středa 16. listopadu 2016

Vládci noci - 14. kapitola 1/2


Marcusovi trvalo déle, než by mělo, dostat se na dlouhou, polní cestu, která vedla k jeho domovu. Droga stále proudící v jeho žilách utlumila jeho smysly a snížila čas jeho odezvy natolik, že reagoval rychlostí člověka. Alespoň tucetkrát při hektické jízdě z Davidova domu, dostalo Marcusovo auto smyk a vjelo do protisměru nebo téměř sjelo ze silnice, když příliš rychle zatočil a snažil se vyrovnat nadpřirozenou rychlost.

Když konečně prudce zastavil tolik týraný hybrid před svým domem, až odlítl štěrk, z brzd se kouřilo.
Marcus vyskočil ven před tím, než se motor utišil. Garážová vrata byla otevřena dokořán a cizí auto bylo nahodile zaparkované uvnitř. Marcus ho minul a spěchal k zadním dveřím.
Bronzová klika byla pod jeho rukou lepkavá, když jí otočil a spěchal dovnitř do kuchyně. Jeho boty šláply do něčeho kluzkého na podlaze. Podklouzly mu nohy a málem přistál na zadku. Pouze díky rychlému zachycení se nejbližšího pultu se udržel ve vzpřímené poloze.
Marcus se zamračil, narovnal a podíval se dolů na karmínovou tekutinu, která byla na podlaze hned za dveřmi.
Krev.
Amiina krev.
Zavřel dveře, přinutil své smysly rozšířit se a prohledat dům kvůli vetřelcům. Obývali ho jen on a Ami.
Ami byla naživu!
Ale v jakém stavu?
Skvrnitá stezka sražené krve začínala louží, ve které stál, a pokračovala po podlaze v kuchyni. Byla doprovázená rubínovými otisky bot. Malé, červené otisky rukou označovaly okraje skříněk, které vedly podél. Něco na nich vypadalo divně.
Marcusovo srdce bolestně bušilo, jak stezku následoval. Větší skvrny umazaly zdi, o které se Ami opřela při svém úsilí zůstat ve vzpřímené poloze. Na půli cesty mezi kuchyní a schody poznamenala podlahu další louže, kde musela spadnout. Mohl vidět, kde její kolena, ruka a špičky jejích bot dopadly na podlahu. Jeho pohled se zaměřil na otisk ruky a přirovnal ho k těm, které byly v kuchyni a na stěnách.
Používala jen svou pravou ruku. Co se stalo s její levou?
Představy o možných zvěrstvech, které jí upíři mohli způsobit, ho přinutily rychle vyběhnout schody.
Cink.
Divný zvuk dolehl k jeho uším, když vstoupil do její ložnice. Její tričko, lepkavé krví, leželo na silně potřísněném přehozu na postel. Dveře do její koupelny byly zavřené. Pronikal jím tlumený pláč.
Cink, cink.
Marcus přešel ke dveřím.Ami?“ zavolal a uslyšel jí zalapat po dechu.
Marcusi?“ Její hlas byl tak zastřený slzami, že ho málem nepoznal.
Uchopil kliku a pokusil se jí otočit.Ami, otevři dveře. Jsou zamčené.“
Trhaný výdech.Jsi v pořádku?“
„Jsem v pořádku, miláčku. Otevři ty dveře. Prosím.“
Oba věděli, že se ptá pouze ze zdvořilosti. I v jeho oslabeném stavu, ho ty dveře nemohly zadržet.
Já… já nemůžu,“ ztěžka pronesla.Nechci, abys mě takhle viděl. Nech mě…“ Odmlčela se a tlumeně zasténala.Nech mě se umýt, a pak se sejdeme v přízemí.“
Marcus zíral nevěřícně na dveře. Do hajzlu! Uchopil kliku, tvrdě zatlačil, dokud nepraskl rám, a dveře se prudce otevřely dovnitř s hlasitým prasknutím.
Ami vykřikla, jak vklopýtal dovnitř. Byla tak vylekaná, že upustila cokoli, co držela v pravé ruce.
Cink, cink, cink, cink.
Oděná pouze ve spodním prádle se otočila zády k němu, když jeho pohled zamířil k umyvadlu, kde se objekt, který držela, zastavil.
Malý, zdeformovaný kus olova byl usazený vedle tří dalších v bílém porcelánu, který byl pokryt krvavými stezkami ve stylu Jacksona Pollocka.
Marcus zíral na její úzká, lehce shrbená záda, jako by se snažila se zmenšit. Dva zubaté otvory – příliš velké, aby se jednalo o něco jiného než o rány, kde kulka vyšla ven z těla – je kazily: jeden byl na její pravé straně v blízkosti jejího boku a druhý na její levé straně, nahoře v blízkosti spodní části jejího hrudníku.
Dvě rány, kde kulka vyšla z těla. Čtyři kulky. Byla postřelena šest krát. V oblasti břicha podle krve, kterou krátce zahlédl na její přední straně.
Ne,“ zašeptal. Hrůza si propalovala svou cestu do jeho břicha.
Marcusi.“
Neee.“ To slovo z něj vyšlo jako nelidské vytí, když ji zezadu objal a držel si ji tak blízko u svého těla, jak jen mohl.
Ami zakřičela bolestí.
Otřesený ji rychle pustil a couvl.
Ami se opile zakymácela a natáhla svou pravou ruku, aby se stabilizovala.
Marcus chvatně uchopil její ruku (byla lepkavá teplou, čerstvou krví) a propůjčil jí svoji sílu. Jakmile si byl jistý, že nespadne, dotkl se jejího ramene a opatrně ji otočil čelem k němu.
Její béžová podprsenka byla umazaná rudými skvrnami. Její dříve bílé kalhotky byly teď karmínové. Hladká kůže jejího plochého břicha měla v sobě šest ran, které stále krvácely. Ze čtyř z nich vydolovala kulky sama. Povrchní řezná rána přetínala její pas ze strany na stranu. Kost vyčnívala z kůže na její levé paži, která byla těžce zlomena. Modřiny, vpichy a šrámy ležely křížem krážem přes její ruce a nohy. Její postavu nekazila žádná kousnutí.
Její líbezná tvář byla potřísněná krví a její oči byly červené. Slzy stále stékaly po jejích flekatých tvářích a myly je tak. Jeden její spánek byl pohmožděný a oteklý. Nos měla růžový od pláče.
Ami,“ zašeptal.
S třesoucími se rty sklonila hlavu, přibelhala se vpřed a zabořila svou tvář do jeho hrudi. Obě její paže ho objaly kolem pasu, i když svou levou měla natočenou od něj.
Necítila jsem tě,“ zamumlala zničeně a její pravá ruka sevřela v pěst jeho košili.Necítila jsem tě a myslela jsem… Myslela jsem, že tě ta droga zabila.“
Marcus obtočil své paže kolem ní a na několik sekund si dovolil opřít svou tvář o její vlasy před tím, než ji uchvátil do náruče tak jemně, jak jen to bylo možné.
Odnesl ji do ložnice a položil na postel.
Jsi si jistý, že jsi v pořádku?“ zeptala se, když se otočil pryč.
Jsem v pořádku,“ slíbil. Jeho mysl pádila, jak donesl ručník z koupelny a poklekl vedle postele.
Byla bledá jako mrtvola. Její tělo bylo studené a vlhké. Když přitiskl ručník na střelná zranění v jejím břichu, aby zastavil proud krve, popadl svou volnou rukou okraj jejího přehozu a přetáhl ho přes její nohy, ručník, který svíral, a její hruď, aby ji zahřál.
„Z-zvládli to Roland a Sára?“
Její rty měly modravý nádech. Stejně tak její nehty. Dýchala pouze mělce. Její srdce prudce bušilo – slabě, ale rychle. Příliš rychle. Byla v šoku. Ztratila příliš mnoho krve.
Roland a Sára jsou v pořádku, miláčku,“ ujistil ji, udržuje tlak na její břicho, zatímco vytáhl svůj mobilní telefon a vytočil Sářino číslo.Už je vzhůru?“ zeptal se, jakmile odpověděla.
Ne. Našel jsi…“
„A co Richart?“
„Ještě jsme od něj nic neslyšeli. Marcusi–“
Marcus to položil a vytočil Davida, a pak Setha. Oba mocní léčitelé byli mimo dosah.
Jeho ruka se třásla, když vytočil Chrise Reordona.
„Našel si ji?“ zeptal se Chris bez úvodu.
Potřebuji léčitele a nesmrtelného, který se může teleportovat.“
„Richart je jediný nesmrtelný ve státech schopný se teleportovat a jediný na světě, kromě Setha, který kdy byl v Severní Karolíně. Ostatní tě nebudou schopni lokalizovat. Předpokládám, že jsi Ami našel?“
„Ano.“
„Přiveď ji do Sítě.“
Marcus ukončil hovor. Celé jeho tělo se třáslo. Mrštil telefonem přes celou místnost. Ami nebude žít natolik dlouho, aby to zvládla do Sítě.
Marcusi.“ Položila svou pravou ruku na jeho rameno.Budu v pořádku.“
Přinutil se k úsměvu, i když věděl, že ho jen málo rozptýlí od slz, které hrozily, že rozmažou jeho vidění.Samozřejmě, že ano, miláčku.“ Odhrnul jí lepkavé vlasy z obličeje.
N-neber mě do Sítě,“ řekla a těžce oddechovala.
Polkl kolem knedlíku v krku. „Nevezmu.“ Věděl, že ji ta představa děsila, a on ji nechtěl zbytečně děsit v jejích posledních okamžicích.
Nedívej se takhle,“ řekla a stiskla mu paži.Já b-budu v pořádku. J-jen potřebuji n-na chvíli spát.“
Přikývl, sklonil se a políbil ji na studené rty. Na tvář.
S-slib mi, že budeš tady, až se probudím.“
Knedlík v jeho krku se zvětšil.Slibuji.“
Zelené oči držely jeho.Miluji tě.“
„Taky tě miluju, Ami.“
„N-nezapomeň.“
„Nezapomenu.“
Její víčka se se zachvěním zavřela. Stisk na jeho paži se zmírnil, jak její ruka klesla.
Marcus položil svou hlavu na její hruď. Počítal každý rychlý srdeční tep.
Nemohl ji ztratit. Nemohl tu jen tak sedět a sledovat ji, jak umírá.
Přeměň ji.
Neodpustitelná představa se prosmekla skrz zoufalý chaos jeho myšlenek.
Přeměň ji.
Nemohl. Nebyla obdařená.
Zachraň ji.
Takže by mohla získat jeden nebo dva roky života, než propadne upířímu šílenství? To by jí neudělal.
Možná, že Síť najde lék včas na to, aby se tomu dalo zabránit.
Ten hlas ho pokoušel, ale on věděl lépe. Čekali a doufali v lék po celá staletí.
Ami začala ztěžka dýchat.
Marcus vsunul ruku pod její záda a posunul ji do sedu. Zul si boty, vklouzl do postele, usadil se za ni a přitáhl si ji zpátky na svou hruď. Jeho nohy byly zvenku těch jejích a její zadek se opíral o jeho rozkrok. Po chvíli, se její dech zklidnil, ačkoli stále byl rychlý a mělký.
Sklouzl pažemi pod její a s oběma rukama i nadále vyvíjel tlak na její břicho. Přehoz sklouzl dolů k jejímu pasu. Její levá paže klesla na stranu.
Marcus se na ni podíval, a pak se zamračil.
Pustil ručník, vzal ji za levou ruku a, doufaje, že jí to nezpůsobí příliš mnoho bolesti, ji lehce otočil.
Jeho dech se zadrhl.
Kost již nevyčnívala z její kůže. Místo toho vytvořila zvláštní bouli pod hladkým, nově zjizveným povrchem.
„Co se to sakra děje?
Odstrčil přehoz dál z jejího těla a odstranil ručník. Střelné rány přestaly krvácet. Zmenšily se?
To nemohl říct. Předtím byl příliš zpanikařený a nevšiml se ničeho, kromě toho, že smrtelně krvácela.
Když se zachvěla, vytáhl pokrývku zpět k její bradě, ale nechal její zlomenou ruku tam, kde ji mohl pozorovat. Pod jeho užaslým pohledem se kost postupnými pohyby přesunula zpět do své polohy, a pak sama srostla dohromady. Modřiny se rozzářily živými barvami. Prošly týdenní škálou barev za pouhou hodinu, a pak zmizely. Přestala se chvět. Odstrčil přikrývku dolů k jejím bokům. Sledoval, jak se řezné rány samy uzavřely a jizvy vybledly, až po nich nezbylo nic. Hrůzostrašné rány v břiše zmizely úplně.
Amiin dech se zpomalil a vyrovnal, jak vklouzla ze šoku do spánku. Její bledá, krví pokrytá, kůže ztratila svůj vlhký chlad.
Marcus se vypletl z pokrývek a Amiiny drobné váhy. Opřel ji o polštáře a stál vedle postele.
Všechny emoce se z něj vytratily, jak se na ni díval a snažil se najít smysl toho všeho.
Jeho poničený telefon začal zvonit na podlaze.
Marcus ho zvedl, vypnul ho, a pak vyšel z pokoje.
***
Ami se náhle probudila. Nebylo to pomalý, postupný výstup do vědomí. V jednu chvíli hluboce spala; v další otevřela oči do tmy, která byla stěží prolomená tlumeným světlem, které rámovalo okraje závěsů, které byly přetažené přes její okna.
Vycítila Marcusovu přítomnost a otočila hlavu, aby se setkala s měňavýma jantarovýma očima.
To nebylo dobré. Jedním kladem nedobrovolné záře očí nesmrtelných bylo to, že varovala jejich společníky a nepřátele, když byli v moci velmi silné emoce.
Například zuřivosti. Ta vibrovala celou místnost.
Úzkost zrychlila její tep.
Cítíš se lépe?“ Jeho hlas vyplaval ze stínu, hluboký a nebezpečný.
Ami zamžourala na jeho obrys. Byl usazen v jejím pohodlném čtecím křesle. Seděl s koleny a nohami rozevřenými. Své paže měl položené na opěradlech křesla.
Ano.“ Odkašlala si, když se to slovo vynořilo jako zaskřehotání. Ami se děsila tohoto okamžiku od té doby, co si uvědomila, že pro něj ztratila své srdce.
Jsem rád.“ Neřekl to posměšně, jako by to mohli říct někteří v jeho pozici. Ty chladné neměnné tóny potvrdily to, co Ami už uhodla: Věděl, že před ním skrývala něco s monumentální důležitostí a byl naštvaný. Ale také se mu ulevilo, že přežila svá zranění.
Jak vidíš, dodržel jsem svůj slib,“ pokračoval.
Trvalo jí chvíli, než si vzpomněla, že ho požádala, aby ji neopouštěl.
Alespoň z větší části. Opustil jsem tě na tak dlouho, abych se osprchoval, přinesl čisté ložní prádlo a řekl Darnellovi, aby vypadl, když tě přišel hledat.“
Darnell přišel. Samozřejmě, že přišel. Musel být strachy bez sebe.
Řekl Marcusi o ní?
Jsou Roland a Sára v pořádku?“ zeptala se překvapena, že se jí podařilo udržet ze svého hlasu třes, který napadl její končetiny.
Ano.“
Posadila se a posunula dozadu, aby se mohla opřít o čelo postele.
Marcus zvedl ruku a rozsvítil lampu vedle sebe.
Ami se podíval dolů a zamrkala proti jasu. Její roztrhané špinavé lovecké oblečení bylo nahrazeno jedním z Marcusových čistých triček. Měla by v tom něco hledat? Mohl ji oblíct do jedné z jejích nočních košilek, ale místo toho vybral něco svého.
Zatímco spala hlubokým, léčivým spánkem, vykoupal ji a umyl krev z její kůže a vlasů. Dokonce vyměnil i povlečení a odstranil přehoz na postel, který nahradil přehozem ze své vlastní postele. Z té postele, kterou spolu sdíleli na jeden neuvěřitelný den.
„Lisette, Étienne a Richart?“ zeptala se v posledním pokusu, jak odložit konfrontaci, která se na ně řítila.
Lisette a Étienne se probudili teprve před půl hodinou.“
Ami se podíval na hodiny na nočním stolku. 5:59.Je ráno nebo večer?“
„Večer.“
„A oni se právě probudili?“
Přikývl.
Věděla, že to sedativum bylo silné, ale aby přinutilo nesmrtelné spát tak dlouho...
Jak se k němu Montrose Keegan dostal? A co Richart? Je taky vzhůru?“
„Richart se pohřešuje.“
Ami si vzpomněla na všechno, co se událo. „Nebyli to upíři. Teleportoval se pryč a už se nevrátil. A kromě toho mě upíří král nechal s Keeganem, který mě postřelil, když jsem se snažila utéct – a mě se podařilo ho bodnout.“
„Nezapomenu se o tom zmínit,“ prohlásil, ale neudělal žádný pohyb, aby tak učinil.
Ami polkla a skoro si přála, aby nechal místnost zahalenou v temnotě. Pak by nebyla schopna vidět tu ztuhlost v jeho ramenou a pevné sevření jeho rukou na opěradlech křesla.
Měla jsi v plánu mi to někdy říct?“ zeptal se nakonec. Takže to věděl.
Nedostávalo se jí slov – vlastně ani žádné smysluplné myšlenky –, a tak jen sklíčeně přikývla.
„Kdy?“
„Nevím.Zasloužil si upřímnost. Předtím mu ji nedala. Učiní tak nyní.Byla jsem… měla jsem strach z toho, jak bys mohl reagovat.“
Přikývl se skřípějícími zuby.Pochopitelný strach, jak by se mohlo zdát.“
Její srdce pokleslo.
Vstal a začal přecházet přes celou místnost.Nemyslíš si, že ses o tom měla zmínit dřív? Možná… předtím než jsme se milovali?“
Neměnný tón jeho hlasu získal ostré hrany.
Chtěla jsem.
Ale nezmínila,“ odsekl. Zavrtěl hlavou, vykročil zpátky přes místnost a vyhýbal se jejímu pohledu, jako kdyby se na ni nemohl ani podívat.Byl jsem jako otevřená kniha, Ami. Řekl jsem ti všechno.“ Zvyšoval hlas s každým dechem.Nic jsem ti nezatajil. Rozprostřel jsem před tebou svou minulost, stejně jako přítomnost. Odhalil jsem každou svou zranitelnost. A, výměnou za to, ses to přede mnou rozhodla zatajit?“
„Marcusi–“
Byli jsme přátelé, Ami! Ty–“ Zavrtěl hlavou. „Nemohlo uniknout tvé pozornosti, že mé city k tobě se prohlubují. Musela jsi to vědět. Copak tě nenapadlo, že bys mě měla varovat? Když si o mně věděla všechno, věděla o mé minulosti, nemyslela sis, že bych si zasloužil znát pravdu?“
Ami se vyškrábala na kolena.Myslela, ale–“
Ptal jsem se tě na tvou minulost! Prakticky jsem tě žadonil, abys o ní mluvila! Abys mi něco řekla – cokoliv – o sobě! Nabídl jsem ti příležitost, jakou jsi potřebovala! To tě ani na chvilku nenapadlo mi říci i něco tak jednoduchého jako: A mimochodem, možná bys ke mně neměl tolik připoutat, protože v určitém okamžiku v budoucnosti mě zabiješ?“
Šokovaná Ami klesla zpátky na paty.
Marcus se ohlédl, pak se zastavil a ukázal na ni ukazováčkem. „Ach, tak to ne. Neopovažuj se na mě takhle dívat! Nikdy jsem ti nedal žádnou příčinu, abys ze mě měla mít strach!
Zaplavila ji nepředstavitelná hrůza poháněná jeho křikem. Ale doprovázel ji hněv.Právě jsi mi řekl, že mě zabiješ!“
Samozřejmě že zabiju!“ zařval.Copak si myslíš, že bych nechal někoho jiného, aby udělal?“
Amiiny instinkty, které jí radily utéct nebo bojovat, se objevily. Velice se přikláněly k útěku, ale odolala jim. Něco tu bylo špatně. Marcus by jí nikdy neublížil. Bez ohledu na to, jak moc by ho rozzlobila.
Pokračoval ve svém zuřivém přecházení a prohrabával si rukou své dlouhé vlasy.Co bylo příčinou? Nevěřila jsi mi?“
Ami měla v úmyslu to popřít. Důvěřovala mu. Ale on se náhle zarazil a zabodl se pohledem do prázdného rohu na opačné straně ložnice.
Ale, ne. Ne, ne, ne, ne, ne. Nejsi tady vítána. Těžko se mi to řeší jen tak, jak to je. Nemůžu řešit ještě tebe.“ Ukázal ke dveřím.Vypadni! Teď!
Ami stiskla rty. Marcus se začínal zdát být trochu pomatený. Mohl by to být vedlejší účinek té drogy?
Troška napětí opustila jeho ramena. Spustil paži a vrhl na ni rozpačitý pohled.Sebastienova sestra. Musela mě následovat od Davida.“
Aha. „Je pryč?“
„Ano.“
Znovu začal chodit. Jeho pohyby byly plné rozrušení.Nevím, proč jsem pravdu neuhádl dřív.“
„Jak bys mohl? Ani Seth ji neuhádl.“
Unikl mu nevěřícný smích.Pokud ti řekl tohle, miláčku, tak lhal.“
Zamračila se.
„Nechápu, proč mi to prostě neřekl sám,“ pokračoval Marcus.Všechny ty narážky, které trousil o utrpení, které si přetrpěla...“
„Cože?“
„A to malé uklouznutí o tom, že tě zachránili. Já jen prostě nevím, proč jsem si to všechno nedal dohromady.“ Zasmál se strašným, zoufalým smíchem.Osm set let bojování s upíry. Člověk by si myslel, že si uvědomím, že se do jednoho zamilovávám.“
Ami poklesla čelist.Marcusi, já nejsem upír.“
Nelži! Mi!“ vykřikl a jeho tesáky vystoupily a oči začaly zářily tak jasně, jako 150 wattová žárovka.
Ami si pomyslela, že, i kdyby se ty poslední dva roky nikdy nestaly, v tom okamžiku by se ho bála. Srdce jí bušilo v hrudi. Vylezla z postele na opačné straně, než stál on. Její katany, vyčištěné a uklizené v pochvách, stály opřené o zeď v nejbližším rohu.
Nevím, proč jsem na tobě nemohl ucítit virus, ale všechny příznaky tam jsou,“ zavrčel. „Tvé mimořádné bojové dovednosti, daleko lepší, než které má obyčejný člověk. Způsob, jakým vždy víš, kde jsem. Tvoje schopnost se pohybovat, aniž bys udělala jakýkoli zvuk.“
„Já nejsem upír,“ zopakovala a jen v případě zamířila blíže ke svým zbraním.
Sledoval jsem tvé rány se hojit! Držel jsem tě v náručí, hrozil se tvého posledního dechu a sledoval, jak se tvé rány hojí tak rychle, jako moje vlastní, když jsem v plné síle!
Z utrpení v jeho očích jí vhrkly slzy do jejích vlastních. „Marcusi,“ řekla a vnesla do svého hlasu tolik klidu, jak jen to šlo, „já nejsem upír.“
Zavrtěl hlavou.Proč to stále ještě popíráš? Je to?“ odvrátil se, zavřel oči a polkl.Seth říkal, že jsi trpěla po dobu dvou let. Dva roky jsou tak nějak ta doba, kdy přichází… zhoršení. Ne–“
„Neztrácím rozum.“
Ramena mu spadla a on přikývl.
Když to teď pochopila, posadila se na kraj postele.Pojď si sednout,“ tiše požádala. „Prosím.“
Obešel postel. Ohromil ji tím, že si sedl na kraji vedle ni, místo toho, aby se vrátil do křesla.
Natáhla ruku. Vzal ji za ni a pevně ji stiskl ve své vlastní, která se chvěla zmatkem, který v něm zuřil.
„Chci, abys mě tentokrát poslouchal,“ řekla.Nejsem upír.“
Když otevřel ústa, zvedla ruku.
Slunce na mě nemá žádný vliv. Upíři nemůžou snést ani ty nejslabší paprsky. Mám předtuchy. Upíři je nemají. Upíři potřebují krevní transfuzi, aby přežili. ne.“ Napadla ji disonantní myšlenka.Nedal jsi mi svojí krev, když jsem spala, že ne?“
„Ne.“ Svraštil obočí.Já tomu nerozumím. Seth řekl, že nejsi obdařená.“
„Nejsem. Také nejsem nesmrtelná,“ vyjasnila.
Takže co jsi?“
Pohlédla na jejich sepjaté ruce.Nevím, jak to říct, aniž by znělo buď úplně směšně, nebo znepokojivě.“
„Ami, právě jsem strávil posledních patnáct hodin ve víře, že jsi upír, a že budu muset sledovat, jak se měníš z toho, kdo jsi teď – hravá, odvážná, inteligentní žena, kterou miluji –, na nepříčetné monstrum, kterému budu muset setnout hlavu za několik málo let. Cokoliv mi musíš říct, nemůže být tak špatné.“
Přikývla a přála si, aby strávila trochu času zkoušením, co řekne, než jen prokrastinací.Nikdy předtím jsem to nikomu neřekla,“ začala.
„Copak to Seth neví?“
„Vědí to Seth, David a Darnell, ale já jsem jim to neřekla. Objevili to v nějakých souborech, které ukradli, když mě zachránili.“
„Tak mi to řekni,“ naléhal tiše.Prosím.“
„Jde o to… Jsem hodně podobná obdařeným. Moje DNA je odlišné, pokročilejší. Hojím se rychle, stárnu pomalu a mám nějaké další schopnosti. Je to jen… Nejsem odtud.“
Zamračil se.Chceš říct, že nejsi ze Států?“
Zhluboka se nadechla. „Ne. Myslím tím, že nejsem ze Země.“

***

18 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za prekad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za skvělý překlad!!!♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za zlomový překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. čo????to je akože nejaká ženská verzia ET-ho???
    vdaka za preklad a som zvedavá na pokračovanie:-)

    OdpovědětVymazat
  6. nie je zo zeme???? hmmm nejako nechápem, som si myslela, že je anjel :o( tak teraz som veľmi zvedavá čo naozaj je :o) Dík za super preklad a už sa neviem dočkať pokračovania :o)))

    OdpovědětVymazat
  7. Fuuuu...tak to je ake vyvrcholenie. Dakujem. VV

    OdpovědětVymazat
  8. Tak a dozvieme sa kto Ami je . Ďakujem za kapitolu 👍

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem. Tak to je prekvapenie.

    OdpovědětVymazat
  10. Doufám, že si to už mezi sebou vyříkají :)
    děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat