl nůž nebezpečně blízko oběti. Nebyl čas zvažovat další možnosti.
Valek rychle vytáhl šperháky z náprsní kapsy a během vteřiny odemkl zámek. Vřítil se do budovy, popadl nejbližšího muže a poslal jej pěstí do bezvědomí.
Tři zbylí muži tasili meče. Zaskřípala ocel. Žena vyskočila na nohy a ze stolu se začala ohánět nožem. Na všech tvářích se objevil triumfální úsměv.
Hmm, přepadení.
Valek se podíval přes rameno. Dalších šest ozbrojených mužů se rozestoupilo kolem. Když se pohledem vrátil k původní skupince, bylo jich o dva víc. Dvanáct proti jednomu. Jeho šance nebyly valné, ale ne nemožné. Přepravky a nářadí byly rozesety po celé místnosti. Provazy a kladky visící ze stropu a rozbitých oken by mohl použít.
„Jsi zatčen,“ promluvila žena.
„Z čeho jsem obviněn?“ zeptal se Valek.
„Špionáž, vražda, neoprávněný vstup. Vyber si.“
Valek to zvažoval. Pokud by se nechal zatknout, mohl by utéci později, až bude mít lepší šance.

„Vzdáš se?“ zeptala se.

10 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za preklad. :D Valek, ideš! :D

    OdpovědětVymazat
  3. Valek je v maléru, jak se z něho vyseká ? blbá náhoda anebo past?
    děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Na blbé náhody nevěřím :D, taky děkuju. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za další pokračování. Lvice

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat