úterý 20. prosince 2016

Falešná identita - 25. kapitola



Moji milí,
blížíme se k závěru této knihy. Příští kapitola je poslední. Proto bych Vás ráda požádala, abyste si do příštího týdne promysleli, jestli chcete v této sérii pokračovat. Má to ještě jeden díl, na který by měl navazovat třetí, ale autorka ho jaksi zatím nenapsala. Prý je ale druhý díl mnohem kvalitnější a lepší než první a prý se tam vyskytuje i Devon, ale ještě jsem to nečetla, tak zatím víc nevím. Prostě zatím přemýšlejte, jestli teda jo nebo ne. 

(pokud by někdo chtěl mrknout: https://www.goodreads.com/book/show/18045583-defector)
Jinak přeji všem požehnané Vánoce a mír v srdci.
Vaše vánočně laděná Katuš



Bylo pět hodin ráno, když jsem dokončila své první kolečko v bazénu. Byla jsem vděčná, že jsem chvíli sama. Náhle mi však do soustředění pronikl zvuk zavíraných dveří a já doplavala na okraj bazénu, abych se poohlédla po zdroji toho zvuku. Z dálky mě sledoval Alek. Měl na sobě černé pyžamové kalhoty. Pochybovala jsem, že v nich plánoval plavat. Připlavala jsem k žebříku a vylezla z bazénu, opatrná, abych si dobře držela paže před hrudníkem a skryla tak ten ohavný znak, který jsem nechtěla, aby viděl. „Co děláš vzhůru tak brzy ráno?“
„Nemohl jsem spát,“ odpověděl. „A viděl jsem tě, jak míříš k bazénu. Chtěl jsem s tebou mluvit.“
Zvuk vody, přelévající se přes okraj bazénu, zaplnil ticho. Nemohla jsem odtrhnout zrak od jeho očí, i když jsem chtěla, nemohla jsem se pohnout, i když jsem chtěla překonat ten most mezi námi. Pustila jsem paže a zadívala se na své bosé nohy a přerušila s ním pohled.
Alek zatajil dech. Mrkla jsem na něj přes mokré řasy a přemýšlela, o co tu šlo, dokud mi nedošlo, na co vlastně zírá. Červené Áčko vyryté do kůže mi vykukovalo z plavek. Zakryla jsem si ho rukou a otočila se, abych odešla, zuřící a ponížená. Jeho ruka na mém rameni mě zastavila. Zavřela jsem oči, nesnášela jsem, jak moc mé tělo pořád dychtí po jeho dotyku, jak mě to ohromí pokaždé, když je blízko, ačkoliv jsem se tolikrát snažila na něj zapomenout. Otočil mě a jemně mi odsunul ruku z hrudníku.
„Ani nevíš, jak moc si přeju, aby nebyl mrtvý. Jak moc si přeju, abych ho mohl zabít sám.“
Krutost jeho slov, která se smísila s hrubostí v hlase, se přese mě přelila jako vlna a naplnila mě zvláštním pocitem úlevy.
Jemně se mého znaku dotkl prsty. „Bolí to?“
Ta otázka od něj zněla divně. Vzhlédla jsem k němu a nestarala se o to, že si všimne emoce v mých očích. „Nic mě nebolelo nikdy tak moc, jako když tě vidím s Kate.“
Ustoupil. Jeho oči se vrátily k mému obličeji a náhle jsem se cítila, jakoby prohlédl skrz každou vrstvu, kterou jsem si vybudovala, abych se ochránila. „Proč ji miluješ?“ Na tohle jsem se ptala sebe už mnohokrát; od doby, kdy se vrátili z jejich mise jako pár.
„Já ne – já nemůžu – “ Vydechl. „S Kate a mnou je to komplikované.“
„Komplikované,“ opakovala jsem. „Okej.“ To bylo vše, co k tomu dokázal říct?
Pohladil mi tvář a já se do toho doteku opřela. Věděla jsem, že mě chce znovu políbit, díky pohledu v jeho očích a způsobu, kterým mi přejížděl prsty po tváři, ale příliš dobře jsem věděla, že nemůžu dopustit, aby se to stalo. Ne, když je tady Kate. Ne, když každý polibek byl jen prázdným slibem. V očích se mu zablesklo váhání, jakoby přemýšlel nad stejnou věcí.
A já jsem si náhle uvědomila, že mám na víc.
A tak i přesto, že to bylo téměř fyzicky bolestivé, jsem odstoupila. Jeho prsty mi sklouzly z tváře. „Je mi líto, Aleku, ale já už to znovu udělat nemůžu. Ať už bylo mezi námi cokoliv, ber to jako ukončené.“ Dříve, než jsem mohla změnit názor, odkráčela jsem. Nešel za mnou.
.   .   .   .
Slunce vstávalo. Zlaté paprsky se zachytily na hromadě toastů a desítkách vajec, které Marta vyndala kvůli přípravě snídaně. Už jsem jedla svůj druhý francouzský toast. Jedna z věcí, která mi z FEA chyběla, byla právě Marta a její jídlo. Starala se o mě a vařila mi stejným způsobem jako Linda. FEA nebyla zrovna tradiční rodina, ale došlo mi, že se to k tomu přibližuje. Možná to i stačilo.
Vylila jsem si Martě srdce ohledně mého bazénového rozhovoru s Alekem a ona trpělivě poslouchala. Dala mi stejnou radu, jako mi vždy dávala, když jsem s ní mluvila o Alekovi: všechno zapadne na své místo, pokud budu trpělivá. Ale trpělivost se mi už dlouho vyhýbala. Musím najít způsob, jak se pohnout bez něj.
Dožvýkala jsem poslední sousto malin a položila vidličku. Ani Martino precizní umění nedokázalo uklidnit můj žaludek. To, co jsem se chystala udělat, bylo zcela v rozporu s FEA pravidly. 
„Dneska má Madison pohřeb. Tony mě požádal, abych o tom s tebou promluvila,“ řekla najednou Marta.
„Proč?“ zašeptala jsem. Zjistil Major něco o mém plánu? Dostala se mi snad Kate do hlavy a všechno mu vykecala?
„Má o tebe starost. Všiml jsi, že jsi ještě v sobě Livingston neuzavřela.“ Objala mě kolem ramen. „Musíš se naučit nechat to jít.“
„Já vím,“ přikývla jsem vážně. To už jsem se naučila dnes ráno. Nedívala jsem se přímo na ni, protože jsem se bála, že by mohla něco zachytit v mém výrazu.
„Někdy je sbohem z dálky dostatečné.“ Políbila mě na spánek. „Potřebuješ tu bolest ze sebe uvolnit. Chceme naši starou Tessu zpátky.“
„Já chci taky starou Tessu zpátky. Mínus její posedlost Alekem.“ Řekla jsem s roztřeseným úsměvem.
Marta si položila ruku na srdce, její oči se směšně roztáhly. „Pořád jsi mé zlatíčko. Nezavtipkovala jsi teď, mein Mädchen?“
Přitiskla jsem čelo na její rameno a cítila se provinile, že neuposlechnu její přání. Ale už jsem se rozhodla a nic by mě nezastavilo.
Spěchala jsem zpátky do pokoje, kde už na mě čekalo Summersino oblečení, které ukradla Holly. Vklouzla jsem do něho a přeměnila se na Summers. Holly se ještě musela ujistit, že nenarazím na skutečnou Summers, která bude Holly dávat soukromou lekci.
Nutila jsem se projít po chodbě pomalu, navzdory strachu, že narazím na Majora. Trochu z mého napětí zmizelo, když jsem byla konečně venku a přibližovala se k přistávací ploše. Tanner leštil svou oblíbenou helikoptéru a narovnal se, když mě uviděl.
„Potřebujeme někoho, kdo by Tessu odvezl do Livingstonu. Rozhodli jsme se s Majorem, že ji necháme navštívit ten pohřeb. Vše by mělo být připraveno do deseti minut.“ Summersin hlas vyšel ze mě silný a jistý.
Tanner se zamračil, ale přikývnul. „Jasná věc.“

Obrátila jsem se a odešla, než jsem mohla své rozhodnutí změnit, a vrátila se za deset minut ve vlastním těle. Srdce mi prudce bušilo v hrudi, dokud jsme nebyli ve vzduchu a i poté jsem se nemohla zcela uvolnit. Jakmile Major zjistí, že jsem pryč, a bylo mi jasné, že na to přijde, bude následovat trest. Ale o to se budu strachovat později. Pro teď jsem věděla, co potřebuji udělat.

12 komentářů:

  1. Díky moc za další kapitolu, jinak já bych byla pro další díl, ale jestli máš vyhlédnutou jinou knížku, která je pro tebe zajímavější a radši bys ji překládala, tak se pusť do ní. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Páni.... jsem zvedava jak to dopadne.... bylo to desne napinave. Diky moc za preklad a pokud se pustis do dalsiho dilu, bude to supeer!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Dekuju moc, ze si prelozila tuto knizku a jestli se pustis do dalsi, tak si moc rada prectu i dalsi dil :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc.. já jsem za pokračování

    OdpovědětVymazat
  5. Ahojky Katuš, další úžasná kapitolka. Už se nemůžu dočkat další. Překlad jako vždy úžasný. Budu ráda pro pokračování této serie. Díky moc :)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za další skvělou kapitolu této knihy, také jsem pro pokračovánítéto série.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za nový překlad, a ráda si přečtu pokračování.Také Ti přeji hezké Vánoční svátky a hodně pohody. Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuju za další kapitolu :) A moc ráda bych si přečetla i další díl knížky :)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za skvělý překlad!!😀:-)

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat