úterý 8. listopadu 2016

Falešná identita - 20. kapitola


Tak co?
Co se stane po této kapitole? Nějaké návrhy? Snad se mi podařilo vystihnout hororový nádech, který byl cítit z knihy, snažila jsem se to vystihnout ve stejném duchu, ale když jste ponoření do angločeštiny (nebo češangliny), tak jaksi nemáte moc nadhled a vystihnout náboj některých situací je prostě obtížné.
Vaše Katuš


Následující den jsem strávila většinu dopoledne na policejní stanici a zbytek dne s Lindou, která mě nespustila z dohledu. Ještě jsem neviděla Devona. Ronald ho vzal na policejní stanici, když jel do práce a od chvíle, kdy přišel domů, nevyšel z pokoje. Měla jsem pocit, že se mi vyhýbá.
Z kuchyně se ozval cinkot – zvuk hrnků uklízených do skříně. Šla jsem dolů za tím zvukem a zastavila se ve dveřích. Linda měla vlasy vyčesané do vysokého culíku, odhalující řetízek jejího růžičkového náhrdelníku. Utřela si ruce a věnovala mi přesně ten úsměv, díky kterému jsem se cítila, jako bych byla tou nejlepší věcí, která se jí kdy stala.
Odvrátila jsem se.
Pozorovala můj obličej. „Vypadáš bledě, zlatíčko.“ Její modré oči se třpytily starostí.
„Jsem v pořádku, mami. Jen trochu unavená.“
„Jsi si jistá, že to není nic vážného? Možná bychom měly zajít za doktorem Fonsecou.“
„Nic mi není.“ Až na to, že tvůj syn je hlavním podezřelým v našem vražedném případu. Zabilo by jí, kdyby to byla pravda. Jak by rodiče vůbec mohli přežít něco takového? Zjistit, že jejich dcera je mrtvá a jejich syn vrah.
Linda zkoumala můj obličej, než přikývla. „Udělám ti horkou čokoládu.“
Kůži měla nemocně bledou. Strašně plakala, když uslyšela o Francesce a vůbec nepomohlo, že jsem byla na stejné party. Celé město panikařilo, některé rodiny dokonce odjížděly. Pokud toho vraha rychle nechytíme, lidé zničí celou policejní stanici.
Kuchyň naplnila vůně čokolády. Linda hodila několik malých tureckých medů do hrnku s čokoládou, než mi ho podala. Byla to ta nejlepší horká čokoláda na světě.
Na schodišti se ozvaly kroky a do kuchyně vešel Devon. V očích měl temné stíny. Ruce se mi začaly třást, takže jsem musela položit hrnek na stůl.
Linda ho políbila na tvář, než mu dala do ruky další hrnek s čokoládou a přinutila ho posadit se naproti mně. Zírala jsem na stůl, nechtěla se dívat na něj. Budu mu muset čelit brzy, ale ne před Lindou.
Nemůžeš ji chránit věčně, říkal mi tichý hlásek v mé hlavě. Ale musím to zkusit. Pořád mě pronásledoval Lindin vyděšený výraz, když uslyšela o poslední vraždě.
Cítila jsem na sobě Devonovy oči, zkoumající, hledající, ale nevzhlédla jsem. Zvedla jsem ke rtům hrnek, lokla si, vzchopila se a nasadila výraz bez emocí. Zvedla jsem oči. Mračil se. Po pohledu na Lindu, která myla hrnec od horké čokolády, bezhlasně řekl, „Co se děje?“
„Nic,“ odpověděla jsem ve stejném duchu.
Ale nevzal to.
„Unavená,“ zašeptala jsem, překvapená, jak klidně můj hlas zní.
Linda utřela nádobí, neznalá napětí v místnosti. Když skončila, otočila se k nám. „Jdu do postele, necítím se dobře.“ Vzala si krabičku s prášky na spaní ze šuplíku pod dřezem a hodila si dva do pusy. Omluvně se usmála. „Obávám se, že bych mohla mít problémy usnout.“
Postavila jsem hrnek na stůl a vstala. „Asi bych si taky měla odpočinout.“ Pořád bylo brzy, ale nechtěla jsem zůstat sama s Devonem. Přestože jsem si jeho vinou stále nebyla jistá. Zíral do své čokolády, ani se mým směrem nepodíval.
Když jsem odešla z kuchyně, uslyšela jsem, jak Devonova židle zaskřípala o podlahu. Nemusela jsem se otáčet, abych věděla, že jde za mnou po schodech.
„Co je s tebou?“
„Chováš se divně,“ řekla jsem a zastavila se před svým pokojem.
„To ty bys měla mluvit. Je to, jako bych tě někdy nepoznával,“ střelil zpátky.
„Co tím – “ zastavila jsem se. „Máš vůbec představu, čím jsem si prošla?“ Zavrtěla jsem hlavou. „Zapomeň na to. Jsem unavená.“ Vkročila jsem do svého pokoje, zavřela dveře a on se mě nesnažil zastavit.
Devon byl naším hlavním podezřelým. Alek to řekl a Major souhlasil, tak proč ze sebe nemůžu setřást pocit, že mi něco uniká?
Poslouchala jsem Devonovy kroky v chodbě, očekávala jsem, že zamíří do svého pokoje. Místo toho sešel ze schodů a pak bylo slyšet bouchnutí předních dveří. Tohle byla moje šance.
Po špičkách jsem šla do chodby. Dům byl tichý. Ronald by měl být celou noc pryč, protože měl službu u psa s torzí žaludku (přetočení žaludku, vznikající často po rakovině a souvisí se jednotvárnou stravou, pozn. překl.). Dveře jeho a Lindiny ložnice byly přivřené. Koukla jsem dovnitř a uviděla Lindu rozvalenou na posteli, jak tiše chrápe. Opatrně jsem zavřela dveře a přesunula se do Devonova pokoje.
Devonův pokoj byl na kluka překvapivě pěkně uklizený, v jeho věcech byl řád. Viděla jsem pár pokojů kluků ve FEA, ze kterých jsem se osypala jenom při nahlédnutí.
Nebyla jsem si jistá, kam Devon šel nebo jak dlouho bude pryč, takže jsem musela spěchat. Nevěděla jsem, co podle Majora a Aleka mám hledat. Mnoho sériových vrahů si nechávalo suvenýry ze svých obětí jako trofeje, aby si připomněli svůj úspěch. Pořád jsem si pamatovala všechny ty fotky a popisy z různých druhů sériových vražd, které jsem studovala. Některé byly tak hrozné, že jsem z toho měla noční můry. Jeden chlapík si nechával části žen, které zabil. Policie našla v jeho ledničce jazyky, prsty a dokonce oči.
Ale pořád jsem si nemohla představit Devona jako vraha – natož jeho vlastní sestry.
Klekla jsem si před postel, zvedla jsem matraci a našla… Playboye. Podívala jsem se za plakáty na zdech a do jeho šatní skříně. Ale nebylo tam nic zajímavého.
Pohled mi padl na jeho stůl. Bylo to jasně viditelné místo a také to poslední, kam bych něco schovala, kdybych nechtěla, aby to ostatní našli. Ale možná si myslel, že se tam nikdo nepřijde podívat.
Zaváhala jsem, prsty na šuplíku. Vzpamatuj se, pomyslela jsem si. Určitě tam nenajdeš části lidského těla. Nejspíš tam vůbec nic není.
A tak jsem ho otevřela.
Nahoře byly fotky. Klasické fotky z nějaké party: Devon s přáteli, Devon s Ryanem – byli kamarádi před tím rozchodem? Devon s Francescou, jak se usmívají a líbají.
Oficiálně nebyli párem, ale to jim očividně nezabránilo, aby se do sebe nezavěšovali při různých příležitostech. Položila jsem ty fotky a ztuhla. V šuplíku, pod místem, kde byly ty fotky, ležely novinové články. Všechny z nich byly z těch vražd – články o obětích, vytisknuté stránky z Wikipedie o sériových vrazích a informacích o případech. Snažil se to schovat? Informace o panu Chenovi, doktorce Hansen a Kristen Cynch byly psány Devonovým rukopisem. Bylo těžké je rozluštit, ale stejně jsem viděla, že o nich měl hodně informací: jejich zvyky, rodinné příslušníky, kamarády a denní zvyky.
Opatrně jsem důkaz vložila zpět do zásuvky a rozhlédla se po dalších tajných místech jeho pokoje, ale nic dalšího se nezdálo být podezřelé. Když jsem přecházela pokoj, abych odešla, zakopla jsem špičkou nohy o nějakou nerovnost. Jedno z dřevěných prken se zdálo být zvýšené. Dloubla jsem do toho a dřevo se pohnulo – bylo uvolněné. Zastrčila jsem nehet do mezery a škubnutím jsem prkno odsunula. Zvedla jsem ho třesoucíma se rukama a natáhla se pro to, co tam bylo ukryté, ale prsty se mi zastavily, než jsem se toho dotkla.
Byl to náhrdelník s růžičkou, stejný jako ten, co mi dal Ronald. Madisonin náhrdelník. Byl pokrytý něčím černým – zaschlou krví. Neodvažovala jsem se pohnout. Spadla jsem na zadek a lapala po dechu. Devon musel ten náhrdelník vzít, když zabil Madison. Jako trofej. To bylo jediné vysvětlení. Četla jsem ty zprávy. Madison byla nalezena bez něj.
Nemohla jsem tomu uvěřit. Devon byl ten vrah. Byl vždycky tak milý, tak starostlivý a pozorný a navíc se mi začal líbit i velmi nesesterským způsobem. To samotné by už mělo sloužit jako důkaz, že s ním je něco špatně.
Byla jsem si tak jistá, že Devon není zabiják, tak jistá, že Alekovo podezření bylo jen z antipatií a žárlivosti. Proč mě mé instinkty nevedly k tomu, abych odhalila pravdu? Takže nakonec Alek na Devona nežárlil. Alek jen nenechal své emoce proklouznout naší mise. On byl tím lepším agentem, tou lepší osobou, tím lepším ve všem.
Málem jsem zapomněla sledovat čas, když jsem uslyšela kroky na schodech.
Rozhlédla jsem se po místě na schování. Pokud by mě tady Devon našel, věděl by, že jsem mu tady slídila a měl by důvod jít po mně. V chodbě něco zaskřípalo.
Dostala jsem se na kolena a vklouzla pod postel. O vteřinu později jsem uviděla jeho tenisku. Ve dveřích zaváhal. Zadržela jsem dech, ale tep mi bušil na poplach.
Devon vešel a zavřel dveře, jeho tichý dech byl jediným zvukem. Zadržela jsem dech a sledovala jeho boty – černé s bílým logem Nike. Třpytily se nich kapky rosy, jakoby šel skrz mlhu. Prošel kolem mě ke svému prádelníku.
Dřepl si a vytáhl další uvolněné prkno. Pokud by se otočil, uviděl by mě právě tak jasně, jako jsem já viděla jeho. Zatvrdila jsem se, když sáhl do díry a vytáhl lovecký nůž. Byl to ten, kterým vyřezával Áčko do svých obětí?
Postavil se a přešel k posteli. Připravila jsem se na výkop, kdyby si mě všiml, ale manipuloval s něčím na nočním stolku. Plíce mi křičely po kyslíku, ale neodvažovala jsem se dýchat, když byl tak blízko. Mohl by to slyšet. Ale pak se otočil, zmizel v chodbě a nechal dveře přivřené. Zhluboka dýchajíc jsem počkala, až se jeho kroky posunuly po schodišti dolů, než jsem se vyplazila ze svého úkrytu. Nohy se mi třásly, když jsem se narovnávala.
Dotkla jsem se svého přívěšku na krku.
Devon odcházel. Šel snad znovu zabíjet? Spěchala jsem k oknu, opatrně se tlačila ke stěně, aby mě zvenku nikdo nemohl vidět. Přes dvorek prošla postava a pokračovala dál ulicí. Brzy zmizí za rohem.
Ne, pokud budu dost rychlá.
Pádila jsem do Madisonina pokoje, popadla svůj mobil a paralyzér a vrátila se do haly. Zakašlání z ložnice mě přinutilo se zastavit. Nebyl však čas to nějak řešit. Seběhla jsem schody a během sekundy jsem byla z domu, právě ve chvíli, kdy Devon zahýbal za roh. Mé baletní krůčky nedělaly žádný hluk, když jsem běžela po betonu za ním. Devon neutíkal, zato šel velmi rychlým krokem. Držela jsem se od něho tak daleko, jak jen jsem mohla, abych ho neztratila.
Zápolila jsem s telefonem a zmáčkla tlačítko rychlé volby. Potřebovala jsem říct Alekovi, že Devon byl tím zabijákem. Zkusila jsem Alekův mobil, ale hned mě to přepnulo na záznamník. Devon se podíval přes rameno a já rychle skočila za zaparkované SUV. Pokračoval dál. Zdálo se, že ví přesně, kam jde. Já naproti tomu jsem neměla žádnou představu.
Zkontrolovala jsem Devona a poslala Alekovi rychlou zprávu.
Sleduju Devona. Je tím zabijákem. Má něco za lubem. Ozvu se.
Alek bude chtít, abych počkala na zálohy, ale nebyl čas. Zvládnu to. Poslala jsem SMS, vypnula si vyzvánění a strčila si ho do kapsy džínů.

Pokročili jsme do části města, kde bylo méně světel a byly dál od sebe. Díky tomu bylo mezi nimi dost tma. Můj dech a lehký krok na betonu byly jediným zvukem. V dálce jsem občas rozeznávala světlo z oken nebo pouličních lamp. Devon se náhle vydal po štěrkové cestě. Šla jsem za ním a držela se nejvíc z dohledu, aby mě skřípění kamínků neprozradilo. Stromy se tyčily po obou stranách cesty, čímž stínily i měsíci, který by nám mohl ukazovat cestu.

16 komentářů:

  1. Děkuji moc.. doufala jsem, že to devon není, tak se nechám překvapit..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel i Devon má své temné tajemství...

      Vymazat
  2. Srdečná vďaka za úžsný preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad, líčení atmosféry se ti povedlo. Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, jsem ráda, že se ti líbilo :)

      Vymazat
  4. Dekuju moc za pokracovani. Je to vazne napinavy, ale myslim si, ze to Devon prece jenom nebude.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, příští kapitola to už odhaluje, takže stačí si počkat týden ;). Díky za komentík :)

      Vymazat
  5. Děkuju, už se nemohu dockat dalšího pokračování

    OdpovědětVymazat
  6. Na Devona mi nesahejte, určitě to vrah nebude ( teda, jsem o tom přesvědčená :) )
    1. může to být vrah ( ale já tomu prostě nevěřím)
    2. ( psala jsi, že má tajemství, hmmm)
    - takže mne napadá, nějaký jiný průšvih .... něco s děvčaty, ilegální aktivita, gay - žárlivost ...
    - nějaké paranormální nadání ? , zatím se ale neprojevilo ...
    - agent nějaké jiné skupiny než je Maddy - spíš tajné, nebo mezinárodní...
    - dítětem nějaké důležité osoby z knihy ( třeba i sourozenec Maddy, ale to by mne fakt štvalo )

    No uvidíme..., jen doufám, že se vrah nebude snažit dokončit to, co se mu nepodařilo poprvé ( on neví, že vlastně podařilo) ...

    děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti za komentík :). Co se týče prvního bodu, dozvíš se v příští kapitole, co se týče druhého bodu, dozvíš se o pár kapitol dál, ale myslím, že ti to dojde už v té příští, protože náznaky už v knize byly ;). Ale ty jo, překvapilas mě tím nápadem jiné agentury... protože tam skutečně bude problém s jinou agenturou.

      Jo... a mimochodem, asi jsi měla na mysli Tess - tedy Variantku. Maddy je ta zavražděná ;).

      Vymazat
  7. Nějak mi to nejde napsat jako odpověď...takže

    Ano, myslela jsem Tess/Maddy ( a že se vlastně podařilo zabít, což je ta pravá Maddy- což je jediné místo, kde měla být napsána jen Maddy)

    Já měla na mysli hlavně nějaké uskupení, skupinu, sdružení, gang....., ale klidně nazývejme agenturou....
    protože většinou máš skupinu A a k tomu protipól skupinu B a většinou si konkurují ale hlavně, jdou si po krku, často to bývají odpadlíci skupiny A, lidi co nesouhlasí se směřováním, konáním, vazbami, nebo i osobní stránka v tom může hrát roli, třeba někdo někomu ublížil, nechal ho v něčem a doufal, že nepřežije ... tak takoví lidé založí jinou skupinu, protože jsou přesvědčeni, že musí napravit něco, pomstít se, něco získat a v tom jim pomůže jen organizovaná skupina, sám bez ostatních to dokáže snad jen Chuck Norris :D

    Ještě si říkám, že Devon na něco přišel, aproto sleduje své okolí, někteří lidé jsou víc senzitivní, intuitivní a když se to spojí s vyšší inteligencí, tak ani nemusí mít nějaké vyloženě paranormální schopnosti, mám pocit, že tam někde bylo něco ve smyslu, že buď varoval Tess/Maddy, nebo nebyl nadšen z jejího přítele, anebo z toho mám jen takový pocit( protože fandím Devonovi), takže že by na něco přišel?
    Je tam víc lidí, kteří se chovají občas podezřele včetně Aleka a Majora...
    takže asi budeme muset zjistit, kdo mluví pravdu a jak moc ta pravda ovlivní děj....

    Už se těším na pokračování :) Cítím v kostech nějaké problémy, jinak by to bylo moc jednoduché :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pěkné cítit v kostech problémy knižních hrdinů :D :D :D :D

      Vymazat
  8. Moc děkuji za překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat