úterý 28. února 2017

Když Alfa přede - 4. kapitola

Milí čtenáři,
po delší době se konečně můžu k tomuto překladu vrátit, bohužel jsem zjistila, že je to docela boj. Tenhle překlad mi od začátku moc nesedl a s autorčiným stylem si moc nerozumím, takže bude trvat, než se do toho trochu dostanu. Do té doby vás prosím o trpělivost a případné rady. Rovnou podotýkám, že si občas něco vymyslím tak, aby to do textu sedělo, protože věty, které autorka skládá, jsou pro češtinu nestravitelné (alespoň tedy z mého pohledu), ale smysl a emoce, které by měl text vyvolávat, se snažím zachovat co nejvíce. Doufám tedy, že i tak si příběh užijete a já se časem vypracuji.
Mějte se pěkně
Paty


„Dobré ráno, myško.“
Chraplavá slova ji málem donutila pomočit si kalhoty. Kira nechala klíč v zámku kadeřnictví a otočila se tak rychle, že rozlila kafe. Když se horká tekutina dotkla její pokožky, vykřikla.
„Au!“ Popáleninu využila jako výmluvu, aby se mohla zaobírat svou rukou a ne neočekávaným návštěvníkem. Hodně vysokým návštěvníkem, který tady očividně čekal na ni.
To nebylo dobré. Hlavně proto, že v tuhle ranní hodinu byly ulice docela prázdné.
Mužné prsty jí sebraly kelímek z ruky a vyhodily jej do popelnice. Než stačila zareagovat, přitáhl si její zranění ke rtům a přitiskl je na její rozpálenou kůži.
Nejen její ruka byla po tomto doteku rozpálená.
O můj bože. Zrychlený pulz a mírný třes končetin chtěla dávat za vinu strachu, ale byla dost stará a zkušená na to, aby rozeznala přitažlivost.
„Co to děláš?“
„Pusa to zlepší.“ Až na to, že nezůstal u jednoduchého polibku.
Kira se na Arika překvapeně podívala, když špičkou jazyka přejel po její kávou spálené kůži. Dotek jazyka byl drsnější, než čekala. Příjemný. Až moc příjemný. Nemohla si pomoci a představila si tohle laskání na mnohem citlivějším místě svého těla.
Co to se mnou sakra je? Ozval se zdravý rozum a ona osvobodila svou ruku.
„Nepotřebuji, abys něco zlepšoval, když jsi sám důvodem toho, proč jsem se vůbec popálila.“
„Vylekal jsem tě, myško?“
Její výraz velmi jasně vyjadřoval: Tak ne asi ty idiote, co jiného sis myslel? Nevypadal, že by mu to bylo líto, pokud měla soudit podle jeho úsměvu.
Ach, nedívej se na něj. Byl příliš roztomilý, když se usmíval – a rozptyloval ji. Pokusila se vrátit k méně lákavým věcem. „Co tady děláš?“ Když se ptala, snažila se pohledem zjistit, zda jsou poblíž nějací svědci, kteří by jí mohli přijít na pomoc, kdyby se ji pokusil kvůli včerejšku zavraždit.
Na druhou stranu, možná jen přeháněla. Dneska nevypadal naštvaně. Naopak, jeho oči doutnaly – pokud se tedy nemýlila – spíše flirtem než zlobou.
Vzhledem k jeho přehnané reakci a její vzpomínce na jeho aroganci, tomu moc nevěřila.
„Po naší včerejší nehodě mě napadlo, že jsem na tebe možná byl příliš tvrdý.“
„Chceš říct, že ses choval jako vůl,“ záměrně jej urazila spíše, aby získala zpět pocit vyrovnanosti než cokoliv jiného.
„Přiznávám, že jsem některá slova volil špatně. Za to se omlouvám.“
Cože to právě udělal? Cítila, jak se jí při jeho nečekané omluvě rozšířily oči. „Ehm, díky. A já bych se pravděpodobně měla omluvit za to, co jsem ti udělala s vlasy.“
Nedokázal skrýt škubnutí při té vzpomínce a tehdy si všimla klobouku, který měl na hlavě. Odpovídal světle šedé barvě jeho obleku šitého na míru, ale přesto… Kousla se do rtu pro případ, že by jí mělo uniknout zahihňání. Klobouk to byl pěkný, ale prostě mu neseděl.
„Když už mluvíme o mých vlasech, napadlo mě, že ti dlužím druhou šanci. Opravdovou šanci ostříhat mé vlasy. I když, pravděpodobně trochu kratší než jsem původně zamýšlel vzhledem k našemu malému nedorozumění.“
„Pardon? Slyšela jsem správně, že mě chceš nechat ostříhat své vlasy? Teď je mi jasné, že si ze mě utahuješ.“
„Nejde o žádný trik. Jakmile jsem se včera uklidnil, měl jsem čas přemýšlet o tom, co se stalo. Nechal jsem svůj šovinistický postoj, aby mi zamlžil úsudek. Ale na mou obranu, ženy, které mě stříhaly, byly vždy jen moje matka nebo mé tety, jejichž představa o zkrácení zahrnovala hrnec a kuchyňské nůžky.“
Kira se zašklebila. „Ouvej.“
„Právě. Možná ti tohle pomůže pochopit mé váhání. Také bych měl asi přiznat, že jsem později mluvil s tvým strýcem v kadeřnictví. Původně jsem plánoval vrátit se tam, aby zamaskoval napáchané škody. Nicméně mě ujistil, že po Dominikovi jsi nejlepší.“
Nemohla si pomoci a nadmula se pýchou nad tou chválou. „Ano, zákazníci si mě žádají.“ Nebo alespoň žádali, dokud její kadeřnictví neshořelo za podezřelých okolností.
„Co kdybychom začali znovu? Ahoj, já jsem Arik.“ Podával jí ruku, ale ona na ni jen zírala.
Tahal ji za nos? Vrhla na něj ostražitý pohled, ale neviděla v jeho tváři nic než upřímnost nebo její velmi dobrou napodobeninu.
Vzhledem k tomu, že byl jedním z klientů jejího dědečka, a pouze pěkná mrcha by mu vmetla jeho omluvu do obličeje, hlavně po tom, co mu provedla, vklouzla prsty do jeho obrovského stisku.
Proběhlo jí elektrizující zachvění. Ať už byly jeho chyby jakékoliv, nemohla popřít přitažlivost, která ji k němu táhla.
„Já jsem Kira.“
„Kira.“ To, jak se mu přes jazyk převalovaly slabiky jejího jména, ji rozpálilo. Ještě, že nehostoval v noci v rádiu. To by asi bylo ráno hodně žen unavených. „Kiro, když jsme se teď řádně představili, mohla bys mi ostříhat vlasy? Prosím?
Dobrý Bože, ten způsob, jakým to řekl. Málem se opřela o dveře, aby získala nějakou stabilitu. Přitažlivost mezi nimi byla naprosto neskutečná. Ale on za to nemohl. Ona byla očividně tím, kdo měl tenhle problém.
Zajímalo by mě, jestli existuje prášek proti přitažlivosti k nesprávným chlapům.
„Nemyslím si, že je to dobrý nápad.“
„Ale já potřebuji, abys to udělala,“ zavrněl jemně. Přistoupil blíže, čímž si přisvojil všechnu její pozornost. Tyčil se nad ní, vysoký i mohutný, přesně tak, jak to měla ráda. Jeho pohled se soustředil přímo na ni, neuhýbal, což bylo až směšně sexy.
Chtěla se k němu přitisknout a změkčit tvrdou linii jeho rtů, ochutnat jeho škádlivý úsměv, který mu hrál v koutcích.
Jak by jej mohla ostříhat, když jediné, co chtěla, bylo přejíždět po každém kousku jeho těla?
Potřebovala někoho po svém boku, aby se krotila. „Pokud se vrátíš za hodinu, až otevřeme, můžu dát vše do pořádku.“
„Hodinu? Asi bys to nemohla udělat dříve, že? Mám dnes ráno obchodní schůzku a vážně bych tam nerad přišel takhle.“
V jantarových očích se zračila prosba. Zaváhala. Ty oči byly příliš svůdné. Přála si odtrhnout od nich zrak. Nevzdávej to.
Ale…
Z technického hlediska mu mohla vlasy ostříhat hned. Měla klíče od kadeřnictví. Jediným problémem bylo to, že zatím nikdo jiný ještě nepřišel do práce.
Měla by se odvážit pustit jej dovnitř a ostříhat jej, když budou sami? Jinými slovy, věřila si na to, když byla s ním?
To jsem vážně takový zbabělec? Opravdu potřebovala zpátky nabýt kontrolu nad svými hormony. Nebyla žádnou splašenou teenagerkou, která by podlézala chlapcům. Byla ženou, která věděla, jak se vypořádat s opačným pohlavím. A taky byla velmi dobře obeznámena se slovem ne.
Mohla jeho šarmu odolat a kromě toho nebude sama s tímhle chlapákem dlouho. Její strýček se brzy objeví, nemluvě o obrovských prosklených výlohách a lidech, kteří prochází ulicí.
Takže by zde byli svědci, kdyby ji ruce znovu zradily.
Ale co její bezpečí? Možná bylo jeho flirtování jen lest. Co když byla celá jeho omluva o tom, aby přestala dávat pozor?
Zatímco mluvili, ulice se začínaly plnit lidmi, kteří začínali svůj den.
Kdyby se jí pokusil něco udělat, byli by zde svědci.
Avšak když se na něj podívala, viděla jen upřímný zájem a žádný vztek, který si pamatovala. Neměla pocit, že by jí chtěl ublížit. Alespoň ne doopravdy. Naopak stále držel její ruku a jemně po ní přejížděl palcem.
Udělej to.
Nedělej to.
Její mysl byla rozpolcená, ale zůstávala pouze jedna možnost. Kira nebyla z těch, kdo obvykle vycouvá. Muž před ní se přišel omluvit a potlačil svou pýchu. To nejmenší, co mohla udělat, bylo pomoci mu.
„Pojď dovnitř a uvidíme, co se s tím dá dělat.“ A tím myslela jeho vlasy, ne jeho.
Proč její nálada při tom pomyšlení poklesla?
Nakonec pustil její ruku, jen aby vzápětí pohladil její tvář. „Děkuji. Cením si toho.“
Do háje. Jen ne ty jeho dolíčky. Kdyby nesouhlasila, teď by to určitě udělala díky jeho ďábelskému úsměvu s dolíčky.
Přinutila se odvrátit se. S třesoucíma se rukama odemkla a vpustila jej dovnitř.
Snažila se ho ignorovat, když pobíhala po kadeřnictví, rozsvěcela světla, otočila visačku s nápisem otevřeno a vytahovala si nástroje na stříhání.
Nebylo to snadné. Zdálo se, jako by zabíral všechen prostor. Bylo jedno, kam se pohnul, ona si byla vědoma každého jeho pohybu.
Pověsil si sako a odhalil tak ještě více své tělo. Měl na sobě hedvábnou košili – o které věděla, že by si ji nemohla dovolit – těsně obepínající jeho hruď a svalnatá ramena. Když pomalu kráčel k holičské židli, povolil si kravatu.
Bez vyzvání se posadil a sledoval ji v zrcadle.
Měla bych jej nechat čekat. Na to už bylo ale pozdě. Musela jej ostříhat.
Potutelný úsměv mu cukal koutky, když zápasila s ochrannou pláštěnkou.
„Jsi ze mě nervózní,“ začal.
Ano! „Ne. Jestli mluvíš o mých neohrabaných rukou, tak stále čekám, až začne účinkovat moje ranní dávka kofeinu,“ zalhala.
Aby se rozptýlila, sundala mu klobouk a trhla sebou, když uviděla tu spoušť. Začala zkoumat jeho lokny, aby zjistila, jak zamaskovat a zároveň uchovat jeho oblíbený styl. Bohužel však střihla trochu moc. Jedna její část se děsila toho, že mu může nabídnout pouze jedinou možnost, jak to napravit. Pochybovala, že by se mu to zamlouvalo. „Pokud mám napáchané škody zamaskovat, budeme muset stříhat poměrně hodně.“
Musela mu přičíst k dobru, že nevybuchl, i když jeho tvář vypadala napjatě. A mohla si k tomu představit truchlivé mňau, což nedávalo smysl, když v obchodě neměli kočku – líné, chlupaté věci.
„Dělej, co musíš. Věřím ti.“
Ta slova by ji neměla rozehřívat, a přesto se tak stalo. Každé slovo, které pronesl svým hříšně sexy sytým barytonem, ji rozechvělo.
Rozhodla se ostříhat jen to, co bylo nutné, aby vypadal dobře, až bude hotová s jeho okázalou dlouhou zlatou surfařskou hřívou. Víc než dobře.
Příliš lahodně.
No vážně. Jak jeho vlasy padaly na zem v záplavě hedvábných odlesků, jeho vzhled se změnil. Zdrsněl. A zmužněl.
S každým střihnutím zvýraznila jeho drsné rysy ve tváři, bradu a fakt, že měl dokonalý tvar hlavy.
Když byla hotová, o krok ustoupila a zakousla se do spodního rtu, aby si prohlédla výsledek.
Ježíši, ten je sexy.
Nebo si to alespoň myslela, ale na jejím názoru doopravdy nezáleželo.
„Tak co myslíš?“ zeptala se, když natočila zrcadlo za ním tak, aby se mohl podívat.
Chvíli nic neříkal, jen zíral na svůj odraz. „Víš,“ začal pomalu, „několik let jsem nosil ten samý střih. Patřil ke mně. Takže tohle je pro mě poměrně drastická změna.“
Téměř slyšela přicházející ale, a tak se obrnila.
„Ale přál bych si, abych tě potkal již před lety. Tenhle střih je opravdu skvělý.“ Zněl překvapeně.
Napětí trochu povolilo. „Takže se ti líbí?“ nemohla si pomoci a zeptala se, když mu sundávala ochranný plášť.
„Moc. Kolik ti dlužím?“
Zvedla ruce a odmávla jej. „Nic. Tohle je na mě.“
Vstal ze židle a vztyčil se nad ní. Díky němu se cítila tak drobná… „To je nesmysl. Trvám na tom.“
„Považuj to za mou omluvu.“ Měla by o krok odstoupit od jeho mužné přítomnosti, ale stolek s nástroji jí bránil v cestě.
„Musíš mi dovolit ti dát aspoň něco.“
 Z jeho chraplavého hlasu jí přeběhl mráz po zádech.
„Doporuč naše kadeřnictví svým přátelům.“ Aby zaměstnala své ruce, začala vytahovat své nástroje a pokládala je na tác.
Zachytil její ruku, přitáhl si ji ke rtům a jemně ji políbil na hřbet. „To už dělám léta,“ zavrněl proti její kůži.
Vytrhla se mu. „Ehm, víš ty co, asi bych měla jít něco dělat. Třeba skládat ručníky.“ Nebo si jít vyměnit kalhotky. Nebo…
Zamrkala, když řekl: „Ty a já. Večeře. Dneska v šest. Vyzvednu tě.“
Než mohla protestovat, odešel. Široká ramena se mu sotva vlezla do dveří na ulici. Zastavil se a pohlédl na ni skrz okno. Střelil po ní svým odzbrojujícím úsměvem s dolíčky a mrknul.
Mohla tam tupě stát dál, kdyby nepřišel její strýc a nevylekal ji. Přišel bočním vchodem.
„Kiro, jsi tady brzy.“
Otočila se k němu a doufala, že se tváří naprosto normálně. „Ano, jsem tady brzy, protože potřebuji dříve odejít. Mohl bys za mě vzít zákazníka v pět?“ Protože musela zmizet dřív, než Arik přijde a ona udělá něco hloupého, jako třeba prosit, aby zlíbal i jiné části jejího těla. Jako třeba její rty, které by to mnohem více ocenily.


41 komentářů:

  1. Super 😊 ďakujem za ďalšiu kapitolu

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc.. překlad je super a knížka taky.. ráda si počkám

    OdpovědětVymazat
  3. Tak myslím,že překlad je skvělý a nic mu nechybí. Za mě super a těším se na pokračování 😃

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za další úžasnou kapitolu. Mně se kniha moc líbí a těším se na pokračování. :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Veľká vdaka za opäť skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj,diky za další novou kapitolu už sem se jí nemohla dočkat Mirka

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuju za skvělou kapitolu. Už se těším na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  11. Diky za preklad dalsej kapitoly:), je super.Drzim palce, aby sa ti co najlepsie prekladalo a hlavne aby si nestratila chut pokracovat :•D,velka vdaka :).

    OdpovědětVymazat
  12. Držím ti palce, aby jsi se tím prokousala ve zdraví :) a hlavně nezanevřela na další překlady ...
    moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za další skvělou kapitolku!!!💜💜💜

    OdpovědětVymazat
  14. jupííí ďakujem za ďalšiu kapitolku, už som sa jej nevedela dočkať :o))) takže ešte raz dík za super preklad a už sa teším na pokračovanie :o)))

    OdpovědětVymazat
  15. Moc děkuji za kapitolu tahle kniha je super 😀

    OdpovědětVymazat
  16. Mockrát děkuji za skvělý, báječný překlad. Už se těším na další kapitolu. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  17. Ďakujem krásne za pokračovanie. Príbeh si užívam, super preklad. ☺

    OdpovědětVymazat
  18. Veľmi sa teším z ďalšej kapitolku��

    OdpovědětVymazat
  19. Na překladu bych nic neměnila,příběh se mi opravdu moc líbí, tak jak ho překládáš. Přeji pevné nervy a trpělivost. Prosím vydrž :).Děkuji za další kapitolku. HankaP

    OdpovědětVymazat
  20. Dekuji za dalsi kapitolu @-}-- super preklad :-D

    OdpovědětVymazat
  21. TinkaTinn:Velka vdaka za dalsiu cst :) Nevedela som sa jej dockat :)

    OdpovědětVymazat
  22. Paty mockrat dekuju za dalsi kapitolu! Me se knizka strasne libi, jestli do ni davas ze sebe vic nez je zvykem ( protoze do kazdyho prekladu ze sebe cast dat musite :-) ), tak je to jen k dobru - cte se to skvele a moc se tesim na pokracovani :-) mrzi me , ze se ti spatne preklada, a ikdyz se mi knizka moc libi, tak se do toho nenut pokud to fakt bude pro tebe teror, to by bylo blby prekladat s odporem.. kazdopadne za me opravdu super a dnesni kapitola mi vazne zvedla naladu po predchozich hodne usouzenych dnech :-( :-) takze jeste jednou diky a pokud se rozhodnes pokracovat, tak se moc tesim :-)

    OdpovědětVymazat
  23. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  24. Me tahle kniha taky hrozne nadchla, a pokud musis text upravovat cestine tak mas vazne muj obdiv, protoze ti to jde fantasticky! :) Moc diky!!!

    OdpovědětVymazat
  25. Děkuji moc za skvělou kapitolku. Musím říct, že se mi po této dvojici stýskalo :-)

    OdpovědětVymazat
  26. Ďakujem za skvelý preklad super sa to číta a milujem túto knihu

    OdpovědětVymazat
  27. Paty, prekladáš super. Ďakujem moc !!!

    OdpovědětVymazat
  28. Dakujem za kapitolu tesim sa na pokracovanie :-)

    OdpovědětVymazat