neděle 29. ledna 2017

Vzdor - 57. kapitola



Hmmm... a další okamžik, na který jsme čekali dlouho... :). Co myslíte, zvládne to Logan?

Díky za všechny komentíky, rozhodně mohou za to, že knihu dostáváte tak pravidelně každý týden, jen ony (a pomalu přicházející konec knihy) mě nutí setrvat v překladu...

Vaše Katuš



LOGAN
Cestoval jsem téměř bez zastavení tři a půl dne. Skákal jsem po stromech. Spal jsem v korunách velkých dubů, pokrytých mechem. Sledoval jsem, jak drátky mého sledovacího zařízení září každou hodinou jasněji a jasněji, jak jsem se běžel k Rachel, která šla bezpečnějšími cestami.
Blížil jsem se.
Takže to byl rowansmarkský batalion. Poznal jsem jejich znaky. Zaslechl několik kousků rozhovorů, které vítr zanesl ke mně. Nevěděl jsem, jak blízko jsem k nim, ale pořád byli mezi mnou a Rachel s Melkinem.
Neviděl jsem žádné stopy toho stopaře, což mě naplňovalo starostí. Mohl kroužit okolo mě. Nebo být před batalionem a hledat bezpečný dům. Chytit Rachel a Melkina.
Scénáře byly nekonečné a všechny se zdály končit katastrofou.
Když se slunce vyšplhalo k poledni, zastavil jsem se v koruně dubu k odpočinku a procházel si svou strategii. To, že půjdu za batalionem, mi nepomůže. Potřebuji je obejít. Dostat se před ně. Protnout jejich cestu s Rachel a Melkinem dřív, než na ně zarazí.
Pomalu a pečlivě jsem otevřel svůj batoh. Rychle mi ubývá jídla kvůli tomu, že jsem nemohl lovit, ale pořád jsem měl pár plechovek se zavařeným ovocem a nějaké sušené ovčí maso, které jsem sebral z bezpečného domu. Z každého jsem si vzal kousek, rychle to snědl a pak si s nechutí lokl trochu léku proti bolesti.
Budu se muset rychle pohybovat. Ještě si nemůžu dovolit cítit plně účinek celé cesty.
Po zabalení svého batohu jsem zkontroloval zvuky okolo sebe, abych se ujistil, že jsem v relativním bezpečí, než se posunu dál, natočil se k jihovýchodu a načal přeskakovat ze stromu na strom. Během dvaceti minut byl hluk batalionu pryč a já se nacházel uprostřed lesu s lišejníky jižní Pustiny, obklopen pouze ptáky, hmyzem a případným králíkem nebo veverkou.
Když jsem usoudil, že jsem se dostal dostatečně daleko na jih, abych mohl zahnout na západ, aniž bych narazil na batalion, dal jsem si krátkou pauzu, napil se vody, snědl plátek sušeného masa a začal znovu skákat.
Slunce se klonilo k západu, chyběly asi tři hodiny do tmy, když jsem pohlédl na své stopovací zařízení a ztuhnul. Dráty nyní zářily na sto procent. Srdce mi pádilo jako o závod a musel jsem se nutit do dýchání.
Našel jsem ji.
Někde v okruhu třiceti yardů okolo mě cestovala Rachel Pustinou. Nepřišel jsem pozdě. Rozhlédl jsem se kolem sebe, snažíc se rozhodnout, jakým směrem to bude nejlepší, když jsem ji uslyšel.
S někým se hádala. Pravděpodobně s Melkinem. Zamračil jsem se, když se její hlas jasně nesl skrz široké duby a mechový porost. Že by Rachel zapomněla, jak se pohybovat potichu?
Její přehlednutí však bylo mou výhodou a já šplhal tiše ze stromu, když ona a mladý muž, zhruba v mém věku, došli pod můj strom. Šel blízko ní, jeho levá ruka se přibližovala k jejím bedrům, jakoby se jí chtěl dotknout, ale nevěděl, jestli by byl přijat. Rychle jsem si ho posoudil. Okolo šesti stop. Silné svaly na mrštné kostře. Olivová pleť, temné oči a vlasy, kožené tkanice držící jeho tuniku a kalhoty na místě. Stromový člověk. Nevěděl jsem, jak se Rachel dostal, ale způsob, jakým se na ni díval – se zájmem a účastí – mě nutil ho chtít poslat zpět do jeho vesnice.
Ihned.
Melkin s ní nebyl. Buď podlehnul některému z nebezpečí Pustiny, nebo se pokusil naplnit svou dohodu a Rachel ho zabila.
Potom jsem si prohlédl Rachel a šok s panikou do mě vrazily plnou silou. Její bledá tvář byla pokrytá něčím, co připomínalo prach. Její plášť byl potrhaný a zničený. A její ruce. Ruce měla pokryté špínou a zaschlou krví. V jedné z nich svírala černou dlouhou kovovou tyč, jakoby mohla zmizet, kdyby ji pustila.
Ale nejhorší pohled byl do jejího obličeje. Chladný. Divoký. Prázdný. Jakoby někdo vyměnil Rachel, kterou jsem znal, za tuhle prázdnou skořápku. Pověsil jsem se na chvíli na větev, snažíc se posoudit novou Rachel, než se pustím a ukážu jí šok vepsaný do mé tváře.
„Potřebujeme si odpočinout,“ řekl její doprovod.
„Pak si odpočiň. Já pokračuji.“
„Ještě jsi dnes nejedla. Sotva jsi spala. Jestli to tak půjde dál, zkolabuješ a nic dobrého ti to nepřinese,“ řekl a konec natočil jakoby do otázky, ale jeho hlas zněl spíše zvědavě, než nějak ustrašeně nebo naštvaně. Jakoby byl v pohodě s tím, že zničí samu sebe, pokud to bude mít ten správný cíl. Ve světle faktů, které právě vznesl, by můj tón nebyl moc klidný, kdyby neuposlechla selský rozum a nezačala se o sebe starat.
Neopověděla na jeho pozvání k sebereflexi. Místo toho si to kráčela k mému stromu, její kurz byl směrem na západ a chovala se, jakoby ho neslyšela. Následoval ji. Nechal jsem je oba projít kolem mě. Při mém prvním setkání se Stromovým člověkem se nechystám zranit si žebro tím, že polezu rychle ze stromu dolů. Když byli ode mě čtyři stromy daleko, chytil jsem se větve a připravil se na bolestivé přistání. Zachytil jsem koutkem oka jemný pohyb, když muž v zelené a hnědé se přemísťoval mezi stromy a tiše sledoval Rachel a její doprovod.
Rowansmarkský stopař.
Rachel musela mít ten balíček. Nebo si on myslí, že ho má. A on se ji chystá zabít, aby ho dostal.
Pokud se tedy nezaměří na mě.
Přiblížil se k mému stromu. Pět kroků a bude tady. Budu mít jen jednu šanci udělat to správně.
Nejlepší scénář: Zabiju ho na první pokus.
Nejhorší scénář: Minu a nedostanu druhou příležitost.

Takže rozhodně nejlepší scénář. Rychle jsem zkontroloval úhel, sílu a jakou škodu mohu napáchat bez svého meče, a počkal si na to, až bude přímo pode mnou, pustil se z větve a skočil.

11 komentářů:

  1. Musí to zvládnout :D, díky moc.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem veľmi pekne za kapitolu 👍

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za skvělý překlad!!!💜💜💜

    OdpovědětVymazat
  5. Katuš, moc děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. cestovat dlouho bez dostatečného spánku znamená, že hrozí přehlédnutí důležitých indícií, situací a může se i hůře rozhodnout
    děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat