neděle 20. listopadu 2016

Vzdor - 49. kapitola



LOGAN
Zaspal jsem.
Už byla tma, když jsem se probudil a zatímco jsem proklínal svou hloupost, mohl jsem říct, že mi spánek pomohl. Tělo mě sice bolelo, ale ta ohromující vyčerpanost byla pryč. A co na tom bylo nejlepší – má mysl už nebyla zastřená.


Jsem dva těžké dny cesty od druhého bezpečného domu, pokud použiju zkratky a dvakrát krátce zastavím. Zkontroloval jsem manžety na zápěstí, které konstantně zářily, i když pravda trochu temně, což znamenalo, že ona je ještě daleko. Přesto jsem četl v jejích stopách a došel k závěru, že jsem na správné cestě.
Ale to byl i někdo další.
Během pár minut, kdy jsem jedl a převazoval si hrudník, jsem přemýšlel.
Mohl jsem pokračovat v současné trajektorii a doufat, že na Rachel narazím blízko druhého bezpečného domu, než nalezne balíček a její svět půjde k čertu. Nebo bych se mohl chytit stopy rowansmarkského stopaře a zkusit ho zastavit, než ji zabije.
Mohl bych dát stopaři mírnou výhodu, když ho na sebe upozorním, pokud se připojím k Rachel, ale já bych zase měl malou výhodu v tom, že bych věděl o jeho plánu.
A nemůžu porušit slovo, které jsem dal Eloisii. Možná nebudu schopen zastavit Melkina od vykonání velitelových rozkazů, ale byl jsem zavázán ctí, abych to zkusil.
Hrudí mi projížděl oheň, když jsem šplhal ze stromu. Jemně jsem ze sebe střásl plášť, poupravil zbraně a nalil si na jazyk malou kapku medicíny proti bolesti. Vzal jsem si chvilku, abych mohl ocenit kvalitu ticha kolem mě.
Sovy v korunách stromů tklivě houkaly. Šeptavé šumění večerního vánku klouzalo po listech. A občas se ozvaly tiché zvířecí tlapky přecházející po mechem pokryté zemi.
Cítil jsem se lépe. Pokud se zvířata cítí v bezpečí, pak jsem se tak mohl cítit i já.
Nejlepší scénář: Byl jsem dost dobrý v mém postupu a na nikoho zlého nenarazím.
Nejhorší scénář 1 – 3: Nachomýtnu se ke skupině loupežníků, když budu procházet jejich oblíbeným územím; ve tmě zakopnu a zraním si ještě více svůj hrudník, což mě dost zpomalí; nebo se má cesta střetne se stopařovou.

Odpověď na každou otázku je opatrnost, ale přílišná opatrnost z mé strany může stát Rachel život. Doufajíc, že vybalancuji intuici a rychlý postup, nahodil jsem tempo chůze a napjal sluch, abych zachytil i ty nejmenší kadence lesa, když jsem vstoupil na území loupežníků s rukou na hrušce svého meče.

13 komentářů: