pondělí 14. listopadu 2016

Studium jedů - 30. kapitola 3/5


A máme tady další puzzlík. Změnil váš názor na Valeka?

„Co se děje?“
„Křeče…“ procedila jsem skrz zuby a lapala jsem po dechu, i když už bolest ustoupila. „Takhle to začíná?“
„Ano. Začnou pozvolna, ale brzy budou křeče pokračovat bez přestávky.“
Zasáhla mě další vlna, která mě srazila na podlahu. Když přešla, doplazila jsem se ke slamníku a čekala na další. Nebyla jsem schopná jen čekat na další bolest, proto jsem Valeka požádala: „Valeku, mluv se mnou. Řekni mi něco, co mě rozptýlí.“
„Jako třeba?“
„Je mi to jedno. Cokoliv.“
„Mám něco, co by tě mohlo trochu uklidnit. Žádný jed zvaný Motýlí prach neexistuje.“
„Cože?“ chtěla jsem zařvat, ale zasáhla mě další vlna a já se vyzvracela. Bylo to, jako by mi někdo do břicha vrtal nožem.
Když jsem se zase vzchopila, Valek pokračoval ve vysvětlování, „budeš si přát zemřít, budeš si přát, abys už byla dávno mrtvá, ale nakonec budeš stále naživu.“
„Proč mi to teď říkáš?“
„Tělo je ovládáno myslí. Kdybys věřila, že zemřeš, mohla bys zemřít jen díky svému přesvědčení, že se tak stane.“
„Proč jsi čekal až do teď, abys mi to řekl?“ zeptala jsem. Zuřila jsem. Mohla jsem být v klidu mnohem dřív.
„Taktické rozhodnutí.“
Spolkla jsem pořádně peprnou odpověď. Snažila jsem se na to pohlížet z jeho strany. Moje tréninky s Arim a Jancem zahrnovaly strategii a taktiku. Janco je přirovnával ke karetní hře. „Nech si své eso a použij jej jen v případě, že už ti nic nezbylo,“ řekl.
„A co ty křeče?“ zeptala jsem se ve chvíli, kdy další z nich sevřela mé tělo. Zkroutila jsem se do těsného klubíčka. Doufala jsem, že se tím bolest zmírní, ale nikoliv.
„Jde o abstinenční příznaky.“
„Z čeho?“
„Z toho, co jsi považovala za protijed,“ odpověděl Valek. „Jde o zajímavou substanci. Používám ji, když chci, aby někdo onemocněl. Když se substance vylučuje z těla, vznikají křeče, které přetrvají zhruba den. Je účinný, když potřebuješ někoho dočasně vyřadit z provozu, aniž bys jej musela zabít. Kdybys znova začala pít tuhle substanci, pak by příznaky odezněly, dokud bys s tím znova nepřestala.“
Přestože jsem přečetla několik knih na tohle téma, nemohla jsem si vzpomenout na substanci, která by popisu odpovídala. „Jak se jmenuje?“
„Bílý strašák.“
Vědomí, že nezemřu, potlačilo mou paniku a pomohlo mi snášet bolest. Na každou křeč jsem pohlížela jako na jeden krůček, který musím přijmout, abych se mohla od substance oprostit.
„A co Motýlí prach?“ zeptala jsem se.
„Ten neexistuje. Vymyslel jsem si ho. A znělo to docela dobře. Potřeboval jsem ochutnávače odradit od útěku, aniž bych musel používat stráže nebo je někde zamykat.“
Z mysli mi vyskočila nevítaná myšlenka. „Velitél ví, že je to lest?“ Pokud ano, Mogkan by to také věděl.
„Ne. Věří tomu, žes byla otrávena.“
V průběhu noci však bylo těžké myslet na to, že v mém těle žádný jed nebyl. Mučivé křeče se mě odmítaly pustit. Plazila jsem se po své cele, dávila se a křičela.
Jen nejasně jsem vnímala škodolibé škleby Brazella s Mogkanem. Bylo mi jedno, že se dívají. Nezajímalo mě, že se smějí. Chtěla jsem jen najít takovou pozici, která by zmírnila bolest.
A konečně… jsem upadla do vyčerpávajícího spánku.


11 komentářů:

  1. Dekuju moc. Na tuhle knizku se vzdy moc tesim.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. děkuji moc.. těším se na pokračování

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za další kousek.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc zajímaví kousek překladu za který děkuji. Lvice

    OdpovědětVymazat
  7. jejda, hmmm zajímavé :)
    děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat