pátek 30. prosince 2016

Pavoukova odplata - 8. kapitola


„Jak že se ten chlápek jmenuje?“ zeptala jsem se Finna.
„Co?“ Finn si udělal z ruky kornout u ucha, aby mě slyšel přes dunící hudbu.  Stejně jako při mých předchozích pokusech na něj promluvit.

Povzdychla jsem si. Další noc, další práce, další příležitost potloukat se po Nothern Aggression.
Přesně tam jsme teď s Finnem byli.  Těsně před půlnocí, kdy se měla Bria sejít s informátorem. Northen Aggression byl nejdekadentnější ashlandský noční klub, požitkářské doupě hříchu, kde jste za dostatek hotovosti, nebo za pomoci zlaté kreditní karty mohli dostat v podstatě cokoliv. Sex, drogy, krev, kuřivo, alkohol. V potěšení nabité nabídce nočního klubu toho bylo ještě daleko víc.
Jak už jméno napovídalo, klub Nothern Aggression ležel severní části města, mezi obytnou a průmyslovou částí. Zlatá mládež měla kde ubíjet volný čas a ukájet choutky od obyčejného drinku až po …cokoliv.
Vzhledem k tomu, jakou měl klub pověst, vypadal zvenčí celkem obyčejně a nenápadně, spíš jako skladiště než něco jiného. Jediné, co naznačovalo, o jaký druh podniku jde, byla velká neonová runa ve tvaru srdce probodeného šípem zavěšená nad hlavním vchodem. Každý večer se rozsvěcovala, zářila jasnými tóny červené, oranžové a žluté a lákala okolojdoucí ke vstupu a připojení se k radovánkám.
Jen co jste se dostali dovnitř, pocit obyčejnosti zmizel jako mávnutím kouzelného proutku. Nařasené rudé, sametové závěsy na zdech, bambusová podlaha ohlazená kroky nespočetných tanečníků. Bar z jednoho kusu ledu ozdobený slunci a hvězdami táhnoucí se podél jedné ze zdí se leskl pod blikajícími světly. Ozdobné runy byly symboly pro život, radost a potěšení, čehož si přítomní užívali plnými doušky. A to i přesto, že všechno bylo v alkoholovém, kouřovém a sexuálním oparu.
Pokud to všechno nestačilo na uspokojení smyslů, pak nastupoval personál. Neskutečně krásní muži a ženy procházeli davem a servírovali drinky i sami sebe. Většinou to byli upíři a podle náhrdelníků s probodeným srdcem, které měli kolem krků, také prostituti a prostitutky.
Byla jsem už v klubu nesčetněkrát, ale nikdy mě nepřestávalo udivovat okázalé bohatství a marnotratnost.
Že si Briin informátor vybral jako místo setkání Nothern Aggression mě nepřekvapovalo. Kolem stolů,za závěsy i v soukromých místnostech, které byli k pronajmutí na neomezenou dobu, se odehrávala spousta pokoutních obchodů. Podle toho, jak má sestra svůj zdroj i s jeho záhadnými informacemi popisovala, jsem pochybovala, že půjde o něco seriózního.
Upila jsem ze svého ginu a soustředila se na hřejivý pocit, když mi klouzal do žaludku.
„Co?“ zeptal se znovu Finn.
Roslyn Phillips, která seděla vedle něj, souhlasně kývla hlavou. Díky konzumaci krve neměla se sluchem stejně jako s ostatními smysly nejmenší problém, byla to taková přidaná hodnota. Běžná lidská krev stačila na to, aby zostřila upírům zrak a sluch, zatímco u těch, co pili obří krev, přicházela navíc i síla. Upíři dokázali dokonce absorbovat i magii obsaženou v krvi. Kromě toho, Roslyn svůj klub provozovala už pěkných pár let, takže už zvýšenou hladinu zvuku ani nevnímala.
Naklonila se k Finnovi a řekla mu do ucha. „Gin chce vědět, jak se jmenuje ten Briin informátor.“
Finnovi se rozzářil obličej a zvedl skleničku. „Jen co dopiju.“
Udělala jsem na něj ze svého místa v rohu kyselý obličej. Místo abych naléhala, jsem se radši znovu napila. Z předešlých zkušeností jsem věděla, že s Finnem nepohnu a nic mi neřekne, dokud sám nebude chtít. V některých záležitostech byl tvrdohlavý jako mezek.
Roslyn přeběhl přes rty pobavený úsměv. Znala Finna dost dlouho na to, aby věděla, o co jde. Zvlášť když ti dva byli přátelé s výhodami do doby, než se Roslyn před pár měsíci začala scházet s Xavierem.
Pokud byla Bria krásná, tak Roslyn byla dokonalá. Všechno na ní bylo výjimečné, od sametové karamelově zabarvené pokožky, přes jasné oči, lesklé černé vlasy až po omračující rysy. Její tělo bylo dokonalost sama s pevnými svaly a proporcemi, které by jí záviděla každá modelka. Dnes večer na sobě měla vypasovaný šarlatový kalhotový kostým, který jí obepínal postavu jako nejsvůdnější spodní prádlo. Roslyn hladově sledovaly nejedny oči, ale jako majitelka podniku už v nabídce nefigurovala.
Jako většina ashlandských upírů, i Roslyn strávila část svého života jako pouliční prostitutka. Pracovala na ulicích Jižního města tak dlouho, dokud si nenašetřila dost peněz na vlastní podnik a neotevřela Nothern Aggression, Upíři měli v obchodu s vlastní kůží největší zastoupení, protože samozřejmě, všichni potřebovali k životu pít krev stejně, jako obyčejní smrtelníci potřebují vitamíny, ale pro některé z nich byl sex ekvivalentem pinty 0 pozitivní. Utužoval jim zdraví a byli díky němu silnější. Kromě toho, upíři žijí velmi dlouho a prostituce je jak známo nejstarší řemeslo a hodilo se mít k němu blízko, když byla napjaté ekonomická situace.
Dopila jsem, odsunula skleničku stranou a podívala se na Briu.
Moje sestra seděla na konci ledového baru a ucucávala z mojita. Měla na sobě stejné oblečení jako odpoledne, jen odznak a zbraň schovala do kapsy kabátu. To, co měla na sobě, se nemohlo srovnávat s módními výstřelky lidí na parketu, natož s jeho nedostatkem, jako u obsluhy, nebo u těch co více či méně otevřeně provozovali sexuální hrátky pod stoly, ale i tak poutala pozornost. Každou chvíli se vedle ní někdo usadil a pokoušel se ji pozvat na drink, ale Bria pokaždé zavrtěla hlavou v odmítavém gestu.

Nebyla jsem sama, kdo si všimnul Briiny popularity. Finn se díval stejným směrem s nesouhlasně sevřenými rty a propaloval pohledem muže v třířadém obleku, který právě zkoušel svoje štěstí s nabídkou dalšího mojita. Finn si něco bručel pod fousy.
Potlačila jsem úsměv a dál zkoumala bar a jeho okolí. Nakonec se můj pohled zastavil na ženě za pultem. Byla živel Ledu a zodpovědná za to, aby bar zůstal celou noc v jednom kuse. Díky okolním rozpáleným tělům to nebylo nic jednoduchého. Oči jí zářily a neustále vysílala směrem k barovému pultu tenký pramínek síly. Cítila jsem ji přes celou místnost a měla jsem nutkání přidat se k ní a vzpomněla jsem si na svou poslední přítomnost tady, v Nothern Aggression.
„Jak se mají Vinnie s Nataschou?“ zeptala jsem se Roslyn.
„Dobře,“ řekla Roslyn. „Opravdu dobře. Sehnala jsem Vinniemu práci v jednom klubu v Savannah. Vyhovuje mu tamní teplejší podnebí, zvlášť v téhle roční době a Natasche se opravdu moc líbí tamní škola. Mám tě od Vinnieho pozdravovat a vyřídit že až budeš v Savannah, je pití na něho.“
Přikývla jsem. Vinnie Volga svého času pracoval pro Roslyn – dokud ho nezačala Mab vydírat a nutit ho donášet na Roslyn, jen aby zjistila totožnost Pavouka – mou totožnost. Unesla Vinnieho dceru Nataschu a držela ji jako rukojmí, aby si zajistila jeho poslušnost. To všechno dokud jsem ji nezachránila a nezabránila Mabiiným gorilám aby umlátili Vinnieho k smrti. Další dobrý skutek zadarmo. Poslední dobou jsem nedělala nic jiného.
Bria u baru odpálkovala chlápka v obleku, který si hned vyhlédl jiný, snadnější cíl. Finn souhlasně přikyvoval.
Nadzvedla jsem obočí. „Můžeme se konečně věnovat tomu, kvůli čemu jsme sem přišli?“
„Nějaká náročná, ne?“
Jen jsem se na něj podívala.
„No tak dobře,“ zamumlal, vytáhnul telefon a začal probírat jednotlivé soubory.
Pochvíli našel, co hledal.
„Briin zdroj je Lincoln Jenkins,“ řekl dostatečně nahlas, aby ho bylo slyšet přes hlučnou hudbu. „Má docela působivý záznam. Asi tucet zatčení za různé přestupky, většinou měl u sebe něco, co patřilo do některého z okolních domů.“
„Takže zloděj,“ řekla Roslyn.
Zasvětili jsme Roslyn do důvodu naší dnešní návštěvy. Obvyklá zdvořilost mezi přáteli. Roslyn samozřejmě věděla, co jsem zač. Už jsme spolu něco zažily od doby, co jsem odstranila z cesty jejího násilnického švagra. Třeba jsem jí pomohla s Elliotem Slaterem, obrem, který se rozhodl, že mu bude Roslyn patřit. I kdybychom Roslyn nezasvětili, stejně by se všechno dozvěděla od Xaviera – jejího přítele a shodou okolností i Briina policejního partnera. Ten jako obvykle vykonával svou druhou profesi – šéfa ochranky Nothern Aggression. Stál u rudého lana nataženého před hlavním vchodem a rozhodoval, kdo může dovnitř a kdo ne. To byl další důvod, proč jsme tady s Finnem byli. Pokud by se něco zvrtlo, mohli jsme místo něj posloužit jako Briina záloha.
Finn si odfrkl. „Pokud chceš říkat zloděj někomu, kdo hází petardy z rádoby gangsterských aut a krade z babiččiny šperkovnice náhrdelníky. Někteří z nás upřednostňují poněkud jemnější a profesionálnější práci.“
Finn byl investiční bankéř, mistr, který dovedl řemeslo k dokonalosti, měl mnohem vyšší standardy než většina ostatních podvodníků ve městě. Dával přednost okrádání u opulentní večeře s klientem před hrozbou nabitou zbraní. Bylo to mnohem elegantnější a výnosnější. Jeho poněkud zvrácená verze snobství byla jednou z věcí, které jsem měla na svém nevlastním bratrovi ráda, ačkoliv před ním bych to nikdy nepřipustila.
Finn byl také přeborník v získávání informací. Dokázal o člověku zjistit téměř všechno. Od toho, jaký používá kartáček na zuby přes obsah jeho bezpečnostní schránky v bance až po to, kolik těl má pohřbených na zadním dvorku. Po tom, co nám Bria řekla o Lincolnu Jenkinsovi, jsem ho požádala, aby o zlodějíčkovi něco zjistil.
A abych dodržela slib daný Owenovi, zavolala jsem mu, aby věděl, že dnes večer dávám pozor na Briu. Rozhovor mezi námi váznul a byl divný, ale zdálo se, že Owenovi se ulevilo, že dnes večer není na programu opět Mab. Neřekla jsem mu, že na mých plánech na Mabiino odstranění se nic nemění, nebylo to třeba, Owen věděl, jak moc se jí toužím zbavit Už jen proto, abych si byla jistá, že už z její strany mým blízkým nic nehrozí—
„Jenkins má zpoždění,“ řekl Finn a přerušil tak tok mých myšlenek, „měl tu být před deseti minutami.“
„Je to zloděj,“ odpověděla Roslyn. „Nejspíš se někde courá a obhlíží, co by ukradl.“
Finn souhlasně odfrkl. „Možná, ale pokud byl tak nadšený z informace, kterou chtěl prodat, čekal bych, že tu bude dřív. Že bude čekat u baru, kouřit, popíjet pivo, cokoliv. Místo toho po něm není ani vidu a zdá se, že to naši sladkou Briu pěkně rozčiluje.“
Měl pravdu, Bria vypadala netrpělivě, poťukávala rukou o bar, točila prstýnkem na prstě a nepřetržitě pohledem prohledávala dav – vykazovala všechny známky netrpělivosti pro ženu, která dlouho čeká a je kvůli tomu naštvaná. Pak se jí ruka náhle zastavila a sáhla do kapsy po telefonu. Držela ho u ucha a druhou rukou si zacpávala ucho, aby slyšela osobu na druhém konci. Něco řekla a zavěsila. Nepodívala se naším směrem, na to byla moc chytrá, ale za chvíli Finnovi zabzučel telefon.
Podíval se na došlou zprávu. „Bria píše, že jí Jenkins zrovna volal. Chce se sejít venku na parkovišti. Jde tam.“
Teď byla řada na mě, abych ztuhla. Proč by se chtěl takový malý podvodníček jako Jenkins scházet venku v takové zimě, když bylo vevnitř tak plno, že nebyl problém se v případě potřeby ztratit. Navíc tu bylo teplo, pití a zábava. Měla jsem z toho špatný pocit, Finn se na mě podíval a kývnul. Myslel si to samé.
„Roslyn, ráda jsem tě viděla, ale povinnosti volají,“ řekla jsem a vyklouzla z boxu. „Budeš tak hodná a řekneš Xavierovi, o co jde, že ano?“
„Potřebujete pomoct?“ zeptala se ustaraně Roslyn a taky vstala.
Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, na takovou malou rybu jakou je Jenkins s Finnem stačíme, i kdyby měl v rukávu pár špinavých triků. Jinak by bylo načase poohlížet se po jiné profesi.“
Bria už byla na nohou a s kabelkou v ruce mířila ke dveřím. Finn a já jsme ji nesledovali, místo toho jsme šli za Roslyn, která otevřela dveře na zadní straně místnosti. Upírská madam nás provedla spletí chodeb, které vedly podél vnějších zdí Nothern Aggression a sloužili jako rychlý průchod do kterékoliv části klubu nebo ven aniž by se personál musel prodírat davem. Už jsem je, a průzory které v nich byly, sama před několika měsíci využila, když jsem pátrala po lidech zodpovědných za Fletcherovu smrt.
Roslyn nás odvedla k bočním dveřím ven a otevřela je. Do tváře mě uhodil únorový chlad, ale po horku vevnitř to byla příjemná změna. Finn se vedle mě zachvěl a zabořil bradu do límce.
Roslyn ukázala do leva. „Pokud mají sraz na západním parkovišti, tak je tam pár kontejnerů, za které se můžete schovat. Přestěhovali jsme je tam, protože je tam rozbitý beton a nechtěli jsme, aby tam někdo píchnul pneumatiku.“
Přikývla jsem. „Díky Roslyn. Za všechno.“
Odpověděla stejným gestem. „Teď půjdu za Xavierem,“ řekla, a zmizela uvnitř budovy. Zůstali jsme s Finnem na místě a z kapes vytáhli černé lyžařské masky. Dřív – jako Pavouk - jsem masku nikdy nepoužívala. Nebylo to zapotřebí. Žádná z mých obětí nezůstala naživu tak dlouho, aby mohla někomu říct, jak vypadám nebo kdo jsem. Ale od té doby, co jsem vyhlásila válku Mab, jsem začala být opatrnější. Stačila nějaká maličkost, aby byla moje pečlivě vybudovaná identita jako Gin Blanco odhalená a pak by vzal za své nejen život tak jak jsem ho měla ráda, ale ohrozila bych i existenci lidí, na kterých mi záleželo. Pokud by Mab věděla, kdo jsem, nedala by si pokoj, dokud bych nevydechla naposled a navíc by zabila každého, kdo má se mnou něco společného. Finna, Briu, Sestry Deverauxovy, Owena a dokonce i Roslyn s Xavierem. Na mém životě mi až tak nezáleželo, ale rozhodně jsem nemínila riskovat životy ostatních,
Když jsme měli masky nasazené, obrátila jsem se k Finnovi. „Jsi připravený?“
„Jako Bonnie a Clyde.“ usmál se a ve tmě se zaleskly jeho bílé zuby. „Jenom bych byl radši, kdybychom ve finále nebyli rozstřílení na kousky. Ten kabát byl docela drahý.“

Zavrtěla jsem nevěřícně hlavou a pak jsme zmizeli ve tmě.

14 komentářů:

  1. Moc děkuji za další skvělou kapitolku!!!♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  2. díky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem pekne a preklad čakám či to bola pre Briu pasť?

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky !!!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat