úterý 15. listopadu 2016

Falešná identita - 21. kapitola 1/2


Milí čtenáři,
možná jste si všimli, že nepoužívám často (spíš vůbec) sprostá slova. Prostě jsem tak vychovaná. Ani v životě to nedělám, leda, když už jsem opravdu tak moc naštvaná, že nic menšího mi přes pusu nejde... a i tak je to pro většinu lidí normální pojmenování zadku. Proto jsem se musela při této kapitole dost přemáhat, abych tam pro mě drsné výrazy dala. Ale vraždící maniak asi nebude používat zrovna milá slova, že? Věřím proto, že mé hluboké sebezapření náležitě oceníte.
Vaše opravdu nepoužívající sprostá slova Katuš :)


Cesta vedla ke starému opuštěnému domu, který by se krásně vyjímal v hororovém filmu. Hitchcock by ho určitě schválil. Roztřepené žluté záclony vlály z rozbitých oken. Několik panelů na šedé fasádě chybělo a přední dveře byly přibity deskami.
Ale nic z toho Devona nezastavilo. Jakoby to dělal už posté, prolezl skrz okno vedle dveří.
Co tady chtěl dělat?
Domem zaduněla rána.
Vytáhla jsem paralyzér a spěchala k domu. Přitiskla jsem se zády k fasádě a zadržela jsem dech. V uších mi kvílel vítr. Po miniaturních krůčcích jsem se přibližovala k oknu. Svírala jsem paralyzér u hrudi a přála si, abych si s sebou vzala ještě jinou zbraň.
Koukla jsem do okna. Světlo vycházelo odněkud zevnitř a osvětlovalo místnost, která mohla být obývákem. Opatrně, abych se nedotkla zbylého skla v okně, jsem vlezla dovnitř a cukla sebou, když se mi kolem kotníků omotala mlha. Pokrývala celou podlahu.
Vzduch uvnitř byl zatuchlý a stejně studený jako venku. Zchátralý gauč a stolek s vázou plnou umělých květin pokrytými prachem byly jedinými ozdobami. Udělala jsem pár kroků dál do místnosti, mlha se mi kolem kotníků kroutila a pohnula se směrem k napůl otevřeným dveřím, které vedly do chodby.
Pod mýma nohama zavrzalo prkno a já ztuhla.
Kromě mého dechu byl dům zcela tichý. Kde byl Devon?
Mlha se trochu rozptýlila, jakoby šla kamsi za svým pánem. Dávala jsem si pozor na uvolněná prkna pode mnou a přešla pokoj.
Srdce se mi v hrudi zatřepalo, když jsem zariskovala pohled za dveře. Jediné světlo vycházelo odněkud zezadu budovy. Pohled mi padl na černé stíny u podlahy. Vypadalo to jako kaluže barvy. Ucítila jsem slabou nevolnost od žaludku. Pomalu jsem se pohybovala kupředu, abych získala lepší pohled. Páteří mi proběhlo mrazení.
Na zemi, v kaluži vlastní krve, ležel Devon. Ležel na zádech, blonďaté vlasy rozcuchané. Kolem se pohybovalo několik úponků mlhy jako pavučina. Zkontrolovala jsem pravou a levou stranu a spěchala k němu. Klekla si a škubla sebou, když se jeho krev vsákla do mých džínů. Byla teplá.
Z boku na hlavě měl Devon důlek. Nevypadal tak, jak by měl. Natáhla jsem ruku, ale rychle ucukla, když jsem si všimla něčeho bílého, co vykoukalo z vlasů. Jestli to byl mozek nebo lebka, jsem nedokázala říct. Musela jsem se nutit, abych nezvracela.
Třásly se mi prsty, když jsem je zatlačila na jeho krk. Nic.
Posunula jsem ruku po jeho kůži. Nahoru a dolů. Doleva i doprava. Snažila jsem se najít každým prstem trochu života.
Pořád nic.
Skrčila jsem se nad jeho obličejem, pak přitiskla rty na jeho krví pokrytá ústa a snažila se dostat do něj vzduch. Se zasyčením mu něco vystřelilo z hrudi a udeřilo mě to do ruky. Odklonila jsem se. Ruku mi pokryly stříkance krve.
Zírala jsem dolů na jeho hrudník. Sedm děr bylo pokryté krví a tričko bylo celé zakrvácené. Někdo ho několikrát probodl. Třásla jsem se a znova vdechla do něj vzduch. Opět mě něco udeřilo. Více krve.
Odtáhla jsem se a černé pochopení se mi usídlilo v mysli. Jeho plíce byly děravé. Zalapání po dechu mi otřáslo tělem a změnilo se ve škytání, které přišlo i se slzami. Devon byl mrtvý.
Přitiskla jsem mu tvář ke krku a snažila se naposledy zachytit jeho vůni. Do nosu se mi vloudila stopa skořice, ale brzy byl ten pach zaměněn železitým pachem krve.
Popadla jsem paralyzér a vyškrábala se na nohy. Zaryla jsem nehty do dlaní a ta bolest mě nutila se zaměřit na zastavení třesoucí se brady.
Za mnou náhle zavrzalo prkno a já se otočila ve chvíli, kdy jsem uviděla, jak mi něco letí na hlavu, ale nebyla jsem dost rychlá. Když se ta věc setkala s mou hlavou, pohltila mě temnota.
.   .   .   .
Nebyla jsem si jistá, jak dlouho jsem byla v bezvědomí, ale když jsem přišla k sobě, bolely mě svaly. Ležela jsem na zemi, nohy a ruce svázané. Se zasténáním jsem otevřela oči. Přes rozbité okno jsem identifikovala vrcholky stromů a černou oblohu posetou hvězdami. Pořád byla noc, takže moc času neuběhlo.
Posunula jsem se. Můj mobil byl pryč stejně jako paralyzér. Ani jsem nevěděla, v jaké pokoji jsem byla. Na to byla moc velká tma.
Naproti mně v pokoji se tma pohnula a já ztuhla. Úponky oparu se ke mně doplazily, vycházely z oblaku hustší mlhy. Otáčela jsem se, až jsem seděla vzpřímeně. Neochrání mě to, ale cítila jsem víc ve střehu. Stín se pohnul a pomalu se stával rozeznatelným. Mlha se rozptýlila a objevil se člověk stále skrytý ve tmě. Pohyboval se přední částí dveří, kudy proudil malý kousek světla a já nakonec poznala osvětlenou tvář.
„Ryane?“
„Ryane?“ opakoval výsměšně zvýšeným hlasem, ze kterého jsem okamžitě měla husí kůži. Stíny mu zdeformovaly obličej a dodávaly mu téměř ďábelský vzhled. Udělal krok ke mně a ušklíbl se.
„Nemyslela sis, že bych to mohl udělat já, že?“ V jeho hlase byl triumf.
„Ale ano,“ zašeptala jsem.
Dřepl si přede mě a přiblížil obličej blíž ke mně, možná až příliš blízko. Tak blízko, že jsem mohla vidět vypočítavost v jeho očích. Přála bych si, aby v nich bylo šílenství; jednodušeji by se mi s tím vyrovnávalo.
Ušklíbl se. „Myslíš si, že jsem tě zabil, protože ses se mnou rozešla a šukala s tím idiotem Yatesem, viď?“
Polkla jsem, naprosto ohromená. To snad nebyl ten důvod?
„Kvůli tomu jsem tě nezabil, ale zabití Yatese bylo díky tomu mnohem příjemnější.“ Divoce se usmál. „Ty si vážně nic nepamatuješ, že? Byla to taková zábava zírat do tvého nepodezřívavého obličeje.“
Rty se mu zkroutily škodolibou radostí. V ruce svíral dlouhý nůž, ostří bylo pokryté krví. Červená na zářící stříbrné.
Snažila jsem se zaměřit na své nitro a vyvolat proměnu. Kdybych se dokázala změnit v muže – někoho silného jako Alek – pak bych se mohla pokusit nakopat Ryanovi zadek.
Bezmyšlenkovitě otáčel nožem a stále mě sledoval.
„Chci to pochopit,“ řekla jsem, napůl jako prosbu. „Proč to děláš?“
Ještě jednou jsem se pokusila vyvolat svou moc, ale vlnění na kůži bylo slabé a skončilo v podstatě hned, když jsem s tím začala.
Přiblížil se, jeho horký dech jsem cítila na tváři. Hnusně smrděl, asi jako cibule a alkohol.
Začala jsem pomalu pracovat na tom provazu kolem zápěstí a snažila se dostat pod něj palec. Byl příliš těsný.
„Ty,“ řekl jako nadávku. „Ukázal jsem ti svůj dar, věřil ti natolik, že jsem ti řekl, čeho jsem schopen a ty ses vyděsila. Chovala ses ke mně jako k nějaké špíně u svých nohou.“
On ukázal Madison svou Variaci?
Uvědomila jsem si, že jenom má vlastní Variace mi může pomoct vyhrát jeho důvěru, ale říct mu to by mohlo zničit mou jedinou výhodu.
„Víš, Madison, že jsem si myslel, že jsem tě miloval. Udělal bych pro tebe cokoliv. Cokoliv. Dokonce pro tebe zabil tu neschopnou děvku Kristen, protože nepřestávala mluvit hovna. Nenáviděl jsem ji kvůli tomu, jak s tebou jednala. Ale ty, ty jsi nerozuměla. Byla jsi vyděšená a znechucená! Šla bys na policii. Zradila bys mě – znovu a znovu. Takže jsi mi nedala jinou možnost, Maddy.“
Polkla jsem, když přejel prstem po čepeli. Lehce mi zatlačil nožem na krk. Zírala jsem na něj, tak vystrašená, že jsem ho skoro neslyšela přes pádící srdce ve svých uších.
„Je mi to líto.“ Ta slova ze mě vyklouzla naprosto samovolně, něco jako automatické „na zdraví“, když někdo kýchne. Ani jsem si nebyla jistá, za co se vlastně omlouvám.
„Jsi tak hloupá.“ Rty se mu stočily.
Něco ve mně se pohnulo. „Možná je to proto, že ses mě pokusil zabít.“
Zvedl nůž, aby udeřil a já se zaměřila na svou moc vší silou. Ale pořád se nic nedělo. Bylo to, jako bych byla zcela bez svých schopností.
Někde v domě se ozvala rána a Ryan ztuhl. Nůž byl téměř na mém krku.
Vyskočil, odešel z místnosti a nechal dveře pootevřené. Se světlem z chodby jsem mohla stěží vidět své okolí. Byla tam vana se staromódníma nohama vytvarovanýma do drápů a díra v zemi, kde býval záchod. Nad vanou byla polička, kde ležel Devonův nůž a můj paralyzér.
Zavřela jsem oči a pokusila se proměnit. Vlnění začalo u palců na nohou a pomalu postupovalo k lýtkům.

Zavzlykání protrhlo mé soustředění a vlnění odumřelo. Otevřela jsem oči. Ryan se objevil ve dveřích, v rukou svíral blonďaté vlasy. Proužky mlhy se za ním plazily jako ztracená štěňata. Dotáhl ženu dovnitř a hodil ji ode mě co nejdál, tedy k vaně. Tvář měla přitlačenou na kachličkách, ale něco mi na ní bylo povědomé. Ryan jí svázal ruce a nohy provazem. Otočil ji na bok a já uviděla její tvář.

12 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad... :-)
    A rada ťa naučím zopár pekných, šťavnatých "slovenských" ale i "českých" nadávok, ak to pomôže ku kvalitnému prekladu ;-) :D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, nechci :D. Jsem spokojená se svým slovníčkem :D

      Vymazat
  2. Moc děkuji za nový překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. takže si to shrňme
    1- vrah je Ryan
    2- Ryan je Variant
    3- Devon bojuje o život
    4- Maddy/Tess je v průšvihu a jde jí o život
    5- další žena v ohrožení života ( teď už to je tipování - matka Maddy, spolužačka Maddy,nebo že by kamarádka Holly? ...)

    zapomněla jsem na něco ?
    snad jen : děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi tě zklamu, ale v třetím bodě se pleteš... Devon je fakt mrtvý :(. A v pátém bodě ses netrefila :D. Děkuji ti za komentík :)

      Vymazat
  4. Hezký, děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Zklamaná jsem a odmítám se smířit s definitivním koncem Devona ( je to můj favorit), proto jsem tam nechala tu naději ve 3.bodě , takže když mi naději bereš, tak doufám jedině, že pokud by byl nějaký Variant, který ještě může vykřesat život ....

    5- no ještě třeba někdo z povzdálí hlídal Tess/Maddy z Fea, anebo ji stihl následovat, přeci psala sms Alekovi, že jde sledovat Devona ( to by mohlo mít nějakou odezvu) ... pak už jen náhodná osoba ( v blbý čas a na blbém místě ...)

    přeji hezký večer :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naděje umírá poslední... ;) :) :D ... a náhodná osoba to taky není, i když sms to nesouvisí :)

      Vymazat
  6. Moc děkuji za překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat