neděle 13. listopadu 2016

Vzdor - 48. kapitola



RACHEL
Prsty jsem měla ztuhlé, až mě bolely. Ležela jsem hodiny tváří na hrobě svého otce, svírajíc pěstmi špínu, jakoby mě dotek hlíny pokrývající jeho tělo mohl dostat blíže k němu.
V jedné chvíli jsem si uvědomila, že vedle mě tiše sedí Stromový kluk, jakoby mi chtěl říct, že nejsem sama.
Mýlil se.


Nikdy jsem nebyla osamocenější.
Otočila jsem obličej směrem k němu a uvědomila si, že už padl soumrak, zahalujíc hranici stromu a schovávajíc ošklivé zbytky bezpečného domu. Seděl se zkříženýma nohama, v jeho klíně spočíval balíček, široké dlaně měl opřené o kolena. Čerň jeho očí odrážela prázdnotu uvnitř mne, promíchávajíc se s něčím, co vypadalo jako lítost.
Tu lítost si mohl nechat pro sebe. I jeho soucit. I jeho tiché porozumění.
Nechtěla jsem je.
Nepotřebovala jsem je.
Jediné, co jsem potřebovala, byla velitelova krev na mých rukou.
Pořád jsem na něj hleděla a on mi pomalu nabídl svou ruku, jakoby se bál, že se při tom jemném pohybu vyděsím.
„Willow připravila večeři,“ řekl, jakoby mi to mělo dávat smysl.
Jeho ruku jsem ignorovala. Neměla jsem hlad.
„Willow je má sestra.“ Otočil se a podíval se přes rameno. Sledovala jsem jeho pohled a viděla, jak se Stromová dívka sklání nad kotlíkem, pod kterým plápolal malý oheň. Melkin se krčil na opačné straně kotlíku, pozorujíc mě. „Připravila dušené.“
Copak neví, že mě to nezajímá? Odvrátila jsem se a nechala půdu, aby mě poškrábala na obličeji. Bolest byla dobrá. Skutečná. Byl to malý kousek toho, co bych měla cítit, ale nemohla jsem, protože prázdnota ve mně spolykala všechno kromě vzteku.
„Jsem Quinn.“
Nezvládnu vést byť i nejmenší konverzaci. Kdybych teď otevřela pusu, všechna ta nenávist a zuřivost, bublající pod povrchem, by se vylila ven a pozřela by ho.
Jeho hlas byl zabarven něčím, co připomínalo zármutek. „Tvůj otec byl dobrý muž. Je mi to moc líto.“
Pohlédla jsem na paži. Ta manžeta pořád zářila, jistá, že její cíl je blízko a já byla náhle tak nelogicky naštvaná na Logana, že tuhle věc vůbec vyrobil.
Že mi dal něco tak krutého, jako je naděje.
„Nemůžeš tady zůstat.“ Ten kluk pořád mluvil, ačkoliv jsem mu neukázala, že bych chtěla poslouchat. „V lese se pohybují muži z Rowansmarku, hledající to, co je v tomto balíčku. Tvůj táta nám řekl, že pokud se mu něco stane, mám to přinést ze skrýše a předat ho tobě nebo muži jménem Logan McEntire.“ Znělo to dost urgentně a já jsem byla překvapená, že jsem v jeho očích viděla upřímný zármutek a starost.
Nemohla jsem odejít. Co by mi zbylo, kdybych toto místo opustila?
Naklonil se, jeho oči vypadaly mnohem starší, než zbytek jeho těla. „Je mi to líto, Rachel. Přál bych si, abys měla více času, ale ten nemáš. Pokud tě chytí, všechno, co se pokusil Jared skrýt před špatnými lidmi, by bylo ztraceno.“
V jeho slovech byla pravda a síla. Pokud mě chytí, táta zemřel pro nic a já ztratím výhodu proti muži, který byl za tohle všechno zodpovědný. Pomalu jsem se posadila, stále v pěstích svírajíc hlínu z hrobu. Nedokázala jsem ji pustit.
Podíval se na mé ruce, malé zamračení se mu objevilo na čele a pak zalovil v kapse jeho kožené vesty. „Tady.“ Natáhl ke mně ruku s malým váčkem.
Vzala jsem si ho. Hlína vklouzla do sáčku se zašeptáním, načež jsem ho zavřela. Šnůry byly dost tak dlouhé, že nebyl problém uvázat si ho kolem krku. Nechala jsem spočinout poslední kousek mého otce nad srdcem, hned pod náhrdelníkem, který mi dal Logan.
„Pojď se najíst. Potřebuješ zesílit.“
Měl pravdu. Nemohla jsem cestovat zpátky do Baalbodenu a zničit velitele s prázdným žaludkem. Postavila jsem se a následovala ho k místu, kde Willow zrovna zasypala oheň půdou, aby nepřilákal něčí pozornost.
Mé tělo se pohybovalo jako vždycky. Nohy šly jedna za druhou. Čichem jsem zachytila vůni dýmícího dřeva a masa a sluchem křupající větve a zuhelnatělou suť pode mnou. Ale to všechno bylo bezvýznamné. Vlastně jsem byla pod kůží někdo jiný. Uvnitř jsem nosila brnění plné zuřivosti a tichosti, odstřihávajíc mě ode mě.
Už nejsem dcerou.
Ani vnučkou.
Ani dívkou se sny. S nadějí.
Teď jsem zbraní.

Uchopila jsem svou zuřivost. Nechala ji proniknout do každého mého kousku a nechala ji proměnit se ve mně, když jsem si sedla vedle zbytku tepla z ohně, přijala misku s dušeným a začala plánovat.

9 komentářů: