čtvrtek 1. prosince 2016

Její anděl strážný - 15. kapitola 1/2


Einar se zastavil před tmavými dveřmi ve vrchním podlaží pařížského domu a zaklepal. Taylor se držela zpátky na krátké úzké chodbě před bytem s černým cestovním kufrem vedle sebe, za sebou nechala stát Marcuse a Amélii o schod níž.

Jak Taylor, tak Einar si stěžovali na teplo, když se s nimi setkali u úpatí Eiffelovi věže, a Marcus jim chtěl říct, že jejich obvyklý černý outfit nejspíš do tohoto počasí nebude tou nejlepší volbou. Pohledem padnul na kufr.
Byl plný oblečení nebo zbraní? Nepřekvapilo by ho, kdyby se Taylor nějak podařilo naskládat velké množství nožů do nevinně vypadajícího kufru. Jediná věc, která by ho překvapila, by byla, že přišla neozbrojená. Nedokázal si vzpomenout, kdy ji viděl bez zbraně v ruce.
Podívala se na něj přes rameno, čímž se jí dlouhé černé vlasy zhouply v culíku, a podezřívavě se na něj dívala.
Vypadalo to, že poloviční démoni dokázali vycítit, když je anděl z blízka sledoval. Marcus se usmál a její tvrdý pohled změknul a pak jí úsměv stočil rty, když se jí modrý pohled přesunul na Amélii.
„Nestalo se něco divného po cestě sem?“ řekla.
„Kromě skutečnosti, že jsem letěla v náruči anděla?“ zeptala se Amélie rozzářeně a pak zavrtěla hlavou. „Nic neobvyklého.“
„To ráda slyším. Místní démoni neviděli žádné Pekelné anděly, takže ti tři, se kterými jste bojovali, museli být jediní v okolí. To taky znamená, jak se obávám, že nedostane informace od rozvědky, co chtěli.“ Taylor se podívala zpět na Marcuse.
Přikývl. Taylor držela jeho pohled s tichou výzvou v očích, vyzývala ho, aby zmínil, že ti Pekelní andělé nebyli jedinými v Londýně. Veiron tam byl taky.
Bledá stopa bolesti, která jí vyzařovala z modrých duhovek, mu napovídala, aby nic neříkal. Einar měl pravdu. Ať už se stalo cokoli mezi Taylor a Veironem, ublížilo jí to, a znovu ho zmínit by jen obnovilo její bolest.
Dveře se otevřely a objevila se drobná blonďatá žena se světlými šaty podobnými Améliiným tmavě modrým. Marcusovi nepřišla povědomá, ale usmívala se na ně všechny.
„Neočekávali jsme vás,“ řekla, její hutná angličtina byla proložená francouzským přízvukem.
Kvůli téhle ženě Apollyon všechno obětoval? Einar vysvětlil, že žena byla čarodějka. Marcus nikdy nepotkal nikoho jejího druhu. Síla z ní tryskala, síla, která nesla podtón temna.
„Apollyon je pryč. Potřebujeme jídlo pro naše hosty.“ Její úsměv se rozzářil. „Teď ho budu muset poslat pro víc.“
„Už máte návštěvu?“ řekl Einar a ona přikývla.
Marcus se soustředil a postřehl tichou konverzaci uvnitř bytu. Ten mužský hlas by poznal všude.
„Rookie.“ Marcus se zazubil a drobná blondýnka vypadala zmateně, když se otočila k Einarovi pro vysvětlení.
„Myslí tím Lukase.“ Einar se srdečně usmál. „Neviděl jsem ho od jeho nedávného znovuzrození.“
„Máš štěstí. Musel jsem ho učit znovu boj s oštěpy. Byl strašný.“ Marcus se zasmál při vzpomínce na lekci andělovi, který ho kdysi učil to stejné. To byla nevýhoda znovuzrození.
Nejen, že jste zapomněli svůj život, ale všechno, co jste se naučili. Talíř byl vyčištěn doběla. Jazyky, vědomosti, bojové techniky. Všechno bylo pryč a bylo vzácné si cokoli instinktivně pamatovat. Většina andělů si vzpomněla, jak udělat jednu nebo dvě věci, ale ještě to zabralo staletí.
Marcus prošel pozice s Einarem pod vedením Lucase. Bylo divné být jeden den juniorem a druhý nadřízeným.
„Pojďte dál,“ řekla žena a Einar kolem ní prošel. Taylor ho následovala do bytu. Ženiny oči se setkaly s jeho.
 „Jmenuju se Serenity.“
Marcus vykročil do malé chodby. „Jsem Marcus a tohle je Amélie. Potřebujeme se setkat s Apollyonem, jakmile se vrátí.“
Povzdechla si. „Nebude potěšený, že tě vidí… pokud se zeptáš… ne… pokud ses ho přišel zeptat, jestli tě tam nevezme.“
Něco na unaveném okraji jejích oříškových očí říkalo, že ho taky ráda neviděla. Marcus věděl, že žádat Apollyona o vstup do pekla je hodně a že se jeho starý přítel chtěl zbavit všech povinností, které ho poutali k tomuto místu a k Nebi, ale všechna Marcusova naděje závisela na tom, že ho tam vezme, takže může najít Veirona a Nebe uvidí.
„Musím.“ Marcus držel natáhnutou ruku k Amélii. „Její život na tom závisí.“
Serenitiny oči se přesunuly k Amélii a změkly.
„V tom případě můžete vstoupit a počkat na něj. Nečekej ale dobrou odpověď.“
Udělala krok a stranu a fixovala ho tvrdým pohledem, když ji míjel, a získal jasné povědomí o její síle. Byla silná, magie z ní vycházela ve hmatatelných vlnách a mísila se se vztekem viditelným v zatnuté čelisti. Varovalo ho to, aby se s ní nehádal. Zdálo se, že Apollyon nebyl jediný, komu vadilo, když ho někdo požádal o cestu do Pekla.
Marcus chápal její neochotu a pocity. Apollyon by se k němu musel připojit, kdyby chtěl získat vstup do Pekla, a pro anděly to bylo nebezpečné místo, i pro tak silné jako byl Apollyon. Bazének, který zaznamenával historii smrtelné říše z Pekla, byl blízko bezedné jámy, kde přebýval Ďábel. Ďábel měl silný hlas a otřásl stovkami andělů svými sliby.
„Tohle je krásný byt,“ řekla zpoza něj Amélie.
„Je to Apollyonovou velkou zálibou a mou výzdobou.“ Serenity se zachichotala, vypadala víc v pohodě s Amélií než s ním. „Žijeme tu od chvíle, co jsme se potkali.“
„Myslím, že Marcus musí být jediný anděl, který není bohatý.“ Amélie se zasmála a pohlédla jeho směrem, její jasné oči ho okouzlovaly.
„Zdá se, že všichni mají úžasné byty, zatímco on uvízl v jednopokojovém bytě vedle mě.“
Marcus přešel k ní a dotkl se její paže. „Jsem tam jen proto, že jsi tam i ty.“
Améliin smích opadl. „Na to jsem nepomyslela. Hádám, že já jsem tu ta chudá.“ Otočila se zpět k Serenity a pak pohlédla přes bledou místnost na Einara a Lukase, kteří se spolu bavili.
„Myslíte si, že by měl Marcus taky úžasné místo jako je toto, kdyby žil na Zemi?“
Výrazy obou mužů opadly, aby odhalily šok, a jejich zaváhání vytáhlo Marcusovo zamračení.
„Marcus, kdyby žil tady?“ Lukas prolomil napjaté ticho a usmál se na něj, zelené oči mu zářily pobavením. Na pár vteřin byl zticha a pak potřásl hlavou.
 „Ne… to si nedokážu představit.“
Marcus otočil zamračení na něj. Byl v pokušení přejít pokoj, popadnout ho za rozcuchané písčité vlasy, které mu rámovaly hezkou tvářičku, a vzít ho do kravaty. Byla to pravda, nečekal, že by jeden nebo druhý řekli, že si ho dokáží představit ve smrtelném světě, ale malý kousek z něj je chtěl slyšet říct něco pozitivního Amélii.
Stála tiše vedle něj, přejížděla očima po bledé dřevěné podlaze. Lukas se opřel zadkem o opěradlo pohovky a obava pomalu nahradila pobavení v jeho očích.
Zrzka sedící na područce gauče se na Lukase zamračila a on se na ni ohlédl přes rameno, jako by vycítil její vztek. Dokonce i Einar vypadal nezaujatě a Taylor přecházela přes pokoj k Amélii.
„Pojďme na vzduch.“ Taylor vzala Amélii za ruku, otočila se k němu zády a vedla ji z pokoje.
„Taky půjdu,“ řekla Serenity a vrhla Lukasovým směrem zamračení, než následovala Taylor a Amélii ven z pokoje.
Marcus pohlédl otevřenými dveřmi do kuchyně z bukového dřeva. Zrzka se na Lukase mračila o několik sekund dýl a pak následovala zbytek žen.
„Annelie…“ řekl Lukas, když ženy bez ohlédnutí odcházely, jeho hluboký hlas byl tichý ve světlém pokoji. Když došla do kuchyně, Lucas schlípl a pokrčil rameny.
„Hádám, že jsem tomu moc nepomohl… promiň.“
„Příště dřív mysli, než něco řekneš.“ Marcus pustil batoh na dřevěnou podlahu, vydechl a přetřel si tvář.
„Není mojí chybou, že je nepředstavitelné, abys žil ty na tomto světě.“ Stoupl si Lukas a Marcus na něj zíral dolů. Možná byli stejné výšky, ale Lukas ho nezastraší. Kdyby přišlo na boj, Marcus ho mohl snadno porazit, a tak, jak se cítil teď, možná s bojem začne.
„Myslíš si, že testovala vodu?“ Marcus ignoroval Lukase a pohlédl k Einarovi pro pomoc.
Einar přikývl. „Myslím, že chtěla vědět, jak na tom je.“
„Super.“ Marcus znovu zíral na Lukase.
 „Myslel bych si, že už si chytřejší. Předpokládám, že je to tvá žena, která vypadala, že tě zabije ve spánku.“
Lukas pohlédl ke dveřím a šok se vrátil na jeho tváři, jako by si nevšiml hořkého zklamání v Anneliiných očích, než odešla, a pak si překřížil paže přes hrudník, natáhl bledě modré tričko pevně přes svaly. Opřel se o gauč a překřížil v kotnících nohy, čímž přitáhl Marcusův pohled na krémové prádlo a na jeho nohy. Měl je bosé. Lukasovi bylo určitě pohodlně u Apollyona. Jak často se vídali? Přišlo mu to divné. Naposledy, co se Lukas viděl s Apollyonem před jeho znovuzrozením, se rozešli kvůli monumentální hádce, která otřásla zemí a obloha zčernala. Lukas by na to zapomněl, ale Apollyon ne. Řekl o tom Lukasovi vůbec?
„Přiznávám, že jsem byl netaktní a měl jsem přemýšlet, na co se ta holka ptá, ale nic moc se přece nestalo,“ reptal Lukas a mračil se jak na Einara, tak na něj.
„Netaktní. Na tebe určitě dobré slovo, Rookie.“ Marcus sevřel pěsti, zhluboka se nadechl a pak vydechl. „Musím si s ní promluvit.“
Einar mu položil ruku na rameno. „Myslím, že bys jí měl dát chvilku. Ženy se o ni postarají.“
Postarají? Pokušení jít za Amélií a vysvětlit jí to, bylo silné, ale držel se zpátky.
Pokud si Einar myslí, že to ženy zvládnou a zase to bude mezi ním a Amélií v pořádku, pak jim bude se svou misí měřit.
Zamračil se na dřevěnou podlahu. Chtěla být s ním. Chtěla, aby zůstal na Zemi. V minulosti tohle místo tak moc nesnášel, ten pocit si sebou do boje tolikrát nesl, ale teď se jeho pocity díky jedné ženě změnily. Čistá duše. Krásná bytost ve světě plném krutosti, zoufalství, smrti a destrukce. Pokud mu to dovolí, dá jí všechno, co si zaslouží. Poskytne jí takovéto bydlení v jakémkoli městě, ve kterém touží bydlet, tak dlouho, jak s ním zůstane.
„Je zamilovaný?“ zašeptal Lukas Einarovým směrem.
„Určitě to tak vypadá.“
Vypadá? Marcus zavřel oči a zaměřil se na své srdce, pokoušel se dešifrovat pocity a pojmenovat je. Amélie ho přitahovala, neustále na ni myslel, nedokázal přestat myslet na věci, kvůli kterým by se usmívala, nebo cítila v bezpečí, nebo by ji přinutily ho políbit. Měl o ni zájem a chtěl ji vidět přežít události, které měla před sebou.
A zvažoval, že zůstane v lidském světě.
Marcus se podíval na Lukase a pak na Einara. Oba muži se rozhodli sejít na Zem, aby byli se svými ženami. Dokonce i Apollyon se zřekl svých povinností, aby mohl být se svou čarodějkou. Byla jeho touha, že chce zůstat s Amélií na Zemi a jít ve stopách svých kolegů bojovníků, znakem, že ji miloval?

Miloval ji.

12 komentářů:

  1. Skvělé !!! Díky moc za překlad a korekci další skvělé kapitolky !!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Veľká vdaka za nádherný preklad a teším sa na pokračovanie:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za dalsiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc díky za Překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru :-) ;-)

    OdpovědětVymazat