sobota 24. prosince 2016

Studium jedů - 31. kapitola 2/3


Proč jsem jen nebyla zticha, přemýšlela jsem, když jsme se s Valekem plížili tichými prázdnými místnostmi sídla. Můj plán. Co jsem o tom všem věděla? Valek, Ari a Janco měli léta praxe s touhle nervy drásající a žaludek uzlující prací, ale všichni riskovali své krky a následovali můj plán.

V temné chodbě jsem spolkla svůj strach a přezkoumala naši strategii. Čekali jsme před dveřmi, za kterými se nacházel Velitel, a dávali jsme tím prostor ostatním, aby se přesunuli na své pozice. Mé krátké nádechy se nesly ozvěnou a já jsem měla pocit, jako bych měla každou chvíli začít křičet nebo omdlít.
Za pár okamžiků Valek vyháčkoval zámek a proklouzli jsme dovnitř. Zabezpečil dveře. Rozžehl lucernu a přesunul se k obrovské posteli s nebesy. Velitel byl oblečený a natažený na přikrývkách. Jeho prázdné oči byly otevřené a zíraly vzhůru. Nijak nedal najevo, že by si nás všiml.
Sedla jsem si vedle něj a vzala jej za ruku. Následovala jsem Irysiny stručné pokyny a představila jsem si cihlovou zeď, pak jsem ji rozšiřovala, dokud jsme nebyli oba obklopení cihlovou kopulí. Valek se tiskl ke zdi vedle dveří a čekal na Mogkana. Jeho rysy ztvrdly do bojovné masky. Navenek byl chladný jako kámen, ale věděla jsem, že uvnitř se skrývá smrtící rozžhavená zuřivost.
Netrvalo dlouho a uslyšeli jsme otočení klíčem v zámku. Ticho. Pak se dveře rozlétly. Dovnitř vrazily čtyři ozbrojené stráže. Valek jednoho sejmul dřív, než mohl kdokoliv zareagovat. Zvonění mečů naplnilo místnost.
Mogkan se vkradl do místnosti, jakmile jeho muži plně zaměstnali Valeka. Vyhýbal se boji a šel ke mně. Na rtech mu hrál blahosklonný úsměv.
„Iglú z cihel. Krása. No tak, Yeleno, dej mi něco víc. Pevnost z kamene nebo ocelová stěna by byly mnohem větší výzvou.“
Ucítila jsem tvrdý zásah, který udeřil do mé mentální obrany. Cihly se začaly drolit. Vyspravovala jsem díry, zatímco on bušil do mého štítu. Zoufale jsem se modlila, aby se Ari, Janco a Irys dostali do místnosti, kde Mogkan držel připoutané své vězně. Irys nám vysvětlila, že musí být u nich, aby mohla zablokovat Mogkanův zdroj síly. I kdyby byla úspěšná, budu se muset vypořádat s Mogkanovou sílou, která pochází z jeho vlastní magie.
Mogkan na chvíli zastavil útok, trhnul hlavou ke straně a zíral jakoby do prázdna. „Pěkný trik,“ prohodil, „to jsou tví přátelé? Jsou v Reyadově chodbě, ale pokud se neprobojují skrz deset mužů, nedostanou se k mým dětem.“
Sevřelo se mi srdce. Mogkan pokračoval ve svém náporu s novým odhodláním. Jeden strážce byl ze hry, ale tři další zůstali a bojovali s Valekem. Pospěš si, pobízela jsem jej v duchu. Moje obrana slábla s každým úderem. Vlila jsem do zdi každou unci síly, kterou jsem měla, ale ta se zhroutila v oblaku prachu.
Mogkanova síla mě sevřela, jako ruka obra, která se mi snažila rozdrtit hrudník. Vykřikla jsem bolestí a pustila Velitelovu ruku. Postavila jsem se na nejisté nohy hned vedle postele, když Valek vytáhl svůj meč z mrtvého těla strážce.
„Stůj nebo zemře,“ rozkázal Mogkan.
Valek ztuhl. Další tři strážní se vecpali do pokoje s Brazellem v patách. Obklopili Valeka, odzbrojili jej a přinutili pokleknout s rukama za hlavou.
„Generále, zabijte ji,“ řekl Mogkan, odstoupil, aby mohl Brazell projít. „Měl jsem vás nechat hned první den, když přijela, podříznout jí hrdlo.“
„Proč byste měl Mogkana poslouchat?“ zeptala jsem se Brazella. „Nedá se mu věřit.“ Zachvátila mě další bolest, když se ke mně Mogkan otočil s planoucím pohledem.
„Co tím myslíš?“ dožadoval se Brazell odpovědi. Sevřel meč pevněji, když svůj pohled stočil k Mogkanovi.
Mogkan se zasmál. „Jen se snaží oddálit nevyhnutelné.“
„Jako ty, když jsi otrávil koňak, aby nebyla uzavřena dohoda se Sitií? Nebo jsi chtěl jen zničit delegaci?“ zeptala jsem se.
Mogkanův šok byl důkazem viny. Dokonce i Valekovou tváří se mihlo překvapení, ale zůstal zticha. Jeho tělo bylo napjaté a vyčkávalo, než se vrhne do akce.
„To nedává smysl,“ řekl Brazell.
„Mogkan se chce vyhnout styku s Jižany. Věděli by…“ hrdlo se mi uzavřelo. Drápala jsem si po krku neschopná se nadechnout.
Brazell se otočil k Mogkanovi. Jeho tvář byla zkroucená hněvem. „O to ti šlo?“
„Nepotřebujeme smlouvu se Sitií. Získávali bychom zásoby bez jediného problému. Ale tys mě neposlouchal. Byl jsi chamtivý. Po uzavření smlouvy o dodávkách by bylo jen otázkou času, než by Jižané překročili hranice, aby strkali nosy do našich věcí a vyčmuchali nás.“ Mogkan neprojevoval žádný strach z Brazella, jen vztek, který vysvětloval jeho chování. „Takže, chceš ji zabít, nebo mám já?“
Najednou jsem viděla všude tečky a vidění se mi rozmazalo. Než mohl Brazell odpovědět, Mogkan zavrávoral. Jeho sevření povolilo a já jsem začala lapat po dechu.
„Mé děti!“ zařval Mogkan. „I bez nich mám víc síly než ty!“
Jako ryba na háčku jsem byla vytažena na nohy a odhozena proti zdi. Hlavou jsem udeřila do kamene. Visela jsem ve vzduchu a Mogkan na mě pálil veškerou svou sílou. Každý úder byl jako by do mě narazil velký balvan. A je to tady, pomyslela jsem si. Reyad měl pravdu, když jsem se stala ochutnávačem, jen jsem odložila nevyhnutelné.

Koutkem oka jsem viděla, jak Valek bojuje se strážemi a snaží se dostat k Mogkanovi. Ale pro mě už bylo pozdě. Z posledních sil jsem se svou myslí natáhla a udeřila do neproniknutelné bariéry. Mé vědomí ze mě bylo pomalu vysáváno. Svět se naplnil temnotou.

7 komentářů: