čtvrtek 17. listopadu 2016

Její anděl strážný - 13. kapitola


Amélie zírala na vzdálený svět pod sebou a pak na horizont. Slunce ho lámalo, koupalo svět v teplém zlatém světle, posílalo skrz ni chvění. Teď dávalo teplé oblečení smysl, ale pořád si nebyla jistá, co Marcus plánoval. Chtěl se tu jen vznášet? Pomalu máchal křídly, aby je držel v chladném vzduchu.

Pohlédla mu do tváře a zjistila, že si ji prohlíží, jeho bledě modré oči byly teplé ve slunečním světle a měl lehký úsměv na rtech.
Chtěla ho políbit, když se na ni takto díval, s náklonností rozjasňující mu oči, která ho činila pohlednějšího než obvykle.
Marcus znovu máchl křídly, tentokrát tvrději, jako by se chtěl někam rozletět. Napjala se.
„Počkej.“
Prudce se zastavil a tázavě se na ni podíval, než si ji urovnal v náruči, pevněji ji chytil za žebra a pod koleny. „I když je odsud Londýn zajímavý, pochybuju, že jsi měl na mysli výletní cestu nad městem, ale i tak je to krása.“
Amélie se znovu rozhlédla, všechno vstřebávala. Jen se chtěla pár dalších vteřin koupat ve slunečním světle a vstřebávat fakt, že se vznášela ve vzduchu v náruči krásného anděla.
Když řekla, že se chce dostat pryč, nemyslela tím, aby někam odletěli. Myslela si, že se na chvíli projdeme, nebo možná sjedeme metrem do nedalekého parku. Teď to vypadalo, že měla nepřeberné množství na výběr. Zjistila, že strach, který ji hlodal od Veironova objevení, pomalu začíná odplouvat.
Amélie se setkala s Marcusovýma ledově modrýma očima. „Jak daleko doletíš?“
„Na prázdný žaludek?“ Usmál se a pak vypadal zamyšleně.
„Možná tak do Francie.“
Obočí jí vystřelilo nahoru. „To je docela dlouhá cesta… na prázdný žaludek?“
Přikývl. „Potřebuju se najíst, pokud máme doletět, kam chci, a potřebujeme si zabalit pár věcí, takže jsem si myslel, že bychom se mohli na pár hodin vrátit domů, než vyrazíme.“
„Vyrazíme kam?“ Obočí jí padlo v zamračení. Byl tajemný a ona už vážně nechtěla další záhady ve svém životě.
„Paříž.“
Paříž?
Amélie se rozhlížela všemi směry, pokoušela se přijít na to, kterým směrem Paříž leží, a vzdala to, když se nemohla zorientovat. Letí do Paříže.
„Proč?“ ptala se.
„Abychom se setkali s dalším andělem a požádali ho o pomoc. Apollyon mi může poskytnout přístup do Pekla a já tam potřebuju jít, abych zjistil, co Veiron viděl.“
Amélii se nelíbil ten nápad s Peklem. Ustoupila a znovu se zamračila, když si uvědomila, že Marcus mluvil o sobě, a ne o nich.
On jde do Pekla bez ní. Tohle byl taky její boj, a i když ji to děsilo, chtěla jít plně do toho. Nenechá ho jít bez ní. Až se setkají s tím Apollyonem, bude trvat na tom, že jde s nimi. Byla to její budoucnost, o které mluvili, a její život. Měla právo jít s nimi.
Marcus klesl, čímž ji zachytil nepřipravenou, stulila se k němu blíž k hrudi, jak letěl. Svět pod nimi plynul, byl tichý v teplém světě rána a fascinovalo ji, když začínala pod sebou rozpoznávat krajinu a míst blízko jejich domu.
Marcusův pevný stisk nezastavil strach z pádu. Držela ruce uzamčené kolem jeho krku, využívala strach jako příležitost držet se ho blízko.
„Nebude se o nás Einar bát?“ řekla přes hluk větru.
Marcus zavrtěl hlavou. „Taky se připravuje na cestu, zatímco se Taylor pokouší poslat zprávu Veironovi. Pokud jim chceš cokoli říct, nebo o něco požádat, můžu Einarovi poslat zprávu.“
„Jak?“ Amélie měla dojem, že nemluví o mobilu.
Úsměv mu rozzářil oči. „Telepaticky. Můžu tak přijímat rozkazy a zprávy v podstatě stejným způsobem.“
Zírala na něj, pokoušela se mu telepaticky přikázat, aby letěl výš, takže je lidé nespatří. Malé letadlo proletělo pod nimi, strašidelně vrčelo a oteplovalo ovzduší.
„Nemůže nás vidět,“ řekla, jako by obdržel její zprávu, a pak si uvědomila, že ho popadla za ramena a pokoušela se ho nasměrovat pryč.
Znovu se mu usadila rukama kolem krku. „Může nás někdo jiný vidět?“
„Ne pokud nebudu chtít.“ Marcus se pořádně zamračil.
Amélie sledovala, jak před nimi budovy rostou, a pak se podívala na Marcusova křídla. Sluneční světlo je změnilo ve zlatou a byla dokonce ještě krásnější, než byla v temnu.
Nemohla tak docela uvěřit tomu, že s ním létá a není vyděšená. Když jí poprvé odhalil svá křídla, fascinovala ji a pokoušela se představit si, jaké by to bylo s ním letět, a v tu stejnou chvíli se rozhodla, že by to bylo děsivé být tak vysoko a nebýt bezpečně připoutána k sedadlu, jak by byla v letadle.
Poletí Einar s Taylor do Francie letadlem, nebo je vezme vlak? Einar neměl křídla, takže museli cestovat lidským způsobem. Marcus tam měl letět. Zmiňoval, že až posud může letět bez jídla. Využíval ho jako palivo?
Přestala se dívat na svět pod nimi a místo toho sledovala jeho. Tvrdě se soustředil. Bál se, že se něco stane s jeho křídly, zatímco jsou ve vzduchu?
Chtěla se ho ptát otázky na něj a život jako anděla, ale bála se, že prolomí jeho koncentraci v případě, že to byla jediná věc, která zastavila jeho křídla od zmizení.
„Máš něco na mysli?“ řekl bez toho, aby se na ni podíval.
„Spotřebuje létání hodně tvojí energie?“
„Létání, skrývání křídel, využívání sil, všechno z toho mě ždíme, když jsem ve smrtelném světě.“
„Takže máš ještě navíc zdravý apetit?“
Jeho oči střelily k jejím a zrudl. Přivedlo jí to úsměv na tvář. Nemuselo mu být trapně kvůli nenasytnému sexuálnímu apetitu. Líbilo se jí to. Byli stejně vášnivý, přesně jak si myslela.
Zorničky se mu rozšířily, spolkly stříbřitě modrou jeho duhovek a něco Amélii říkalo, že pokud se bude držet téma sexu, budou padat o trochu rychleji, než očekávala, a pak se jí dotkne.
Natáhla se a přitiskla mu polibek na tvář.
„Ďáble,“ zamumlal a ona vykřikla, když se vrhl k zemi a pak máchl křídly, vystřelil podél ulici několik metrů nad auty.
Měl ďábelský způsob, jak se jí odplatit. Myslela si, že jeho křídla zmizela a měli problémy. Zatímco mohli pěkně přistát jako minulou noc, pochybovala, že by teď lehce přistáli, když padali k zemi.
Marcus se zastavil na ulici před jejich domem a pustil ji na zem. Chvilku jí trvalo, než znovu našla nohy, a Marcus ji držel za pas, než se jí nohy pomalu přestaly třást, a vtáhl si ji do polibku. Usmála se mu do pusy. Hodilo se mít za milence anděla. Rozhodně to bylo lepší než jízda metrem v horkém dnu.
Marcus se od ní odtáhl a začichal. „Něco tu pěkně voní.“
Rozhlédl se a pak se zastavil, když se mu zorničky zúžily. Amélie se ohlédla přes rameno na kavárnu přes ulici, která měla venku plakát s reklamami na slaninové Burgery a jiné snídaňové jídlo.
Žaludek mu zakručel tak hlasitě, že se na něj podívala, a její touha vzplanula k životu, když se jí oči usadily na opálených břišácích jeho nahého břicha.
Kdyby jí v hlavě neznělo víc praktických záležitostí, přejela by mu rukama po svalech a zapomněla na okolí.
„Myslím, že máme problém. Vlastně dva problémy,“ řekla a pak se natáhla a záludně mu přejela po břiše, nebyla schopná odolat.
Svaly se mu zvlnily a ztvrdly pod jejím dotekem, prohloubily její touhu po něm.
 „Nejsi dost vhodně oblečený a já v bytě nemám peníze a ani klíče, jak se do něj dostat.“
„Ani jedno z toho není problém.“ Sundal jí ruku z břicha a políbil ji na hřbet. „Lidským očím vypadám smrtelně, mám oblečené bílou košili a smetanové kalhoty.“
„Žádná křídla?“ řekla Amélie a on zavrtěl hlavou. Byla úleva vědět, že její podezření z té noci, kdy šli k Einarovu domu, bylo pravdivé a lidé ho neviděli nosit zbroj jako ona.
„Proč já tě tak můžu vidět a oni ne?“
Zaváhal, záblesk trapnosti mu prošel tváří.
„Nechci ti klamat,“ řekl a ona si nemohla pomoct, ale usmála se.
„Je těžké udržet takové kouzlo, ale pokud se na mě zpříma podíváš, můžeš vidět skrz k mému pravému vzhledu. Chci, abys mě viděla takového, jaký jsem.“
Byla za to ráda a měla stejný pocit jako tehdy, kdy se jí přiznal ke svým hříchům v tom druhém světě, kam je Taylor poslala.
Bylo od něj krásné, že k ní toužil být otevřený, chtěl, aby ho viděla v pravém světle, a ne jako faleš.
Amélie si uvolnila ruku a přejela hřbetem prstů po jeho tváři, tiše mu tak děkovala za to, že je k ní upřímný.
Marcus se usmál. „Pokud jde o peníze, můžu prostě donutit lidi, k čemukoli chci.“
„Není to krádež? Nemyslím, že takové chování můžu tolerovat.“
Zvedl tmavé obočí a otevřel pusu, několikrát se pokusil o novou větu, a nakonec pokrčil rameny. „Mám hlad.“
„Jsi až moc hladový na to, abys vydržel do tvého bytu a vzal si peněženku – co se stalo s tvými věcmi, když jsi mě zachránil?“
„Zlikvidoval jsem je.“ Vzal ji za ruku.
„Což znamená, že jsem využil svých sil, abych je odstranil a poslal někam jinam.“
Ten pohled, kterým ji přejel, když vstoupili do budovy, ji nutil se cítit, že zvažoval využít své síly na ni právě teď.
Zamračila se. „Už jsi mě přiměl, abych ti dala, co chceš?“
Zasmál se. „Ne… nikdy.“
Sklonil hlavu a znovu ji políbil, vypadalo to, že se změní do vážného mazlení, když rukou proklouzl kolem jejího pasu a vzal ji za zadek. Amélie se odtrhla a pokárala ho zamračením.
„Jídlo.“ Ukázala k bílé budově skrz skleněné dveře za sebou.
„Najdeme peníze, přijdeme zpátky a pak se najíme. Hlídej si svou cenu.“
Zúžil oči na její tělo. „To dělám.“
Amélie zrudla a nemohla vydržet jeho pohled, jak se na ni díval.
„Možná bych tě měla nechat vykouzlit peníze, nebo abys někoho přinutil… mám takový pocit, že pokud vejdeme do tvého bytu, zapomeneš na všechno jídlo.“
Výtah pípl a dveře se otevřely.
Zazubil se. „Ne na všechno… možná se můj hlad změnil. Místo toho možná chci sníst tebe.“
Amélii se rozšířily oči, když vyšla paní McCartneyová z výtahu, zrovna když Marcus domluvil. Prohlédla si jeho oba z pod velkého růžového klobouku a Amélie zrudla, tváře jí hořely.
Postarší žena se jen vědoucně usmála, když se na ni Marcus zazubil, a pak pomalu šla ke dveřím. Marcus od ní odstoupil a šel otevřít dveře, po celou dobu se díval na Amélii.
Stvořila monstrum
Velmi sexy, vášnivé a neodolatelné monstrum.
Marcus ji popadl za ruku a vtáhl do výtahu. Zasténala, když ji přitiskl na ocelovou stěnu a líbal ji tak tvrdě, že mu nestačila. Zuby bouchaly o zuby, ale nezasmál se, když ona ano. Drtil pusu o její, plenil ji jazykem, vedl její mysl k vysněným vizím přesně toho, co chtěla, aby s ní dělal s tímto nástrojem božského mučení.
Dveře od výtahu se otevřely, popadl ji do náruče, nesl po úhledné krémové chodbě a zastavil se před jejími dveřmi.
Neměla klíče.
Marcus pohlédl na dveře, a než mohla zmínit svůj problém, otevřely se. Další z jeho sil?
Kopnutím za nimi zavřel dveře a znovu ji začal líbat, odnášel svět pryč, dokud nebyla zaměřená jen na to, jak je jeho pusa skvělá, jak si jeho rty hrají jemně s jejími a jejich jazyky kloužou jeden přes druhého. Chtěla víc.
Amélie se vykroutila z jeho sevření, pevně přistála na zemi a vzala ho za hrudní zbroj. Zamračila se a pak se natáhla a rozepla pásky na levém rameni. Zhluboka se roztřeseně nadechl, když se přesunula na levý bok. Rukama mu přitom přejížděla po nahé kůži.
„Počkej,“ řekl a ona si pomyslela, že se ji chystá zastavit, když zjistila, že se na ni mračí.
Jeho křídla se zmenšila, postupně mizela v jeho zádech a on pak jen přetáhl zbroj přes hlavu. Amélie mu rychle sundávala zbroj na pasu, zoufale se ho chtěla znovu dotknout, a aby se i on dotýkal jí.
Chtěla ho teď opravdu cítit, potřebovala se dotknout jeho delikátního těla a vědět, že to, co se mezi nimi dělo, byla realita, a ne sdílená fantazie.
„Až moc dlouho to trvá.“ Marcus udělal krok vzad, pohlédl na sebe a jeho zbroj zmizela. Zůstal nahý uprostřed jejího obýváku s penisem vystupujícím z tmavého hnízda.
Ach. Opravdu se ho teď hned chtěla dotknout.
Amélie udělala krok dopředu, aby přesně to udělala, když zvedl ruku a její oblečení taky zmizelo.
Vlna tepla se přes ni přelila a přísahala, že zrudla od hlavy až k patě, kvůli své náhle nahotě. Marcus nevypadal, že si toho všímá.
Šel k ní, popadl ji za zápěstí a vtáhl si ji do náruče, takže se plná délka jeho nahého těla tiskla proti ní. Jeho tvrdnoucí penis se jí tlačil do břicha, jeho teplo rozdmýchávalo její touhu a plnilo ji potřebou obtočit kolem něj ruku, padnout na kolena a znásilňovat ho, dokud Marcus neztratí kontrolu, přesně jako tomu bylo v tom druhém světě.
„Jsi tak krásná.“ Přitiskl jí polibek na nahé rameno, propracovával si cestičku po křivce jejího krku až k bradě. Klouzala mu rukama po pažích, po silných svalech ramen a pak dolů po hrudi.
Pevné svaly jeho těla ji nutily sténat hladem, pohlédla na své ruce, pečlivě sledovala prsty, jak přejíždí po jeho těle, což jen zvýšilo potěšení z dotýkání se ho.
Sevřela prsty, když došla k bradavkám, poškrábala ho po nich nehty a pak po hrudi. Marcus ostře vydechl, pak následovalo zasténání. Nezastavila. Táhla nehty po jeho břiše, nechávala po sobě červené čáry na bledém těle. Jádro jí pulzovalo při pomyšlení na to, kam míří.
Marcus ztuhnul, když dorazila k pupku, břicho se mu napjalo, odhalilo tak pevné svaly jejím hladovým očím.
Amélie se vymanila z jeho sevření a sjela rukou dolů, konečky prstů zabořila do tmavých kudrlin obklopující jeho penis a sledovala jeho tvář.
Oční víčka mu klesla, skrývala nádherné ledové duhovky, jeho smyslné rty se rozdělily, pokoušely ji k polibku a nárokování. Držela se zpátky a místo toho ho dál sledovala, viděla potěšení, které cítil, když obtočila ruku kolem jeho tvrdé délky a jemně zmáčkla.
Povzdechl si a zamračil se, když sklouzla rukou dolů, pak se ostře nadechl, jak přejela palcem po citlivé hlavičce, škádlila ji a rozmazávala kapku vlhkosti po jeho kůži.
„Amélie,“ zasténal Marcus a celé jeho tělo se napjalo, když sjela rukou po jeho délce a pak znovu nahoru. Penis jí v ruce tvrdl, jak škádlila ten zbytek, který se snažil o její dotek a pozornost.
Amélie padla na kolena a pohlédla na jeho erekci. Byl na to připravený?
V tom světě dělali jen to základní, několikrát se milovali, ale byla tam minimální předehra. Nedotkla se ho rty a on jí taky ne, ale teď to chtěla. Chtěla znát intimně každý jeho kousek. Chtěla ho ochutnat.
Marcus vypustil další zastřený sten, když přejela jazykem přes tupou hlavičku jeho penisu, a pak trhla jeho boky dopředu, když ho brala do pusy.
Jeho teplá délka ji plnila, jeho chuť byla stejně delikátní jako jeho zbytek. Sténala, když ho pomalu sála, vychutnávala si to.
 Zakroužila kolem hlavičky jazykem, když se odtahovala, vyvolala u něj hluboký dunivý sten a on jí položil ruce na ramena. Pevně ji držel, zatímco ho škádlila a zkoumala každý kousek jeho báječného ptáka jazykem. Pak ho znovu vsála.
Vzhlédla k němu.
Ten způsob, jakým si zuby svíral dolní ret, a intenzita jeho mračení říkala, aby mu dala chvilku, než se o cokoli pokusí.
Amélie vyčkala na pravou chvíli a pak přejela rukama po jeho svalnatých stehnech. Zasmál se, když ho pohladila po zadní straně kolem a udělala to znovu, pokoušela se ho znovu rozesmát. Kolena se mu ohnula a najednou byl před ní, rukama jí pevně svíral paže a pusou klesal na její.
Zasténala a proplétala jeho jazyk s jejím. Byla až moc opilá z toho pocitu, aby ji zajímalo, že zarazil její zábavu. Znovu ji zvedl a dál ji líbal, zatímco ji nesl do bledě fialové ložnice a pak ji položil na manželskou postel.
Amélie ležela uprostřed postele jako anděl s očima upřenýma na jeho tvář, sledovala ho, jak si ji prohlížel od hlavy až k patě.
Zorničky se mu rozšířily, když přejel očima po jejích prsou a dolů po břiše, ve chvíli, kdy dorazil k jejímu rozkroku, jeho oči byly potemnělé hladem.
„Chci tě ochutnat,“ řekl zastřeně, čímž v ní poslal vlnu tepla, chytil ji za kolena a potáhl k okraji postele.
Pohlédl na noční lampu a Amélie byla ráda, že ji nerozsvítil. Její zatáhnuté závěsy byly sotva o odstín tmavší než stěny a propouštěly dostatek světla.
Hlad v jeho pohledu nevyprchal, když padl před ni na kolena. Zvedla se na lokty, takže mohla vidět touhu, kterou v něm rozdmýchala.
Amélie si položila nohy na okraj postele a roztáhla je pro něj. Oči mu ještě o stupeň potemněly a rty se znovu otevřely, jak přejel jedním prstem po jejím těle a pak se k němu přidal ještě jeden.
Jemně ji pro sebe otevřel a zhluboka se nadechl, mrkl na ni. Usmála se, aby ho pobídla, a přemýšlela, jestli potřebuje instrukce, ale vymýtil jí to z hlavy, když klesl pusou a obkroužil jazykem kolem napuchlého klitorisu.
Její odpovědí bylo tiché zasténání, bylo protáhlé díky teplu jeho jazyka a způsobu, jakým jím kroužil, plnil ji mlhavou touhou, svíjet se a přinutit ho být hrubější. Víc ji roztáhl, olízl ji od shora dolů a zasténal.
„Chci tě sníst.“
Oči se jí rozšířily při intenzitě jeho slov promluvených v tichu potemnělého pokoje a způsobu, jakým se další žhavá vlna skrz ni prohnala.
Amélie se zhroutila na postel a podvolila se mu, když sklonil hlavu a vychutnával si ji, jazyk tiskl tvrději do citlivého masa, čímž ji posílal do jiného světa.
Houpala se mu do tváře a uvolňovala svou touhu, sténala při každém máchnutí jazyka a pak se prohnula, když do ní vklouzl dvěma prsty. Držel je tam, nepřirážel, ale šílela z něj potřebou cítit, jak do ní pumpuje, mučil ji jejich přítomností.
Nebyla schopná odolat narůstající potřebě být mimo kontrolu, Amélie přitiskla nohu do jeho ramene a pracovala boky, jezdila Marcusovi na prstech, když ji sál a lízal.
Zasténal a zatlačil prsty hlouběji, a to píchnutí bolesti jen přidalo k jejímu potěšení.
V tom druhém světě, byla chvíle, kdy ukázal temnější stránku vášně, a ta síla, která způsobila, že se jí v mysli objevovaly drobné kousky fantazie. Jak moc byl silný a kolik té síly na ni mohl použít, kdyby ho o to požádala?
Pomyšlení na to, že by se s ní hrál drsně, jak byla na okraji, prohnula boky a sevřela prostěradla, když se udělala s přívalem svědivého tepla, které se jí prohnalo, vyzařovalo z místa, kde Marcus mezi jejími stehny sténal.
Vyklouzl z ní prsty, posadil se a pevně se na ni díval způsobem, o kterém by řekl, že jí jde splnit přání.
S ďábelským úsměvem se Amélie přetočila a lezla po posteli nahoru. Marcus ji chytil za kotníky a přitáhl si ji zpět, třel svůj tvrdý penis o její vlhký střed, ale znovu se mu vytrhla a svalila ho na postel. Nedovolil jí dostat se daleko.
Vylezl na postel, chytil ji za stehno jednou rukou a za břicho druhou a táhl ji zpět pod sebe.
Amélie zasténala, když si ji k sobě přitáhl, jeho kolena mezi jejími stehny a zády přitisknutá k jeho předku.
Držel ji tak, klečel uprostřed postele a zhoupl boky, přirazil penisem do údolí mezi půlkami. Jeho těžké sténání a horký dech ji škádlily za uchem, jak si ji držel u sebe. Tiskl do ní prsty, v té chvíli ho chtěla cítit uvnitř v pozici, jaké byli teď.
Marcus se ji pokoušel udržet na místě, když se pohnula, a pak povolil, jako by si uvědomil její záměr.
Rozkročila se, natáhla dolů a vzala jeho ptáka. Bylo to složité, ale přivedla si ho ke vchodu a pomalu se spouštěla. Vychutnávala si ten pocit, jakým ji plnil. Znovu jí zasténal do ucha, držel ji za boky a pomalu ji zvedal. Amélie se usadila na kolenou, opírala se o něj a ztrácela se, když jí hýbal nahoru dolů po jeho penisu v pomalém mučivém tempu.
V této pozici na to nemohli jít rychle, ale každé hluboké vklouznutí jeho ocelové délky do jejího středu byla dost uspokojující.
Opřela si hlavu o jeho rameno, když přejel rukama po jejích ramenech, chytil je za ně a zabořil prsty tak moc, že si byla jistá, že bude mít modřiny.
Povědomí o jeho síle ji zaplavilo, zvýšilo vzrušení, dokud už nemohla dál nesténat potěšením. Bylo něco mocného a vlastnického ve způsobu, jakým ji držel a pohyboval se uvnitř ní, něco primitivního, nikdy si nemyslela, že z toho bude tak vzrušená a vědomá si dominantní přirozenosti v sexu, který teď měla.
Každé přiražení jeho penisu do ní poslalo zachvění, cítila se naživu, měla pocit, že si ji tak nárokuje, přivlastňuje si ji. Zasténala a on ji chytil pevněji, využíval svou sílu, jak několikrát tvrdě přirazil a táhl si ji na penis.
Napnuté svaly z ní vytrhly další drsné zasténání, uvolnila se a nechala ho vést, když jí žhavě sténal do ucha.
„Tvrději.“ To slovo, které řekla, ji překvapilo a muselo i jeho, protože na moment zaváhal, pohyby zvolnily a pak ji chytil pevněji.
Sunul si ji po penisu rychleji, vrážel do ní hlouběji a okusoval jí rameno. „Ach, Marcusi, víc.“
Pořád to nebylo dost.
Zdálo se, že pro něj taky ne.
Proklouzl rukama podél jejích žeber na prsa, zmáčkl je a škádlil, jak se pokoušel jít hlouběji a zrychlit, a pak vypustil zvuk, který byl blízko vrčení, a zatlačil ji dopředu. Zvedl se za ní, připnul ji na posteli s penisem pořád uvnitř a ona se vytlačila nahoru na lokty.
Prsa se jí houpala, když si ji bral, prsty bolestivě nořil do jejích boků. Penis přirážel hluboko a tvrdě do jejího vítajícího těla.
Nárokoval a vlastnil silou, která ji nutila se chvět. Zasténala, byla ztracená, jaké to bylo být mu vydaná na milost, mít jeho tělo uvnitř svého a být s ním zajedno.
„Amélie,“ zamumlal s náznakem chtíče protínajícím mu hlas.
„Víc.“ Bylo všechno, co dokázala říct. Neubližoval jí. Milovala každý tvrdý příraz jeho těla, ten pocit, jak penis klouže dovnitř ven, a jeho vášeň. Tu chtěla uvolnit a nechat ho, ať na ni všechno vypustí, protože věděla, že pokud to udělá, bude to blaženost, její vlastní osobní Nebe.
Marcus sténal s každým hlubokým drsným přírazem, už déle nedokázala vydržet. S výkřikem jeho jména v ní proletěly jiskry a prohnula se ve vrcholu. Omýval ji, sytil touhu a Marcus dál přirážel, bručel její jméno pokaždé, kdy se s ní setkal boky. Vzpínal se, když našel své vlastní vyvrcholení, sténal v nesouladu s ní, vyslal další záblesk předchozího uspokojení skrze ni.
Na chvíli tak zůstal s rukama uzamčenýma na jejích bocích, tlak prstů se postupně zmenšoval a pak si ji na sebe přitáhl, takže byla k němu znovu zády.
 Políbil ji na rameno, polibky byly lehké, teplé, roztápěly jí vnitřnosti, dokud neměla pocit, že se rozplyne. Usmála se.
„Bylo to dokonce ještě lepší ve svém těle,“ zašeptala a zakryla jeho ruce svými. Vklouzla prsty mezi ně, takže pustil ji a držel je oba.
Marcus ji znovu políbil na rameno, mumlal souhlasy.
Kolik mají času, než budou muset odejít?
Marcus řekl, že několik hodin
Líně se usmála, odtáhla se od něj a otočila se, aby ho políbila.
Chtěla z této chvíle vytěžit co nejvíc.


12 komentářů: