středa 9. listopadu 2016

Vládci noci - 13. kapitola 2/2


Bastien zíral na mýtinu, kde kdysi bývalo umístěné jeho doupě. Tráva byla nasáklá karmínovými skvrnami od okraje lesa po opačný okraj lesa. Příliš mnoho těl, aby se daly spočítat, se válelo na zemi ve všech různých fázích rozkladu. Velké množství těl bylo soustředěno na kruhovém kopečku kolem středu mýtiny. Tři menší kopečky byly roztroušeny po okolí. Ukazovali, kde nesmrtelní stáli a bojovali.

Jurij po jeho pravici zaklel.
Stanislav po Bastienově levici slyšitelně polkl.Jsou někteří z nich...“ Zavrtěl hlavou.Jsou někteří z nich nesmrtelní?“
„Nevím.Bastien vytáhl telefon. Jak vytáčel číslo, popošel dopředu s očima ve střehu a snažil se identifikovat tváře.Necítím žádného z nich, ale s takovým množstvím krve...“
„Nikdy jsem nic takového neviděl,“ zamumlal Jurij napjatým hlasem.
„Zůstaňte ve střehu,“ upozornil Bastien, když Chris odpověděl.
„Jste tam?“ zeptal se Reordon.
Ano.“
„Co vidíte?“
„Smrt.“
„Nikdo nezůstal živý?“ zeptal se Chris přísně.
Ne. Co se stalo?“
„Roland, Marcus, Lisette a Étienne jsou skoleni. Zasaženi drogou, která jim byla podána prostřednictvím šipky z uspávací pušky na zvířata.“
Bastien se zamračil.Drogy na nás nepůsobí.“
No, tak teď kurva ano!“ vyštěkl Chris. A Bastien slyšel nevyslovené obvinění: teď působili, protože Bastien na to nasadil Montrose Keegana.Všichni jsou v bezvědomí. Sotva dýchají. Nebyli jsme je schopni oživit ani po krevní transfuzi.“
„A co ostatní?“
„Sára je v pořádku. Zraněná, ale ne pod vlivem drog.“
Bastien byl překvapen intenzitou úlevy, která ho zasáhla s těmito slovy.
Richart chybí. Teleportoval se z mýtiny těsně před tím, než Sára odešla. Musela nést jak Rolanda, tak i Marcuse a myslela si, že Richart možná přijde sem pro posily nebo za vámi, ale... Nevíme, kde je. Pokud je. Klidně se mohl teleportovat přímo zpátky do bitvy.“
Pokud by se Richart teleportoval, musel by být mezi rozkládajícími se mrtvolami, pomyslel si Bastien a s hrůzou je studoval.A Ami?“ Následovalo tíživé ticho. Když začala Sára v pozadí plakat, Bastienova ruka sevřela mobilní telefon pevněji.Reordone, co se stalo s Ami?“
„Nemyslím si, že to přežila.“
Bastien zavřel oči, jak jím pronikla nefalšovaná bolest. Ne, Ami. Prosím, ať to není Ami. Ta, která k němu byla vždy tak laskavá. Jediná, která místo toho, aby ho odsoudila a myslela si o něm, že je k ničemu, mu nabídla pomoc.
Řekni mi to,“ dožadoval se chraptivě.
Jurij a Stanislav se plížili vpřed a obkroužili mýtinu, když Reordon vyprávěl o posledním kontaktu Sáry s Ami.
Pokud ta droga může tohle způsobit nesmrtelným a upíří se po ní okamžitě složí, neumím si představit, jak by to Ami mohla přežít,“ řekl Chris.A i kdyby to přežila, naposledy, kdy ji Sára viděla, byla obklopena dvěma tucty upírů a stála tváří v tvář jejich králi.“
Bastien prudce otevřel oči a přinutil své nohy, aby ho nesly dál.
Lidé se nerozložili během několika minut, když byli zabiti. Pokud Ami…
Pokusil se polknout knedlík v krku, ale nešlo to.
Nejčerstvější těla – která byla v blízkosti středu – nebyla dokonce ani těla. Byly to kusy. Vypadalo to, že ten, komu tyto kusy patřily, buď explodoval, nebo byl roztrhán násilím, které mohl předvést jen rozzuřený upír.
Zaplavil ho zápach hnijícího masa, který zakryl všechno ostatní. Neschopný ji ucítit, pečlivě prozkoumával krvavá jatka, aby našel cokoli, co by mu pomohlo ji rozlišit. Zelené oči. Zrzavé vlasy. Bledé ženské tělo.
Viděl pouze tlející, usychající upíry.
Nevidím ji,“ řekl Chrisovi, ale necítil žádnou úlevu. Pokud nebyla zde, přežívající upíři zajali Ami buď, aby ji přeměnili a udělali z ní upíra, nebo aby ji použili jako krevní banku a hračku, na které se budou živit a mučit ji, jak je jim libo.
Taky ji nevidím,“ oznámil Stanislav.
Ani já ne,“ dodal Jurij.
Počkat.“ Stanislav zastavil uprostřed svojí pomalé obchůzky. Přimhouřil oči a zkoumal stromy ve své blízkosti.Tady. Šla tudy.“
„Zavolám ti zpátky,“ řekl Bastien Chrisovi. Ukončil hovor a v jednom skoku přešel mýtinu. Mohl vidět hlínu rozvířenou malými stopami tam, kde Stanislav ukazoval, a její krev na listech.
Bastien zastrčil telefon do kapsy a vrhl se mezi stromy.
Musí ji najít dřív, než na ní ostatní upíři dostanou svoje pracky. Jestli ne...
Byla by pro ně ztracena více než jedním způsobem.
***
„Co to sakra je?“
Hlas, plný znepokojení, vtrhl do temnoty a vábil Ami k vědomí.
„Musím si to tady na den schovat,“ řekl upíří král, nyní klidný.
Cože? Zbláznil ses? Kdo to je? Je… je mrtvá?“
„Ještě ne.“
V hlavě jí bušilo s každým srdečním tepem, snad protože visela hlavou dolů přes něčí rameno. Tady visela, dokud jí nemrštil dopředu a neupustil ji jako pytel ptačího zrní na tvrdý povrch. Bolest vyzařující z čela se zvětšila, jak se zadní část její hlavy odrazila od stolu. Objevily se staré zvyky a pomohly jí zadržet sten.
Co se stalo s nesmrtelnými?“ zeptal se první hlas.
Zmasakrovali mé muže.“
„Všechny?“
„Ty, které jsem nezabil sám,“ řekl upíří král s pokrčením ramen, které zaznělo v jeho hlase.Roland a Bastien si přivedli posily. Jeden z nich mohl skákat jako chlápek v tom filmu.“
„Jaký film? Co znamená skákat?“
„Skákat. Stejně jako ve filmu Jumper, kde ten chlap byl v jednom okamžiku v New Yorku a v dalším v Paříži.“
„Mohl se teleportovat?“ Prvního řečníka se zmocnilo vzrušení zvyšující jeho hlas.Chceš mi říct, že jeden z nesmrtelných se může teleportovat?“
„Jo, a opravdu to všechno zkurvilo. Zabíjel upíry nalevo a napravo. Neměli žádné varování. Najednou se objevil, zabil jednoho, pak se objevil někde jinde a zabil dalšího. Nikdy ho neviděli přicházet. A když jsem se na něj konečně zaměřil a nadopoval toho čuráka šipkou, skočil pryč s dalšíma dvěma nesmrtelnýma. Potom nějaká nesmrtelná čubka utekla nesouc Rolanda a Bastiena.“
„A co tahle žena? Kdo to je? Je nesmrtelná?“
Skrz zmatek, který ulpíval v její mysli, se Ami pokusila identifikovat přítele upířího krále. Neměl hlas, který by předtím už slyšela, ale byl jednoznačně někdo, s kým upíří král spolupracoval.
Že by to snad byl nepolapitelný doktor Montrose Keegan?
Ne, tohle je Sára.“ Jed obsažený v hlase upířího krále, přiměl Ami se otřást.
Ta lidská žena, která bojovala po boku Rolanda Warbrooka?“
„Jo. Myslel jsem, že si vezmu příklad z Bastiena a použiju ji jako návnadu.“
„A to jsi ji přivedl sem?“ Ten muž zněl jak k smrti vyděšeně, tak šokovaně.Zbláznil ses? Přijdou ji hledat!
Přijdou ji hledat? Žili vůbec?
Společně se strachem do ní tvrdě udeřilo zoufalství, že droga, která byla Marcusovi a ostatním dána, je možná zabila.
Marcus. Pomyšlení, že ho ztratí, jí přivodilo mnohem větší bolest, než jakékoli fyzické mučení, jaké kdy vytrpěla. Pokud ho ta droga zabila...
Neposer si trenky,“ řekl upíří král. „Přijdou jí hledat až zítra večer. A, protože nemají ponětí, kde začít, budu mít spoustu času se vrátit a vzít ji.“
„Proč ji prostě nevezmeš s sebou teď hned?“
„Protože chci, aby byla v jednom kuse, až ji zabiju před Bastienem a Rolandem. To se nestane, pokud ji moji muži dostanou do rukou a zubů.“
Ami nenápadně narovnala své prsty a ucítila stůl pod ní. Studený. Kovový. Ale lehký. Ne jako ten druhý.
Co jsi jí udělal?“
„Nadopoval jsem ji.“
Poté následovala významná pauza.A není mrtvá?“
„Ne. Tlukot jejího srdce zní po celé místnosti. Jednu minutu je pomalý. Další minutu rychlý. Ale stále ještě dýchá.“
Hrůza na ni obvykle měla takovýto efekt. Naštěstí se zdálo, že to připisují drogám a ne jejímu probuzení.
„Měla by být mrtvá,“ řekl Montrose, jeho hlas překypující údivem.
Není.“
„Brzy bude. Žádný člověk nemůže vydržet takové dávkování. Viděl jsi, co to udělá upírům.“
„No, bylo potřeba několika šipek, abych sejmul nesmrtelného.
Několik?“
„Ano.“
„Měla by být mrtvá.“
Není kurva mrtvá!“ zařval upír. Sklo se roztříštilo doprovázené hlasitou ránou.
Ami sebou cukla. Pak to riskla a otevřela víčka dost na to, aby zamžourala skrz řasy na své okolí.
Laboratoř. Byla v laboratoři. Nenáviděla laboratoře.
Zavalitý muž průměrné výšky se krčil proti jedné zdi, jak upíří král podlehl dalšímu divokému výbuchu vzteku a převrátil psací stůl, stůl pokrytý kádinkami a lékařským vybavení a popelnici označenou symbolem nebezpečných látek.
Montrose zakvičel strachem jako prase před porážkou, když se upír otočil a naklonil se k němu blíž se slinami kapajícími z jeho tesáků.
„A ať radši není kurva mrtvá, až se zítra večer vrátím,“ zavrčel král.
T-ta droga je příliš silná. Já nemůžu–“
„Uděláš cokoliv, co budeš muset udělat, abys tu čubku udržel naživu.“
Chvějící se muž zíral na upíra s široce rozšířenýma očima.
Tohle musí být Montrose Keegan. Byl člověk, měl svou vlastní laboratoř, pracoval s upíry, a přesto se jich bál.
Spokojen, že jeho příkazy budou dodrženy, upír vypochodoval z místnosti.
Montrose se na deset sekund opřel o zeď, pak vyrazil za ním. Vyklopýtal dveřmi a pak nahoru po něčem, co znělo jako schodiště.
Jakmile odešel, Ami otevřela oči a posadila se. Upír ji pohodil na ocelové, standardní nemocniční pojízdné lůžko bez pout nebo jiných typů restrikce. Laboratoř, která ji obklopovala, byla dosti velká a vlastnila impozantní řadu vybavení. I některé, které šílený upíří král zničil. Pokud ten upír takto zuřil často, nebylo divu, že Montrose musel doplnit svůj fond.
Ami přehodila nohy přes boční část pojízdného lůžka, seskočila dolů a hledala okno, jehož prostřednictvím by mohla uniknout. Žádné tam nebylo. Ani tam nebyly žádné venkovní dveře. Jediný způsob, jak se dostat dovnitř nebo ven, byl prostřednictvím chodby a schodů, kudy se právě vydal Montrose Keegan.
Byla to další suterénní laboratoř, jako ta, kterou měl, když pracoval s Bastienem?
Nad sebou uslyšela mumlání hlasů. Ami by je měla být schopna slyšet, ale ta droga všechno pomotala. Také nemohla telepaticky zavolat o pomoc, a obávala se, že by ji nikdo stejně neslyšel, i kdyby zavolat mohla. Seth a David byli v Ekvádoru a s největší pravděpodobností nebyli k zastižení. Étienne a Lisette, jediní další telepatičtí nesmrtelní v okolí, byli oba paralyzováni drogou. Nebo na tom byli ještě hůř.
Takhle nepřemýšlej. Nesmrtelní nejsou mrtví. Marcus není mrtvý. Nemůžeš ho prostě vycítit kvůli té droze.
Nahoře bouchly dveře. Že by ten upír odešel?
Ami spěchala k nejbližšímu stolu a prohledala různé nástroje, jeden po druhém, aby našla něco, co by mohla použít jako zbraň. Popadla tužku – pro nejhorší případy – ale pokračovala v hledání. Přesunula se k zásuvkám a zvolna je otevírala tak tiše, jak jen mohla.
Bingo! Skalpely. V každé ruce jeden, přešla po špičkách ke vchodu do laboratoře a nahlédla do chodby. Byla dostatečně dlouhá a široká, aby se do ní vešly pračka, sušička a skládací stůl, a potvrdila její přesvědčení, že byla ve sklepě. Cementové schodiště na opačné straně vedlo k podestě a otevřeným dveřím.
Ami se plížila vpřed s očima přilepenýma ke dveřím.
Dřevo nad ní zaskřípalo, jak kroky doprovázené výrazným mumláním přešly přes strop.
Jeden po druhém, vyšla po schodech. Byla ráda, že nebyly dřevěné, takže ji neprozradilo žádné skřípání. Její srdce silně bušilo v její hrudi. Vyvolávalo pocit, že je dvakrát tak velké. Byla to její jediná šance. Ten dům – nebo co to bylo – se zdál být prázdný, kromě ní a Montrose, a nedalo se odhadnout, jak dlouho to takhle vydrží. Veliký upíří král sem mohl poslat některého ze svých přisluhovačů, aby na ni dávali pozor.
Ami se zastavila na podestě. Její nohy se třásly, jak se jí zmocnila vlna slabosti. Přepadla ji ošklivá nevolnost. Zaťala zuby, na moment se opřela o zeď a přejela si zadní stranou jedné své třesoucí se ruky přes vlhké čelo.
Prostě se dej dohromady a jdi, nařídila sama sobě.
Ami se narovnala a udělala krok vpřed.
Vchod se zaplnil stínem.
Montrose Keegan vytřeštil oči za brýlemi.Do prdele!
Ami se vrhla kupředu a příliš pozdě si všimla, jak zvedá revolver. Výstřel jí zazněl v uších. Kulka se zavrtala do jejího žaludku, jak vůně střelného prachu zaplnila vzduch.
Její agónie se zdvojnásobila. Ami zavrávorala, udělala krok do prázdna a spadla.
Ostré hrany jí udeřily do zad, hlavy a boku, jak padala ze schodů. Kost v jejím levém předloktí křupla a prorazila její kůži těsně předtím, než se skutálela do suterénu a narazila do myčky.
Slzy se řinuly z jejích očí, když se stočila do klubíčka a přitáhla si svoji zlomenou ruku blíž k sobě. V horní části schodiště, Montrose něco řekl, ale nedokázala porozumět slovům přes svůj vlastní bezhlasý křik. Lapala po dechu. Při každém nádechu a výdechu měla pocit, jako by se jí do střelné rány na břiše zabodával nůž. Ztěžka mrkala, aby zahnala vlhkost ze svého pohledu, a rozhlédla se.
Montrose, bílý jako sníh, začal sestupovat po schodech. Jeho ruka svírala zbraň ve smrtelném sevření.
Ami při cestě dolů ztratila skalpely, ale viděla jeden z nich ležet na posledním schodu. Se zlomenou paží přitisknutou na břichu se vydrápala vpřed na svojí nezraněné ruce a poškrábaných kolenech a popadla zbraň. Montrose spěchal dolů k ní. Jak vstávala, zazněly další hlasité výstřely. Jedna, dva, tři, čtyři.
V jejím trupu explodovala další bolest, jako když vybuchne útočný granát. Její dech opustil její plíce, jak zavrávorala dozadu a snažila se zůstat na nohou. Další výstřel. Další bolest.
Její ústa zaplnila kovová pachuť. Černé mraky zaplavily její vidění, míhaly se sem a tam. Šest výstřelů, pomyslela si nejasně. Šest výstřelů. Došli mu kulky.
Podlomila se pod ní kolena a ona upadla pozadu na zem. Skalpel vytrvale držela.
Montrose se k ní opatrně přiblížil, jak se dusila a kašlala a snažila se nadechnout.Co jsi?“ zeptal se vysokým rozrušeným hlasem.
Ami se snažila promluvit. „Č-člověk.“
Zavrtěl hlavou.Žádný člověk by tohle nemohl vydržet. Žádný člověk by nemohl přežít tu drogu.“ Namířil na ni zbraň. Buď byl příliš vynervovaný, aby si uvědomil, že už mu nezbyly žádné další kulky, nebo doufal, že ji oklame, aby si myslela, že je má. „Jsi nesmrtelná?“
Zavrtěla hlavou neschopna utvořit další slovo.
Naklonil se nad ní a sáhl po skalpelu.
Když byla jeho ruka jenom pár centimetrů od ní, Ami vymrštila ruku vzhůru a zanořila skalpel do jeho břicha.
Vyvalil oči. Jeho prst křečovitě stiskl spoušť. Vyprodukoval tak řadu klikání, jak úderník dopadal na jednu prázdnou komoru za druhou.
Montrose upustil zbraň. Odpotácel se zpět a s hrůzou zíral na kovový nástroj vyčnívající z jeho břicha.
Ami zasténala a převalila se na bok. Pak si k sobě přitáhla kolena a vytáhla pistoli.
Pomoz mi!“ vykřikl Montrose zíraje na ni s rostoucí hysterií.
S pomocí schodů se Ami podařilo získat rovnováhu. Kvůli závratím se místnost kolem ní točila. Zatímco ji Montrose prosil o pomoc, připotácela se vpřed a udeřila ho pažbou pistole do spánku.
Vědec padnul jako kámen.
Ami spadla za ním neschopna udržet rovnováhu. Projela jí slabost znecitlivující její rty. Ohrožovala ji temnota.
Jak se snažila dýchat a najít vůli znovu vstát, jedno slovo se jí ozývalo v hlavě znovu a znovu.
Marcus. Marcus. Marcus.
***
Hlasy.
Napjaté. Frustrované. Rozzlobené. Znepokojené.
Marcus proti nim bojoval, zatímco měl pocit, jako kdyby plaval v moři tekutého asfaltu. Dokázal vycítit hladinu kdesi nad ním, ale měl pocit, jako kdyby ho ruce držely za kotníky a bránily mu, se k ní dostat.
Jméno poškádlilo jeho uši a proniklo temnotou.
Ami,“ zamumlal chraplavě.
Hlasy ustaly, a pak začaly znovu plynout ve změti naléhavých slov.
Co se stalo? Poslední věc, kterou si pamatoval, byla, jak byl přehozen přes Sářino rameno a donucen opustit Ami, která byla zanechána stojící ve středu paseky, zraněná a krvácející, obklopená upíry. „Ami,“ řekl znovu a podařilo se mu se osvobodit a vzedmout se směrem k povrchu. K vědomí.
Byl Richart s ní? Marcus měl pocit, že si vzpomínal na to, že Richart byl s ní. Určitě ji teleportoval do bezpečí.
Probouzí se!“ zvolala žena dychtivě.
Jemné prsty rozevřely jedno jeho víčko.
Světlo jasné jako tisíc sluncí probodlo Marcusovu zornici a praštilo do jeho hlavy jako Thorovo kladivo. Zasténal, zvedl ruku a odstrčil druhou ruku pryč. Měl pocit, že jeho končetiny jsou těžké a nemotorné, jako kdyby byl uzavřen v plátové zbroji.
Marcusi, slyšíš mě?“ zeptal se Darnell.
Co se stalo?“ zachraptěl.
Kolektivní povzdech se zavlnil místností.
„Můžeš otevřít oči?“ zeptala se žena. Nebyla to Sára. Nebyla to Lisette. Kdo to byl?
Příliš jasné světlo.“
„Ztlumte světla,“ nařídila. Zazněla vlna pohybu.Dobře, zkus to teď.“
Opatrně otevřel oči. Darnell, Chris Reordon, Jurij, Stanislav, Bastien a lidská žena, kterou nikdy předtím neviděl, byli shromážděni kolem jeho úzké postele.Kde to jsem?“
„Na klinice u Davida,“ řekl Darnell.
David měl kliniku? Byla ta žena tedy lékařka? Ze Sítě?
Co se stalo?“
„Upíři mají novou drogu,“ řekl Chris, „a podařilo se jim jí nadopovat každého kromě Sáry.“
Marcus se se zasténáním opřel o loket. Skrz mezery mezi těly, které ho obklopovaly, uviděl Étienna, Lisette a Rolanda natažené na podobném lůžku, jako ležel on. Všichni byli v bezvědomí. Nitrožilní hadička přiváděla krev do žil dvou mladších nesmrtelným. Podobný nitrožilní infuzní stojan stál v blízkosti Marcuse a Rolanda, ale nebyl v současné době používán. Museli být už dostatečně vyživeni, aby se vyléčily jejich rány.
Sára seděla vedle Rolanda, držela ho za ruku a zírala na Marcuse lesknoucíma se očima.
Jak to že se probudil, když ostatní se neprobudili?Drogy na nás nepůsobí.“
Teď už ano,“ řekl Chris kousavě, mrače se na Bastiena.
Bastien ztuhl.Už jsem ti to říkal. Když mi Montrose pomáhal, nepracoval na sedativu. Hledal lék. Proč bych sakra chtěl, aby vyvinul drogu, která by mohla být stejně snadno použita proti mně?“
„Pokud jsi mu nevěřil, tak proč jsi s ním pracoval?“ odsekl Chris.
Ani jednomu z vás nevěřím, ale stejně s vámi pracuju,“ opáčil.
Pracuješ?“ zeptal se Jurij.
Když Bastien otevřel ústa, aby se do něj pustil, lidská žena přistoupila blíž a přitáhla si jeho pohled. „Komu věříš, Bastiene?“
Bastien zaváhal. „Ami. A protože tihle hloupí bastardi nechtěli, abych se připojil k jejich zatracenému večírku, je pryč.“
Napadl ho strach. Marcus se posadil a podíval se na Chrise a Darnella.Cože? Myslel jsem, že ji Richart teleportoval do bezpečí.“
Darnell vzdychl.Richart se pohřešuje. Zmizel těsně předtím, než tě Sára odnesla pryč. Od té doby jsme o něm neslyšeli.“
Marcus se snažil, aby to pochopil. Pokud Richart odešel jako první... Odstrčil lidskou ženu z cesty a setkal se se Sářiným rozrušeným pohledem.Copak nešla s námi?“
Slzy se rozlily po Sářině tváři, když zatřásla hlavou.
Marcusi,“ řekl Chris a přitáhl si jeho pozornost,posily byly na cestě. Víš, že jsme nemohli riskovat, aby jakýkoli nesmrtelný padl do rukou upírům. Ne, když s nimi spolupracuje Montrose Keegan. Sára vás odtamtud musela dostat před tím, než by ji taky zdrogovali, a vy dva dohromady jste vážili přes 180 kilogramů.“
To, co si Marcus myslel, nemohla být pravda.
Znovu uviděl Ami, zraněnou a krvácející, stojící ve středu mýtiny, obklopenou ze všech stran upíry, se slzami stékajícími po jejích tvářích.
Pohlédl na Sáru.Ty si ji tam nechala?“ zašeptal, neschopný pochopit, jak mohla udělat takovou věc.
Se vzlykem vydechla.Je mi to moc líto, Marcusi.“
Ty si ji tam nechala?“ Strach a vztek ho donutily vstát.
Lidská žena mu zastoupila cestu a zvedla své ruce.Marcusi, ještě bys neměl stát. Prosím, posaď se a–“
Jak jsi jen mohla?“ zařval a škaredě se díval na Sáru přes hlavu drobné ženy.
Bastien okamžitě obešel stůl a postavil se mezi Marcuse a toho člověka. Natáhl paži za sebe, objal ji kolem pasu a pomalu ji posunul za sebe.
Chris se taky pohnul dopředu.Marcusi, poslechni doktorku Liptonovou. Posaď se, než upadneš. Vypadáš hrozně.“
„Je mrtvá?“ zeptal se Marcus rozrušeně. To už ji ztratil?
Chris si povzdechl. „To nevíme. Nevíme, co se Ami stalo. Její tělo nebylo mezi těmi, které byly na mýtině, takže...“
Vzedmula se v něm naděje.
Blbost,“ přerušil Chrise Bastien.Nelži mu. Zaslouží si znát pravdu.“
Marcus se setkal Bastienovým pohledem a najednou mu věřil víc než komukoli jinému na této planetě.Řekni mi to.“
„Vzal ji jeden z upírů. Myslím, že to byl jejich takzvaný král. Amiina krevní stopa vedla do lesa a pak byly její kroky nahrazeny mužskými. Byly od sebe dostatečně daleko, že mohly patřit pouze upírovi. Sledovali jsme stopu až do Carrbora, a pak jsme ji ztratili.“
Husté ticho zahalilo místnost.
Ami byla v rukou upírů. Každý věděl, co upíři udělali ženám, které lapili. To byl důvod, proč existovalo tak málo upířích nebo nesmrtelných žen. Nepřežily tak dlouho, aby se přeměnily. Nebo pokud se přeměnily, žily krátký život plný mučení.
Jak je to dlouho?“
„Dvě hodiny.“
Dvě hodiny.Vezmeš mě na místo, kde jsi ztratil jejich stopu? Možná bych mohl zachytit její vůni.“
„Když jsem nemohl–“
„Jsem starší. Mé smysly jsou ostřejší,“ trval na svém Marcus.
Pokud počkáš, až se Lisette a Étienne probudí,“ řekl Chris, „mohli by být schopni zachytit její myšlenky a pomoci ti zúžit okruh, kde se nachází.“
„Jak dlouho to bude ještě trvat?“
Doktorka Liptonová vykoukla zpod Bastienovy paže.Nevykazují žádné známky probuzení. Vzhledem k tomu, že jsou mladší než ty, nemůžu říct, jak dlouho budou potřebovat, aby se zotavili.“
„Proč není vzhůru Roland? Je starší, než jsem já.“
„Nevíme. Abych byla upřímná, jsem šokovaná, že tě vidím vzhůru a že se pohybuješ. Zkontrolovala jsem tvoje základní fyziologické funkce ani ne před deseti minutami a–“
Vyzvánění mobilního telefonu skrze Marcusovu hlavu vyslalo novou vlnu bolesti. Ať už ta žena řekla cokoliv, neslyšel to, když si přitiskl ruku na čelo a zabodl se do Chrise pohledem.
Chris zašmátral v kapse, vytáhl svůj telefon a podíval se na něj.
Je to David?“ zeptal se Darnell s nadějí v hlase.
Chris zavrtěl hlavou a podíval se na Marcuse.Poslal jsem pár mužů k tobě domů v drobné naději, že Ami uprchla a šla domů. Nebyla tam, takže jsem jim nařídil, aby vybavili dveře tichými alarmy, které vytočí moje číslo, když jsou aktivovány. Někdo právě otevřel zadní dveře tvého domu.“
Marcus si byl docela jistý, že při své cestě ven z místnosti, srazil několik lidí, ale bylo mu to úplně jedno. Během několika vteřin vrazil do Davidovy stodoly a vlezl do jednoho z mnoha vozidel, které měl po ruce pro případ nouze. Vzal si klíče z popelníku, nastartoval motor, zařadil jedničku a pedál plynu sešlápl až na podlahu.

Ostatní vyběhli z domu a křičeli, jak vtrhl na příjezdovou cestu. Jeho jediná myšlenka byla najít Ami.

15 komentářů:

  1. Děkuji moc za pokračování kapitoly!!

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za skvělý překlad!!!♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za preklad a korektúru, a dúfam, že sa Ami nájde :-) a fakt by som už chcela vedieť aký pôvod má Ami ????

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekci !!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  7. velmi pekne dakujem za preklad a korekciu

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad a dokončenú kapitolu... :-);-)

    OdpovědětVymazat