neděle 13. listopadu 2016

Ohnivý král - 16. kapitola 1/x


Kdo se těšil na svatbu, konečně se dočká. Nejsem si však jistá, jestli vás obřad sám o sobě nezklame. Ale nezoufejte, bude tu „poobřadní“ část a ta bude o poznání zajímavější. Ale to až zase příště.

Kikulka & WASPS


Ráno uvítala Katiyana s nadšením. Teplé sluneční paprsky ji lechtaly na víčkách ještě před tím, než je otevřela, ale část z ní truchlila, že na zádech cítila chlad – Lian byl pryč. Nebo se jí to zdálo?
„To nevadí?“ řekla si, když si mnula oči. Pak s sebou praštila zpět do postele.
Ale vadilo to. Jí to vadilo. Jejímu srdci.
Teď však záleželo víc na jejím lidu. Stále měla před sebou dlouhou cestu k získání trůnu, k tomu, aby jim mohla pomoc.
Studená koupel ji zbavila všech přebytečných myšlenek a ona se mohla obléct do překrásné róby, co jí navrhl a ušil pan Gace. Jak si do kapes šatů přendávala všechny své věci, nemohla se ubránit úsměvu. Ačkoli si byla jistá, že nebude muset chytit rybu či rozdělat oheň, tak se cítila lépe s vědomím, že je na to připravena.
Lian se s ní setkal u dveří, když odcházela na snídani. Tvář měl zasmušilou. „Jsi v pořádku?“ zeptal.
„V úplném,“ odpověděla, snažíc se ignorovat rozporuplné pocity ze včerejšího dne a noci.
Když jí nabídl rámě, neodmítla.
Snídaně byla tichá a skromná, většina šlechty si nechala donést jídlo do svých komnat. Po Valankovi ani Calii nebylo ani vidu ani slechu, ale jejich přátelé a služebnictvo v jednom, byli v jednom kole, nadšení, že mohou konat svou povinnost.
Když Jago před Katiyanu položil šálek s kouřícím čajem, usmála se a přijala ho.
Lian si odkašlal a vzhlédl. Otázku měl vepsanou ve tváři.
„Gratuluji,“ řekl, aniž by se na ni podíval. Trvalo ji chvilku, než pohledem přešla z krále na léčitele. Jago se zdál… pobavený.
Když promluvil, Katiyana byla ještě zmatenější. „Nejsem pro vás žádnou hrozbou,“ řekl. Jeho hlas byl jemný, ale přísný. „Víte, staral jsem se o Caliu, zatímco náš král… bojoval sám se sebou. Bez ohledu na moje postavení zde na hradě, bylo vždy mým posláním pečovat o ty, kteří jsou v nouzi.“
„Postarám se o to, co ona potřebuje,“ zavrčel Lian.
Z ničeho nic se objevila Alma a důrazně se podívala Katiyanu. Princezna pokrčila rameny. Tím se však dotkla krále, který se díky pocitu její blízkosti, uklidnil, ačkoli od léčitele přijala čaj.  Otrávená, ale zvědavá odvedla vznětlivého krále od společnosti a zeptala se: „Jak ti může být Jago nesympatický?“
Lian zaprskal před tím, než promluvil. „Není to o tom, že by mi byl nesympatický, jen mu prostě nevěřím. Nevěřím nikomu.“
Katiyana protočila oči a usrkla si čaje. „Opravdu? Nevěříš snad Almě? Bennetovi? Mně?“
Zamračil se na tu malou společnost shromážděnou u stolu. „Ty nejsi šlechta odsud. Počkej, až ty budeš královna, pak mi sama povíš, komu věříš a komu ne.“
Katiyana s ním zatřásla. „Tak to je tvoje odpověď? To jsi rovnou mohl říct ne. Takže nevěříš ani mně, Bennetovi, ani Almě…“
„Všichni jste rodina,“ zavrčel, přičemž ji pohladil po paži. „Samozřejmě, že ti věřím.“
„Tak se přestaň chovat jako osel,“ kárala ho. „Jediným tvým nepřítelem je Sula a ta tu není. Tak se podle toho chovej.“
V tu chvíli se objevil Marchello a zeptal se osazenstva, zda by si nechtělo zkrátit čas čekáním v knihovně, než bude vše připraveno na obřad.
Katiyana se nechala odvést přes celý hrad do prosvětlené místnosti, kde byli usazeni kolem krbu.
„To nejsem já,“ pomyslela si. „Já bych někde chytala ryby k obědu a děsila se dalšího Adořina kázání.“
Ta myšlenka ji opět přenesla za jejími kamarádkami. Adoru. Bezejmennou. Cidru. Zvláště na Cidru. Ona byla v pozici, kdy jim mohla pomoci a dozajista věděla, že ony by nic z toho nepromarnily.

Lehký oběd byl podáván před tím, než se hosté usadili v obřadní síni. Katiyana zalapala po dechu, když tam vstoupila. Velká síň se změnila z otevřeného, neradostného, bílého prostranství na útulnou místnost, kde každý kousíček byl pokryt růžemi. Červené, žluté, bílé, dokonce i temně fialové růže - byly všude. Na výstupky pak byl svatební oblouk spletený z těchto nádherných vzácných květů.
„Jsou tak krásné,“ zašeptala, když ji Lian vedl k jejímu místu. „Viděla jsem obrázky, ale nikdy skutečnou květinu. A ta vůně…“
Lian se usmál a zval ji za ruku. „Ve Valankově království je zvykem při žádosti o ruku věnovat růži. Po mnoho let byl on jediný, kdo je dokázal vypěstovat, ale schovával si je ve své zahradě a lidé se tak museli uchýlit k alternativě, k papírovým květinám, dokud mu to Calia nerozmluvila. Už je neskrývá, dokonce je i prodává. Jsou dostupné každému, kdo je potřebuje.“

Dav ztichl jakmile Valanka vstoupil a kráčel dopředu. Když vešla Calia, všichni oněměli úžasem. Její světle modré šaty lichotily její postavě a udělali z ní nadpozemskou bytost. Katiyanu napadlo, zda je nezhotovil pan Gace.
Obřad byl krátký, ale krásný. Princezna se zdržovala v těsné blízkosti Liana, ceníc si každý okamžik strávený vedle něj.
Dosud nevěděla, že si přeje něco takového, jako co vidí před sebou, ale bolelo ji, že to nemá.
Než se nadála, její noví přátelé završili obřad polibkem a každý v místnosti začal jásat a výskat. Musela být trochu mimo, protože Lian ji pomáhal vstát.
„Trochu tě to všechno zmohlo, co?“ škádlil ji, oči přilepené na novomanželích.
Přikývla proti jeho hrudi, kde schovávala uslzený obličej.
Ale neskryla se před ním. Otočil ji tak, až se na něj podívala a řekl: „Budeš mít tohle všechno. Jednou určitě.“
Katiyana se slabě usmála a uskočila, když si uvědomila, že všichni na ně zírají.



19 komentářů:

  1. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad a korekci další kapitolky !!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Veľká vdaka za nádherné pokračovanie:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuju za další část :)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. ??????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad této knihy. Vím, že toho máte hodně a cením si překlad co pro nás děláte. Chci se jen zeptat, kdy dokončíte zbývající 3,5 kapitoly?

    OdpovědětVymazat