neděle 1. ledna 2017

Vzdor - 52. kapitola


Šťastný Nový i nový rok přeji! Hodně zdraví a radosti a málo velkých problému, přeji vám jen ty maličké, protože bez problémů by to nebyl život a náš mozek by si pak vesele tvořil problémy tam, kde nejsou a to je pak na houby. Takže vám přeji maličkaté problémy, které Váš mozek zaměstnají. 
A abyste měli o čem přemýšlet, tak Vám sem dávám kapitolku, ale jenom krátkou, aby to příliš nezatížilo hlavu bolící ze včerejší/dnešní kocoviny.
Vaše uvolněná a spokojená Katuš


RACHEL
„Neseme to zpět do Baalbodenu.“
Melkin se ani nepohnul ze svého místa u vyhasínajícího ohně, ačkoliv Quinn a Willow odešli už před nějakou chvílí pro větve, úponky vinné révy a mech, aby si z nich mohli udělat přístřeší na stromě pro přespání.  Seděla jsem u pochodně, zkoumajíc symboly na hůlce a snažíc se zjistit, co znamenají.
„Ano. To ano.“ Ačkoliv jsem neměla v plánu ochotně předat veliteli zbraň schopnou zničit všechno v našem světě.
„Musím to dát veliteli. Sám. Musím to udělat, Rachel. Pro Eloisii.“ Jeho hlas zněl zoufale a temně, ale tam, kde jsem dřív cítila soucit, jsem teď necítila nic.
„Ne.“ Položila jsem zařízení zpět do látky a opatrně ji začala zavazovat.
„Pro Eloisii.“
„Ani Eloisie není tak cenná, aby velitel dostal mocnou věc, která vyhladí z povrchu zemského každého, kdo se mu postaví.“
Zaklel a sunul se ke mně. Přitiskla jsem si zařízení k hrudi a vytáhla nůž.
„A co Logan? Co jeho záchrana? On je vše, co ti zbylo!“
Cítila jsem za jeho slovy obvinění. Myslel si, že jsme na tom stejně. Ochotní udělat cokoliv, ať už to bylo jakkoliv nemyslitelné, abychom se ochránili před ztrátou. Velitel si také myslel, že jsme stejní.
Oba dva se mýlili.
„Eloisie a Logan stejně zemřou, pokud velitele nezničíme.“
„Ne.“ Zavrtěl hlavou, zuřivost se vetřela do jeho očí.
Viděla jsem jeho vztek a zdvojnásobila ho. „Ano! Vytáhni svou hlavu z písku, Melkine. Pracuješ pro zrádné monstrum, které nikdy nedodržuje daný slib. Nikdy! V sekundě, kdy od tebe dostane, co chce, zabije tě. Pravděpodobně zabije před tebou i Eloisii jen proto, že může! A pak nebudeš mít svůj život ve svých rukou, ale bude mít velitel, jenž bude mít moc, kterou ovládne svět!“
„Přestaň!“ Křičel na mě, z úst mu vyletěly kapičky slin, jeho ruka se zkroutila okolo nože, jakoby hledal nějaký cíl, do čeho ho zabodnout.
„Nepřestanu. Ne, dokud nebude mrtvý. A opravdu to tak myslím.“ Zastrčila jsem si zařízení obalené v látce do vnitřní kapsy svého pláště. „Buď budeš následovat můj plán, nebo mi půjdeš z cesty. Je mi jedno, co si vybereš.“
Zabodl nůž do země vedle něj a podíval se na mě takovým druhem odporu, ze kterého mi dříve brněla kůže. Nyní pro mě jeho názor znamenal stejně málo, jako jeho touha obětovat celý svět pro jeden okamžik s jeho ženou.
Nechtěla jsem, aby můj otec zemřel zbytečně. Ujistím se, že tomu tak nebude.

A bůh pomáhej Melkinovi, pokud mě zkusí zastavit. 

11 komentářů:

  1. Jsem zvědavá,jestli se k nim Logan už aspoň trochu přiblížil...snad Melkina nenapadne něco špatného..děkuji moc za kapitolu 😉

    OdpovědětVymazat
  2. děkuji a všem přeji hodně zdraví v novém roce :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za preklad :) Eva

    OdpovědětVymazat
  4. Vše nej přeji v Novém roce a děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat