úterý 17. ledna 2017

Vzdor - 55. kapitola



Když teda jinak nedáte... 😊😊😊💖💝

Vaše krapet pobavená Katuš



LOGAN
Uslyšel jsem rowansmarkský batalion dřív, než jsem ho uviděl. Hádám, že neměli potřebu se skrývat, když měli tolik lidí na své straně. Hrnuli se kolem stromů, v rukách měli meče a pochodně. Rychle jsem zavřel oči, aby mě neprozradil jejich odlesk. Mohl jsem sledovat jejich postup ušima.
Bylo zřejmé, že nestopují, ale loví. Snažili si dostat svou kořist. Kráčeli v rozestupu méně než pět yardů, meči rozráželi křoví a zírali do korun stromů, které si osvětlovali pochodněmi.
Budu v pořádku. Byl jsem dost vysoko, takže ke mně světlo ohně nedosáhne. Usadil jsem se na větvích a čekal, zatímco se rozmisťovali po Pustině pode mnou, volajíc na sebe, mávajíc meči a dělajíc takový hluk, že na sebe upozorní každého v okruhu dvou set yardů.
Zanedlouho byli pryč. Počkal jsem, dokud jsem neslyšel ani ničení křoví, dokud jejich výkřiky nezanikly v tichu a vyčkával jsem, abych zaslechl život vracející se do lesa.
Nevrátil se.
Což znamenalo, že nejsem tak sám, jak chtěli, abych si myslel. Projelo mnou napětí a já pomalu vytáhnul nůž.
Byl to chytrý plán. Použili hlasité, snadno viditelné lovce a doufali, že až projdou, kořist se uklidní a vyleze. Tento plán jsem už taky vymyslel.
Přitiskl jsem se pomalu ke stromu, udržoval se v absolutní nehybnosti, ignorujíc bolest v mém boku, dožadující se pohodlnější pozice.
Trvalo to téměř hodinu, ale nakonec jsem ho zaslechl. Tak tichý zvuk, že jsem si ho téměř spletl s větrem. Téměř. Ale ptáci byli pořád potichu a celý les jakoby zadržoval dech.
Nesnažil jsem se ho pohledem hledat. Pokud skáče po stromech, ucítím ho, až skočí na můj. Pokud se ale pohnu na místo, kde bych měl lepší pozorovací pozici, může si všimnout mého pohybu. A pokud si nevšimne pohybu, může ho uslyšet.
Místo toho jsem čekal. Už jsem ho znovu neuslyšel, ale nakonec se ozvali ptáci i pozemští tvorové v křoví.
Byl pryč.
Ale on i batalion rowansmarkských vojáků stojí nyní mezi mnou a bezpečným domem.
Jediné východisko z této situace bylo pohybovat s maximální opatrností a přijít s nějakým nápadem, zatímco se se budu přibližovat k bezpečnému domu. Sám celý batalion nepřemůžu. Musel jsem doufat, že je alespoň přechytračím.

11 komentářů:

  1. Určitě na to má,jak neuvěřitelně je chytrý 😉 děkuji moc za kapitolu 😊

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky moc děkuju za další kapitolu. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky Katuš za nový překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat